Rocks and rolls, stones and bones
    Při přečtení obálky této knížky jsem se trochu obával, že půjde o nějakou napodobeninu Těžkého melodična. Ale už prvních pár stránek mě uklidni-lo, autorova fantazie se ubírala jiným směrem. Rodovu rodinku autor zastihl při rozhovoru o ne zcela podařeném Rodově pokusu o vytvoření kou-zelného amuletu. A protože autor ovládá své řeme-slo více než dobře, s kamenem se ještě později setkáme. Zatím je ale předán do rukou opata řádu sv. Vidicona. Velký Čaroděj tentokrát musí čelit nebezpečí sice ze stejného podvratného anarchi-stického kadlubu, ale zase v jiné podobě. Kameny, které vyluzují hudbu stále tvrdší a méně melodic-kou se lavinovitě šíří, protože díky kouzelnému mechu se stále mohou dělit a zase dorůstat. Rodovy děti se pátrání také zúčastňují a přímo sledujeme jejich dedukce, kterými odhalují pravdu. Na konci jejich zábavné a dobrodružné cesty je zase očekává hlavní zlák, kterého spojenými silami přemohou. Schéma trochu připomíná klasické počítačové hry, kdy na konci každé etapy čeká nějaký obzvlášť velký hnusák a na konci hry ta největší potvora, srovnatelná s vaším matikářem.
    Na autorovi je znát, že zrovna neholduje moderní hudbě, protože je to maximálně zaměřené proti ní, proti vlivu, který má na zejména mladé lidi a proti zneužívání tohoto vlivu. Jen pro pořádek, momentálně mi hrají Duran Duran a za chvilku mám připravené Tears for Fears. Moderní hudbou ovšem rozuměj i Beatles, na které je v textu několikrát nepřímý odkaz. Nejenom na ně, třeba i na Led Zeppelin a další. Je to docela legrační, protože dnešní hudba je pokud možno ještě méně melodická než Beatles a nemyslím si, že z ní hrozí takové nebezpečí, před jakým se autor snaží varovat. Ne že bych netušil, co dokáže dav hausem opojených tanečníků v e/Extázi, ale už pár náboženských písní ve středověku a otep roští znamenaly pro řadu lidí přímo pekelný tanec. Možná proto, možná kvůli přílišnému mentorování nesouzním tolik s touto knížkou a tak dávám „jen“
    * * * 1/2 VP Christopher Stasheff – Čarodějné kameny, Polaris 1999

Třikrát plašíme straky.
    To proto, že se podívám na tři knížky nedávno vydané Michaelem Broncem a jeho nakladatelstvím Straky na vrbě.
    První na řadu přijde nejstarší titul. Sbírku povídek ze soutěže „O železnou rukavici lorda Trollslayera“ už hodnotili podrobně jiní a tak jen stručně jako celek. Pěkná obálka, pominu-li dnes již příslovečné k, vypadající jako ť. Pěkná cena. Poměrně malá písmenka, ale radši tak, než platit víc peněz. Líbilo se mi: Odříkaného chleba (Anna Šochová), Jod (Indy), Rytířská encyklopedie (Konstantin Šindelář), Žlutý drak (Miroslav Linc), Rytíř a drak (Ivana Kuglerová), Stvořitel (Pavel Renčín), Dětská dýka (Vladimír Šlechta). Hlavně proto, že by mě docela zajímaly další příběhy hrdinů a světů vytvořených autory. Nelíbilo se mi: Trampoty se směnkou, Pán, sluha a dýmka, V říši mrazu. Hlavně proto, že to bylo vcelku o ničem nebo se slabším vtipem.
    Celkově * * * VP Drakobijci, Straky na vrbě 1999

