Světlo
   Temně rudé slunce soustavy Beta Nios ozařovalo matně lesklý povrch federální lodi Clarke, která se mu pomalu přibližovala. Na všech palubách v každé místnosti zářila rudá výstražná světla. V místnostech, které obvykle kypěly životem, nebyl ani jeden člen posádky. Na můstku vládla napjatá atmosféra. Kapitán Solis si nervózně poklepával prsty na opěradle křesla a ostražitě sledoval hlavní obrazovku. Nebylo obvyklé, aby se v jednom sektoru za dva týdny ztratily dvě lodě Federace.
    „Zvyšte rychlost na polovinu impulzu,“ prolomil kapitán ticho.
    „Rozumím, půl impulzu,“ oznámil poručík Lester splnění rozkazu.
    Clarke pomalu zrychlil a začal se přibližovat k jednomu z asteroidů, které slunce obklopovaly.
    Zpočátku se nic nedělo, ale najednou se celá loď začala otřásat.
    „Pane Weste, co se děje?“ otázal se kapitán.
    „Bortí se pro…“ Dál už nestačil první důstojník West dopovědět. Clark se za obrovského záblesku propadl do jiného prostoru.

    Kapitánův deník, hvězdné datum 70675.45. Vesmírná loď Eagle je na cestě k dvojitému pulzaru v soustavě Haley XII. V současné době probíhají poslední přípravy k měření magnetických výkyvů pomocí Crusherova magnetometru.

   V poloprázdné jídelně si právě Harry Jamison přinesl ke stolu na tácu už druhou porci rybího filé.
    „Kapitán Jamison ať se okamžitě dostaví na můstek,“ ozval se z reproduktoru ve stěně hlas Jennifer Foxové. Kapitán si povzdechl, vstal, přešel místnost a vsunul tác i s jídlem do likvidační jednotky.
    Cestou turbovýtahem na můstek si promýšlel, co by se asi zase mohlo dít. Turbovýtah zastavil a dveře se otevřely.
    „Co se děje, Jennifer?“ otázal se, když vstupoval na můstek.
    „Zpráva z velitelství flotily, kód jedna,“ odpověděla.
    „Styčnou frekvenci,“ přikázal kapitán a postavil se před obrazovku.
    „Tohle není subprostorová zpráva, kapitáne,“ řekla Jennifer. „Je to audiovizuální záznam.“
    „Tak tedy pusťte ten záznam,“ řekl kapitán, když se usadil do svého křesla.
    „Smím kapitána upozornit, že hlášení s kódem jedna je určeno pouze pro něj?“ ozval se Savon.
    „Beru to na vlastní odpovědnost.“
    Jennifer naťukala na počítači sérii povelů a na obrazovce se objevil admirál Heywittová.
    Dobrý den, kapitáne. Jak jistě víte, v soustavě Beta Nios se před týdnem ztratila loď Nimitz a před pěti dny loď Helios, která jí měla vypátrat. Situace se ale vyhrotila, když včera v této soustavě zmizela loď Clarke. Vaším úkolem je co nejrychleji doletět do této soustavy a zahájit pátrání po našich lodích. Váš dosavadní úkol se odkládá na neurčito. Hodně štěstí.
    „Clarke, naše sesterská loď…“ zašeptal kapitán. Chvíli ještě zíral na obrazovku, na které se teď už zase proháněly hvězdy, ale pak hned začal udílet rozkazy.
    „Nastavit kurz k soustavě Beta Nios, hyper devět,“ řekl k poručíku Romanskému. Přešel ke křeslu a promluvil do komunikátoru: „Doktorko Twainová, okamžitě na můstek.“
    „Jdu tam,“ ozval se příjemný hlas doktorky Eriky Twainové.
    Neuběhly ani tři minuty a doktorka už vystupovala z turbovýtahu na můstku. Jak kráčela rychlým krokem ke kapitánově křeslu, vlasy barvy slunce zářily kolem její hlavy jako svatozář.
    „Hlásím se na váš rozkaz,“ řekla, když se postavila před kapitánem.
    „Posaďte se,“ odvětil jí kapitána a ukázal na malé polstrované sedátko vedle křesla prvního důstojníka. „Doktorko, jistě víte, že jsme byli odvoláni do soustavy Beta Nios, ale už asi nevíte, že se tam ztratili tři lodě Federace. Je tu však malý problém, pokud se tam opravdu udála nějaká bitva a jsou tam zranění, bude naše nemocnice schopná vypořádat se až se třemi tisíci zraněných?“
    „Je tu relativní možnost, kapitáne, že bychom byli schopni je ošetřit, ale bylo by potřeba asi o třicet lékařu víc, než mám k dispozici.“
    „Musíme doufat, doktorko, že by se to povedlo i s našimi deseti,“ povzdechl si kapitán.
    „Smím se vrátit zpět do nemocnice, kapitáne?“ otázala se doktorka.
    „Můžete jít. Pro jistotu ale zůstaňte na komunikátoru.“
    Doktorka se zvedla a přes zadní můstek prošla k turbovýtahu. Kapitán se otočil na zbrojní stanoviště a zeptal se Akera: „Jak jsme na tom se zbraňovými systémy?“
    „Fotonová torpéda plný stav, energie do fázerů sto procent a štíty drží na stu procent. Replikátor torpéd připraven k použití.“
    „Skvělé, pane Akere. Pane Mastersi, za jak dlouho se dostaneme k našemu cíli?“
    „Hodinu a tři minuty,“ odpověděl bleskově navigátor Joshua Masters.
    Kapitán kývnul a pak se otočil k prvnímu důstojníkovi.
    „Pane Savone, jdu do pohotovostní kajuty, kdyby se něco stalo, okamžitě mě informujte.“
    „Ano, pane.“

    USS Nimitz, registrace NCC-847-E
    Lehká průzkumná loď, třída Invincible
    1 nadsvětelný motor
    Zařazena 66315.5
    Velící důstojník: kapitán Juelia Han, komandér Lewis Dorland
    Poslední mise: Hledání inteligentních forem života v soustavě Beta Nios
    Stav: loď nezvěstná od data 70632.19

