Na Parcon jsem jel velmi zvědavý. Po peripetiích provázejících jeho přípravu, po všech těch sporech jsem si slíbil, že budu maximálně objektivní. Proto jsem rozdělil reportáž na několik částí.

1. Obvyklé opilecké a cestovatelské poznatky, něco o programu.
    Věděl jsem, že pokud se mám do Kopřivnice dostat nějak rozumně včas, musím vyrazit hodně brzy. Osvědčilo se mi naplánování služební cesty co nejblíže ke K. už na poradě, zopakoval jsem ho tedy. Domluvil jsem si několik jednání - v Rychnově nad Kněžnou, České Třebové, Lanškrouně. Díky tomu jsem už někdy ve tři, kdy končí firmy v meších městech, byl jednak už v půlce cesty a jednak už na další cestě.
    Do Kopřivnice jsem dorazil někdy po páté, pozdravil se s Romanem Krestou a jeho partou organizátorů, ubytoval se, osprchoval a vydal se do kulturního domu. Následovala obvyklá vítání se známými, pomalé pronikání do vznikající atmosféry, obhlížení prostor a studování programu a materiálů. Materiály obsahovaly keramickou placku, Dech Draka, sbírku SF povídek In Sci-fi Veritas, program.
    Z programu (Z. Rampas - Fandom, Poutník - Nové knihy, Milénium? Nesmysl!, Parcon 2000, J.Wojnar- Cesty filozofie 3.tisíciletí, video - Kontakt, MIB) jsem navštívil pouze Zahájení sloučené s uvítáním nových SF klubů do Fandomu. U stolku Šumperáků jsem zakoupil nejnovější Knihovničky Vakukoku, slzy smíchu mi tekly u čtení komiksu Porada v Chotěboři, který doporučuji vvšem, kteří se vyznají ve Fandomu.
    Večer jsem pak šel zkontrolovat, jestli dorazila děvčata, se kterými jsme se domlouvali s Karlem Netopejrem Petříkem už na poradě. V hospodě jsem je neviděl a tak jsem přemýšlel o diskotéce. S Jurou z Košic jsme se domluvili a vyrazili. Zrovna, když jsme si říkali, že by to chtělo nějaké slečny, šly nějaké dvě proti nám. A tak jsem rozpřáhl ruce a křičím: „To je dobře, že nám jdete naproti, už jsme se začali bát, že zabloudíme.“ Holky nechápaly, ale začaly se s námi bavit a když z nich vypadlo, že jdou domů, protože se nudí, slíbili jsme jim zábavu. Mezitím nás dohonil Richard Klíčník a tak jsme v pěti vyrazili na diskotéku do sousedního hotelu. Bavili jsme se, tancovali, slibovali holkám modré z nebe. Já jim například nabídl, že je vezmu s sebou na dovolenou. Večer skončil, začala noc a když i ta už měla na kahánku, doprovodil jsem sestry domů a šel spát.
    Sobotní program sliboval polské hosty (Sapkowski, Kolodzejczak, Bialolecka), ale já musel povídat o Neofanovi a Fandomu. Sešlo se jen pár lidí, ale debata byla zajímavá. S Pavlem Holanem jsme se například domluvili, že se sejdeme v Praze a zkusíme vymyslet něco pro Fandom ohledně centra dění.
    Proběhla beseda s Ikarií, dražba knih, Jarda Mostecký vyprávěl o svém psaní, Neff měl připravené autorské čtení, Františka Vrbenská přednášku Hodný, zlý a ošklivý o morálním profilu hrdiny. Petr Kotrle doplnil přednášku z Avalconu a vyprávěl o překladech Holdstocka, Martin Koutný se věnoval Ztracenému rukopisu L. Součka. Robert Rameš a Přemek Houžvička porovnávali Star Trek a Babylon 5. Nebyl jsem ani ne jednom z těchto pořadů. Ani na autorkém čtení Leonarda Medka, besedě s redakcí Fantázie a Dechu Draka, Nezúčastnil jsem se soutěže SF Risk, nenechal jsem si testovat IQ a Mimozemšťan roku byl vyhlášen také beze mne. Seděl jsem totiž asi tři hodiny u informačního stolku Fandomu a Ligy podpory neofanů, takže jsem neměl čas ani na video (Duna, 5.element, Hvězdná pěchota). Ale křest nových knížek jsem si ujít nenechal. Konal se nečekaně venku, křtil Jirka Pilch další díl Navigátora a Karel Petřík knížku Pavla Obluka a druhý díl Shadowrunu, který převzal a dokázal tak konečně dostat mezi netrpělivé fanoušky.
    Pak jsem ještě viděl film Byl jsem mladistvým intelektuálem. Doporučuji. Cena Karla Čapka byla vyhlášena hned po vyhlášení menších soutěží Zlatá Zebra a Černá Ďura, Tombola proběhla rychle. A vrcholem večera byl bezesporu Matrix, jehož jedinou kopii jsem přivezl s sebou. Honza Pavlík zasedl za pultík s mikrofonem, nažhavil jazyk a překládal. Já jsem viděl jen kus, ale počkám si na titulkovou verzi, abych si film vychutnal. Je to bomba.
