Přijede Evropa do Chotěboře?
Samotný odjezd na Eurocon jsme nijak nepřipravovali, dokonce i přihlášky jsme posílali jen asi týden před zahájením. O to víc jsme připravovali kandidaturu – představení České republiky, Chotěboře, českého fanouškovského hnutí, našeho SF klubu Avalon a jeho práce včetně Avalconů a samozřejmě naše plány na pořádání Euroconu 2002. Kandidaturu jsme ohlásili týden před odjezdem předsedkyni evropského fandomu Bridget Wilkinsonové a dalším zástupcům, na které jsem dostal mailové adresy. A pochopitelně jsem informoval Radu českého Fandomu, od které jsem si vyžádal souhlas.
Eurocon probíhal od středy do neděle. Z Prahy jsem vezl Petra Köppela, člena Conan Society, v Havlíčkově Brodě jsem nabral Pepu Břízu z našeho Avalonu a asi ve dvě hodiny vyrazili na Hradec Králové. Za Náchodem jsme přejeli hranice a putovali Polskem. Cesta byla zábavná. Vyjeli jsme totiž bez peněz a když jsme chtěli v jednom městě měnit, abychom se mohli najíst u MacDonalda (v Polsku nevedou zahradní salát! :-)), málem jsme zabloudili při hledání hotelu, notabene v dešti. Ale našli jsme a vyměnili. Také zmíním, že jsme v noci málem vysušili nádrž a já se přesvědčil, že nádrž Felicie má buď víc než 43,3 litru nebo stojany u pump šidí. V závěru cesty pršelo, už bylo po půlnoci, cesta s hlubokými kolejemi byla bez krajových bílých čar a my se motali mezi desítkami kamiónů. Ale ve čtyři hodiny jsme dorazili na místo. Poděkování patří polské policii. Když jsme totiž dorazili do Gdyně (zajímavé, jako místo pořádání byl všude uveden Gdaňsk, ale vše se odehrávalo v Gdyni), netušili jsme kam se vrtnout, chvíli jsme bloudili, ale zase jsme se nějak dostali na výpadovku, po které jsme přijeli. Zastavili jsme tedy na zastávce autobusu za policejním autem, u kterého stáli dva bezdomovci s lahváčem v ruce a ukazovali doklady. Došel jsem se zeptat na cestu a policista, když viděl jen velmi slabý náznak pochopení popisu cesty, mávl rukou a řekl, že až to tady vyřídí, máme jet za nimi. A tak jsme byli na kolej eskortováni policií. Pozeptali jsme se ve všech třech budovách a našli se v seznamu přihlášených. Pokoj nebyl klasický kolejní, bylo poznat, že se jedná o klasické byty na kolej předělané. Ale to nám skutečně bylo úplně jedno a my usnuli.
Ve čtvrtek ráno, pochopitelně zase tak brzy nebylo, jsme se vydali k prezenci. Cestou jsme vyměnili další peníze, opět s nevýhodným kurzem. Zaplatili jsme odbydlenou noc a vstupné, výlet na Marlbork a začali studovat materiály. Taška obsahovala CD o polském fandomu, velkou informační brožuru zčásti o Euroconu, zčásti o polském fandomu a s hodně reklamami. Dále malou placku a pochopitelně program. Program byl opravdu bohatý, ale orientace v něm velmi nesnadná, jak se pak později ukázalo při jeho opravách a změnách. Programové linie nestály proti sobě, jak jsme zvyklí u nás a nebylo tedy jednoduché si vybrat kam jít. Pro nás ještě ano, protože programů s tématem dostupným nám v angličtině nebylo zas tolik. Ale chudáci Poláci museli pobíhat od místnosti k místnosti, aby se v několikerých změnách, opravách a přesunech vůbec vyznali a nepřišli o nic podstatného.
Přivítali jsme se s Tomem Jirkovským, který přijel prodávat polské knihy, vylepili propagační nástěnku o Euroconu 2002 a vydali se na prezentaci malířů a grafiků Davida Spáčila a Tomáše Kučerovského z Brna, kteří spolupracovali na moc hezké počítačové hře. David je autorem obálek značné části knížek nakladatelství Netopejr, Tomáš zase kreslí hezké černobílé postavičky. Poslechli jsme si i Martinu Pilcerovou ze Slovenska, která také ukazovala výsledky své práce. Sál byl vlastně galerií snad desítek autorů a byl vybaven zejména pro prezentace jednotlivých výtvarníků, tento model bychom rádi převzali i my. Uvědomili jsme si, že v dnešní době skenerů, Internetu a kvalitních barevných tiskáren není nutné vystavovat originály, což hrozí poničením při dopravě i na výstavě, ale že dobré výtisky umožní prezentovat práci více autorů.
