Deníček, který mě učil plavat
    Zalitý lávou, pod tělem svého posledního majitele leží malý deníček. Nebyl tak malý, na pět prstů formátu A4. Vydaný pro čtenáře v hodně vzdálené budoucnosti.
    První vydání knihy S. Lema Deník nalezený ve vaně jsem si nenechal ujít. Když už bydlím pět kilometrů od hranic, tak bych přece měl vědět, co bratránci Poláci píšou. A Lem není neznámí autor. Tak jsem se dal do čtení.
    Skvěle mě naladil úvod, který se mi z celé knihy líbil nejvíce. Zde je přednesena velmi slušná teorie pozorování UFO, patřící k těm nejlepším, co jsem kdy zaznamenal.
    Pohled na příběh, který se udál před X tisíci lety, byl velmi zajímavý, ale nepřipravil mě na hlavní:
    Náhle jste vtaženi do děje. Shon, davy, náhoda určující další průběh děje. Konspirace, špióni, vyzvědačství, tím vším se text jen hemží.
    Text je velmi složitý, propletený natolik, že jsem několikrát musel hledat na již přečtených stránkách, abych se mohl nadále orientovat. Někdy ani sám hrdina neví kde je. Věděl jsem že mohu očekávat tvrdou SF. Obálka mě v tom jem usvědčila. Jednoduchá, nasvědčující spíše na galaktickou Misi a zatím se děj odehrává v přerostlém krytu. Vůbec tedy s dějem nesouvisí. Polsky neumím, tudíž jsem originál nečetl, překlad je snad OK. Jediné, s čím jsem měl trochu problémy, byla latina, kdyby to tak věděla paní profesorka Řehořová.
    * * * * Jan Adamec
    Stanislav Lem - Deník nalezený ve vaně, Baronet + Knižní klub 1999

Dívka z planety Bardžá
    Na Pragoconu seděli u stolu mezi dalšími se sortimentem různých her, dva tiší, nijak nenápadní kolegové. To, co mě přimělo zastavit se při druhém průchodu, byla kniha s velkým červeným nápisem a něčím podivným na obálce.
    Vzal jsem knihu do ruky a podíval se na zadní stránku: Doporučení: … Nic, Varování: Doporučeno obyvatelům planety Bardžá (odtamtud nejsem), nedoporučuje se barbarům. Já jsem nekulturní barbar a snad právě proto jsem knihu zakoupil.
    Přenesl jsem se na pozemskou vesmírnou loď Perseus, letící vesmírem k nějaké hvězdě. Zrovinka se tu někdo chystá na průzkumnou misi. Docela normal scénář. Zajímavá byla konstrukce lodi – beton (ne becher s tonikem, ale ta věc z písku a cementu). Má to docela slušný význam. Poté co se vrací z průzkumu Vojta Karas, který nachází svou lodičku s čistým zásahem a právě tak s desítkami mrtvých druhů na palubě. Pak to nějak rozchodí a s raketoplánem si přistane na planetě, sejme pár přerostlých ještěrek a nabalí si ženskou.
    Dosud to vypadá na laciný příběh, ale to je jen začátek. Tato kniha je první z cyklu příběhů z Galaktického společenství myslících bytostí, ze kterého již vyšla Kerré, bohyně z hvězd.
    Celé dílo je plné různých názorů a postojů. Též ukazuje na krvavost pozemských dějin. Některé pasáže dají maximum jen těm, kdo podobné názory mají. Jen na jedno se autora zeptám. V knize je uvedeno, že obyvatelé společenství si nesmírně cení pozemské služby. Rád bych věděl, zda to platí i na styly, které autor nezná, či nemá rád. Ať žijí mezihvězdní metal-maniaci.
    Hlavní hrdina se mi jeví jako génius. Astronaut pouze s vědeckou knihovnou z Persea, vylepší technické prostředky fungující tisíce let.
    Celkem je to text slušný, dějů je několik, pár ilustrací dobře zhotovených na počítači. Našel jsem několik znaků podobných s jinými SF díly.
    * * 1/2 Jan Adamec
    Václav Semerád - Zoidée, dívka z planety Bardžá, Autobus 2000

