Poručík B’Elanna Torresová, šéfinženýr hvězdné lodi Voyager, dokončila se svým raketoplánem vstup na oběžnou dráhu jedné z planet Golerianského sektoru. Spustila průzkumné senzory a unaveně se protáhla. Tohle už byla třetí zastávka. Seděla v raketoplánu přes šest hodin a její tělo, ve kterém spíš převládala ta klingonská část nad lidskou, začínalo protestovat proti sezení u řídícího panelu. Když už si myslela, že planeta bude zase bez zdroje nějakého důležitého materiálu, na obrazovce biologických senzorů naskočily podivné informace. B’Elanna si je přečetla a okamžitě zaktivovala spojení s Voyagerem. Za malou chvíli se ozval hlas kapitána Janewayové.
    „Jak jste na tom, B’Elanno?“
    „Nalezla jsem sedmé planetě systému sto padesát forem života.“
    „Rozumím. Nějaký známý druh?“
    „Ano, kapitáne. Ale ne z Delta kvadrantu. Jsou to samí Klingoni.“
    „Klingoni?“ Z hlasu kapitána Janewayové mohla vycítit překvapení. „Zkoušela jste je kontaktovat?“
    „Ne, kapitáne,“ odpověděla B’Elanna. „Podle senzorů je na planetě zařízení zhruba z doby před více než osmdesáti lety.
    „Před mírovou smlouvou.“
    „Před mírovou smlouvou, kapitáne.“
    „B’Elanno, teď se okamžitě vraťte na Voyager. Nevíme, jestli na vás nemohou zaútočit.“
    „Rozumím. Torresová konec.“
    B’Elanna ukončila spojení a nastavila zpětný kurz na Voyager. Jak se raketoplán dával do pohybu, ani nezaregistrovala výstražné světélko, které jí varovalo, že je zaměřena cizími senzory. Jakmile opustila prostor kolem planety, světélko zhaslo.

    „Komandére Torgane!“ vykřikl od panelu senzorů Klingon Howren.
    „Co se děje, Howrene?“ otázal se Torgan.
    „Na orbitě je federální raketoplán.“
    „Co to plácáš! Jsme přece v kvadrantu Delta!“
    „Je to federální raketoplán! Podívejte,“ řekl a přepnul záběry senzorů na větší obrazovku. B’Elannin odlétající raketoplán se ukázal v celé kráse.
    Torgan se chvíli zamyslel. „Když je tu raketoplán, musí tu být i loď… Všichni do Dravce!“

   Planeta Golerian VII se objevila na hlavní obrazovce Voyageru.
    „Standardní orbitu, pane Parisi. Stroje stop,“ přikázala kapitán Janewayová.
    „Standardní orbita, stroje stop,“ oznámil Paris splnění rozkazu. Impulzní motory Voyageru pomalu zastavily loď na orbitě.
    „Pane Kime,“ otázala se kapitán, „jsou kolem nás nějaké lodě?“
    „Negativní, kapitáne. Pouze u měsíce je malá ob-last, kterou nemohu kvůli jeho působení prozkoumat.“
    „V pořádku. Dejte mi volací frekvenci.“
    „Frekvence vyladěna,“ oznámil Kim.
    Kapitán vstala z křesla. „Federální vesmírná loď Voyager volá obyvatele planety. Slyšíte mě? Tady federální vesmírná loď Voyager. Voláme obyvatele planety. Slyšíte mě?“
    Na Kimově panelu se rozsvítilo výstražné světélko. Z prostoru měsíce se přibližuje neznámá maskovaná loď.“
    „Jak to, že jsme jí neviděli na senzorech?“
    „Byla skrytá v oblasti rušené měsícem.“
    „Pane Tuvoku, máte její identifikaci?“ otázal se Chakotay.