    Byl jsem domluvený se sestrami a tak jsem s nimi vyrazil na jinou diskotéku. Docela jsem se vytancoval, holky jsem pak doprovodil domů.
    Nedělní ráno zahajoval Honza Kantůrek se Zeměplochou, byla autogramiáda hostů, finále SF Risku, já jsem povykládal o chystaných conech, běžel Armageddon. A 17. Parcon skončil.
    Já ještě využil nedělního odpoledne k návštěvě koupaliště ve Studénce. Holky zjistily, že je tam nějaký zajímavý program a tak jsem se nechal zlákat. Na koupališti hráli DJové, běžela sportovní soutěž, čekala nás módní přehlídka a nejzábavnější byly imitace různých známých kapel (Lulinetic, ZZ Top), zpěváků (třeba Gott), zpěvaček (Madonna a další). Nejhezčí pak bylo noční koupání v prázdném bazénu. Tím skončil Parcon i pro mě.

2. Klady Parconu
    Velké prostory, několik barů, polští hosté, sbírka povídek v materiálech, Byl jsem mladistvým intelektuálem, Matrix, uvolněná slunečná atmosféra.

3. Zápory Parconu
    a) Slaboučký program (jen 45 položek oproti 100 na letošním Avalconu) a jeho časté (a špatně avízované) změny, posuny a rušení (odpadla třeba beseda o fanzinech, Star Trek posouván kvůli technické nezpůsobilosti). Nevhodné rozložení (Kantůrek na neděli ráno a ještě jen hodinu a půl) a nepravidelné začátky a délky jen umocňovaly zmatek. Nastavovaná kaše (místo jedné besedy se SF časopisy besedy tři), trojí autorské čtení, téměř absolutní nedostatek přednáškových nebo diskusních pořadů. Slabé video - málo filmů a ještě už ohraných. Původní slib čtyřdenního conu nebyl dodržen, program by dokonce nebylo problém soustředit do jednoho dne!
    b) Slabá pořadatelská služba. Malá informovanost pořadatelů, všechno viselo na Romanovi. Nikdo nehlídal vstup, dalo se zúčastnit conu bez zaplacení. Pořadatelé nebyli označeni. V noci zamčený přístup do spacákové místnosti. Nedostatečné informační tabule - málo informací, nebyla plocha pro vzkazy.
    c) Drahota. Předražený účastnický poplatek absolutně neodpovídající nízké úrovni programu. Roman svévolně zvýšil cenu ubytování o 50,- za noc, nesnížil vstupné o cenu za knihu Mlok, kterou si účastníci zaplatili a dostali místo ní jinou knihu, která ovšem Romana nic nestála. Přišel si tak na slušné peníze několikanásobným úmyslným uvedením účastníkům v omyl.
    d) Zápory přípravy Parconu nebudu pitvat, už jsou probrány v mailech v těchto ZA. Jen stručně - nepropagace, smluvně nezajištěno, špatná kalkulace, neshánění programu.

   To jsou prostě fakta a nejvíc mě mrzí, že většina chyb byla úplně zbytečná. Jenže kde chybí snaha, nedočkáte se výsledku. Nabízené rady, zkušenosti a kontakty byly ignorovány. Doufám, že se už nic podobného nebude opakovat a že tento nejslabší z Parconů od roku 1993, kdy jsem na ně začal jezdit, bude pro Fandom poučením. Musíme si pořád připomínat, že Parcony neděláme jen pro staré matadory, kteří con stráví v družném pokecu s přáteli, ale hlavně pro potěr a nadšence, kteří skutečně navštěvují pořady. Dinosaurům bohatý program vadit nemůže, ale ostatním (a je jich podstatně víc) chudý program a vysoké ceny vadit budou.
    Můj výlet pokračoval. S holkama jsem se domluvil, že je vezmu s sebou na Slovensko, ale mladší ukradli občanku a vyřídit náhradní si mohla až ve středu. Takže jsem se na dva dny vypravil k Žermanické přehradě za Frýdkem Místkem. První den jsem se opaloval na jednom břehu, ale nelíbilo se mi tam a tak jsem večer přejel na druhý, zvlášť, když jsem věděl, že tam jsou diskotéky. Večer po celodenním opalování bez mazání jsem se rozhodl přece jen se namazat a tak jsem si opatrně oblékl rifle (už to začalo pálit) a vydal se na diskotéku.
    V autě jsem ještě nespal, ale nebyl to tak hrozný zážitek a tak jsem si ho druhý den zopakoval. Poctivě jsem se mazal i přes den, ale stejně jsem se nehorázně spálil a každý pohyb v riflích byl dost bolestivý. Večer jsem to ale překonal a diskotéka se mě zase dočkala. Ve středu ráno jsem se šel naposledy vykoupat, sbalil si věci a vydal se v začínajícím dešti do Kopřivnice. Volal jsem holkám, ale nezvedaly telefon. Dojel jsem k nim domů, ale nebyly tam. Rozhodl jsem se počkat. Došel jsem si koupit sportovní boty, na oběd, pocoural jsem městem. Holky se nevrátily, nezavolaly a tak jsem usoudil, že si to s cestou rozmyslely a vydal jsem se na Slovensko sám.