   USS Helios, registrace NCC-71865
    Průzkumná-bitevní loď, třída Fort
    2 nadsvětelné motory
    Zařazena 68152.9
    Velící důstojník: kapitán Saprek, komandér James Drake
    Poslední mise: pátrání po ztracené lodi USS Nimitz
    Stav: loď nezvěstná od data 70648.12

    USS Clarke, registrace NCC-71869
    Galaktický křižník, třída Relentless
    2 nadsvětelné motory
    Zařazena 67495.97
    Velící důstojník: kapitán Niamu Solis, korvetní kapitán Francis West
    Poslední mise: pátrání po lodích USS Nimitz a USS Helios
    Stav: loď nezvěstná od data 70654.88

   Tyto údaje rozhodně nebyly povzbudivé. Tři lodě flotily ztraceny během týdne na jednom jediném místě, v sektoru ne o moc větším než Sluneční soustava. Že by byla zničena Nimitz, to by se dalo pochopit, byla to pouze průzkumná loď, málo vyzbrojená. Měla pouze slabý phaserový potenciál a neměla ani replikátor fotonových torpéd. Zničení takové lodě by byla pouze záležitost chvíle. Helios, to už bylo něco jiného. Nebyla to pouze průzkumná loď, byla i bitevní. Navíc kapitán Saprek, jeden z nejlepších vulkánských velitelů flotily, by určitě dokázal využít nějaké finty, aby se zbavil nepřítele. Ale vrcholem byl Clarke, sesterská loď Eaglu. Plně vyzbrojená bitevní loď flotily, která by si jedním vějířovým výstřelem z fázeru poradila se šesti klingonskými křižníky z doby kapitána Picarda, zmizela také. Bez sebemenších zpráv pro velitelství Flotily. To už byla záhada hodná Sherlocka Holmese. Harry Jamison pomalu procházel data z počítače. Skočil na další stránku, ale hned se vrátil na předchozí. Zamyslel se a pak začal počítači zadávat data.
    „Počítači, proveď zákres posledních známých drah lodí Nimitz, Helios a Clarke do třírozměrné mapy systému Beta Nios. Proveď doplnění chybějících částí drah a potřebnou chybovou korekci. Výsledek zobraz a ulož pro další použití na hlavní počítač.“
    Po chvíli temného hučení se na monitoru objevil třírozměrný nákres soustavy. Červeně zobrazené dráhy, jejichž počítačem odhadnutá pokračování byla čárkovaná, se protínaly v jediném bodě. Počítač sám vytvořil obraz kulové oblasti, na jejíž hranicích byly poslední stopy federálních lodí.
    Kapitán hleděl na záhadný prostor uprostřed soustavy, když ho vyrušilo zapípání komunikátoru.
    „Jsme na místě, kapitáne. Nařídil jsem žlutou pohotovost,“ ozval se z komunikátoru hlas prvního důstojníka.
    „Už jdu,“ řekl kapitán. Ještě jednou zkontroloval, zda je soubor opravdu uložen a pak se vydal na můstek.
    První věc, která ho praštila do očí, když se otevřely dveře turbovýtahu, bylo podivně červené světlo na můstku. Při žluté pohotvosti by měla být světla nažloutlá.Tato záhada se však vyřešila záhy. Slunce Beta Nios zabíralo prakticky polovinu obrazovky a jeho jasně červená záře se rozlévala po celém můstku.
    „Pane Savone,“ začal kapitán, když se posadil do svého křesla, „otevřete prosím na hlavní obrazovku soubor Nios1.“
    Savon naťukal do klávesnice potřebnou sekvenci příkazů a na obrazovce se objevila mapa systému. Kapitán vstal z křesla a postavil se před obrazovku. Rozhlédl se po můstku, zda ho celé osazenstvo sleduje a začal s výkladem.
    „Jak jistě víte, v této soustavě zmizely během minulého týdne tři lodě Federace. Provedl jsem předběžný propočet drah lodí a vyšlo mi toto.“ Otočil se a ukázal na obrazovku. „Zde, v průsečíku prodloužených drah se nalézá záhadný kulovitý prostor. Navrhuji, aby se pátrání zaměřilo do tohoto prostoru.“ Opět se rozhlédl po své posádce. „Co říkáte na můj návrh?“ otázal se poté.
    „Je to dobrý nápad, kapitáne,“ řekl Savon.
    „Dobrá, pane Mastersi, zaměřte senzory na onu oblast,“ přikázal kapitán.
    „Infračervená je čistá, ultrafialová taky, jen na magnetických senzorech je nějaká distorze. Nic víc, nic míň, kapitáne,“ odečetl výsledky Joshua Masters.
    „Naveďte loď na paralelní kurz s tou …“ Kapitán nestihl doříct svou větu. Z horního můstku se ozval Aker: „Ze směru dva-pět-šest se blíží maskovaná loď. Podle velikosti odhaduji na romulanský křižník třídy Shadow Bird.“
    „Štíty nahoru, pane Akere,“ rozkázal kapitán současně sledující obrazovku. Po malé chvíli dodal: „Červený poplach.“
    Distorze, která značila maskovanou romulanskou loď, se postupně začala zvětšovat.
    „Jejich energie stoupá,“ ozval se Aker. „Budou se odmaskovávat.“
    „Pomalu se připravte na aktivaci phaserů,“ řekl kapitán.
    Distorze na obrazovce se začala rozplývat a romulanský křižník se objevil celé své hrozivé a smrtící kráse. Přední část ve tvaru ptačí hlavy se zobákem byla hrozivě vystrčena a na dvojitých křídlech, mezi nimiž byly uzavřeny nadsvětelné motory, se jasně rýsovaly výstupky ve tvaru ptačích per. S ptačím vzhledem celé lodě se neshodovala pouze její barva - loď byla temně zelená.
    „Jennifer, volací frekvenci,“ řekl kapitán směrem ke spojové důstojnici.
    „Vyladěna a otevřena,“ oznámila Jennifer Foxová výsledek své práce.
    Kapitán se ještě o krok přiblížil k obrazovce a pak začal: „Romulanský křižníku, vstoupili jste na území Spojené Federace Planet, okamžitě se vraťte za neutrální zónu!“
    Protože neslyšel odpověď, otočil se s otázkou v očích směrem k Jennifer.
    „Slyší i vidí, ale neodpovídají,“ řekla prostě. V tu chvíli obrazovka blikla a objevil se na ní zamračený Romulan v uniformě velitele.
    „Okamžitě opusťte prostor Federace,“ zopakoval svou výzvu kapitán Jamison.
    „Jsem komodor Devar. Kdo jste, že mi poroučíte?“ otázal se nazlobený Romulan.
    „Jsem kapitán federální lodě Eagle. Jamison, Harry Jamison.“
    „Jamisone, proč jste zničili naši průzkumnou loď?“
    „My jsme vaši loď nezničili,“ ohradil se kapitán. „I kdyby, na území Federace by neměla co dělat.“
    „Lžete, veškeré důkazy svědčí proti vám. Konec.“
    Romulanův obraz nahradil opět pohled na jeho loď. Ta už ale nebyla v klidu. Loď se začala otáčet přídí k Eaglu a na její přední části se rozzářily dvě fotonové roury.
    „Zahajte úhybné manévry,“ rozkázal kapitán.
    Eagle prudce zakceleroval a zatočil o devadesát stupňů vpravo. Romulanská loď svou první salvou minula těsně pravý bok. Při dalším úhybném manévru se na můstku rozblikaly varovné signály.
    „Zásah?“ otázal se kapitán.
    „Ne, dostali jsme se příliš blízko k té magnetické distorzi,“ řekl s ledovým klidem, jaký je vlastní pouze pro Vulkánce, první důstojník Savon.
    „Únikový manévr!“ přikázal kapitán.
    „Nejde to!“ vykřikl Romanski.
    „Dostaňte nás z toho, krucinál!“ křikl kapitán na kormidelníka.
    „Jsme chyceni v tom mag…“
    Celá loď se otřásla se zábleskem zmizela z našeho prostoru.

