Pro pořádání letošního Avalconu jsem si dal jednoduchý závazek. Aby to byla zase zábava nejen pro účastníky, ale i pro pořadatele. Parcon byl totiž pro mě strašnou noční můrou. Rozebral jsem si příčiny a našel řešení. Při přípravě Parconu jsem se snažil předvídat všechny problémy, které by mohly nastat a řešil jsem je dopředu. To zabere moc času a efekt není nic moc. Připravená řešení a náhrady stejně nakonec nepoužijete v té původní podobě a vlastně vše řešíte znovu. Druhým problémem byla přílišná rozkošatělost. Doprovodných akcí (autobus, paintball, výstava obrazů, výstava modelů, kino, Fantasy show, …) bylo příliš mnoho, s příliš vysokými náklady. Jak říká Mirek Sábo, ztratil jsem 50% času na 5% efektu. Rozhodl jsem se tedy soustředit síly jen na to nejpodstatnější a řešit problémy, až nastanou. Ono to takhle vypadá jednoduše, ale dospět k tomu jednoduché nebylo a realizovat také ne. Výsledek ale předčil má očekávání. Nejen, že jsem až na půlhodinku v sobotu před půlnocí byl celou dobu v pohodě a stíhal kromě role hlavního pořadatele i roli hostitele, ale dokonce jsem zapůsobil na našeho hosta Klause N. Fricka z Německa, který mi polichotil, že když on pořádá con, je nervózní, pořád někde lítá a nemá na nic čas. Dokonce mi to zopakoval v e-mailu po návratu domů.
    Pominu-li „naprosto nedůležité stovky hodin příprav a domluv“, začalo vše ve čtvrtek ve tři odpoledne. V KD Junior jsme začali přípravou sálu a vytvořením našeho zázemí. Nošení židlí ze sokolovny a podobné hrubé práce pak vystřídala příprava materiálů. Nasáčkovat 300 tašek při tom množství (CD Klan, Zbraně Avalonu Speciál, Sysifka, Fantastická Fakta, kniha Železný sen, Dech Draka, Vesmír a další časopisy) bylo docela zdlouhavé. Placky jsme ale už měli připravené, zvolili jsme novou technologii. Do kolečka vyseklého z černého plastu se vtaví spínací špendlík, placka se pak dotvoří nalepením obrázku a přelakováním. Náklady se tak snížily z 8,- na 2,- Kč, za současného snížení pracnosti, což je fajn. Doby, kdy se placky všech conů nosily třeba na batůžku už jsou pryč a placka nemusí tolik vydržet.
    V pátek ráno jsme začali připravovat ostatní místnosti, naváželi bar, dělal jsem poslední úpravy programu, věšely se směrové cedule. Končilo se halou a místností pro UFO kongres.
    Ve čtyři jsme pustili první nedočkavce. To už běželo video a počítače, takže se mohli hned zabavit. Až do pozdního večera se potom dveře kulturáku zapotily při neustálém otvírání a zavírání.
    Páteční večer byl vzhledem k datu věnován 2. světové válce, respektive jejím alternativním podobám. Jednotlivé programy nemá cenu komentovat, každopádně ale musím složit hold všem přednášejícím. Připravili se dobře a myšlenka tematicky zaměřeného večera se osvědčila. Budeme se jí držet i do budoucna, jednak tak trochu určí program včetně videa, jednak identifikuje con a odliší ho od ostatních. Zvláštní dík patří Michaelu Broncovi a Vladimíru Šlechtovi, kteří osloveni až na conu skvěle nahradili nepřítomného Jardu Olšu.
    Sobotní ráno nebylo tak krušné jako loni, protože jsem jednak moc nepil, jednak jsem i víc spal (celé tři hodiny) a bylo to i menší nervové vypětí. Horší bylo, že z programu Star Trek Conu vypadly hned první dvě přednášky. Ani jeden z přednášejících nepřijel. SFK Badlands ale program nahradil, takže trekkies se nenudili. Byla to první vlaštovka skutečného Star Trek conu a víme, že je co zlepšovat, ale je jen málo lidí ochotných investovat čas a peníze do pomoci s programem. V hlavním programu se protáhla Zeměplocha, Pavel Toufar začínal déle a posun se ještě zvětšil v programu o Conanovi. Příznivci Honzy Kantůrka mi jistě nezapomenou, že jsem je ze sálu musel vystrnadit, ale tři čtvrtě hodiny mi nabourávalo celý program i technické zabezpečení. Skloubit totiž využití projektoru, videa, počítače a další techniky nebylo totiž v přípravě programu zanedbatelným problémem, dalo to hodně práce. A každý posun ohrožoval průběh celého conu, nejen programu jednoho sálu.
    Náš první zahraniční host Robert Feldhoff přijel doprovázen svým vydavatelem a Jolanou Čermákovou, která se jich ujala v Praze, protože pracuje v nakladatelství Ivo Železný, které Perry Rhodana vydává u nás. Přijeli taxíkem, protože jsme po různých úvahách jak pro ně někdo pojede a zase je poveze zpátky usoudili, že ten taxík z Prahy vyjde nakonec levněji, protože bychom museli počítat dvě zpáteční cesty a osm hodin času jednoho člověka, případně nocleh v Havlíčkově Brodě. Robert Feldhoff se stále usmíval a já jsem hrozně rád, že přijeli. Jednak byl naším prvním zahraničním hostem, jednak mě přivedl na myšlenku uspořádat někdy v Praze Rhodan Con. Své příznivce tady PR má a Jolana o této možnosti mluvila už přímo na conu.
