Dracon uzavřel scifistický rok, který byl opravdu bohatý. Nejen, že jsme uspořádali dva cony a poradu, vydali jedny 100 stránkové a jedny 64 stránkové Zbraně Avalonu (kromě dvou normálních), dostali Mloka za ně za rok předešlý, ale taky jsem stihnul rezignovat na funkci manažera a vystoupit z Rady. Díky Avalconům byl Dracon uzávěrkou bohatýrskou, protože za vydělané penízky nás jelo více než kdy jindy.
    Ve vlaku jsem se sešel s Pájou Kotenem a Pepou Břízou, v kupé s námi seděla moje přítelkyně Gábina a Michael Bronec. Dorazili jsme na nádraží a já s Gábinou vyrazili na nádraží autobusové, abychom vyzvedli avalonská trička, která v době, kdy jsme si je v Praze byli vyzvednout, ještě nebyla hotova a tak nám je posílali po autobusákovi do Brna. Autobus měl zastavit na 18ém stanovišti, ale zastavil jinde a tak jsme marně a dlouho čekali. Nakonec jsme se dopídili dopravní firmy a triček, ale to už na nádraží čekali i Chlup a Martin Janeček.
    Dopravili jsme se do hotelu a zhrozili se. Sice jsme potkali Tomáše a Láďu, ale zase jsme slyšeli Láďovo vyprávění, kterak jako osmý ve frontě čekal skoro hodinu, než laxní obsluha prokletých draconských počítačů udělá to, co on má za dvě minuty. A tak jsme se postavili do fronty a čekali. A čekali. A čekali. A tak dále. Trvalo to hodinu a třičtvrtě. Ještě že nás bylo tolik, mohli jsme se vystřídat v nákupu v obchodním středisku. Prezenční program byl úplně nový, ale programátory jaksi nenapadlo vše umístit na jednu obrazovku, takže obsluha několikrát překlikávala sem a tam, byl zbytečně komplikovaný. Jeden pokoj jsme vraceli, přiobjednávali dvojí vstupné a strávili u prezence asi 12 minut.
    Nahlédli jsme do programu, sliboval mnohé zajímavosti. Pořadatelé rezignovali na materiály v tašce, což nám ale nijak nevadilo, vstupné bylo poměrně nízké. Večer jsme prakticky strávili vítáním se známými a dle dobré tradici jsme poměrně brzy vyrazili do letadla. Seděli jsme u stejných stolů jako loni a skoro ve stejném složení, kromě Macíčka se totiž ukázala i Irena. Večer byl opět zábavný a šli jsme spát v rozumném stavu.
    Vstávalo se docela lehko, ale ne zase tak brzo, abychom stihli Apollo od Přibyla. Jen Láďa Pátek to stihl. Pak nastalo dilema. Pořadatelé Draconu nezvládají strukturalizaci programu a dali proti sobě Kantůrka a Novotného. Vyberte si. Nebo to udělali naschvál, aby v jednom sále nebyl takový přetlak. Nakonec jsem šel na Novotného, ale lákavý název Kosmické křižníky sliboval víc, než splnil. Oběd chutnal a po něm jsme šli na Neffa a jeho Nesmrtelnost. Kája Saudek nepřijel a tak jsem navštívil Zapomenuté doly anebo surovinová základna Atlantidy. Téma a argumenty byly zajímavé, ale celé to bylo strašně zdlouhavé. Nastalo další dilema – Nalim Lidochaz nebo Františka Vrbenská? Vyhrál Conan vůdce proletariátu a byl skvělý. Přezpívané lidové písničky s novými texty byly asi nejlepší a Naděždu Konanstantinovnu Krupskou si budu pamatovat hodně dlouho. V mezerách mezi přednáškami jsem posedával u stolku Ligy podpory neofanů. Zase nás v tom nechali. Celou Ligu tak udržuje náš klub a Petr Čáslava. Je vidět, že keců hodně a činů málo a moje kritiky Pitera a Marvina byly oprávněné. Také si mě s Gábinou vyfotil Vlado Ríša do Ikarie, ale jak jsem se dozvěděl, neobjevíme se tam. Škoda.