    Temnota
    Můstek byl temný. Při posledním otřesu vypadly veškeré zdroje energie. Pohasly obrazovky i monitory počítačů.
    „Co se stalo?“ otázal se kapitán, poté co se vydrápal zpod svého křesla.
    „Nějaká porucha prostoru, kapitáne,“ řekl Savon, když se také postavil na nohy.
    Kapitán stiskl svůj odznak a promluvil: „Pane Johnsone, kdy obnovíte energii?“
    „Asi do dvou minut, kapitáne. Je to tu všechno rozhozené.“
    Jak Benjamin Johnson řekl, tak se také stalo. Ani ne za dvě minuty začaly poblikávat monitory a obrazovky a za pět minut už bylo vše v pořádku. Až na hlavní obrazovku, ta byla celá černá.
    Kapitán se otočil na poručíka Romanského. „Co je s hlavní obrazovkou?“ otázal se kapitán. Romanski naťukal do počítače sérii povelů a pak odpověděl: „Je naprosto v pořádku.“
    „To není možné,“ zavrtěl hlavou kapitán, „Jaká je naše pozice?“
    „Panebože,“ hlesl Masters při pohledu na svůj panel. „My nejsme v našem prostoru!“

    „Takže znovu,“ začal kapitán na poradě v pohotovostní kajutě, „Při přiblížení k té distorzi jsme se dostali do nějakého gravitačního pole a pak jsme se prostě ocitli tady?“
    „Tak nějak, kapitáne,“ řekl Savon.
    „Nějaká zranění doktorko?“ otázal se Eriky Twainové, sedící v rohu místnosti.
    „Pouze dvě lehká, kapitáne,“ odpověděla.
    „Alespoň něco…“
    Kapitán se zamyslel. Pak se otočil a aktivoval počítač.
    „Počítači, chci všechny informace o kontaktech s jinými vesmíry a prostory. Do souboru a přednést.“
    Počítač pípl a začal: „K prvnímu dokumentovanému případu došlo hvězdného data 4428.9 na lodi NCC-1701, USS Enterprise. Při přenosu z planety Omicron Indy III, zvané též Halka, byli kapitán Kirk a doktor McCoy přesunuti do paralelního vesmíru. Do našeho se přesunuli jejich protějšky z vesmíru paralelního. K dalšímu styku s tímto vesmírem došlo na lodi NCC-1701-D, USS Enterpise a na vesmírné stanici Deep Space 9. K oběma případům došlo zhruba před čtyřiceti lety. Přesná data utajena. Ke kontaktu s jiným prostorem došlo na lodi NCC-1701-D, USS Enterprise, když byla unesena a zkoumána záhadnou bytostí. K dalšímu kontaku došlo …“
    „Počítači, stop,“ řekl kapitán. „Takže co dál?“ otázal se.
    „Sice jsme se dostali do velkých problémů, ale měli bychom využít příležitosti a tento prostor prozkoumat,“ řekl Savon.
    „Nic jiného nám asi nezbude, pane Savone,“ povzdechl si kapitán.
    Kajutou se ozvalo pípnutí.
    „Jamison,“ ozval se kapitán do komunikátoru.
    „Kapitáne, blíží se nějaká loď. Asi byste měl přijít na můstek,“ ozval se z komunikátoru hlas poručíka Averyho.
    „Jdu tam,“ odpověděl kapitán.

