Na tomto místě jsem už jednou psal o literárních soutěžích a zcela nevážně jsem laškoval s představou soutěžního ducha, který ponouká autora do soubojů. K tématu se vracím, protože jsem dostal určitý nápad, související se soutěžemi. Možná napadl víc lidí a každopádně by se více než sem hodil do rubriky Fandom, ale pak bych musel úvodník vymyslet jiný a protože si ani nedokáži spočítat dny zbývající do vydání ZA, musím sám v zájmu urychlení jejich přípravy do tisku napsat co nejméně textu.
    Existuje řada SF klubů. O tom snad nejsou pochyby. A dokonce něco dělají. To už je zpochybnitelné, ale nesnáze by byly s důkazy, protože se to netýká zdaleka všech. Ještě méně je těch, které vydávají vlastní fanzin. Řada fanzinů zašla na úbytě, řada jich vychází v jakýchsi občasných křečích vydavatele, neřku-li v posmrtných stazích jejich chladnoucích mrtvol. Tedy mrtvol těch fanzinů, abych nehodnotil stav tělesných schránek vydavatelů. Je jen pár životem kypících, tentokrát jak vydavatelů, tak fanzinů. Ale když už vydáváte fanzin nějaký ten pátek, nebo v druhém případě, když s ním začínáte, jaksi se vám něčeho nedostává. Nadšení to není, to je základním předpokladem. Pak také trocha naivity a spousty optimistických výhledů do budoucna, ve kterém vydavatel vidí svůj Časopis nejméně o 64 stránkách na všech stáncích a v trafikách i v Horní Dolní, aniž by se pochopitelně přiznal k takovéto pošetilosti i sám sobě. Ale nedostává se přispěvatelů. Přispěvatelů všech druhů, chybí reportéři, odborní komentátoři, recenzenti, spisovatelé, kreslíři. Jo a taky chybí prachy, ale to není rozhodující, protože ty chybějí vždy. Odborníky všeho druhu a kreslíře sháníte kde se dá, na to nějaký obecně platný recept nenajdete, ale je jeden způsob, jak sehnat spisovatele. Stačí vypsat soutěž a vždycky alespoň nějaká práce přijde, i kdyby odměnou pro vítěze byla gilotina.
    A obě republiky křižují soutěže. Jedna stíhá druhou, každá se snaží se něčím odlišit, všechny slibují zájezdy k moři pro vítěze a spočinutí v objetí Cindy Crawford, případně Heleny Růžičkové. Termínů uzávěrek je tolik, že být účetní nebo auditor, zešedivěl bych. A protože autorů je pochopitelně jen omezené množství, je omezené množství i povídek. A tak inflace nutně postihne vše. Soutěže, protože do nich přichází méně povídek a povídky s nižší kvalitou; autory, kteří se snaží chrlit povídky, aby třeba v jedné soutěži získali aspoň páté místo; povídky, protože jsou nutně méně propracované. Rozmělňuje se tak význam soutěží, mimo jiné i proto, že není zcela jasné, která soutěž je jen místní pro naplnění nějakého fanzinu, a která je s celorepublikovým významem. Zapomínáme totiž, že do soutěží píší noví autoři, pro které nerozhoduje nějaká tradice, ale třeba propagace soutěže a ceny.
    Směřuji celou dobu k jedné myšlence. Nejprestižnější soutěží by měla být Cena Karla Čapka. Je to soutěž, která spoluvytvářela Fandom, má tradici a chodí do ní spousta kvalitních povídek od osvědčených autorů. V současné době vychází i profesionální sborník nejlepších prací. CKČ je vedená Michaelem Broncem a nutno říct, že dobře. Opět stoupá počet povídek a stoupl i počet porotců. Dřívější nekonečné debaty o zaujatosti hodnocení utichly. Jenže CKČ má nyní velkou konkurenci v soutěži Ikarie Ikaros. Redaktor Ikarie, pan Jiran, má jiný vkus než porotci CKČ, a i když se porota hodně změnila, nechce přebírat povídky z CKČ do Ikarie, i kvůli Mlokovi. A pochopitelně pro řadu autorů je zajímavější vyjít v časopise s velkým nákladem a dostat honorář, takže CKČ už neobsahuje všechny nejlepší povídky. V pravidlech obou soutěží je, že nepřijímají povídky již zaslané do jiných soutěží.
    A přišel nápad. Berte ho jako námět k zamyšlení, jsem dalek toho, radit MB, jak má CKČ dělat. Co kdyby CKČ přijímala i povídky zaslané do jiných soutěží? Kromě jmenovaných dvou totiž ještě existují důležité soutěže „O nejlepší fantasy“ (Klub Julese Vernea), „O stříbřitělesklý halmochron“ (Andromeda), Soutěž barda Marigolda (Terminus Praha), „O železnou rukavici lorda Trollslayera“, O cenu Jima Dollara (Spectra), Ježíšku, já chci plamenomet (Avalon), Zlatá Zebra (Zebra), soutěže SFK J.M. Trosky a řada dalších. A nejlepší povídky z těchto soutěží by se jistě umístily i v CKČ. Vzor bychom si mohli vzít mezi filmaři, kteří hodnotí přihlášené filmy na více soutěžních festivalech, podle kritérií toho kterého festivalu. Také to znamená, že by se zase otevřela pro již renomované autory. Pak by byla skutečně přehlídkou nejlepších povídek, byla by výjimečná a takto zajímavější i pro obecné publikum.
    Je mi jasný základní technický problém. Jak vyhodnotit třeba dvojnásobek povídek. Na tuto otázku nemám odpověď, jen nápady. Snad omezit přístup do soutěže, například rouhačská myšlenka, že by CKČ byla pouze pro česky psané povídky, snad že by autoři platili nějaké startovné. Startovné by mohlo být vyvážené tím, že by povídky vyšly na sci-fi serveru a kromě Mloka by vyšly povídky na dalších místech po vzoru Klanu, tedy buď CD nebo disketa v pěkném obalu, a to by dostali všichni autoři třeba s diplomem za účast. Pak by možná také ubylo soutěží, fanziny by mohly čerpat z CD jinde neotištěné povídky, informace o tom, která otištěná je nebo není by se mohly shromažďovat na sci-fi serveru, případně by se o ty nejlepší mohly pořádat virtuální a dopisové dražby ve prospěch autora a Fandomu. Druhým problémem je anonymita. Okolo bylo každý rok několik diskusí, ale soutěž je stále anonymní, což by v případě přijímání již někde uvedených povídek nutně muselo padnout. Třetí problém je uzávěr-ka. Vzhledem k tomu, že byla neustále posouvána zpět, nezahrnuje povídky na rok, ve kterém vychází a je datován sborník, ale povídky za rok předešlý. Pochybuji, že lze jeden ročník vynechat, aby se to srovnalo, ale pokud by měla CKČ být přehlídkou nejlepších za daný rok, mělo by to tak skutečně být.
    Zamyslete se.