V této nepravidelné rubrice bych se chtěl vrátit k historii kosmonautiky, především nepilotované. V prvním ohlédnutí se podíváme na historii výzkumu dvou planet – Merkuru a Venuše.
    Merkur – planeta nejbližší Slunci – obíhá ve vzdálenosti 57 910 000 km a po Plutu druhá nejmenší planeta Sluneční soustavy. Rovníkový průměr 4 880 km, oběžná doba 87.969 dne, doba rotace 58 dní 15 hodin 30 minut. Teploty na osvětlené části dosahují 700 K, na neosvětlené 100 K. Merkur má také slabé magnetické pole dosahující 1 % zemského pole. Povrch se podobá povrchu Měsíce – je pokryt četnými krátery.
    Zatím jedinou sondou, která Merkur zkoumala, byl americký Mariner 10. 526 kg těžkou sondu vynesla na cestu do vesmíru raketa Atlas Centaur 3.11.1973. Po průletu kolem Venuše v únoru 1974 byla sonda gravitačním manévrem nasměrována k Merkuru, okolo kterého 29.3.1974 prolétla ve výšce 703 km nad temnou stranou a pořídila 2300 snímků planety. Poté sonda přešla na heliocentrickou dráhu. Podruhé proletěla kolem Merkuru 21.9.1974 ve výšce 4800 km nad osvětlenou stranou a pořídila 500 snímků povrchu. Potřetí a naposledy proletěla sonda 16.3.1975 ve vzdálenosti 319 km nad neosvětlenou stranou a pořídila 1000 snímků s rozlišením až 45 m. Zmapováno tak bylo 57 % povrchu. Byla také ověřena existence magnetického pole.
    Venuše – planeta o průměru 12104 km, vzdálenost od Slunce 108 210 000 km, oběžná doba 224.701 dne, perioda rotace 242 dní 23 hodin 34 minut. Atmosféra je tvořena z 98% kysličníkem uhličitým, který zapřičiňuje skleníkový efekt – teplota na povrchu 450 C, tlak 900 kPa.
    První sondou, která namířila k Venuši, byla Veněra 1 v roce 1961. Bylo s ní ale, stejně jako s Veněrou 2 a 3 v roce 1965, ztraceno spojení ještě během meziplanetárního letu. První sondou, které se povedlo uskutečnit výzkum se tak stal Mariner 2. Tato 202 kg těžká sonda se na svou cestu vydala raketou Agena 27.8.1962. Při průletu okolo Venuše 14.12.1962 ve vzdálenosti 34 752 km bylo měřeno magnetické pole a teplota atmosféry. Stejnou cestu vykonal Mariner 5. 245 kg těžká sonda vypuštěná raketou Atlas Agena 14.6.1967. Průlet kolem Venuše 19.10.1967 ve výšce 400 km.
    Sovětský Svaz měl úspěch až s Veněrou 4. 1106 kg těžká sonda odstartovala raketou Sojuz 12.6.1967. Po dosažení Venuše 18.6.1967 se oddělilo 383 kg těžké pouzdro, které zahájilo sestup k povrchu Venuše. Pouzdro pracovalo 94 minut a bylo zničeno ve výšce asi 26 km nad povrchem velkým tlakem, který je na Venuši.
    Následovaly Veněra 5 5.1.1969 a Veněra 6 10.1.1969. Obě sondy vynesla na cestu raketa Sojuz, vážily 1130 kg, přistávací pouzdro 405 kg. Po dosažení Venuše byl 16.5. a 17.5.1969 zahájen sestup na povrch. I přes zesílení a úpravu sond ani tyto nedosáhly povrchu. Veněra 5 vysílala 53 minut do výše asi 26 km nad povrchem, Veněra 6 vysílala 51 minut a dosáhla výše asi 12 km nad povrchem. Při letu těchto sond, po oddělení přistávacího pouzdra, pokračovaly sondy v průletu a posloužily jako retlansační stanice pro vysílání údajů z pouzder na Zemi.
    Jinak tomu bylo u sond Veněra 7 a 8, které odstartovaly raketou Sojuz 17.8.1970 a 27.3.1972. Po dosažení Venuše sonda přešla na oběžnou dráhu a teprve poté zahájila celá sonda sestup na vybrané místo. Až po přesném navedení se oddělilo přistávací pouzdro. Obě pouzdra byla také před zaháje-ním sestupu podchlazena asi na -10 C. Veněra 7 vážila 1180 kg, pouzdro 500 kg. Sestup zahájila 15.12.1970 a po 35 minutách přistála na povrchu Venuše. Při přistání se sonda asi převrátila a dopadla na anténu, takže signál byl asi 100x slabší. Vysílala z povrchu ještě 23 minut ale pouze údaje o teplotě. Veněra 8 važila 1184 kg, pouzdro 495 kg. Sestup zahájila 22.7.1972, trval 56 minut a pak sonda úspěšně přistála. Z povrchu vysílala 50 minut.