    „Jaká je vzdálenost?“ otázal se kapitán Jamison.
    „Tisíc metrů,“ odpověděl poručík Masters. „Na delší vzdálenost senzory prakticky nefungují.“
    Na obrazovce se začaly objevovat světlejší obrysy nějaké lodě.
    „Zapněte reflektory a vyhoďte nouzovou bójku,“ přikázal kapitán.
    Dva bílé kužely světla zamířily přímo k záhadnému stínu. Světlo ozářilo pouze malou část trupu.
    „Rozšířit paprsek,“ řekl kapitán. Paprsek se postupně rozšířil a osvětlil celou loď.
    „Bože,“ zašeptal kapitán, když uviděl registrační číslo. „NCC-1687-E, USS York. A my jsme si mysleli, že jí zničili Romulani.“
    Pak se kapitán odvrátil od mrtvé lodě a zastřeným hlasem poprosil prvního důstojníka, aby setkání s lodí zadokumentoval. Chvíli jen tak stál a pak se otočil na poručíka Masterse.
    „Známky života?“ otázal se.
    „Žádné, pane, na scanu je vidět, že došlo k masivnímu porušení systémů životní podpory. Zemřeli hned, když se sem dostali,“ odpověděl Masters.
    „Pane Akere, zničte tu loď.“
    „Je to opravdu nutné, pane? Není nějaká šance, že jsou na ní nějaké informace, které by nám mohly pomoci dostat se odsud?“
    „Jak jste sám slyšel, zemřeli okamžitě po vstupu do tohoto místa.“
    „Ano, pane,“ odpověděl Aker. Za chvíli krátce zazářily fázery a York se rozpadl na mikroskopické částečky.
    „Dej, Bože, ať odpočívají v pokoji,“ zašeptal kapitán. Pak se otočil směrem ke svému prvnímu důstojníkovi a pravil zastřeným hlasem: „Máte velení, pane Savone. Jsem u sebe v kajutě.“
    Když se za kapitánem zavřeli dveře turbovýtahu, Masters se otočil na Romanského.
    „Co se mu stalo?“ otázal se.
    „Ty to nevíš? On byl na Yorku prvním důstojníkem. Tři měsíce před jeho zmizením získal velení Eaglu.“

    „Dobrý den, pánové,“ řekl kapitán, když vstupoval na můstek.
    „Dobrý den, kapitáne. Vypadáte odpočinutě,“ ozval se Savon.
    „Pouze spánek, milý Savone. Odpočinek. Potřeboval jsem ho jako sůl. Kdyby mě někdo potřeboval, jsem v pohotovostní kajutě.“ Otočil se a vešel do dveří.

    První, kdo si toho všiml, byl Aker. Na senzorech se objevil nepatrný odraz.
    „Mám zavolat kapitána?“ otázal se prvního důstojníka.
    „Raději ano,“ odpověděl Savon.
    Aker tedy klepl na komunikátor zabudovaný v odznaku Flotily a řekl: „Kapitáne, okamžitě se dostavte na můstek.“
    Kapitán se vynořil z kajuty, rychle přešel ke svému křeslu a posadil se.
    „Jestli je vzdálenost pod dva tisíce metrů, zapněte reflektrory,“ rozkázal.
    „Vzdálenost patnáct set dvacet metrů, zapínám.“
    Světelný prst vyrazil a osvětlil část trupu proti letící lodě.
    „Rozšířit.“ Kapitán se zvedl ze svého křesla. Na obrazovce se objevil Clarke.

    Kapitánův deník, hvězdné datum 70682.36. Před dvěmi hodinami, dvaceti šesti minutami se na dosah senzorů dostala loď Clarke. Jak vyplynulo z mého rozhovoru s kapitánem Solisem, Clarke se po celou dobu svého pobytu nesetkal s jinou lodí. S kapitánem Solisem jsem se dohodl, že každý vyrazíme jiným kurzem a přesně za sedm dní se sejdeme na tomto místě. Pro účely snadnější navigace byla vypuštěna další bójka.

    Eagle po dva dny putoval temnotou bez sebemenších náznaků přítomnosti další lodě. Teprve třetí den se vše změnilo.
    „Kapitáne,“ ozval se z horního můstku Aker.
    „Něco na senzorech, pane Akere?“ Kapitán se otočil na svého bezpečnostního důstojníka.
    „Ve vzdálenosti dva tisíce metrů byla zachycena loď. Bližší informace nejsou známy, protože jsou stále rušeny senzory.“
    „Kurz na přiblížení, pane Romanski,“ přikázal kapitán. „Zapnout reflektory,“ dodal ještě.
    Eagle se pomalu přibližoval k neznámé lodi. Paprsek reflektoru dlouho pátral nekonečnou temnotou, než našel to, co hledal. Loď byla více než o polovinu menší než Eagle. Trvalo dlouho, než na jejím temně šedém trupu nalezli údaje o jejím původu.
    „Vulkánská loď Pah,“ přečetl ze svého monitoru Aker.
    Kapitán se naklonil k počítači a vydal mu krátký příkaz. Ten téměř okamžitě začal monotóním hlasem vyprávět celou historii lodě: „Loď Pah, registrační číslo VUK 2547, vypuštěna roku 2258 standardního pozemského času. Zmizela roku 2264 s.p.č. Poslední mise: průzkum sektoru Beta Nios. Provedeno rozsáhlé pátrání, loď nenalezena. Status: loď pohřešována, pravděpodobně zničena klingonskými invazními silami.“
    „Další kus historie,“ řekl kapitán. „Pane Mastersi, v jakém stavu je ta loď?“
    „Systémy životní podpory v provozu, posádka mrtvá.“
    Kapitán se podíval na svého prvního důstojníka a pravil: „Chci vypravit výsadek na tu loď. Vzhledem k vašemu původu byste ho měl vést vy, pane Savone.“
    „Rozumím.“
    Kapitán klepl na komunikátor a pravil: „Pane Weisenbergu, jak to vypadá s transportéry?“
    „Kvůli těm magnetickým poruchám nejsou bezpečné, pane.“
    „Děkuji, konec.“ Kapitán se podíval na svůj monitor a pak se otočil na Savona.
    „Jak dobře umíte řídit raketoplán?“ otázal se.

    Vrata hangáru raketoplánů se začala otevírat. Za nimi skryté vakuum nemělo ani nejmenší šanci proniknout přes jistící silové pole. V doku raketoplánu Missouri začala blikat výstražná světla.
    Všechny systémy raketoplánu byly spuštěné. V pilotním sedadle seděl Savon, za ním podporučík Nelsonová, vedle ní zástupce hlavního inženýra, poručík McCrovsky. Savon se podíval na své pasažéry a pak stiskl tlačítko na ovládacím pultu.
    „Missouri volá můstek, žádáme o povolení ke startu,“ promluvil do mikrofonu.
    „Můstek pro Missouri, start povolen. A, pane Savone, dejte tam pozor,“ ozval se z mikrofonu kapitánův hlas.
    Motory Missouri se pomalu rozeběhly a raketoplán vystoupil asi metr nad plochu hangáru. Modré silové pole chránící kyslíkovou atmosféru doku zmizelo a raketoplán se vydal k vulkanské lodi Pah.