    „Potvrzeno. Klingonský Dravec třídy B-II. Maskovací zařízení, tři baterie phaserových destruktorů, torpéda, dvě stě členů posádky,“ oznámil Tuvok. „Navrhuji vyhlásit červený poplach.“
    „To by byla chyba.“ Janewayová se otočila na Tuvoka. „Tihle Klingoni nevědí o Khitomarské mírové smlouvě. Stále žijí v domnění, že Federace vede s Impériem válku. Takhle alespoň ukážeme, že nemáme nepřátelské úmysly.“
    „Tak alespoň vyhlásit žlutou pohotovost,“ řekl Tuvok. „Pokud na nás přece jen zaútočí, můžeme tak okamžitě učinit protiopatření.“
    „Jsou jejich zbraně tak nebezpečné?“ tázala se kapitán.
    „Pokud bychom měli vypnuté štíty, byly by jejich zbraně schopny okamžité destrukce Voyageru. Se zvednutými štíty nám nejsou schopni způsobit škody. Samozřejmě kromě dočasného snížení energie štítů.“
    Janewayová v duchu posoudila míru rizika a pak vydala rozkazy: „Vyhlaste žlutou pohotovost. Ať okamžitě přijde poručík Torresová. Pane Kime, volejte je.“
    „Frekvence vyladěna, kapitáne,“ oznámil Kim.
    „Maskovaná klingonská lodi, tady je kapitán Janewayová z federální vesmírné lodi Voyager. Ozvěte se, prosím. Tady kapitán Kathryn Janewayová z federální vesmírné lodi Voyager. Ozvěte se.“
    Rozmazaná skvrna značící zamaskovanou loď byla přímo uprostřed obrazovky, když se ozval Kim: „Odmaskovávají se!“
    Přímo před přídí Voyageru se objevil klingonský křižník. Jeho stáří na něm bylo vidět. Nátěr byl značně oprýskaný, i když u Klingonských lodí se podle tohoto znaku příliš stáří hodnotit nedalo. Motorové gondoly zeleně světélkovaly a na přídi jemně probleskovalo odpalovací zařízení fotonových torpéd.
    Obrazovka blikla a objevil se na ní statný Klingon.
    „Federální lodi, hovoří komandér Torgan z klingonského křižníku Ig’Baer. Vstoupili do sektoru planety Nový Klingon a narušili tím výsostný prostor Klingonské říše a tím i Organianskou smlouvu. Okamžitě naberte zpětný kurz nebo zahájíme palbu.“
    Janewayová přistoupila blíže k obrazovce. „Jsem kapitán Kathryn Janewayová. V žádném případě jsme neměli v úmyslu nějak narušit výsostný prostor kolem vaší planety. Chybí vám však základní informace…“
    „Jaká informace?“
    „Organianská smlouva už neplatí. Mezi Federací a Klingonskou říší je mír.“
    „Lžete, chcete nás zmást,“ řekl Klingon a přerušil spojení. Dravec se dal pomalu do pohybu.
    „Nabíjejí phaserové destruktory!“ řekl Tuvok.
    „Červený poplach! Vztyčit štíty,“ přikázala Janewayová. „Neopětujte palbu. Za chvíli je to přejde. Možná pak budou ochotněji komunikovat.“
    Dravec dokončil manévr, který ho dostal nad Voyager a pak se na něj vrhl střemhlav. Jeho phaserové destruktory střílely jednu salvu za druhou, ale jediné, čeho u Voyageru dosáhly, bylo, že se bublina ochranného štítu rozzářila všemi barvami spektra. Dravec provedl další obrat a zkoušel to tentokrát s útokem na záď.
    „Přední štíty na devadesáti, zadní na osmdesáti šesti,“ oznámil Tuvok výsledek druhého náletu. „Pokud nepřestanou do tří minut, dostanou se štíty pod bezpečnou úroveň.“
    „Rozumím, pane Tuvoku. Buďte v tom případě připraven použít našich phaserů k znehybnění jejich lodě.“
    Dravec nalétal na další útok. Tentokrát si vybral příď. Salvy z destruktorů podpořil několika torpédy. Voyager se otřásl.
    „Co se děje, pane Tuvoku?“ otázala se Janewayová.