    Na posun doplatila i volby Miss Avalcon. Dostalo se na ní totiž až hodně pozdě. Nejdřív jsme totiž provedli vyhodnocení soutěží Fantastických Fakt, vyhlášení výsledků zkoušek na Neviditelnou Univerzitu. Na pódium Miss se nakonec dostalo 11 děvčat, z toho tři holky z Chotěboře, které vlastně na con přišly za známými a já je odlapil. Porota už byla znavená fyzicky i duševně a nepředvedla takový výkon jako loni. Navíc moderování nabourala přílišná iniciativa. Prostě jsem se nedostal k mikrofonu, abych uplatnil svůj postup při volbě a nechtěl jsem se na pódiu o mikrofon přetahovat, takže volba i vyhlašování byly poměrně zmatené. Příště už si to ohlídám. Každopádně ale přeji vítězkám a poraženým dodávám naději, že mohou vyhrát příště, protože pravidla naší Miss nejsou tak přísná a mohou se znovu účastnit všechny uchazečky z minulých ročníků. Doufám, že se mi podaří na příští rok sehnat nějaké hodnotné dary, i když ani letošní nebyly vůbec k zahození. Naopak, zásobeni alkoholem a dárkovými předměty od firmy Alkometa, distributora Koskenkorvy a Finlandie jsme mohli vítězkám předat jednak lahve a jednak i nějaké skleničky a podobně. Děkujeme.
    Tombola byla zvládnuta Jardou Mosteckým pěkně, jen mi vadilo, že alkoholem poznamenané publikum netrpělivě vykřikovalo, aby už se losovaly další lahve Koskenkorvy a spoustu jiných zajímavých cen pomíjelo. Poučení pro příště: zařadit do programu dříve. Zvládli jsme i Kačenku, ale stáří ji už hodně poznamenalo a tak se budeme muset pokusit ji zachránit přetočením na video nebo CD.
    V sobotu večer jsem se taky na chvíli rozčílil, protože příprava sálu na párty najednou visela jen na mě. Pěkně jsem si od plic zanadával na kolegy, u baru z toho bylo chvilku pozdvižení, ale nakonec se kluci sebrali a šli pomoci. Dodatečně se ještě omlouvám za nadávky, zejména Pavlovi Kotenovi, ale práce prostě v tu chvíli ještě neskončila a já neviděl důvod, proč bych měl hrubou práci dělat jen já, který conu věnuji nejvíc času.
    Neděle už jen pohodově zakončovala besedou se spisovateli. I tato volba se dle mého osvědčila, protože na besedu je potřeba více času než jen hodina, v neděli už není síla na absolvování přednášek a hlavně na besedu mohou jak posluchači, tak hosté přicházet podle toho, jak se vzbudí. S posledními zbytky účastníků jsem se ještě rozloučil v pořadu O conu po conu, kde jsem sondoval názory na materiály, protože jejich shánění a kompletování je docela náročné na čas. naštěstí se většina přikláněla k tomu, zachovat materiály co nejbohatší, protože se tak za směšné minimum peněz dostanou k zajímavým časopisům, které by si jinak ani vzhledem k ceně nekoupili. Jen pro představu, na materiály jsme počítali s cenou 65,- Kč a za tuto cenu se účastníkům dostalo: CD Klan, několik časopisů, Speciál ZA, placka, kniha a nějaká ta reklama, v celkové ceně kolem 400,- Kč. Takže materiály se budeme snažit zachovat v co nejbohatším složení i pro další cony.
    Na Avalconu mě vždycky nejvíc mrzí to, že nemám šanci se jít podívat ani na ty nejzajímavější pořady a spoustě přednášejících a vlastně nemůžu dost poděkovat, protože jejich výkon poznám jen zprostředkovaně od účastníků. Navíc si myslím, že nás program je bohatý a vyvážený, takže vždycky, když ho čtu, mám chuť jít se podívat na spoustu pořadů. Zejména mě mrzí pořady o kosmonautice, protože mě ještě nepřešla ta fascinace, že lidi osahávají vesmír, i když zatím jen velmi nesměle. Ale s každým dalším conem mám méně a méně práce, takže se třeba jednou dočkám toho, že si budu moci zaplatit vstupné a zúčastnit se jako řadový fan.
    V neděli odpoledne už jsme měli všechno za sebou, čekal nás jen úklid. Ale z vyčerpání se někdy rodí pěkné nesmysly a nejinak tomu bylo i tentokrát. Při úklidu velkého sálu jsem totiž povídal, abych zvedl morálku a pobavil kolegy: „Hele, kluci, Bohemiacon asi nebude, co takhle si střihnout koncem srpna ještě jednu akcičku?“ A ti pitomci, místo aby mě shodili ze schodů a ušlapali, se mě zeptali: „A jak si to představuješ?“ Což je výzva, která se nedá pominout a tak jsme se nejdřív jen tak nezávazně bavili, co všechno by muselo být jinak, aby to šlo udělat. No a najednou už jsme v tom jeli. Ta část klubu, která neuklízela, dodatečně pochopila, že vyhýbat se malé práci s úklidem může přinést velkou práci s dalším conem. Jako hlavní problémy jsme označili hlídání haly - vyplynulo z toho zahrnutí spaní v hale do ceny vstupného, ubytování na několika místech Chotěboře, což je obtížné nejen pro účastníky, ale i pro organizátory - z toho vyplynula podmínka, že bude k dispozici Obchodní Akademie i s hlídači, menší program - z toho vyplynulo vypuštění UFO kongresu, nižší náklady - z toho zase vyplývá vypuštění počítačové herny a zmenšení materiálů. No a jako na potvoru se podařilo všechny podmínky splnit, takže se pilně připravujeme na Avalcon Speciál. Kluci teď jen doufají, že nebudu chtít v nárůstu počtu akcí pokračovat ani aritmetickou, natož geometrickou řadou.