    Kapitán na můstku sledoval celý přibližovací manévr s určitou nervozitou. Savon ho však bravurně zvládal. Když už byl raketoplán několik málo desítek metrů od Pah, můstkem Eaglu se rozezněly varovné sirény.
    „Přiblížení neidentifikovatelné lodě,“ ozval se Aker. „Je maskovaná,“ dodal po malé chvíli.
    Kapitán praštil rukou do komunikátoru a zařval: „Missouri, okamžitý návrat, opakuji, Missouri, okamžitý návrat.“
    Z reproduktoru se chvíli ozýval šum a pak se konečně ozval Savon: „Kapitáne, uvázli jsme v nějakém silovém poli, je to jako vlečný paprsek. Nemůžeme ven.“
    Kapitán chtěl něco říct, ale přerušilo ho opětovné vytí sirén. Tentokrát se spustila i rudá varovná světla. U Pah se začala odmaskovávat romulanská loď. Kapitán se podíval na Jennifer Foxovou a rozkázal: „Styčnou frekvenci, Jennifer.“
    Jennifer vyťukala několik povelů na klávesnici a pak řekla: „Frekvence vyladěna a otevřena.“
    Kapitán promluvil bez většího promýšlení: „Romulanská lodi, mluví kapitán Harry Jamison z federální lodě Eagle, okamžitě propusťte náš raketoplán, nebo to budeme považovat za akt války.“
    Obrazovka blikla a romulanskou loď nahradil obraz z jejího můstku. Na velkém křesle seděl statný Romulan a podle hodnostního označení se dalo soudit, že je to komodor invazních sil. I když jeho postava zabírala skoro celou obrazovku, za jeho zády byly vidět obrazovky s různými diagramy. Romulan okamžitě promluvil: „Jsem komodor Saler z lodě Kel’Tor. O jakém aktu války tu mluvíte, kapitáne? Začali jste přece vy, když jste nás uvrhli do této pasti.“
    Harrymu Jamisonovi začala při Romulanově výčtu křivd docházet trpělivost. Když Romulan skončil, rázně promluvil: „Něco si ujasněme. Nikdo nikoho nikam neuvrhl. Pokud vám to nedošlo, tak jsme tady zajatci tak jako vy. Místo toho, abychom po sobě stříleli, tak bychom spíš měli spolupracovat.“
    „Spolupráce s Federací,“ řekl zamyšleně Saler. „To je riskantní věc. Co z toho budeme mít?“
    „Například to, že vás doprovodíme až k neutrální zóně. Tedy, pokud se z toho samozřejmě dostaneme. A taky to, že se vás žádná ze ztracených lodí Federace nepokusí zničit.“
    Romulan se zamyslel a pak pravil: „Přijímáme.“ Otočil se za sebe a řekl něco v romulanštině.
    „Raketoplán je volný,“ ozval se Aker.
    Jamison klepl na komunikátor a řekl: „Pane Savone, s Romulany jsme uzavřeli dohodu, můžete pokračovat v cestě.“
    Missouri se dala do pohybu a během několika minut přistála u postranního vchodu Pah. Savon aktivoval vzduchový tunel a celý výsadek proplul k přechodové komoře vulkánské lodě. Pomocí trikordéru otevřel přechodovou komoru a výsadek mohl vstoupit.
    I po více než století byl vzduch dýchatelný, bez sebemenšího zápachu. McCrovsky obdivně zkoumal chodbu, na níž nebyl věk lodi vůbec znát. Vulkánci měli a stále mají skvělé technologie, pomyslel si. Savon s trikordérem v ruce je neomylně vedl k můstku lodě.
    Když se otevřely poslední dveře, objevil se před výsadkem obrovský můstek. Obrovský bylo správné slovo, můstek byl nejméně třikrát větší, než můstek Eaglu. Savon okamžitě zamířil k počítačovému stanovišti. McCrovsky sledoval, jak se Vulkáncovy ruce rozběhly po zvláštní klávesnici. Zvláštní pro člověka. Vulkánec jí však zvládal s bravurou sobě vlastní. Na obrazovce se objevoval jeden soubor za druhým.
    Píp. Počítač dokončil kopírování. Savon vytáhl čip, vložil ho do pouzdra u pasu a vstal od počítače.
    „To jsou všechny vulkánské lodě takové?“ otázal se ho McCrovsky.
    „Ne nejsou. Nynější jsou daleko lepší,“ odpověděl Savon a klidně sledoval McCrovského úžas.
    Dveře zasyčely a vešla Nelsonová.
    „Všechny kajuty jsou prázdné. Postele ustlané. Pouze v jedné kajutě je postel rozestlaná a leží na ní phaser,“ vysypala ze sebe.
    „Dobře, podporučíku. Tady už asi nic nenajdeme. Vracíme se,“ řekl Savon a zamířil ke dveřím.

    Kapitánův deník, hvězdné datum 70686.29. V současné době letíme ve formaci s romulanským křižníkem. Prohlídka lodi Pah nepřinesla žádné informace. Zatím však nebyl analyzován obsah paměti z palubního počítače Pah.

    Palubní deník, loď Pah. Den 13827 od vstupu. Včera zemřel S’rel. Zůstal jsem sám. Je logické, že bych měl nadále zkoumat tento prostor, ale být tu sám? Odejdu. Pokud se ještě někdo dostane do této pasti, snad mu pomohou údaje, které jsme získali.

   Palubní deník, loď Pah. Nastavuji počítač, aby zdokumentoval mé poslední okamžiky.

   Palubní deník, loď Pah. Záznam prováděný počítačem. Čas úmrtí kapitána S’aky - 15:26, den 13828 od vstupu. Smrt nastala výstřelem z fázeru.

