„Je modrá! Prohráls’!“ zařval v zadní části kabiny můj druhý pilot Chtzk. Já jsem prostě smolař, pomyslel jsem si. Nejdřív mě šéf pověří tímhle úkolem, pak mi nějaký ožrala v baru poradí zkratku. „Poletíte u základny 325 o 90° vpravo. Nemůžete kontrolní stanici u Země minout,“ řekl. Neminuli jsme. Našili jsme to do ní plnou rychlostí, až sluneční panely zapraštěly. Do stanice přibyl nový vchod a do mého identikitu další místo, kde jsem nepohodlná osoba. Pak ještě zblbnu a vsadím se Chtzkem, že Země je zelená. Samozřejmě je modrá. Když se vsadím, že moje rodná Efq je modrá (jako že ve skutečnosti modrá opravdu je), tak určitě změní barvu na červenou. Měl jsem chuť do něčeho praštit, ale kromě ovládacího pultu blízko mě nic nebylo a tak jsem alespoň z palubního laseru odstřelil nějaký satelit na oběžné dráze. Bouchnul hezky. To mi trochu zlepšilo náladu.
    „Kam přistaneme?“ otázal se po chvíli Chtzk.
    „Zatím zůstaneme na orbitě,“ odpověděl jsem mu. „Musíme přece nejdřív otevřít tu zapečetěnou obálku od šéfa.“ S těmito slovy jsem vstal z křesla a přešel k trezoru. Vložil jsem heslo, ale ten ne a ne se otevřít. Tak jsem vytáhl blaster a otevřel ho pomocí něho. Obálka byla sice trochu ohořelá, ale list papíru, který v ní byl uschovaný byl nepoškozený. Stálo na něm

   Dqwere a Chtzku,
    Tenhle úkol snad konečně nezvořete! Pokud jste dodrželi pokyny, jste teď u Země. Určitě víte, že jste prakticky k nerozeznání od pozemšťanů (až na ty dva palce u nohy), tak nebudete mít problém získat věc kterou potřebuji. Přivezete mi Colgate! Je to velice vzácné zboží, takže opatrně! Jestli to dopadne jako minule, tak vám garantuju, že už vodě neujdete!
   Big Boss

   Podíval jsem se na Chtzka. Z jeho výrazu bylo vidět, že pochopil, co by s námi udělala voda. Smrt z otravy alkoholem není žádný med.
    „Tak, kam přistaneme?“ otázal se Chtzk.
    Vzal jsem z police glóbus a roztočil ho. Zavřel jsem oči a pak do něj vrazil svou laserovou dýku. Otevřel jsem oči jal se studovat, co jsem to asi propíchl za zapadákov.
    „Čechy, město Praha,“ řekl jsem Chtzkovi.
    „Neměli bysme se oblíct jako domorodci?“ otázal se Chtzk.
    „Dobrý nápad. Zkusím najít nějaké oblečení ve vysílání té jejich televize,“ řekl jsem a začal jsem ladit přijímač.
    Po třech hodinách prohlížení a zavrhování Chtzkových nápadů jsem vybral nějaké tričko a džíny. Chtzk sice navrhoval červené plavky z nějakého seriálu Baywatch a elegantní černý oblek s motýlkem nějakého páprdy z Volejte řediteli, ale můj blaster ho přehlasoval.
    Bylo něco po půl osmé večer, když Chtzk v televizi viděl něco co ho zaujalo. Z přijímače se ozýval hlas televizního moderátora: „Dnes odpoledne byl proveden zátah na é-padesátpět. Bylo při něm zatčeno deset lehkých děv a tři jejich pasáci...“
    Chtzk se zahleděl zasněně z okna směrem k Měsíci, tohle měl rád. Jeho žena se se řídila heslem ‘Jestli se ti zalíbí nějaká ženská, tak mi dej včas vědět, abych jí mohla zabít dřív, než si s ní něco začneš’. Neměl to chudák lehký. „To musí být nádherné místo...“ povzdechl si při představě, co by tam asi mohl dělat.
    „Už budeme muset jít,“ řekl jsem Chtzkovi. Kývnul rameny a neustále listoval v příručce pro cestovatele pro galaxii. Asi hledal tu é-padesátpět. Když jsme se konečně usadili v modulu, uviděli jsme pod sebou Evropu. Chtzk se na mě otočil a pravil: „Jak je to vůbec s touhle planetou?“
    Protože jsem věděl, že budeme mít dostatek času, začal jsem mu líčit historii Země.
    „Asi tak před sedmdesáti tisíci lety, tady přistála naše první expedice. No, jak určitě sám víš, povrch Země tvoří většinou voda, takže si dovedeš představit, jak se asi naši první průzkumníci po nevydařeném přistání zdrátovali. A jak znáš z vlastní minulosti, tak když je člověk pod parou, tak se nekontroluje. Kolem byly samý opice, v posádce žádný ženský, a tak kluci zblbli,“ v tu chvíli jsem se ve vyprávění zasekl, ale vzápětí jsem pokračoval, „a tak vzniklo lidstvo. Šéfové se sice pokoušeli nějak lidstvo vyhladit, ale potopa se nevyvedla, mor a války taky přežili, takže se museli smířit s tím, že holt máme ve vesmíru příbuzný.“
    Dokončil jsem své vyprávění a v tu chvíli se přistávací člun zastavil ve výšce sto metrů nad zemí. Vědom si toho, že člun ve tvaru klínu působí na obloze jako pěst na oko, začal jsem morfovat na první vozítko, které jsem pod námi viděl. Teprve pak jsem přistál a vydal se po cestě.
    Bylo kolem sedmé ráno, když jsme dorazili do Prahy. Chtzk si vystoupil s přenosnou létací soupravou a oznámil, že bude po Colgate pátrat ze vzduchu. Tehdy jsem ještě nevěděl, proč nabral směr na Teplice.
    Jediným vzrušením v celodenním ježdění po Praze byla pouze nabídka koupě od nějakého cizince, který, jak sám řekl, tak tichý Trabant ještě neviděl. Řekl jsem mu, že není na prodej. Cizinec si povzdechl a odešel svou cestou.
    Teprve kolem páté odpoledne jsem dosáhl prvního úspěchu - u silnice jsem našel velký billboard, který hlásal: „Colgate pracuje po celých 24 hodin.“ Z tohoto nápisu jsem usoudil, že Colgate bude asi nějaký univerzální robot.
    Odjel jsem s modulem do lesa za Prahou a tam ho přemorfoval zpátky do podoby modulu. Naladil jsem si vysílání nějaké televizní stanice. Právě začaly zprávy.
    „Televize NOVA zjistila, že na oběžné dráze kolem Země krouží UFO. Prozatím není vyloučeno, že má něco společného se zničením satelitu šířícího vysílání naší stanice. A nyní k dalším zprávám. Hrůzný nález otřásl Hlinskem v Čechách. U silnice byla nalezena dvouhlavá kráva, kdo toto zranění ubohé jalovici způsobil, je prozatím v šetření...“
    Přemýšlel jsem, kdo by to asi mohl přiletět, ale pak mi asi došlo, co je to za UFO. Byla to naše loď, nezapnuli jsme totiž zneviditelňovač. Rychle jsem se spojil s počítačem na lodi a přikázal zneviditelnění. V tu chvíli jsem spatřil Chtzka, jak si to mašíruje po lesní cestě směrem k člunu. Na první pohled mi na něm něco nesedělo. Podíval jsem se ještě jednou a uvědomil jsem si, že je prakticky až na kytičkované trenky nahý.
    „Co si zase vyváděl?“ otázal jsem se ho.
    „Pamatuješ na ty zprávy z té jejich é-padesátpět?“
    „Jo,“ odvětil jsem.
    „Tak jsem to zkusil. Nejdřív to bylo skvělý, ale když jsem neměl na zaplacení, tak mě nějací dva snědí hoši obrali o všechno, i o létací soupravu. Člověk by si myslel, že to ta děvčata dělají z lásky k bližnímu svému.“
    Otočil jsem oči k nebesům a vydal ze sebe skřek, ne nepodobný řevu Kermilánského psa.
    „A aby to nebylo všechno, tak se podívej na mé nohy,“ řekl mi, „stalo se to, když jsem běžel zpátky.“
    Pohled to byl hrozný, jak ho tak obrali o všechno, vzali mu i boty. A protože byl dnes hic, nebylo nenormální, že tál asfalt a tak měl Chtzk chodidla obalená jeho vrstvou.
    „Ještě že bylo kolem cesty tolik potoků,“ řekl a hlasitě si krknul. Vypadal, jako by jich několik úplně vypil.