    Zasedli jsme v baru, pod stolkem skrývali lahve a vesele se měli. Seděli jsme jako klub, jen občas jsme měli nějakou návštěvu. Třeba Vlastu Talaše a Jolanu. Jolana se vyžívala v poznámkách na moji adresu ve vztahu k mým předchozím spoluconovnicím, takže Gábina prošla pekelným testem. Ono se to za víkend stejně dost nasbíralo, ale sobotní večer byl opravdu silné kafe. Moc jsme nepili, ale tentokrát se přidal i Láďa Pátek, což nás všechny překvapilo. Servírku zase překvapilo, když se kolem stolu na chvíli uvolnilo a ona spatřila to nadělení pod stolem. Vyhrožovala, že na nás zavolá ředitele, ale my odolali. Bar zavíral zase strašně brzo, myslím kolem jedné. Loňský rok byl tedy výjimkou. V neděli jsme jen tak vstali a vypravili se domů. Gábinu jsem doprovodil na autobus do Prahy a sám dohonil kluky na vlakovém nádraží. Con ale neskončil, protože od rána jsem byl nějaký slabý v kolenou a když jsem dorazil domů, lomcovala se mnou už slušná zimnice, ze které nakonec byla nějaká chřipka a antibiotika.
    Hodnocení: Vedli jsme pochopitelně debaty o Draconu a hodnotili jsme jej vůči Avalconu. Je to možná nebezpečné, protože to asi vyvolá odvetné akce :-), proto nejdřív volám: „Dracon byl skvělý!“ Nicméně nás samozřejmě napadá srovnávat Dracon s Avalconem, tomu se nevyhneme, omluvte nás, že si srovnání nenecháváme pro sebe.
    Teď se podíváme na jednotlivé komponenty, jak jsme je klubově zhodnotili. Poprvé jsme si byli jistí, že jsme letos byli na květnovém Avalconu lepší. Velkou slabinou Draconu zůstává dlouhá prezence, letos to dosáhlo už neomluvitelných rozměrů. Dále vytýkáme bar, který sice není v kompetenci pořadatelů, ale je další slabinou. Draho, neochotno a neuvěřitelně brzo zavřeno. Nad programem se zastavíme déle. Dracon má výborný program. Jak jsme si uvědomili až letos, je toto vnímání zesíleno hlavně díky jeho grafickému zpracování a díky anotaci přednášek a díky doprovodným článkům. Na první pohled pak každá přednáška vypadá zajímavěji a při psaní reportáží se autor nemusí spoléhat na svou děravou paměť, ale může použít pochvalnou anotaci, takže reportáž je pak konkrétnější, delší a pozitivnější. Musíme se poučit. Když ale budeme hodnotit strukturu a bohatost programu, už se nemusíme stydět, naopak. Vzhledem k počtu účastníků je podle nás linií málo, protože prakticky pořád se přeplňují sály, kde je pak nedýchatelno a horko, a to dost. Sečteme-li počet pořadů, dostaneme se jen na 40. Jsou kvalitní, ale tady si nemáme co vyčítat. Na Dracon jezdí prakticky všechny hvězdy, z nich nám na Avalconu chybí jen pan Novotný, kterého můžeme vyvážit třeba Kocourkem. Video vyloženě slabé, málo filmů (9!) a spíš známé a okoukané. Sice na cony se nejezdí kvůli videu, ale zase by odlilo lidi ze sálů. Problémem zůstávají i nesystematické zahajování jednotlivých pořadů. Spoustu času tak člověk musí strávit kontrolou, v kolik co končí a začíná, stává se dost často, že se pořady kryjí o půl hodiny, což je nesmysl. O konkurenci největších hvězd ve stejnou dobu si spíš myslím, že je naschvál kvůli sálům, ale je nepříjemná.
    Doprava vyjde skoro nastejno. Autem je to jedno. Vlak staví přímo v Brně a nemusí se přestupovat, ale půlhodinová cesta tramvají vyjde nastejno jako vlak z Havl. Brodu do Chotěboře, na což spousta lidí vůbec nepomyslí. Výhoda je tedy jen v autobusech, kterých jezdí do Brna víc z více míst.
    Jednou výhodou zůstává fakt, že část účastníků, a jsou to vždy ti, kdo con hodnotí ve fanzinech a časopisech, bydlí přímo na Santonu. Ale z pohledu Přehrady už se to srovná. Vybavení pokojů odpovídá ceně, tady srovnávat moc nelze.
    Druhou výhodou je pochopitelně tradice a termín, který spíš nahrává setkáním s přáteli.
    Jsem hrdý na to, že jsme se během čtyř let vypracovali na kvalitu srovnatelnou s Draconem, koneckonců jsme se hodně poučili i díky němu. Srovnávání tedy nevidím jako kritiku Draconu, ale potvrzení postavení Avalconu. Dopřejte nám to.