Čtvrteční odpoledne plynulo, my putovali po prostorách conu a začali se seznamovat s těmi důležitými fany, které jsme potřebovali získat pro myšlenku Euroconu v Chotěboři. Oleg Hnilica z Ostravy nás přivedl k Rusům, seznámil nás například i s Litevci. S nimi jsme si hodně padli do oka, protože jsme měli podobné názory na to, jak rozhýbat fanouškovské hnutí. Litevci se snaží o něco, co už u nás probíhá, totiž o občerstvení fandomu, o zakládání nových klubů, fanzinů atd. Vydávají časopis, přijeli získávat spolupracovníky mezi zahraničními kolegy. Přál bych vám ten časopis vidět. Kvalitní papír, barva i na některých stránkách uvnitř, kvalitní fotografie, zajímavá moderní grafika, informace ze světa fanoušků, filmu, her, literatury.
Čtvrteční večer jsme strávili na pobřežním korzu v jedné hospůdce. Seznámili jsme se s Nikolajem Basovem, ruským spisovatelem a literárním agentem. Poprvé jsem byl rád, že do nás tu ruštinu hustili, poprvé byla skutečně užitečná. Mluvili jsme chvíli rusky, chvíli anglicky, klidně taky střídavě v jedné větě. Záznam dne vypadá následovně: 13.40 EB za 4,20, 14.10 Bosman za 3,40, 15.35 Okocim za 4,00, 18.20 Žywiec za 5,00, 19.50 Žywiec zase za 5,00, 21.50 Gambrinus (a teď víte, co znamenají ta jména předtím :-)) zadarmo od Pepy.
V pátek jsme měli naplánovaný výlet na Marlbork. Naletěli jsme. Výlet stál 80 zlotých (800,- Kč), ačkoliv vstupné bylo jen 15 a doprava autobusem rozhodně nemohla být tak drahá, byla to slabá hodinka cesty. Kdybychom tušili, jaké to bude, mohli jsme se tam stavit na zpáteční cestě. Ale aspoň jsme si poslechli anglickou verzi prohlídky a seznámili se s velkou částí zahraničních účastníků conu. Hrad je skutečně rozsáhlý a ačkoliv byl ve 2. světové válce celý vypálený a napůl zbouraný, čas plynul docela rychle. Dalo by se říci, že ve stejném poklusu jako my, protože prohlídka nebyla procházkou, ale v této továrně na turisty skoro probíhačkou. Na záda se nám tlačila velmi nervózní paní průvodkyně, která štvala ta svoje nebožátka naprosto nesmlouvavě a nelenila dokonce vynechat část prohlídky, aby nás mohla předstihnout. V Marlborku jsou sbírky jantaru a předmětů z něj, dále sbírka Ex Libris autorů z celé Evropy, výstava nějakého malíře, výstava středověkých zbrojí a zbraní, výstava arabských zbraní a zbrojí. Také si můžete chvilku poslechnout středověké hudebníky. Záviděli jsme účastníkům speciálního conu (jméno jsem zapomněl), kteří možnost v rámci conu v chodbách a místnostech Marlborku hrát nějakou noční hru.
Po návratu odpoledne jsme si byli prohlédnout přístavní molo a pláž. Večer jsme opět lobovali, protože pořádat Eurocon si dosud troufla jen města mnohokrát větší, než je desetitisícová Chotěboř, loni byl například Eurocon v Dortmundu. Konkurentem byl ostrov Jersey (UK) a jeho hlavní město St. Heller, známé svými úspěšnými cony (Hellicon) i Euroconem 1993 zejména mezi zástupci západní části Evropy, zatímco nikde v ČR nebo v SR Eurocon nikdy nebyl.
Vydali jsme se se Šimonem na jeho ubytovnu, ale nebylo kam jít, protože jsme neměli vlastní zásoby a probíhající pokojové párty o nás neměly zájem. Aspoň jsme se dobře pobavili v hloučku fanoušků na chodbě. Kromě nás a Šimona ze Slovenska tam byli naši známí Litevci a pochopitelně místní Poláci. Mluvili jsme také rusky a anglicky, mezi sebou každý po svém, hotový babylon. Pak jsme se naštvali, zanadávali na pořadatele, že není absolutně žádná střetávací plocha s barem jako na Draconu nebo na Avalconu, a s Pepou vyrazili někam do hospody. V jedné byla diskotéka, dostali jsme razítko na ruku a vlezli dovnitř. U baru, který tvořila polovina lodi včetně nějakého lanoví, jsme si poručili první rundu a pak střídavě koukali na tanečníky (slabota) a tanečnice (taky nic moc) a na televizi, ve které běžel sestřih módních přehlídek. Já si šel i zatancovat na pár písniček, ale shánět tanečnici jsem se neobtěžoval. Na kolej jsme dorazili taxíkem kolem třetí.