Sci-Fantasy postkatastrofická
    Na konci svého týdenního pobytu v Praze (ne v Bohnické léčebně) jsem zhlédl takový divný film. Svět v daleké budoucnosti, kde skupina lapků obléhá tajemný hrad, jehož největší nebezpečí číhá uvnitř, podobě démonické bytosti, která každou noc sejme jednoho z obyvatel hradu. Až přijde odvážný bojovník a vše vyřeší.
    Blá, blá … je to smíšenina Highlandera (Ch. Lambert), Madmaxxe, Postmana Waterworldu (výprava) a Mortal Kombatu (řežisér). Začátek provází tvrdé techno a znak (to samé jsme viděli u MK).
    Z hradu uteče dívka, která je jata lapky a má být přefiknuta obří břitvou. A tu přijíždí hrdina, po zuby ozbrojený Beowulf a dívku po masakru menšího množství lapků osvobodí. Vydá se s ní k hradu, ale ona mu zdrhne a vzápětí je kuchnutá a odchází na druhou stranu.
    Zpět k filmu. Kombinace středověkého hradu s technickými komponenty je fakt děs. Některé zbraně jsou mi záhadou, jak fungují. Sám Beowulf má samozdřejmě ty nejlepší a má jich nevyčerpatelnou zásobu. Pak potvora je slabší, nic extra. Zato matka. Sexbomba, ale pak se promění v něco neurčitého a jde namlátit Beowulfovi úsměv. Objevují se zde jména postav z evropských mýtů (Beowulf, Roland) a pak další co ani nechci jmenovat.
    Celkově je tento film slabý, překombinovaný, provázený technem (občas i nějaký ten techno-metal) a jinak nic originálního. Je to poznat dle režiséra. Podobně to bylo v MK. Doporučuji jen příznivcům asijských bojových umění a bezduchých rvaček.
    48% (a i to je možná trochu moc)
    Beowulf, r. G. Barker/MK/, h. Ch. Lambert, R. Mitra, O. Cotton, USA 1998¨, 89 min (video 2000)

Jeden z lepších
    Knihy o Conanovi se dělí na několik kategorií. Tuto bych zařadil někam k vyššímu středu. Conan je si vcelku podobný, myslím chováním, a příběh přímo navazuje na jeden z Howardových příběhů, je tedy zařazen i časově.
    Mladý Conan se po pádu Věže Slona seznámil s shemitským profesionálním zlodějem Derkanem, od kterého se naučil řadu věcí. Přesto se dostali do sporu s cechem zlodějů a aby mu unikl, přihlásil se k vojsku. Po výcviku byli posláni s úkolem do hor, ale jednotku někdo částečně pobil a částečně zajal. Kolem se pohybovali takzvaní běláci, obrovitý národ skrývající se v horách. Podařilo se jim zajmout i Conana, který se masakru vyhnul díky tomu, že byl na výzvědách. Conana a ještě mladíka Ravoleana z národa Sroangů mají obětovat. Také princeznu Cynirde, která byla dlouho nezvěstná. Ale znáte Conana. Než se běláci nadáli, už byli tři hrdinové na útěku. Povinnou oběť zmrzlých hor si osud vybral pochopitelně v osobě Ravoleana. Město Sroangů ale ovládl velekněz Choprev a princezna by ohrozila jeho plány, takže se ji její příbuzný plukovník Andomaque pokusil schovat. Conanovi se podařilo přiblížit k Choprevovi, ale nepodařilo se mu zabránit v přivolání živých bohů, kterým měla být Cynirde obětována spolu s vojáky z Conanovy jednotky, kteří byli zajati. Conan se odhalí a spolu s několika vojáky, jimž povolil v noci pouta se dali do boje. Zaútočili na tři živé bohy a podařilo se jim je i kněží zabít, také díky pomoci vojáků plukovníka Andomaqua. Podzemní město se ale začalo rozpadat a ještě do toho zaútočili běláci. Všichni proto odešli z města, protože by další útok nepřežili. Conan se rozloučil s princeznou a vrátil se do města. Sehrál scénku zlodějům z cechu a nechal se spoutaný donést ke Gramewovi, čarodějnému veliteli zlodějů. Porazil ho a pomstil tak Derkanovu smrt a vydal se za dalšími dobrodružstvími.
    Všiml jsem si jedné nesrovnalosti – soška je těžká, přesto se ji podaří Conanovi ukrást z podnosu, který nese jeden z kněží (se zavřenýma očima), aniž by kněz poznal změnu váhy neseného.
    * * * VP
    Richard D. Evans – Conan a skryté město, KJV a Netopejr 1999

