Myslím, že i já mohu využít změny letopočtu k malé rekapitulaci. Nebude se týkat celého století a celé Země, jen části místně kolem Chotěboře, časově od roku 1969. Narodil jsem se. Nic nenasvědčovalo, že budete číst tyto řádky. Počůrával jsem se, křičel při prořezávání zoubků, vrávoral na nožkách a tak dále. Jako každé dítě. Ale pak se to začalo kazit. Naučil jsem se číst. Ještě ve školce, ale ani to by nebylo nic výjimečného. Horší bylo, že jsem četl stále více a více, zanedbával jsem klukoviny. Podnikl jsem i pokus s psaním SF na pionýrském táboře v Rušínově. Máma má tu povídku dodnes schovanou.
    Hlavně jsem ale četl, tolik, že později na tablu základky jsem byl zobrazen v hromadě knížek a s nápisem Knihožrout. Četl jsem po škole, po večeři, pod peřinou s baterkou. Minimálně jednu knihu denně. Knihovnice mi ze začátku odmítala půjčovat 14 knížek na 14 dní. Jenže knihovna v Chotěboři nebyla bezedná a já pošilhával po knihovně rodičů. A pořádal jsem do ní exkurze. To už jsem byl starší, dejme tomu na konci základky a na začátku gymplu. Četl jsem všechno, co vypadalo trochu dobrodružně, detektivky i jiné knihy. A když jsem se dostal k trojici Vesmírná odyssea 2001, Dům o tisíci patrech a Den trifidů, lavina se dala do pohybu. Nahromaděné knihy od Vernea, Běhounka, hltaného Trosky, sešity edice Karavana, sem tam něco v knižní edici Knihy Odvahy a Dobrodružství, kterých jsem měl celý seznam, neustále doplňovaný a odfajkovávaný u přečtěných položek, … se utrhly a valily ze svahu nabalujíc další.
    Začal jsem zcela vědomě vyhledávat podobné knížky. V pražských antikvariátech během studií na VS jsem kupoval sešity edice Saturn, Mladá fronta edice 13 atd.. Stály dvě třetiny původní ceny, za třetinu se vykupovaly. Čekal jsem na novinky a Dunu četl dvacetkrát. Někde jsem se dozvěděl, že bude vycházet SF časopis, začal kupovat Ikarii, hned od prvního čísla. Z Ikarie jsem se dozvěděl o ostatních fanoušcích, přečetl si reportáže z conů, ale pořád jsem měl pocit, že se mě to netýká, že je to pro nějaké odborníky.
    Studium skončilo a já začal pracovat ve firmě Bismarck, která vyráběla plastikové modely. Domů jsme odebírali VTM a tam jsem si přečetl, že na Barrandově chystají natáčení sci-fi filmu Nexus. Seznámil jsem se s trikovým studiem Trilobit, pro které pracoval Martin Zhouf na návrzích kosmických lodí. Setkal jsem se i s ním. Byl to pro mě velký svátek. S panem Sojákem, producentem filmu a panem Balounem ze studia Trilobit jsme dali postupně dohromady základní podmínky pro výrobu plastikových modelů z filmu. Viděl jsem modely, viděl jsem na vlastní oči celou velkou scénu města, zapálil se pro modelářskou práci. Začal jsem připravovat podklady pro vedení firmy. Navázal jsem spojení s Vaškem Fořtíkem a jeho SF boys, se kterými jsem se domlouval na spolupráci při tvorbě SF her a knížek. Pamatuji si dodnes, jak vysoce formální byla první schůzka na Parconu v Šumperku. Do Šumperka jsem byl vyslán na vlastní žádost, abych provedl anketu, kterou jsem si připravil a díky pořadatelům vpravil do materiálů pro účastníky. Sám od sebe bych si tam asi netroufl, ale když jsem měl záminku…
    Bismarck začal připravovat výrobu, ale já se seznámil na KitShow v Berouně s panem Fráňou, který stavěl sci-fi modely nejen z koupených stavebnic, ale i ze zbytků jiných stavebnic. Založil jsem si firmu a začal s výrobou sci-fi modelů. Sirrah, Mirach, Raoul, Kaitos. Veletrhy a výstavy, první zklamání, úporná snaha, která vše ještě zhoršovala. Nákup AmiPro a propadnutí kouzlu práce s PC. A seznámení s Tomášem Bačkovským. Půjčování knížek, dlouhé debaty a mé nadšené líčení Parconu nakonec vyústily k založení SFK Avalon.
    Vydal jsem sedm čísel Zbraní Avalonu, na vojně, kterou jsem nastoupil v lednu 1995 u 4. BRN v Havl. Brodě, jsem vydal další dvě, už ve Wordu, který jsem začal používat jako štábní krysa. Získal jsem kresby pánů Novotného a Lacka pro ZA. ZA zapříčinily i seznámení s Pepou Břízou. Až po vojně jsem po zkrachovalém Bismarcku dokončil výrobu Tarkeshe z Nexu.
    Začal jsem jezdit na porady, číst Interkom a v ZA „být chytrý“, takže kritizovat ostatní ve Fandomu. Postupně jsem se víc a víc zapojoval, díky svým výpadům jsem zviditelnil sebe i klub. Jezdili jsme pochopitelně na další cony, pracovali na dalších číslech ZA a dostávali chuť něco velkého udělat sami. A tak jsme kandidovali na pořádání Parconu 1996. Bez zkušeností, kvůli kterým jsme naštěstí pořádání nedostali. Ale zkusili jsme jeden a druhý Avalcon, takže jsme v roce 1998 byli dostatečně připraveni na Parcon. Povedl se. Při té příležitosti jsme vydali 800 ks stostránkových ZA 20 s barevnou křídovou obálkou a s ilustracemi Karla Šeby. Také jsme za tento rok dostali Mloka, protože ZA se staly nejlepším fanzinem roku. Byl jsem zvolen do Rady Fandomu, najednou jsem se ocitl mezi těmi, které jsem kdysi kritizoval a zkusil na vlastní kůži jejich problémy.
    Obnovil jsem Fandománii v Ikarii, pracoval jako Manažer Fandomu na projektech Ligy podpory neofanů a dalších. Vydali jsme opět stostránkové ZA (24) a další rozšířené, v posledních opět trochu pozměnili design. Loni jsme už si byli natolik jistí a poučení, že jsme si troufli na dva cony v jednom roce a ještě na pořádání Porady, na které jsem rezignoval na funkci Manažera a po které jsem rezignoval i na členství v Radě. Rok 99 byl tedy jednoznačně nejúspěšnější v dosavadní historii klubu, protože i počet členů vzrostl a do klubu začaly chodit i dvě děvčata. náklad běžných ZA se ustálil na 200 ks.
    A letos? Opět jsme poupravili design ZA (už 27) a doufáme, že dojde ocenění, opět připravujme Avalcon a další lahůdky. Co přinesou roky další uvidíme, ale budeme se snažit, aby toho bylo ještě víc!