Roboramus
    Druhý na holení je pan Švachouček a jeho knižní prvotina Roboramus, sbírka povídek, jichž pan Švachouček, veterán literárních soutěží, napsal spousty a dost úspěšných i v CKČ. Řadu jsem i četl a kdybych nebyl líný, v perfektně připravené bibliografii bych se dozvěděl i kde a kdy. Musím uznat, že tohle se MB velmi povedlo a je moc dobře, že si se zjišťováním dal takovou práci.
    Začnu zvenčí. Obálka pěkná není. Cena ano. Pochvala od pana Neffa taky. Procházkova předmluva je uctivá a milá. Obsah divně rozdělen. Písmenka malá, viz výše. 25 povídek a podíváme se velmi stručně na jednu po druhé.
    Vnitřní život otvíráku na konzervy je klasika, ze které mi kdysi v mládežnickém věku trnulo u páteře TO JE SCI-FI!!! *****
    Velký krok. Tajné společnosti jsou všude a vy nevíte nejen, kdo je váš soused nebo prezident, ale možná ani kdo jste sami. ****
    Beze stopy. Velmi lidské a těžko říct, na kterou stranu se přidat. ***1/2
    Návštěva u broučků. Také už znám dlouho. Poetické a poučné. Nečiň jiným dobře, pokud to nechtějí, nemusí to být až zas tak dobře. *****
    Fostere, budete žít. Obsahuje varování a mrazivý vítr světové katastrofy vám dýchá na zátylek. ***1/2
    Hlavní role. Povídka typu Až budou některé věci dotaženy ad absurdum. ****
    Houslař. Některé touhy jsou tak silné (a tak nesmyslné). **1/2
    Hrdinové z Telluru. Chytrý hrdina uniká. *****
    Posel z budoucnosti. Výprava časem, zdlouhavý začátek, dodatečná druhá pointa. ***
    Přespolní běh. SF anekdota. ****
    Primitivové. Pokročilé technologie nerovná se nutně pokročilá civilizace. Slabý závěr. **1/2
    Přítel. Někdy jde statistiku přečůrat. ****
    Protiútok. Časovka. ***
    Dietní problém. Upíří variace. ***
    Poslední strom. Katastrofická s hezkou pointou. ****
    Rovnováha. Každé plus má někde mínus. ***
    Setkání civilizací. SF anekdota a klasika. *****
    Elixír smrti. Horor na téma nesmrtelná láska úplně jinak. ****
    Sjezd temponautů. Časovka. ***
    Trik. Ne SF **1/2
    Případ s trpaslíkem. Prakticky ne SF o počítačovém problému a jednom podvodu.
    Tutovka. Někdy máte smůlu. Když náhodou objevíte vojenskou základnu a nikdo vám náhodu něvěří. Když vám vymažou paměť. ****
    Zelí. Postkatastrofická, lidská a přesto odhalující zvíře v nás. ****
    Linka splněných přání. O drogách a představách. ****
    Den, kdy padal sníh. O drogách a vzpouře. Trochu bez konce. ***
    Štěstí. Taková bradburyovská. ***
    Celkem **** VP Stanislav Švachouček – Roboramus, Straky na vrbě 1999

Volavky
    Do třetice, tentokrát ne na holení, protože jde o mladou dámu. Pěkná obálka i cena. Písmo dle předchozího. Autorka před námi ve třech navazujících příbězích vykreslila zajímavý svět a zajímavé osudy, i když některé nezvládla dost dobře. Dost depresivní, i přes určitou stručnost. Některá místa by si zasloužila rozvést více. Nejslabší je psychologie postav v druhém díle. Mělo by jít o relativně vycvičené osoby, byť mladé, ale některé jejich reakce jsou přehnané (vzájemné chování), některé slabé (reakce na smrt uhořením). Průzkumníci by se podle mého chovali jinak a nemuseli by to být ani nijak výjimeční lidé. Třetí část je v podstatě jen protaženou sebevraždou hlavní postavy a na místě, kde by měla kniha gradovat, jsou jen úvahy a rozhovory. Rád si přečtu, až autorka trochu pozná život a lidi a knihu přepíše, příslib v tom je.
    * * 1/2 VP Zuzana Hajžmanová – Volavky, Straky na vrbě 1999

Sten Kudlanka
    Takhle to zní legračně, ale Kudlanky jsou ti největší zabijáci, ti nejvycvičenější vojáci ve vesmíru. A Sten mezi nimi nehraje poslední housle, spíš tvrdí hru nějakým kulometem.
    Stena a jeho partu zastihneme v okamžiku, kdy na jejich obyčejnou dopravní loď zaútočí loď fanatických přívrženců Talemeina. Loď unikne z bezprostředního nebezpečí a před dalším se její poksádka pokusí schovat na planetě poblíž. Jenže přistání se změní ve ztroskotání a nebýt spřátelení se s domorodci, těžko by se podařilo pobít posádku pronásledovatele, obsadit jeho loď a vrátit se pro další úkoly. Z informací, které má Věčný císař k dispozici, vyplývá, že „zlatá horečka“ která má každou chvíli vypuknout, může znamenat obrovské nebezpečí právě kvůli fanatikům, jejichž světy leží v cestě „zlatokopům“. Fanatici jsou rozštěpeni na dva nesmiřitelné tábory a Císař pošle Stena a Alexe, aby hrozbu zlikvidovali. I doslova. Sten naverbuje pár set dobrovolníků a pod vlajkou jednoho ze dvou hlavních fanatiků se vydá na tažení proti druhému.
    Stenovi se daří plnit úkoly, jeho taktika vychází a jeho akce jsou úspěšné. A to navzdory tomu, že nemá podporu, protože některé akce jsou prostě na zapřenou a přesto, že ho i jeho fanatický chlebodárce zradí.
    Skončí to tak jak musí, to znamená slavným vítězstvím a rozhovorem Císaře s jeho pobočníkem. Osvěžující prvek – chování Císaře je i tady zachován, ale jinak je druhý díl Stenových dobrodružství slabší než první. Z něčeho výjimečného se stala jen rutina, svět, který autoři vymysleli, se stal průměrným bojištěm s nadprůměrnými výkony hlavních hrdinů. Na Pournella nemají ani náhodou, chybí drobnokresba i pohled z výšky, popis operací je takový průměrný. Ani hrdinové nejsou nijak zajímaví, zůstávají ploší. A dokonce i Battletech se mi zdá napínavější, i když také postupuje podle osvědčeného receptu malé vítězství, střední prohra, velké vítězství. Přitom se dějem pohybují zajímaví mimozemšťané, ale svět je takový nedopečený a za figurami necítíme žádné zázemí. Takže jen průměrné hodnocení.
    * * * VP Allan Cole & Chris Bunch – Vlčí světy, Perseus 1999