    Kapitán se otočil na Savona.
    „On spáchal sebevraždu?“ řekl kapitán.
    „Ano, pane,“ odpověděl Savon.
    Kapitán přeskočil kurzorem na jiný odstavec deníku.
    „Co ty údaje, které získali?“ otázal se kapitán.
    „Prozatím jsme na ty zmiňované informace nenarazili,“ řekl Savon. „Je to ale pouze otázka času.“
    „Dobře.“ Kapitán pokýval hlavou. „Informujte mě, pokud na něco narazíte.“ Vstal z křesla a zamířil ke dveřím. Když se se zasyčením otevřely, otočil se na Savona. „Jdu do své kajuty. Potřebuji se prospat.“ Dveře se zavřely a Savon zůstal v pohotovostní kajutě sám.

    Tichou kabinou se rozlehlo pípání. Kapitán se vymotal z přikrývky a sáhl po komunikátoru.
    „Jamison.“
    „Kapitáne,“ ozval se Savon. „Máme ty informace. Myslím, že byste měl přijít na můstek.“
    „Dobře,“ řekl kapitán. „Jamison konec.“
    Na počítači ve stěně blikalo 1:25.
    „Světlo.“ Počítač poslušně splnil rozkaz a nastavil osvětlení. Jeho intenzita byla ale pro rozespalého kapitána příliš silná. „Pološero.“
    Kapitán hmátl po šedivomodrém spodním tričku a kalhotách a rychle si je oblékl. Nakonec na sebe natáhl bundu uniformy. Musel uznat, že i když se za posledních čtyřicet let, až na malé přestávky, nosila stejná uniforma, byla stále stejně elegantní. Nakonec na černou bundu s červenou vsadkou na ramenou přilepil komunikátor. I princip uchycení komunikátoru se nezměnil. Stále se používal suchý zip. Celý dojem z uniformy ještě umocňovalo kapitánské označení na límci. Čtyři zlaté kapitánské pecky doslova zářily na tmavé uniformě. Když se přesvědčil, že je jeho uniforma v naprostém pořádku, vydal se na můstek.

