Obě tělesa čekala na povolení k výstupu. Trvalo to už poněkud déle.
    „Žádný strach,“ vznesla se myšlenka jednoho z nich. „Nemohou nás tu držet donekonečna.“
    „Byrokrati,“ lamentovalo druhé.
    „Zajisté máte pravdu. Za příčinu vámi zmíněného problému lze, dle mého názoru, považovat téměř katastrofální netoleranci, neúctu a lhostejnost vůči základním principům běžného života.“
    „Jistě. Ovšem rád bych na tomto místě poznamenal, že morálka společnosti jest z velké míry především odrazem doby. Co o tom soudíte, pane kolego?“
    „Zajímavá hypotéza. Obávám se však, že daný problém dalece přesahuje sféru našeho působení a v neposlední řadě také ovlivňuje...“
    „V tomto s vámi bohužel nemohu souhlasit, pane kolego. Negativistické myšlení jednotlivce často významnou měrou přispívá k zániku pozitivních myšlenek či, chcete-li, hypotéz v jejich samotných prvopočátcích. Distancování se od zejména sociologických problémů... Moment.“ Tělesa zpozorněla.
    „Mám dojem, že naše čekání je u konce.“
    „Ano. Bylo mi ctí. Snad se ještě setkáme.“
    Poté se otvor pomalu otevřel a obě hnědá tělesa se žbluňknutím spadla do svého nového působiště.
    Ano, vážení čtenáři, člověk ve 26. století bude skutečně přesycen inteligencí.