    „Nepoužívají standardní torpéda, ale něco jako naše kvantová torpéda. Štíty na třiceti procentech.“
    „Zastavte je, pane Tuvoku.“
    „Rozkaz, kapitáne. Nabíjím přední phaserové pole… Pal!“
    Z Voyageru vytryskl paprsek energie a bez problémů se prokousal štíty Klingonského Dravce až na jeho povrch, kde se zařízl do jednoho z motorů. Bylo vidět zajiskření na jeho povrchu a klingonská loď pomalu zastavila.
    Na můstku se se zasyčením otevřely dveře turbovýtahu. Vystoupila z něj B’Elanna Torresová. Okamžitě zaujala místo u jednoho z terminálů a převedla si na něj výpis údajů ze strojovny.
    „Pojďte k nám,“ pokynula kapitán B’Elanně. Ta pro-to vstala z křesla u terminálu a postavila se vedle kapitána a Chakotaye. „Pokud s nimi budeme jednat, bude to možná jednodušší, když na můstku uvidí Klingona.“
    „Volají nás,“ řekl Kim, když se na jeho panelu rozsvítilo několik kontrolek.
    „Na obraz.“
    Opět se objevil komandér Torgan. „Tak už nás doražte! Svou sílu jste už ukázali.“ Pak se jeho pohled zaměřil na B’Elannu v uniformě Hvězdné flotily. „Ty zbabělá mrcho! Nezasloužíš si být jednou z našeho lidu! Zaprodala ses těm federální zbabělcům!“
    B’Elanna vykročila směrem k obrazovce a svým melodickým hlasem pronesla s důrazen na každičké písmenko: „P’tah J’ginQuol! K’tah!“ Podle Klingonova mírného zakolísání Janewayová usoudila, že se jednalo asi o velmi silnou a barvitou nadávku. „Ani nevíš o čem mluvíš!“ pokračovala B’Elanna. „Kdyby sis vyslechl, co ti chtěla kapitán Janewayová říct, možná by to tomu tvému mozku, nebo tomu co tam místo něj máš, došlo!“
    Klingonský způsob vyjednávání viditelně zapůsobil víc než jakákoliv diplomacie.
    „Vyslechnu vás, kapitáne,“ řekl Torgan a zrakem se snažil vyhýbat B’Elanně.
    „Výborně!“ Na tváři kapitána Janewayové se rozlil úsměv. „Rádi vás uvítáme na naší lodi.“
    Nad plošinou transportéru se roztančily barevné jiskřičky a za malou chvíli na ní stáli dva Klingoni. Oba byli oblečeni do vest ze silné lesklé černé kůže, přepásaných širokými opasky sepnutými sponou ve tvaru znaku Klingonské říše, černých kalhot a vysokých bot z hladké, pravděpodobně plazí, kůže. Přes ramena měli oba přehozený plášť upletený z kovových řetízků.
    Kapitán Janewayová, doposud stojící vedle ovláda-cího pultu transportéru, vykročila návštěvníkům vstříc.
    „Vítejte na palubě Voyageru, komandére,“ přivítala Torgana. Kapitán začala představovat důstojníky, kteří s ní byli přítomni v přenosové místnosti. „Komandér Chakotay, můj první důstojník, poručík Tuvok, taktický a bezpečnostní důstojník, poručík B’Elanna Torresová, hlavní inženýr.“
    „Komandér Torgan z lodě Klingonské říše Gworn,“ představil se Torgan přesně podle protokolu. Ukázal na svého společníka, „To je můj první důstojník Howren.“
    „Ráda vás poznávám,“ řekla kapitán. „Pane Tuvoku, doprovoďte, prosím, naše hosty do konferenční místnosti. Hned tam přijdeme.“
    Když se dveře transportní místnosti za Tuvokem a Klingony se zasyčením uzavřely, kapitán se otočila na B’Elannu a Chakotaye.
    „Co si o nich myslíte?“
    „Zdá se, že jsou rozumní,“ řekl Chakotay.