   Když se usadil na křesle, Savon se postavil a spustil. „Ze záznamů lodi Pah vyplynulo, že se nacházíme v poruše normálního prostoru, způsobené zhroucenou neutronovou hvězdou. V centru této poruchy se má nacházet zbytek zhroucené hvězdy. Posádka Pah rovněž zjistila, že pokud by se tento zbytek zničil, došlo by k návratu do normálního prostoru. Pokusili se o to. Jejich energie na to ale nestačila. Jak vyplynulo z výpočtu, bylo by potřeba pěti lodí, aby bylo jádro zničeno.“
    „A my je máme,“ řekl s úsměvem kapitán. „Volací frekvenci,“ rozkázal.
    „Vyladěna,“ řekla Jennifer.
    Obrazovka blikla a objevil se Romulanský velitel Saler. Příjem už ale nebyl tak čistý. Kapitán vstal.
    „Veliteli,“ začal. „Máme to.“
    „Skvělé,“ řekl s úsměvem Saler.
    „Následujte nás zpět do sektoru, kde se máme setkat se zbylými loděmi.“
    „Rozumím. Saler konec.“
    Romulanův obraz nahradil stín jeho lodě. Kapitán se otočil na Romanského.
    „Kurz na setkání,“ rozkázal a usadil se do svého křesla.
    Když se Clarke dostal na dohled, spojil se s Eaglem kapitán Solis.
    „Jsi si vědom, že vedle tvojí lodi letí Romulané?“ otázal se.
    „Uzavřeli jsme s nimi dočasnou dohodu,“ řekl kapitán Jamison.
    „To prozatím nechme. Vezu ti dárek,“ řekl Solis a kývl na důstojníka za zadním ovládacím pultem.
    Můstkem Eaglu se rozezněl výstražný signál senzorů.
    „Přiblížení dvou lodí, jsou tři kilometry daleko. Máme vizuální kontakt,“ řekl Aker.
    „Na obraz,“ přikázal kapitán.
    Obrazovka blikla a objevil se matný obraz přibližujících se lodí. Široký paprsek světlometu se trochu zvedl a ozářil trupy obou zbylých pohřešovaných lodí - Nimitz a Helios.
    „Spojte mě s nimi,“ řekl kapitán.
    „Frekvence vyladěna,“ potvrdila úspěšnost spojení Jennifer Foxová.
    Obrazovka se přepojila do konferenčního módu. Chvíli zrnila a pak její pravou polovinu zaplnil obraz kapitána Nimitz, Julie Han. Za malou chvíli se na levé polovině objevil kapitán Helia, Vulkánec Saprek.
    „Zdravím,“ řekl kapitán a pokývl hlavou, aby ještě zdůraznil svůj pozdrav.
    „Jak se máš, Harry?“ otázala se Julia Han.
    „Já dobře,“ odpověděl. „Ale co bylo s vámi?“
    „Zůstala jsem s Nimitz stát na místě vstupu, takže jsme se setkali s Heliem, když se sem taky dostal. S kapitánem Saprekem jsme se pak dohodli a vyrazili jsme společně na průzkum. Jediné, co jsme našli, byl starý klingonský průzkumný člun. Kromě několika mrtvých Klingonů na palubě nic nebylo. Pak jsme křižovali sem a tam, až nás nakonec našel Clarke.“
    Když skončila, ozval se Saprek: „Zjistili jsme ale, že tento prostor je nějak zacyklen. Vypustili jsme navigační bójku a za tři dny jsme se k ní dostali zpět, i když jsme letěli stálým kurzem. Odhadl jsem průměr prostoru na dva světelné roky.“
    „My jsme taky zjistili důležité informace,“ řekl kapitán Jamison. „Možná smrtelně důležité.“
    Otočil se k Jennifer. „Spojení se všemi loděmi. Konferenční mód.“
    Obrazovka zase problikla a tentokrát se rozdělila na čtyři stejně velké díly. Ve dvou už byl umístěn obraz kapitánů Han a Sapreka, v dalších dvou se postupně objevili kapitán Solis a komodor Saler.
    „Mám důležité informace,“ začal kapitán. „Jádrem tohoto prostoru je zhroucená neutronová hvězda. Právě ta nás drží v této anomálii. Abychom se odsud dostali, musíme to jádro zničit. K jeho zničení je potřeba palebné síly pěti lodí.“ Pohlédl na tváře na obrazovce a pokračoval. „A my je máme. Teď už je to pouze na nás. Další spojení za hodinu.“
    Obrazovka opět blikla objevily se na ní stíny ostatních lodí. Kapitán se otočil na k posádce můstku. „Musíme najít to jádro. Vulkánci sice udali souřadnice, ale nikdo neví, jak je určovali. Proto je nemůžeme použít. Máte někdo nějaké nápady?“
    Savon chvíli koukal do prázdna a pak řekl: „Pokud se nemýlím, prostor jsme našli podle magnetických anomálií. Proč bychom prostě podle záznamů senzorů nemohli určit přibližný směr k centru. Určitě bude magneticky aktivnější než okolí.“
    „Dobrý nápad, pane Savone,“ řekl kapitán. „Proveďte.“
    Savon si k sobě natočil počítač a začal pracovat. Kapitán přešel na horní můstek a se zájmem začal sledovat Savonovu práci. Jak může být někdo tak rychlý, pomyslel si při pohledu na Savonovy ruce. Na obrazovce se objevovaly a zase mizely různé diagramy, až se nakonec objevil výsledný. Savon se otočil na kapitána a řekl: „Našel jsem to. Výsledný kurz je 0-3-5.“
    „Spojení,“ řekl kapitán směrem k Jennifer.
    „Vyladěno.“
    Kapitán přešel před své křeslo. Na obrazovce se objevily tváře ostatních kapitánů.
    „Našli jsme kurz k jádru. Následujte nás,“ řekl kapitán Jamison.
    Všichni čtyři kapitáni kývli a tak vydal Jamison rozkaz k přerušení spojení.
    „Nastavit kurz,“ přikázal.
    „Nastaven,“ odpověděl Masters.
    Kapitán se usadil do křesla a mávnul rukou směrem ke středu obrazovky.
    „Vpřed!“
    Raketové motory Eaglu se rozzářily a loď se pomalu vydala na cestu. Jako první ji následoval romulanský křižník a za ním v těsné formaci zbylé federální lodě.
    Ticho na můstku přerušovalo občasné pípání navigačních přístrojů. Z obrazovky se začala vytrácet tmavá černá a nahrazovaly jí světlejší odstíny šedé.
    „Vzdálenost?“ otázal se kapitán.
    „Tři tisíce kilometrů,“ odpověděl Savon. „V dosahu zbraňových systémů. Přesnost palby padesát tři procent.“
    „Doveďte nás blíž, pane Romanski,“ přikázal kapitán. „Dva tisíce.“
    „Provedu.“
    Raketové motory opět zabraly a Eagle se vrhl vpřed. Za necelou minutu motory pohasly. Byli na místě.
    Kapitán se otočil na Akera. „Jsou zbraně připraveny?“
    „Ano, pane. Provedli jsme replikaci sta fotonových torpéd. Pro zvýšení výkonosti fázerů jsme připravili přesun energie z nadsvětelných motorů.“
    „Jaká je poloha ostatních lodí?“
    „Drží formaci, pane.“
    Kapitán se postavil mezi Romanského a Mastersovo stanoviště.
    „Spojení!“ přikázal.
    Obrazovka se opět rozdělila na čtvrtiny.
    „Jak jste na tom se zbraňovými systémy?“ otázal se kapitán.
    Jako první promluvila Julia Han. „Máme plnou phaserovou energii, jsme připraveni k nouzovému přesunu energie z motorů. Fotonových torpéd máme plný stav, to znamená dvacet pět.“
    Další promluvil Saprek. „Dokončili jsme přesun energie do phaserů, jsme připraveni použít záložní zdroje. Replikovali jsme šedesát torpéd.“
    Jako třetí se ozval kapitán Solis. „Máme plný phaserový výkon. Přečerpali jsme energii z nouzových zdrojů. Replikovali jsme sto torpéd.“
    Romulan Saler se předklonil a řekl: „Plná energie v destruktorech. Torpéda plný stav, sto sedmdesát.“
    Při posledním údaji se Harrymu Jamisonovi zatmělo před očima. Sto sedmdesát torpéd! Takovou výzbrojí se mohla chlubit jen Enterprise-F. Ještě že s Romulany uzavřeli dohodu.
    Vrátil se zpět do reality.
    „Připravte se k palbě na můj rozkaz. Kombinace fázerů a torpéd! Zrušte formaci!“
    Všechny lodě se začaly posunovat. Nakonec se seřadily vedle Eaglu.
    Kapitán se podíval na Akera a ten přikývnul.
    „Palte!“
    Z fázerové plošiny Eaglu vyšlehl rudý paprsek a nemilosrdně se zařízl do zhroucené hvězdy. Následovaly ho paprsky z ostatních lodí. Pak z trupů lodí vyletěla první fotonová torpéda. Rudé zářící koule se rychle sunuly prostorem a neomylně zasahovaly svůj cíl.
    Oslepující světlo zaplavilo celý prostor. Automatický filtr okamžitě zareagoval a ukázal poslední okamžiky hvězdy. Z malé koule se postupně odlupovaly stále větší a větší kousky a pak se to stalo. Obrovská vlna energie zasáhla Eagle a pohrávala si s ním jako s hračkou. Pak vše náhle ustalo.

    Světlo
    Kapitán vstal z podlahy a urovnal si uniformu. Kolem něj se začali zvedat ostatní členové posádky. Tohle už tu bylo, pomyslel si.
    „Stav?“
    otázal se. Aker vyškrábal na nohy a pohlédl na svůj pult.
    „Senzory dočasně mimo provoz. Totéž platí o štítech, zbraních a pohonu. Odhadovaný čas oprav…“ Stiskl několik tlačítek. „… dvanáct minut.“
    Sakra, povedlo se to nebo ne? otázal se sám sebe. Pak mu hlavou probleskl nápad. Pohotovostní kajuta! Tam jsou přece průzory! Vstal z křesla rozběhl se k jejím dveřím. Když se otevřely, zakřičel radostí.
    „Povedlo se!“ křikl na posádku můstku.
    Obešel stůl a přitiskl obličej ke sklu. Nedaleko v byly ve svitu hvězd vidět ostatní lodě. Vrátil se na můstek.
    „Funguje komunikace?“ otázal se.
    „Ano,“ odpověděla Jennnifer Foxová. „Mám nás spojit?“
    „Proveďte!“
    Obrazovka se opět rozčtvrtila.
    „Jak jste na tom?“ otázal se kapitán.
    Ze všech lodí přišlo zhruba stejné hlášení.
    „Až proběhnou opravy,“ řekl kapitán, „doprovodíme pana Salera domů.“

    Pokud by někdo právě teď pozoroval neutrální zónu, spatřil by zvláštní obraz. Čtyři lodě Federace, každá zářící bílošedivým nátěrem, ve čtvercové formaci pomalu letěly mezihvězdným prostorem a mířily k hranici neutrální zóny. Jako klenot ve vzácném šperku, zářila uprostřed formace zelená romulanské loď.