V sobotu jsem se vzbudil poměrně brzy. Kluci ještě spali a tak jsem se pustil do přípravy mého projevu, kterým jsem plánoval doprovodit promítané snímky prezentace. V průběhu dopoledne jsme se věnovali zase seznamování a následně lobování u zástupců evropských fandomů, abychom zvýšili své šance, relativně malé vzhledem k naší „neznámosti“, k „velikosti“ města a k tomu, že letos byl Eurocon v Polsku, za rok je v Rumunsku a my bychom byli třetí postsocialistický organizátor za sebou. Také hrála velkou roli nervozita, nikdy jsem neprezentoval v angličtině a nijak zvlášť neumím. A šlo o hodně. Koneckonců proto jsem ani našemu úmyslu nedělal žádnou popularitu mezi českými fanoušky předem, protože úspěch nebyl zrovna pravděpodobný a neúspěch by znamenal výsměch i od lidí, kteří v životě neuspořádali ani narozeninový večírek. A tak se stalo, že jsem popis snímků nedokončil.
Z výtvarníků jsme ještě zvládli Itala jménem Michelangelo Miani. Byl tvůrcem plakátu, obálky brožury i obrázků na visačkách, ukazoval své obrazy a obálky knih. Kdybyste nevěděli, kdo dělal obálku na Zlatý věk SF, ten Asimovův výběr povídek, kde je mimozemšťan se zbraní, tak to byl on. Ale vůbec nevěděl, že mu u nás vyšla obálka. Byl to hrozně příjemný chlapík.
Kolem poledne mě Oleg přivedl za fanem ze Švédska, který se s nějakými známými posilňoval v baru pivem. Seznámili jsme se, já si sedl k jejich stolu a začali si povídat. Švéd měl rád hokej, znal Čapka a Haška, takže jsem využil příležitosti a ukázal mu v prezentaci Panský dům, ve kterém Hašek nejednou pobýval. Lákal jsem ho i na Lipnici, kam hodláme účastníky conu zavézt v rámci poznávání okolí Chotěboře. Začal se vyptávat na naše plány a na náš fandom. Úplně ho šokoval počet klubů, nechal si číslo 45 napsat, protože nevěřil, že mluvím správně anglicky. Dorazil jsem ho počtem fanzinů a conů. A jak jsem tak hrabal v igelitce s fanziny a nastavoval ji jeho očím, všiml si konečně nápisu na ní. Hrozně se mu líbilo, že pracuji u Ericssonu. Pak si se sousedem ukazovali v prezentaci, povídalo se o mobilech a tak různě. Vrátili jsme se zase k tématu a on slíbil, že dá hlas nám. Jeho soused Švýcar byl rovněž zpracovaný mým přesvědčováním, takže i on slíbil svůj hlas.