    Dalším návštěvníkem Venuše se stal Mariner 10 při své cestě k Merkuru. Při průletu okolo Venuše 28.1. – 13.2.1974 pořídil 3400 snímků.
    Novou etapu ve výzkumu Venuše zahájily sondy Věněra 9 a10. Odstartovaly raketou Proton 8.6.1975 a 14.6.1975. Veněra 9 vážila 4936 kg, přistávací pouzdro 1560 kg. Sestup do atmosféry začal 22.10.1975. Dvě minuty po přistání začal přenos prvního snímku z povrchu Venuše. Pouzdro pracovalo na povrchu 53 minut. Veněra 10 vážila 5033 kg, přistávací pouzdro 1560 kg. Pouzdro zahájilo sestup 25.10.1975 a na povrchu pracovalo 65 minut. Také odvysílalo panoramatický černobílý snímek okolí. Stejný úkol měly Veněra 11 a 12. Veněra 11 odstartovala raketou Proton 9.9.1978, vážila 4700 kg, přistávací pouzdro 1600 kg. To zahájilo sestup 25.12.1978 a na povrchu měřilo 95 minut. Veněra 12 odstartovala raketou Proton 14.9.1978, vážila 4700 kg, přistávací pouzdro 1600 kg. Sestup zahájilo 21.12.1978 a na povrchu pracovalo 110 minut. Obě sondy měly odvysílat barevné fotografie z povrchu, ale protože technici před startem zapomněli sejmout z kamer kryty, fotografií jsme se nedočkali.
    Ve stejném roce se vydaly na cestu i americké sondy. Pioneer Venus 1 odstartoval raketou Atlas Centaur 20.5.1978 a vážil 549 kg. 4.12.1978 se stal umělou družicí Venuše. Vědecká aparatura byla určena pro 11 experimentů na výzkum Venuše a jejího okolí. Pioneer Venus 2 Odstartoval raketou Atlas Centaur 8.8.1978 a vážil 904 kg. 16.11. se oddělilo 316 kg těžké velké přístrojové pouzdro o průměru 1.5 m určené pro výzkum atmosféry a 20.11. další tři menší pouzdra – průměr 80 cm, váha 93 kg. 9.12. vstoupily do atmosféry Venuše. Velké pouzdro po brždění padákem přistálo na povrchu. Malá pouzdra padala volným pádem bez brždění a přesto jedno pouzdro vydrželo dopad a vysílalo dalších 67 minut.
    Další Veněry se vydaly na cestu raketou Proton 30.10.1981- Veněra 13 a 4.11.1981- Veněra 14. Veněra 13 vážila 4363 kg, přistávací pouzdro 1645 kg. Sestup do atmosféry začal 1.3.1982 a po přistání pracovalo 127 minut. Byly pořízeny barevné snímky povrchu a poprvé se uskutečnil chemický rozbor vzorku horniny – asi 1 cm3 horniny byl dopraven do pouzdra a podroben analýze. Veněra 14 vážila 4363,5 kg, přistávací pouzdro 1645 kg, sestup do atmosféry začal 5.3.1982, na povrchu pracovalo 57 minut. Také byly pořízeny barevné snímky okolí a provedena chemická analýza vzorku horniny. Byly zaregistrovány dvě venušetřesení.
    Veněra 15 a 16 odstartovaly 2.6.1983 a 7.6.183 raketou Proton, vážily 5250 kg a 5300 kg. Tentokrát neměly přistávací pouzdra, byly určeny k radarovému mapování povrchu z oběžné dráhy. Na tu byly navedeny 10. a 14. 10.1983 a po dobu činnosti zmapovaly 115 miliónů km čtverečních, tedy více než čtvrtinu celého povrchu.
    Posledními sovětskými návštěvníky Venuše se staly sondy Vega. Odstartovaly raketou Proton 15.12.1984 a 21.12.1984 a vážily 5040 kg. Sestup do atmosféry začal 11.6.1985 a 15.6.1985. Přistávací pouzdro Vegy 2 provedlo chemický rozbor vzorku horniny. Během sestupu atmosférou se ze sestupových pouzder uvolnily aerostaty pro průzkum atmosféry. Balony měly průměr 3,4 m, vážily 21 kg, z toho přístroje francouzské výroby 6,7 kg. Ty byly zavěšeny 13 m pod balónem ve 120 cm dlouhém pouzdru. Oba aerostaty pracovaly asi 46,5 hodiny a každý urazil vzdálenost zhruba 12000 km průměrnou rychlostí 250 km za hodinu.
    Posledním pozemským návštěvníkem u Venuše se stala americká sonda Magellan vážící 3465 kg. Na svou cestu se vydala z paluby raketoplánu Atlantis 5.5.1989 a byla určena k radiolokačnímu průzkumu povrchu Venuše z oběžné dráhy. Na tu byla navedena 10.8.1990. Radarové mapování skončilo v roce 1992, bylo zmapováno 97,5 % povrchu s plošným rozlišením 110-120 m a výškovým pod 30 m. Poté pokračoval výzkum gravitačního pole Venuše až do října 1994, kdy sonda zanikla v atmosféře Venuše.