Na loňské podzimní poradě bylo odsouhlaseno, že se postaráme napřesrok my. V hotelu U zámku jsem zamluvil předběžně termíny a na jarní poradě jsem je navrhl. Upozornil jsem, že by asi bylo lepší posunout poradu z tradiční poloviny října o týden dopředu, aby mezi plánovaným RAUKOnem a poradou byl přece jen větší rozestup. Návrh byl přijat, ale čáru přes rozpočet nám udělal hotel. Stejný termín požadovali jiní zájemci a tak jsme ustoupili na původní termín. Domluvili jsme s ředitelem ubytování a stravu. Věděli jsme o riziku, které by mohlo snížit počet volných postelí, ale že se to sejde tak nešťastně, jsme netušili nikdo. Hotel totiž ubytovává rekvalifikanty, které tam víceméně pravidelně posílá rekvalifikační středisko. Jenže těch lidí bývá tak do deseti a ani to nebylo jisté. Takže když jsem v pátek cestou do Chotěboře uslyšel v telefonu pana ředitele se omlouvat, že má k dispozici pouze 40 lůžek, šly na mě mrákoty. Rekvalifikantů totiž bylo asi 20. A zkuste odmítnout slepici, která vám pravidelně snáší vajíčka, ve prospěch jiné, která vám přinese vejce sice větší, ale jen jedno nebo dvě za rok. Takže jsme po mém příjezdu vymysleli náhradní řešení. Ubytování na Geofondu bylo možné, je prý dokonce lepší než v hotelu, takže jsme jen domluvili podmínky finanční a technické a modlili se, aby přijelo jen tolik lidí, aby se vešli do hotelu. Nepodařilo se. Přemek Houžvička se slečnou a kamarádem odmítli Geofond a ubytovali se v Brodě, Marvina a Pitera jsme ubytovali místo kluků z Kamenice, kteří podlehli mému naléhání a vzali zavděk spacáky, ale stejně pořád přebývali lidé. Děkuji Mirkovi Dvořákovi, že přijal náhradní řešení, které si nakonec pochvaloval. Původní výhoda, která spočívala v tom, že nebylo nutné se hlásit předem, se tak nakonec obrátila proti nám. Sice jsme to měli jednodušší s přípravou, ale složitější na místě.
    Ale k poradě samotné. Páteční večer jsme zahájili sice v hotelu, ale nakonec jsem šel do Alpy. Musel jsem spláchnout pachuť, která ve mně zůstala po přečtení Randalfova „vyúčtování“ Parconu. V Alpě to nebylo nijak silné, v Šumperku jsme vyváděli víc.
    V sobotu jsme zahájili něco po půl desáté. Porada začala asi ve tři čtvrtě na deset obvyklými tématy a klidně se debatovalo až do bodu Parcon 99. Randalf předložil "účetnictví", ze kterého přímo koukala snaha o prokázání ztráty. Michael Bronec prohlásil veřejně, že Randalfovi nevěří, Zdeněk Rampas a já jsme ho podpořili. Pro Randalfa se hlasitě neprojevoval nikdo kromě Jardy Mosteckého, který překvapil prohlášením, že šlo o nejlepší Parcon v jeho životě. M. Bronec dal jasný návrh - "vyloučit Randalfa z Fandomu". To není možné, protože členy Fandomu jsou kluby jako celek, takže byl návrh upřesněn na - vyloučit klub Radegast.
    V bouřlivé diskusi zanikl fakt, že Randalf se nás všechny pokusil přímo na Poradě podvést, když jako důkaz o zaplacení Killworthovi předložil úplně jiný doklad. Bohužel ani toto nepřesvědčilo poradu, že v řadě případů jednal Randalf úmyslně. Aspoň uznala, že con byl slabý, Randalf nezaplatil storno letenky a nezaplatil peníze za knihu Mlok, což písemně přislíbil mailem. Po diskusi dal MB hlasovat o vyloučení a část účastníků demonstrativně opustila sál. Ve vřavě zanikl hlas Vaška Fořtíka a tak jsem ho vyzval, aby návrh zopakoval. Navrhl jsem změnu podle návrhu – hlasovat o tom, zda Randalf poškodil dobré jméno Fandomu. Došel jsem změnu vysvětlit demonstrujícím a když se vrátili, hlasovali jsme. Překvapivé bylo zjištění, že 6 lidí si myslí, že Randalf nepoškodil jméno. Co by musel udělat, aby to odhlasovali? Debata skončila, vášně se zklidnily. Přednesl jsem návrh podmínek pro pořadatele Parconů, aby se situace neopakovala.
    V jednom z dalších bodů jsem přednesl zprávu manažera a vzhledem k tomu, že se mi nepodařilo splnit cíle, které jsem si předsevzal, rezignoval jsem. Bylo to jistě překvapení pro většinu přítomných, kteří o mně uvažovali v termínech – kariérista apod. (byť to zní ve Fandomu jakkoliv legračně).
    Volby do rady Fandomu: M. Bronec odstoupil pro přílišnou zaměstnanost a proto, že v debatě o RK a Parconu viděl, že nemá cenu se s některými lidmi dohadovat. I já jsem musel rezignovat z Rady, protože jsem prohlásil v zákulisí, že když nepůjde Randalf, půjdu já. Netopejr mi to připomněl a nehledě na to, že šlo o pivní řeči, musel jsem jim dostát. ZR obešel rezignaci tím, že mě navrhl do nové Rady. Nebyl jsem si jistý, zda mi to nebude někdo otloukat o hlavu a tak jsem se nechal fórem ujistit, že kandidovat mám. Místo MB nakonec vstoupil do Rady Netopejr. Nový předseda nebyl zvolen.
    Parcon příští rok bude v Šumperku a dalším hlasováním byl přidělen Parcon 2001 do Prahy. Přemek Houžvička, Vašek Fořtík, Krakatit, Michael Bronec – to vypadá slibně.
    Ještě jsem byl obviněn z otištění obsahu konference a některých představení klubů, omluvil jsem se a vysvětlil. Mluvilo se o SF konferenci vůbec, o SF CD, o dalších conech, o databázi klubů.
    V sobotu už se pokojů dostávalo a tak jsem odešel po úklidu domů a nechal všechny zbylé napospas hospodě a šel jsem si odpočinout domů. Porada byla vcelku efektivní, ale raději příště pojedu do Březové.

   Porada měla ještě dvě dohry. První: Vezl jsem Pavlovskému do Čáslavské Mloky a po vyložení jsem zůstal asi 4-5 minut u něj v krámě. Za tu dobu mi stihl nějaký kretén ukrást ze zamčeného auta mobil a kufřík s diářem a všemi vizitkáři. Zabil bych ho. Druhá: Piterův mail s reportáží z porady mě natolik nakrknul, že jsem reagoval rezignací z Rady. Strhla se bouřlivá diskuse, ve které se mě ZR, Pavel Koten a překvapivě Gilhad zastali. Výsledkem této diskuse mj. bylo, že se Peter Pavelko odpojil ze SF konference. V Radě mě nahradil Piter.