   Svítalo a my jsem se rozjeli hledat Colgate. Křižovali jsme silnici za silnicí až konečně pozdě odpoledne jsme potkali kamión s nápisem Colgate. Chtzk na mě kývnul a protože nebylo v blízkosti jiné auto, zahájil jsem morfování zpět na člun. Jak jsem se pomalu dostávali v desetimetrové výšce nad kamión, jeho řidič začal nervózně vyhlížet z okénka. Kývnul jsem na Chtzka a ten začal skrz díru v plachtě pomocí mechanické ruky stěhovat jednu přepravku s Colgate za druhou. Odlehčený kamión začal postupně zrychlovat. Zkontroloval jsem těsnost nákladového prostoru a vypálil jsem se člunem k obloze.
    Se Zemí jsme se rozloučili sledováním zpráv. A to jen z toho praktického důvodu, zda jsme náhodou nebyli prozrazeni. Ozvala se znělka a moderátor začal mluvit.
    „Z kamionu firmy Palmolive zmizel celý náklad šesti tun nového výrobku Colgate. O duševním stavu řidiče v současné době rozhodují v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Řidič totiž tvrdil, že Colgate ukradlo UFO. A nyní k dalším zprávám. Teplická policie v současné době vyšetřuje záhadnou smrt jistého Gejzy Š., který z neznámých příčin spadl s neznámým strojem z výšky asi dvaceti metrů. O jaký létací stroj se jednalo už asi bohužel nezjistíme, protože z něj zbyly jen kousky zkrouceného plechu. Předseda vlády ...“
    Vypnul jsem přijímač. Sice jsme po sobě neměli zanechat stopy, ale to se bohužel nepovedlo. Povzdechl jsem si a stiskl tlačítko pro nadsvětelnou rychlost.

    „Skvěle jste si vedli, chlapci, skvěle,“ pochválil nás šéf. „Výjimečně jste to nezvorali, chlapci. To chce odměnu!“
    Oba jsme se na sebe s Chtzkem podívali a pak jsme se otočili zpět na šéfa. „Chce to odměnu, chlapci,“ zašveholil zase šéf. „Výjimečně vás nezabiju! A teď padejte odsud!“ Otočili jsme se a rychle vypadli z místnosti, ve které zůstal jen šéf a šest tun Colgate.
    Jak jsme se dostali za dveře, oba jsme se zastavili. Sehnul jsem se ke klíčové dírce a zadíval se skrz ni. Docela mě zajímalo, co bude šéf dělat. Na robota byly ty krabičky dost malé, ale možná to byly jen díly. To co jsem však viděl, mi vyrazilo dech.
    „No, co dělá?“ ptal se Chtzk.
    Otočil jsem se na něj a celý šokovaný mu odpověděl: „On si tím čistí zuby!“