Král je malý jen postavou
    a Jana Rečková také. Napsala další krásnou knihu. Zvláštní knihu. Jana málo používá zaběhlé recepty, kulisy, postavy, obludy, kouzla. Vytváří si svoje a ty převzaté přetváří. Píše skutečně nové příběhy, ne takové, které byste si záměnou jmen mohli lehko splést. Její další kniha vyšla s moc pěknou obálkou u Netopejra. 30. března mi ji podepsala v Krakatitu.
    Kniha začíná kapitolou, ve které je těhotné dívce Iacere odejmuto dítě a přemístěno do lůna královny Teri. Obě hledaly pomoc u mistra léčitele Parehyi na ostrově Nevvahu a právě tím jim pomohl. Střih.
    Mladík Terizio pomáhá pohřbívat mrtvé při morové ráně a vůbec mu nevadí, že je princ. Terizio se vydal za Parehyou a cestou zpět ho moře vyplavilo u kněžny Beeg. Spolu s ní se vydal na výlet a byl přepaden lupiči, vedenými Nerliqem. Zavázal si jeho i jeho chráněnku, ošklivou Mieevte. Protože v něm byla nějaká zvláštní síla od mistra Parehyi, podařilo se mu vyléčit obličej Mieevte. Tak Terizio pomalu sbíral příznivce a přátele. Ale také nepřátele. Putoval zemí a získal přátelství horalů, kterým pomohl proti surovému správci Egedanovi. Horalé pak tvořili jádro jeho armády. Terizio se stal králem po smrti svéhjo otce a pomalu pracoval na sjednocení zemiček a království. Bojuje s lidmi i s kouzly, ale hlavně s hloupostí a záští. Jeho rozhodnutí jsou moudrá a praktická. Kniha nevrcholí velkým bojem s jednou obludou, ale je vyváženou řadou drobných i větších vítězství. Nakonec si uvědomíte, že podstatné není sjednocení zemí, ale jiné dva vrcholy. Jeden tkví v tom, zda se podaří Teriziovi odvrhnout nebo přijmout vazbu na mýtického krále z minulosti, a druhý v tom, zda najde znovu cestu k Mieevte nebo jestli skončí osamělý. Ani jedno není předem jasné, autorka před námi schovává výsledek dlouho, takže napětí udrží až do konce. V knize najdete i spoustu drobných příběhů lidiček, jsou dotažené do konce, logické. A dost chvály, tohle si přečíst musíte!
    * * * * * VP
    Jana Rečková – Král je malý, Netopejr 2000

Jak se Rees vypracoval
    Rees je horník a sirotek. Těží kov z Jádra. Ale jeho chytrost mu komplikuje život otázkami. Aby na ně našel odpověď, stane se černým pasažérem na přepravním stromě. Ten ho donese na Vor, pro který se těží jádro. Rees se postupně stane studentem, ale pozná, že získat odpovědi bude těžší než myslel, protože společnost degeneruje, životní podmínky se zhoršují, vědci už nevedou ostatní, ale stávají se nepohodlnými rebelům. Vybuchne revoluce a společnost ovládne spodina. Reesovi se daří udržovat se na vrcholu vlny. Pak se ještě situace zkomplikuje, protože horníci zaútočí na Vor. Rees se dostane zpět na Pás a odtud je vyhnán ke Kostům. Podaří se mu uniknout na jedné mezihvězdné velrybě a putuje s jejím hejnem k černé díře, která vede ven ze systému, který je před zhroucením. Podaří se mu velrybu ovládnout a vrátit se. Reesovi se podaří sjednotit všechny skupiny na společném úkolu – zachránit alespoň část lidstva, kterému hrozí definitivní zánik poté, co se dostalo na útěku ze Země do tohoto systému. Staví se loď, schopná pojmout alespoň část lidí, ale těsně před odletem dojde k další vzpouře a odletět se musí narychlo. Přesto se podaří využít zkušeností Kostů a cestou naznačenou velrybami uniknout.
    Autor vytvořil zvláštní svět s velkou gravitací, pozoruhodné organismy, speciální mezilidské vztahy, ale občas mi přišly příliš jednoúčelné a svět tím příliš na věrohodnosti nezískal. Přesto stojí za to knihu číst, protože pár polechtání lehko přehlédnete a výborně se pobavíte.
    * * * * VP
    Stephen Baxter – Vor, Laser 2000