Hlasování zástupců evropského fandomu o místě dalšího Euroconu probíhá s dvouletým předstihem. Hlasování proběhlo po přednesení kandidatur v sobotu odpoledne ve tři hodiny, na setkání zástupců evropského fandomu. Z každé země mohou hlasovat dva zástupci, sešlo se jich požehnaně, byli zde zástupci východu i západu, chyběli ale Francouzi a myslím i Rumuni, kteří mají dělat příští Eurocon a u kterých bych čekal, že přijedou mohutně propagovat. Původně slíbená technika v sále s galerií nakonec k dispozici nebyla, protože zmatení organizátoři přesunovali program tak úspěšně, že v sále v době našeho příchodu probíhala druhá hodina dvouhodinové přednášky. My jsme se přesunuli, ale organizátoři nezajistili přenesení ani toho pitomého meotaru. Jestli na to měla vliv skutečnost, že Poláci byli proti Euroconu u nás, nevím. Každopádně na moji zoufalou situaci reagovala Bridget Wilkinson nabídkou svého notebooku. CD jsem měl také, ale ona neměla PowerPoint. A tak mi Poláci šli shánět překladatele, zatímco svou vizi Euroconu přednášel Martin Hoare, zástupce Jersey. Bylo vidět, že spoléhá na známost a tradici, protože nejen že předem neloboval, ale jeho příprava byla jen velmi obecná. Pak už jsem musel nastoupit já. To už jsem věděl, že Šimon zpracoval Belgičany, ale také jsem věděl, že Poláci, Lotyši, s jejichž podporou jsem dost počítal, jsou pro Jersey. To mi na klidu nepřidalo. Přišel překladatel, který česky neuměl, jen trochu rozuměl. Já rozdal 4 výtisky své prezentace a podle jedné jsem se orientoval. A začal 38 minutový (Pepa to stopoval) maratón. Po pár mých anglických větách se mě Polák zeptal, jestli budu mluvit anglicky nebo česky, já opáčil, že to zkusím a když nebudu vědět, že se zeptám. No a až do konce jsem ho nepotřeboval. Na závěr padly stejné otázky jako u předchozího kandidáta – cena vstupného a cena piva. Ani tady jsem nezklamal. Bez pečlivé přípravy bych ale neměl šanci ani s pivem zadarmo, protože nejdřív jsem musel lidi v sále přesvědčit o své důvěryhodnosti, schopnostech našeho klubu a možnostech našeho města. Hlasování proběhlo a já napjatě očekával výsledek. Tady je: Jersey: 10 hlasů (z 5 zemí), ČR: 27 hlasů (ze 14 zemí). Eurocon 2002 se tedy bude konat 2.-7.7.2002 v Chotěboři!
Chvíli po hlasování o Euroconu jsme zase hlasovali, o evropských cenách. Své lidi a díla nominovali v podstatě jen Rusové, Poláci, Bulhaři a myslím Litevci, takže dostat cenu evropského fandomu není nijak extra ocenění. Hlasování v ČR o Mlokovi nebo Ludvíkovi probíhá podstatně objektivněji a o lidech, kteří jsou hlasujícím známi. Musíme trochu rozhýbat i západní Evropu :-). A pak už jsme se dalšího jednání neúčastnili, měli jsme šílený hlad a já si potřeboval vydechnout od cizích jazyků. Šli jsme se najíst zase na molo.
Večer jsme ještě navštívili předávání cen polského fandomu a evropského fandomu. Odchytil nás Nor s přítelkyní a zaplatili vstupné dopředu. Na terase hudebního divadla, které bylo spolu s hotelem hlavním místem conu, jsme si dali pivo. A pak jsme na nic nespoléhali a po nahlédnutí na jednu protest párty (proti oficiální a drahé párty pro cizince) se vydali na kolej, kde jsme měli piva původně přivezená do pivní soutěže, ale nepřihlášená a tudíž ušetřená. Nebylo jich zas tak málo a tak jsme se mohli rozdělit i s Poláky, kteří bydleli u nás na pokoji. Udělali jsme si takovou malou room party a poměrně brzy šli spát. Ale předtím jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o polském fandomu, conech apod. Například Poláci jsou zvyklí za běžný con platit asi 600,- korun. Eurocon zrovna nechválili, hlavně kvůli zmatkům v programu. Vyplynulo také, že v Polsku se nějak zvlášť na čtenáře a hráče nedělí, cony prostě všechny obsahují turnaje ve hrách. Čtenáři i hrají a hráči i hodně čtou.
V neděli ráno jsme se sbalili a vyjeli zpět. Jel s námi i Šimon. Z cesty mám jeden tip na zbohatnutí – v Polsku u pump vůbec neprodávají bagety a můj oblíbený Crocodille nebo jakákoliv jiná značka nebyly vůbec ke koupi. Před hranicemi jsme se vystřídali s Pepou za volantem. Po přejezdu hranic (Pepa celníkovi ukazoval fotky z Hubbleova teleskopu a vysvětloval odkud jedeme) jsem začal dle seznamu v telefonu obvolávat všechny známé scifisty. Ani jsem netušil, kolik jich tam je, ale když jsem poněkolikáté říkal: „Zrovna jsme přejeli hranice“ a Pepa poznamenal: „Ty vole, vždyť už jsme v Hradci!“, uvědomil jsem si, že se účet prohne. No ale musel jsem to všem říct :-). Pepa vystoupil v Brodě a my zbylí pokračovali až do Prahy.
Dojeli jsme po půlnoci, Petra jsem nechal na nočním autobuse a Šimona dovezl také na jeden přímý, protože už mě zmáhal spánek a vézt ho až k Pavelkovi by znamenalo ještě skoro hodinu navíc. A tak skončila naše cesta na Eurocon 2000, cesta k Euroconu 2002 a začala práce.
k ZA 29
k Reportážím
k ZA
na start