    „To je i můj názor,“ přisvědčila B’Elanna a okamžitě však dodala: „Ovšem byli vychováni v tom, že Federace je jejich nepřítel. Pokud je nepřesvědčíme, že tomu tak není, mohli bychom mít problémy.“
    „S tím souhlasím,“ přikývl Chakotay.
    „Pak jim musíme dokázat, že jsme opravdu přátelé,“ pokrčila rameny Janewayová. „Měli bychom jít.“
    Když dorazili do konferenční místnosti, Klingoni si právě prohlíželi počítačové monitory na jejích stěnách. Za jejich zády stál Tuvok a neustále bedlivě sledoval, zda náhodou nechtějí počítač nějak poškodit. Trochu paranoidní chování, které se mu však už v mnoha případech vyplatilo. Janewayová na něj kývla, že může skončit.
    „Nuže,“ začala Janewayová, „pokud máte jakékoliv dotazy, ptejte se.“
    Torgan přestal zkoumat jeden z monitorů a otočil se na Janewayovou. „Jak jste zvládli vytvořit takovéto technologie za tři roky?“
    „Za tři roky?“ otázala se zmateně Janewayová. „Taková technologie se využívá u počítačových stanic už alespoň dvacet let.“
    „To nemůže být pravda, kapitáne. Před naším odletem jsem viděl zprávy rozvědky o nejmodernějších lodích Federace. Všechny byly srovnatelné s Dravcem. Enterprise-A takovouhle technologii určitě neměla.“
    „Srovnatelné s Dravcem? Enterprise-A?“ vydechla B’Elanna.
    „Před vaším odletem?“ otázala se Janewayová.
    „Ano. Byli jsme kolonizační mise. Na naší lodi bylo čtyřicet párů, připravených obydlet jednu z neobydlených planet, které jsme nalezli při průzkumech. Prolétali jsme kolem Praxisu právě ve chvíli, kdy explodoval. Díky trhlině v časoprostoru jsme se dostali až sem, do kvadrantu Delta.“
    Enterprise-A? Tahle jejich troska srovnatelná s nejmodernějšími loděmi Federace? Možná před osmdesáti lety, ale ne teď… Před osmdesáti lety!
    V hlavě kapitána Janewayové se začala rýsovat teorie o příchodu Klingonů do kvadrantu Delta.
    „Kolik vám bylo let?“
    „Třicet šest. Proč?“
    „Kolik vám je teď?“ pokračovala Janewayová v dotazování.
    „Třicet devět,“ odpověděl Togran. „Co se děje, kapitáne?“
    „Praxis explodoval roku 2293.“
    „Ano,“ potvrdil Klingon.
    „Teď máme roku 2373.“
    „Cože?“ Torgan mírně zavrávoral, ale hned získal stabilitu. Howren, který od přenosu na Voyager mlčel, teď poprvé promluvil: „Ta trhlina nás nepřenesla jen v prostoru, ale i v čase. Byla to jedna z mých teorií. Nebyla ale možnost, jak ji ověřit.“
    „Teď jsi ji ověřil,“ zašeptal Torgan. Záhy však pokračoval normálním hlasem: „Takže teď už věřím i tomu, že Klingonská říše je spojencem Federace. Povězte mi, kapitáne,“ začal Torgan sledující B’Elannu, „slouží ve Hvězdné flotile ještě nějací Klingoni?“
    „Pokud je mi známo, tak v době kdy jsme opouštěli stanici Deep Space 9, před dvěma roky, sloužil v Hvězdné flotile ještě korvetní kapitán Worf. Na Enterprise.“
    „Na Enterprise, jaká to ironie osudu. Postrach byla ta Enterprise. Kapitán Kirk je skvělý taktik a velitel.“
    „Byl,“ opravila ho Janewayová.
    „Promiňte, kapitáne. Stále si na to nemůžu zvyknout.“
    „Pokud budete mít zájem, můžeme vám poskytnout jakékoliv informace z těch osmdesáti let, co jste ztratili,“ navrhla Janewayová.
