Jedna ze stálic na conovém nebi se jmenuje Minicon. Je to vždy dost výjimečná záležitost. Prostředím (Technické muzeum), programem (poměrně odborně zaměřený), vstupným (dobrovolné). Ale takhle bych nevystihl všechny důvody, proč na Minicon jít. Stejně by se mnou řada účastníků nesouhlasila, protože některé tam táhne třeba vyhlašování literární soutěže O cenu Jima Dollara pro autory do 18 let, kterou vyhlašuje každoročně SFK Spectra. Každopádně složení bylo pestré, protože mezi ostřílenými veterány se proplétali mládežníci, kterým v účasti na dalších conech brání buď rodiče nebo ceny.
    Minicon začal netradičně. Tedy pro mě. Jednak jsem se večer před tím neopil ani nikoho nesbalil, jednak jsem přišel skoro včas. Nicméně první pořad jsem neabsolvoval ani zčásti, protože jsem se hned dal do řeči se známými. Ale na přednášce o Východní Evropě v 21. století jsem už seděl a pozorně poslouchal. O přestávkách jsem vyřizoval pracovní záležitosti ohledně nového Ježíška, Fandománie, Opatconu, …Zajímavá byla improvizace Ondřeje Neffa, který nahradil Marka Bendu, zajímavým bodem bylo i neplánované představení nové knihy, která vychází ze světa románu ON Tma. Autor i později ON vyzvali k následování. Vyhlašování vítězů soutěže jsem viděl zčásti, takže vím, že Jaroslava Marhánková je nadějná autorka, protože její povídky obsadily několik vítězných míst. Ale novou divadelní hru SFK Spectra jsem viděl celou. Byla crossoverem Jokera, Predátora, Loba (ten byl obzvlášť pěkný) a XX. Musím ocenit dobrou přípravu i vtipy, ale nejvíc smíchu sklízely reklamní vložky (pojišťovna a Crew. Na Braindad jsem už nezůstal, s Tomášem Bačkovským jsem následoval Pavla Kotena a Pavly Amberziňáky do České hospody. Záhy se připojil i Pavel Bačkovský. Takže nebýt toho, že jsem k našemu stolu přilákal dvě mladé slečny, kterých jsem si všiml už na conu a které seděly o stůl vedle, bylo by přepavlováno. Zábava byla královská, debatní kroužky se vytvářely a rozpadaly, mluvili jsme hodně o rasismu, ale taky o conech, protože naše nové známé byly na svém prvním. O to víc potěšilo, že mě znaly! Ješitnost byla nakrmena víc než dost. Con pro mě ještě nekončil, ale je na místě hodnocení. Minicon měl tradičně výbornou úroveň, jen místo Brainded, který už byl i v televizi, mohl být vybrán nějaký málo známý nebo v kinech nepromítaný film, na jakýkoliv bych se podíval raději. A určitě je lepší přijít včas, protože když člověk vynechá jednu jedinou přednášku, přijde o spoustu zajímavých informací a také mu přijde den nějak krátký.
    Ale ke zbytku večera. Abych naplnil tradice, potvrdil image a čistě jen pro zábavu jsem v doprovodu Tomáše vyrazil do Sparingu. Jeli s námi na Pavlák i Pavel Koten a Amberziňáci, kteří se ale umluvit nenechali. Vystoupili jsme a procházeli po nástupišti. Úplně u schodů seděla na lavičce nějaká slečna, na první pohled pěkná. A abych se přesvědčil, změnil jsem trasu a přešel před lavičkou. Nespletl jsem se. Ještě na schodech jsem to komentoval a ohlédl se. Stála na těch schodech taky a tak, když jsme sestoupili, počkal jsem na ni a zeptal se jí, jestli nepůjde s námi. Ptala se kam jdeme a když jsme řekli, že do Sparingu, smála se, že tam jde taky. Nedočkala se kamarádky a tak jsme ji doprovodili my. Královsky jsme se bavili dlouho do noci. A legrační je, že Pavlové si mysleli, že to byla předem domluvená akce a že tam ta slečna čekala na mě.