    V devět večer jsem dorazil do Popradu a usoudil jsem, že jet dál by nemělo cenu, protože bych jen bloudil. Zůstal jsem tedy na parkovišti u náměstí, zase se převlékl a vyrazil na nejvyhlášenější diskotéku. Asi hodinu jsem seděl v hospodě s kulečníkem, šipkami a automaty a teprve pak jsem sešel na diskotéku. Hrozně se mi líbila výzdoba a ještě více hudba - decentní house a podobně. Seděl jsem tam asi půl hodiny, diskotéka prázdná, pak se otevřely dveře a dovnitř vešli dva chotěbořáci a za nimi další. Šok. Byli tam na dovolené a z Popradu vyjížděli za výlety do okolí. Pokecali jsme, většina pak odešla nahoru a já tak mohl vyrazit na parket. Půlhodiny jsem si tam pařil sám pro sebe a pak se se změnou hudby vydal za nimi. Ještě chvíli jsme poseděli a já šel spát. Třetí noc už nebyla tak pohodlná, i když jsem si ležení v autě vylepšil.
    Ve čtvrtek ráno jsem se vydal na zbytek cesty, ale měl jsem smůlu, že jsem dorazil chvíli potom, co parta vyrazila na výlet do nějakých jeskyní. Přivítal mě jen zbytek. Málem bych zapomněl, ocitl jsem se v Dědinkách na Tatraconu. Nekárejte mě, jednou jsem prostě musel mezi ty dinosaury vtrhnout. Šli jsme na nákup, já uklízel auto, sušil věci a čekali jsme na osttaní. Už jsem měl pořádný hlad, když se vrátili a tak jsem se hned přidal k výpravě, která se rozhodla jít na oběd. Jenže jsme šli kolem hospody, ve které se nevařilo, ale žízeň strhla všechny na pivo. Když jsem protestoval, že chci oběd, řekli mi, že si mám dát k obědu pivo. Tak jo. Jenže když jsem ho měl i k večeři, pochopil jsem, že jsem padl do pasti. V hospodě se sedělo příjemně, pořád chodil někdo nový a tak byly stále nové zdroje zábavy. Redaktorovi Fantázie jsem tvrdil, že čtu radši Fantázii, než Ikarii a on slíbil, že mě bude tímhle vydírat jen ve chvíli nejvyšší nouze.
    S Jurou, který byl i tady, jsme se seznámili s dvě slečnami z Košic. Anka a Aneta ze SFK Logrus stály rozhodně za navázání meziklubové družby, zvlášť když Logrus vychází také z Amberu jako Avalon. Ustlal jsem si někdy kolem třetí v sále chaty, ale spaní to bylo mizerné, podložky z křesel se při každém pohybu rozjížděly.
    Páteční dopoledne bylo ve znamení výletu do Dobšinskej ľadovej jaskyne. Vzal jsem autem Rampasovy, ostatní jeli vlakem a šli pěšky. Jeskyně byla fantastická. Obrovský masív ledu, tuším 113 000 krychlových metrů je proti druhému největšímu v Evropě (13 000) opravdu přesvědčivý. Sestupovali jsem do jeskyně a na schodech proti zase chotěbořáci. Stačily dvě minuty, abychom se minuli. Zase náhoda. V ledu je vykroužený tunel, můstky jsou prostě zasekané do ledu, tam žádný beton nepotřebují.
    K obědu jsem se rozhodl zkusit halušky s brynzou, ale už nikdy to neudělám znovu, protože ačkoliv jsem byl v hospodě, kde je umí, vůbec mi to nechutnalo. Odpoledne jsem se nechal vyvézt lanovkou na kopec. Pohled na jezero, kopečky stoupající až do hor, posekané louky a projíždějící vláček mi připadal jako pohled do krajiny umělého kolejiště. Bylo tam krásně.
    Večer jsem na pokojové párty zpovídal Logrus, družil se s nimi, s některými více, s některými méně. Poznámky a slovní přestřelky to vyvolalo, když přišla další část ldí - Jolana, Piter a Marwin. Dočkal jsem se i zábavy na můj účet, ale umím to přijímat a tak mě to bavilo. Ale únava nás přemohla a když jsme šli spát, zábava postupně utichla a párty skončila.
    V sobotu ráno jsem vstal brzy, protože jsem ještě chtěl zajet do Brna na schůzku Star Trek klubu, ale protože jsem podcenil dobu potřebnou na cestu, vyrazil jsem se zpožděním, vzdal jsem to nakonec a přes Brno vůbec nejel. Do Olomouce jsem dovezl kolegu z Andromedy z Plzně a pak se vydal do Chotěboře.
    Dojel jsem příjemně unavený a když u našich dveří zazvonil Tomáš Bačkovský, že bychom si mohli někam sednout, vůbec se mi nechtělo. Ale šel jsem a vůbec jsem toho nelitoval. V kavárně Alpa bylo příjemně po všech stránkách a tak jsem domů dorazil někdy před pátou. Velký výlet skončil a já začal s regenerací organismu.