    „Byli bychom vám vděční, kapitáne.“ Torgan si sedl do jednoho z křesel. „Teď když víme, že Federace je nablízku a není s námi ve válečném stavu, nemusíme mít tolik starostí s případnou obrannou proti nějakým agresivním vetřelcům.“
    „To bohužel nepůjde,“ povzdychla si kapitán. „Od prostoru Federace jsme asi 70 000 světelných let. I my jsme se sem dostali náhodou. Teď míříme domů. Pokud chcete, můžete se k nám přidat. Ve dvou se to lépe táhne.“
    „Kdybyste se sem dostali před dvěma lety, pak bychom o návratu uvažovali, i když je to dlouhá cesta. Teď jsme se ale na Novém Klingonu zabydleli, máme tam pole, která nám dávají potravu, pěstujeme zvířata na maso, červy na gagh. Máme tam svůj domov.“
    „Potom by se vám snad mohla hodit alespoň lékařská databáze Voyageru,“ řekl Chakotay.
    „Vy byste nám ji poskytli?“
    „Proč ne?“ řekla Janewayová. „Jste přece spojenci. Pokud byste měl ještě nějaké přání, stačí říct.“
    „Poskytnete nám toho mnoho, kapitáne. Dalších přání již není třeba. Snad jen… Nemohl bych si prohlédnout vaší loď?“
    „To není žádný problém,“ odpověděla Janewayová. „Poručík Torresová vás provede.“
    „A tohle je srdce lodi – strojovna.“ Prohlídka lodě se blížila ke svému konci. Torgan byl dobrým posluchačem, bylo vidět, že se snaží co nejvíce věcí zapamatovat, aby je mohl využít v budoucnu na Novém Klingonu. Mezitím však B’Elanně pokládal řadu otázek, týkajících se jejího soužití s ostatními lidmi na palubě.
    „Tohle je jádro nadsvětelného motoru,“ pokračovala B’Elanna ve výkladu a ukázala na zářící komoru, do níž vedl modře zářící přívod hmoty a antihmoty.
    „Velmi zajímavé, poručíku. Povězte mi, jste spokojená s životem tady na Voyageru?“
    „Jsem. Mám tu přátele… I když někdy jsou okamžiky, kdy mi všichni lezou na nervy a potřebovala bych si s někým popovídat…“
    „S nějakým Klingonem.“
    „Ano.“
    „Pak pojďte se mnou! Můžete žít s námi na Novém Klingonu. Dobrý inženýr je vždycky potřeba.“
    B’Elanna se podívala Torganovi do očí. „Je to lákavá nabídka, ale já chci zůstat tady. Jak už jsem řekla, mám tu přátele.“
    „Někoho konkrétního?“ otázal se Torgan.
    B’Elanna mírně zrudla. „Do toho vám nic není.“ Rozhlédla se kolem. „Prohlídka je u konce.“

    „To bylo skvělé, dát jim tu lékařskou databázi,“ pochválila Janewayová Chakotaye.
    „Musíme si je něčím zavázat, kapitáne. Mohli by nám pomoci s cestou přes tento sektor.“
    „Pomoc se vždycky hodí,“ souhlasila Janewayová.
    Dveře turbovýtahu zasyčely a vystoupila B’Elanna.
    „Tak co, poručíku?“ otázala se kapitán.
    „Byl prohlídkou velice nadšen, kapitáne. A nabídl mi, zda nechci s nimi zůstat na Novém Klingonu.“
    „A vy jste odpověděla…“
    „Záporně, kapitáne. Všichni tady na lodi jsme jeden tým. Musíme držet spolu.“
    „To jste řekla hezky, B’Elanno.“

   Když přišla kapitán druhého dne na můstek, hlavní obrazovku stále zabíral pohled na klingonský křižník.
    „Nějaké zprávy z Gwornu?“ otázala se Chakotaye.
    „Žádné kapitáne. Zaslali jsem jim vaši žádost o pomoc při hledání dilithia. Čekáme odpověď každou chvílí.“
    Jako by to Chakotay přivolal, z Kimova pultu se ozvalo zapípání.