Seveřan Hadding
    Malého Haddinga svěřili do péče obrům, aby byl chráněný před králem Svipdagem, uchvatitelem jeho země a vrahem jeho otce. Hadding vyrostl a v doprovodu dcery svých hostitelů se vydal za pomstou. Na svou stranu získával spojence a vojáky, začal bojovat proti Svipdagovi a porazil ho v první velké bitvě. Ale stále bylo třeba bojovat, Haddingovy Dánové proti Švédům a Gótům a jiným. Porazil i krále Asmunda, ale v bitvě s jeho synem Uffem prohrál. Vrátil se domů. Pak zachránil princeznu Ragnhildu (strašné jméno) před obrem a stal se jejím mužem. Shromáždil nové vojsko a tentokrát krále Uffiho porazil. Vítězil, vytvářel větší království, ale málem se stal obětí zrady vlastních dětí. Nakonec se jeho dny naplnily a on se oběsil. Přízeň bohů, která ho provázela, se vysvětlila v posledních větách.
    Celkově mě to moc neoslovilo. V podstatě celý život byl shrnut do jedné netlusté knihy, takže stále působil text jaksi zkráceně. Bitvy byly spíš rvačkami a i když je mi jasné, že tehdejší království byla sotva tak velká jako naše kraje, stejně mi to vadilo. Spíš než fantasy se jedná o převyprávění jedné ságy, nepříliš literárně zvládnuté. Nebo je to možná zvládnuté výborně a já jen nejsem schopný pochopit hlavního hrdinu. Oceňuji úsilí, které bylo věnováno historické věrnosti, ale možná by méně bylo více. Každopádně vás zamrazí, s jakou samozřejmostí jsou utráceny lidské životy, a u vědomíte si, že žít do osmdesáti je vymoženost dneška, zatímco tenkrát byste byli v padesáti starci.
    * * * VP
    Poul Anderson – Válka bohů, Perseus 1999

Škoda marného pokusu
    V levných knihách jsem si koupil věc, která nemusela zapadnout. Kdyby ovšem nakladatel nebyl pitomec. Když už zkouší štěstí, měl by si něco o SF zjistit a zajistit knize pozornost mezi fany, kteří by už o ní dali vědět ostatním. Stačilo by přijet na nějaký con, udělat tam besedu, přečíst pár ukázek a podobně, včetně nějaké propagace u SF speciálek. Jenže to se nestalo a tak vcelku zábavná SF prošla nepovšimnuta čtenářskou obcí. Není to zas taková bomba, pořád jsem měl pocit, že ani autor není ve SF moc doma a jeho legrace není zas tak legrační. Je to málo bláznivé, parodie to taky není, uvízlo to někde na půlce cesty, ale pořád ještě se najde hodně horších knih. Takže za ty peníze to teď stojí. Někde v dálce je planeta, která k nám vyslala výzkumníky. Mají nás zařadit buď mezi inteligentní rasy nebo jinak posoudit. Naváží spojení s pozemšťany a postupně je uvádějí do různých situací v naší i historické době. Zkoušejí v nich vzbudit schopnost vlastní neandrtálcům, ale v homo sapiens už jen dřímající. Něco jako předvídání dalších událostí. Ke zkouškám si vyberou obyčejné vesničany, takže do určité míry je zábavný střet byrokratismu mimozemšťanů s jednoduchostí pozemšťanů, do určité míry jsou zábavné i situace, do kterých se hrdinové dostávají. Ta míra je ale závislá na náladě čtenáře, což je berlička, kterou třeba Zeměplocha nebo Stopařův průvodce k vašemu pobavení nepotřebují.
    * * * VP
    Arkadij Armov – Experiment Pchá, Unholy Cathedral 1999