   Vstupní halou velitelství romulanských invazních sil kráčel komodor Devan. Nestávalo se denně, aby byl kapitán nějaké lodě pozván k samotnému veliteli invazních sil, admirálu Suvenovi. Při průchodu halou prohlížel mozaiku ve tvaru ptáka, která zabírala skoro celou podlahu.
    Zastavil se před dveřmi Suvenovy kanceláře. Uhodil na malý gong a počkal na vyzvu ke vstupu. Když vešel, spatřil admirála, jak pracuje s počítačem na svém stole. Když přišel Devan blíž, admirál se na něj podíval.
    „Admirále, přišel jsem na váš rozkaz. Komodor Devan.“
    „Co vás tak zdrželo, komodore?“ otázal se Suven.
    „Měli jsme menší poškození na lodi. Byla nutná oprava. Zastavili jsme proto na základně Q’re.“
    „Co mi můžete říct o té bitvě?“
    „Proběhla v sektoru Beta Nios. Hledali jsme tam naší ztracenou loď Kel’Tor. Střetli jsme se s lodí Eagle, registrace NCC-71857. Její kapitán popíral zničení Kel’Toru, ale všechno nasvědčovalo tomu, že Kel’Tor opravdu zničili.“
    „Pouze naznačovalo?“ otázal se admirál. Jeho pravé obočí se zvedlo.
    „Je jisté, že jí zničili,“ opravil se komodor, i když si tímto faktem vůbec jistý nebyl.
    „Co bylo dál?“ otázal se admirál.
    „Proběhla bitva, během níž jsme Eagle zničili a …“
    Devan svou větu nedořekl. Místností se rozlehlo pípání a na obrazovce zabudované do stěny, se objevil poručík Nibos.
    „Co se děje, poručíku?“ otázal se nevrle admirál.
    „Pane, na hranici neutrální zóny bylo zachyceno pět plavidel.“
    „Jaká plavidla?“
    „Čtyři federální - USS Nimitz, registrace NCC-847-E, USS Helios, registrace NCC-71865, USS Clarke, registrace NCC-71869 a USS Eagle, registrace NCC-71857…“
    Admirál se otočil na Devana. Kdyby mohl jeho pohled zabíjet, Devan by byl nejméně rozčtvrcený. „Tak zničil…“ procedil skrz zuby a Devana neustále propichoval pohledem.
    Poručík pokračoval: „… a jedno plavidlo naše, pane. Je to Kel’Tor.“
    Admirál se opět otočil na Devana. Podíval se na jeho opasek a když zjistil, že nemá zbraň, otevřel zásuvku u stolu a vytáhl svůj destruktor. Beze slova ho podal Devanovi. Byl to jasný rozsudek smrti. Devan si přehmátl prsty na pažbě a zavřel oči. Místnost na malou chvíli ozářil modrý paprsek a pak destruktor dopadl s dutým zaduněním na podlahu.
    „Omyly nepromíjím, komodore…“

   Aker stiskl několik tlačítek a řekl: „Z romulanského prostoru k nám míří dvě lodě třídy Storm Hawk. Předpokládaný čas příletu je deset minut.“
    „Děkuji, pane Akere,“ řekl kapitán. „Spojení s Kel’Tor,“ přikázal Foxové.
    „Frekvence vyladěna.“
    Na obrazovce se objevil Romulan.
    „Zdá se, že si pro vás letí,“ řekl kapitán.
    „Ano, taky jsme je detekovali. Asi přišel čas se rozloučit, kapitáne Jamisone. Děkuji za všechno.“
    „I já vám děkuji, komodore,“ řekl kapitán. „Nezapomeňte, že bez vás bychom se odtamtud nedostali.“
    Aker z horní paluby zašeptal: „Romulanské křižníky dorazily.“
    „Už jsou tu,“ řekl Saler. „Musíme letět. Na shledanou, kapitáne.“
    „Na shledanou, snad už v mírové době.“
    Obrazovka blikla a Salerův obraz nahradil pohled na romulanské lodě. Motory Kel’Toru se rozzářily jasnou zelenou barvou a loď se přidala ke zbylým dvěma.
    Kapitán se otočil na Masterse.
    „Kurz k nejbližší hvězdné základně, nejvyšší rychlost.“
    Celá formace zatočila a vstoupila do hyperprostoru.

    „V kolizním kurzu je flotila sedmi lodí,“ oznámil Aker. „Identifikace - USS Enterprise-F, USS Dreadnought-E, USS Stormbird, USS Einstein, USS Potemkin, USS Hornet a USS Hood.“
    Flotila vyslala to nejlepší co má, pomyslel si kapitán.
    „Volá nás Enterprise,“ ozvala se Jennifer.
    „Otevřít frekvenci.“
    Na obrazovce se objevila tvář komodora Data.
    „Co s vámi bylo, kapitáne?“ otázal se Dat.
    „Jen jsme se propadli jsme se do nějaké prostorové anomálie a nemohli jsme ven, komodore.“
    „Hlavní je, že už jste zpět,“ řekl Dat. „Velitelství mělo ztrach, že se objevil zas nějaký problém typu Borgů.“
    „Díky Bohu ne.“
    „Dobře. Eagle, zařaďte se se všemi loděmi do formace, letíme na základnu 143.“
    „Proveďte,“ přikázal kapitán Romanskému.
    Eagle se pomalu natočil a zaujal polohu vedle Enterprise-F. Ostatní lodě se také zařadily a tak celá formace vstoupila do hyperprostoru…