    „Gworn žádá o spojení, kapitáne,“ řekl Kim.
    „Na obraz.“
    Klingonský křižník nahradil pohled na jeho můstek. Torgan seděl na kapitánském křesle.
    „Dostali jsme vaší žádost o pomoc při hledání dilithia. Provedli jsme prohlídku map a nalezli jsme zdroj dilithia, který odpovídá vašim požadavkům. Pokud se tam budete chtít vydat, následujte nás.“
    „Velice děkuji, komandére. Poletíme za vámi.“
    „Rozumím, Gworn končí.“
    Na obrazovce se opět objevil Gworn. Jeho motory začaly zeleně svítit, připravoval se k letu.
    „Pane Parisi,“ řekla kapitán, „jakmile se vydají na cestu, nastavte stejný kurz a zařaďte se do formace.“
    „Rozkaz, kapitáne.“
    Gworn pomalu vyrazil a postupně zrychloval až na nadsvětelnou rychlost. Voyager nezůstal pozadu a tak do hyperprostoru obě lodě skočily skoro současně.

    O pět hodin později, když už bylo dilithium naloženo na palubě Voyageru a Gworn se chystal k odletu zpět na Nový Klingon, se na Tuvokově pultu rozezněla varovná znamení.
    „Co se děje, pane Tuvoku?“ otázala se kapitán.
    „V dosahu senzorů se objevily tři kazonské lodě střední třídy. Míří k nám.“
    Střední třída. To znamenalo loď čtyřikrát větší něž Voyager.
    „Která sekta?“
    „Nistrimové, kapitáne.“
    „Cullah,“ procedil skrz zuby Chakotay.
    „Červený poplach. Volejte Gworn. Dejte ho na audio kanál,“ přikázala Janewayová.
    „Tady Torgan. Máte nějaké problémy Voyagere?“
    „Máme,“ odpověděla Janewayová. „Jsou tři a míří k nám.“
    „Kdo je to?“
    „Kazon-Nistrimové.“
    „Budete bojovat, kapitáne?“ I přes audio signál cítila, jak Klingonův zájem vzrůstá. Klingoni a boj, to je nerozlučná dvojice.
    „Ano, i to je možné,“ připustila Janewayová. „Komandére, pokud na nás zaútočí, měli bysme výhodu momentu překvapení, pokud by byl Gworn maskovaný.“
    „To není žádný problém, kapitáne. Jakmile na ně vystřelíte, odmaskujeme se a ukážeme jim, co je to bojovat s Klingony! Gworn končí.“
    „Jak jsou Kazoni daleko?“ otázal se Chakotay.
    „Milión kilometrů. Brzy budeme v jejich palebném dosahu,“ odpověděl Kim.
    „Pane Tuvoku, nabít phaserová pole, připravit torpéda a trikobaltové dělo,“ přikázala kapitán.
    Kazonské lodě se mezitím přiblížily na dostřel. Tři oranžové lodě, vzdáleně připomínající létající stroužky česneku, zahájily palbu.
    První salvě se Voyager stihnul vyhnout, druhé však nikoliv. Phaserové paprsky zabubnovaly do štítů a loď se otřásla.
    „Štíty drží,“ oznámil Tuvok.
    „Zaměřte na vedoucí loď, přední phasery, plná energie,“ přikázala Janewayová. „Pal!“
    Voyager vyslal vstříc kazonské lodi paprsek energie, který narazil na její štít.
    „Štít vedoucí lodě na osmdesáti procentech,“ odečítal Tuvok ze senzorů. Vyoager se otřásl – zasáhly ho střely z ostatních lodí.
    „Štíty na devadesáti procentech,“ oznámil Tuvok. „Gworn se odmaskovává.“
    Právě když se všechny kazonské lodě obrátily k dalšímu útoku, přímo vedle Voyageru se objevil klingonský křižník a začal pálit.
    „Gworn se zaměřuje na druhou loď,“ řekl Chakotay, který vše sledoval na taktickým monitoru mezi jeho a kapitánovým křeslem.
