Hudba stínů

Miroslav W. Štěpánek

 

    

    ...a barvy vyblednou tíhou věčného nekonečna. Ticho se stane nesnesitelným jekotem, šířícím se po pláních bloudících duší. Sevřeni strachem a neschopni pohybu,zmraženi, budou sledovat svůj počátek cesty zatracení mrtvých. Počátek cesty věčné trýzně a samoty zbloudilců, zapomenutých v proudu času. Cesty začínající koncem, protínající samu podstatu hrůzy a bolesti. Na oslavu konce života a přechodu k nim, démoni, lační ještě teplé krve příchozího, tančí u bran. Tam zahrnou jej svou krutou přízní a drásají nově vstoupivší duši, mladou a nepřipravenou pro tuto část bytí. Vítají do říše nikdy nekončící bolesti, kde ji budou na cestě doprovázet.
    Poté ledový krunýř povolí. Rozezní se píseň vítající do říše smrti. To stíny rozezní svůj hymnus.
 
k ZA 29
k Povídkám
k ZA
na start