    „Pane Tuvoku, palte na vedoucí loď trikobaltovým dělem. Na třetí loď zadními fázery. Pane Parisi, manévr delta osm!“
    Voyager opsal složitou křivku a zaútočil na obě lodě současně. Trikobaltová děla umístěná nad parabolou deflektoru chrlila jednu střelu za druhou. Zadní fázery jen škrábaly na štíty třetí lodě. Vedoucí loď ovšem začala mít díky trikobaltovému dělu problémy. Jak Voyager dokončoval složitý manévr, na hlavní obrazovce se objevil Gworn, nemilosrdně pálící do kazonské lodě. Komandér Torgan nebyl v boji viditelně žádný nováček, proto dokázal systematickými útoky, při nichž využíval maskovacího zařízení Gwornu, kazonskou loď značně poškodit.
    „Kazonské lodě zastavují útok, kapitáne,“ řekl Tuvok. Na pultu poručíka Kima se rozzářila kontrolka. „Volají nás, kapitáne.“
    „Na obraz, pane Kime.“
    Obrazovka blikla a objevil se tvář prvního Majea Jala Cullaha. „Vidím, že jste si našla spojence, kapitáne. Ale jednou přijde den, kdy ta druhá loď s vámi nebude. A pak s vámi skoncujeme!“
    Aniž Janewayová stačila cokoliv říct, obrazovka opět blikla a vrátil se na ní pohled do volného vesmíru. Vedoucí kazonská loď, vlajková loď Jala Cullaha, zapnula motory a začala se vzdalovat. Ostatní dvě ji následovaly. Gworn pomalu obletěl Voyager a zastavil po jeho boku.
    „Dejte mi spojení, pane Kime.“
    „Frekvence vyladěna.“
    Na obrazovce se objevil Torgan.
    „Přišel čas,“ řekla Janewayová, „a my musíme pokračovat v naší cestě.“
    „Vaše cesta je dlouhá, kapitáne. Budete potřebovat hodně štěstí, abyste dorazili tam, kam chcete.“ Gworn spatřil B’Elannu sedící u jednoho z terminálů. „Poručíku Torresová, chtěl bych se vám omluvit za to, co jsem o vás při prvním setkání řekl. Ještě stále platí moje nabídka. Nechcete se nechat přenést na Gworn a žít s námi na Novém Klingonu?“
    „Jak už jsem řekla, musím vaší nabídku odmítnout.“
    „Pak už nám nezbývá nic jiného, než se rozloučit. Ještě jednou vám děkuji za všechny informace, které jste nám poskytli, kapitáne. Kéž vaše cesta dospěje do zdárného konce.“
    „I my vám děkujeme za vaši pomoc, komandére. Hodně štěstí na Novém Klingonu. Sbohem.“
    „Sbohem, kapitáne.“
    Klingonův obraz zmizel a nahradil ho pohled na Gworn. Jeho motory se zeleně rozzářily a Gworn se dával do pohybu. Jeho obraz se neustále natahoval a natahoval, až nakonec vystřelil jak šipka vpřed a za krátkého záblesku se smrštil do jednoho bodu. Gworn vstoupil do hyperprostoru.
    Kapitán Janewayová usedla do svého křesla a rozhlédla se po ostatních. Chakotay, Paris, Torresová, Kim, Tuvok… Pokusila se představit, jak budou vypadat, až přiletí na hranice prostoru Federace. Při té představě se otřásla. Vždycky existují možnosti, pomyslela si. My nesmíme doufat v možnosti, musíme v ně věřit.
    „Pane Parisi,“ řekla po malé chvíli, „nastavte kurz do prostoru Federace. Rychlost šest.“
    Paris nastavil příslušné parametry a čekal na poslední povel.
    „Vpřed!“
    Nosníky nadsvětelných motorů Voyageru se zvednuly a motory zabraly plnou silou. Voyager se natáhl, prudce smrštil a zmizel v hyperprostoru.
    Cesta domů pokračuje…