Parcon 2000
Do Šumperku jsem vyrazil z Prahy s Pavlem Kotenem a Pavlem Krynickým z Amberzine, v Hradci Králové jsme nabrali Tomáše Bačkovského. Dorazili jsme chvíli po Pepovi Břízovi. Šli jsme se prezentovat a už tady jsme byli mile překvapeni. Přijeli jsme po hlavním náporu a tak nás nečekalo žádné 100 minutové čekání jako na Draconu, dokonce ani 30 minutové jako ve špičce na Avalconu, šlo to ráz na ráz. Přihlášení řádně a beze změn, přihlášení neřádně a změny, nepřihlášení. Připravené igelitové tašky na věšácích s čísly, přidělované podle seznamu, ihned vydané potvrzení o zaplacení (poučení pro mě). Projevila se výhoda velkého prostoru a spousty pomocných organizátorů z celého města. (Poučení pro mě a pro Láďu – přemístit prezenci alespoň na začátek mimo vstup.) V sedm hodin začalo zahájení. Bylo skutečně velkolepé. Nikdo jiný nezačíná con baletem (budeme se muset zamyslet). Con tak dostane atmosféru, která pak vydrží celou dobu bez ohledu na další průběh.
Po zahájení jsme se vypravili na Tmu s Ondřejem Neffem a jeho přáteli. Přítomen byl pan Nesvadba, nepřítomen Kája Saudek. Roman Lipčík kladl otázky ohledně Tmy, reálnosti takového světa. Až mrazilo, když ON prohlásil, že přímo v tom sálku sedí několik lidí, kteří by hned zítra byli schopni začít upalovat čarodějnice, otvírat koncentráky a podobně. Uvědomil jsem si náhle a zcela jasně, že to tak skutečně je, že Hitlerů, Eichmannů a Stalinů je mezi námi strašná spousta. (Seriál Hitlerovi muži jasně ukazuje, co může vyrůst ze zatrpklých zakomplexovaných lidí.) Na konci povídání dostali oba pánové dar v podobě nazdobeného marcipánového dortu, které začali rozřezávat pro posluchače. I na nás se dostalo. Pak jsme ale vyrazili se ubytovat, abychom stihli Fantasy show. Ta byla zase zajímavá – jakýsi pár tančící v japonském bojovém stylu s mečem byl vyhnán z pódia velmi současnými holčinami v černém, které přijely se svými frajery až dovnitř na motorkách. Pustily si taneční muziku a tancovaly. Ale pár se zase objevil pár, kazeťák přestal hrát a holky otráveně odešly, takže pár mohl zase pokračovat. No a někde mezi tím vyhlásil Egon Čierny a Martin Schuster výsledky soutěže O nejlepší fantasy. (Poučení pro všechny, Egonovi připněte mikrofon a jeho hlas deformujte, aby trochu zněl, možná i ty masky by chtěly vylepšit.)
Program skončil a my s Tomášem se pokusili dostat na vedlejší diskotéku, na kterou jsem měl také nejednu zakalenou vzpomínku. Nakonec se nám to bohužel podařilo. V rychlém sledu jsme do sebe naházeli beton (já) a gintonic (Tomáš), opustily nás zábrany a my se vydali na parket. Ale každá sranda končí a my jsme se nad ránem vydali na vzdálenou ubytovnu.
Prohýřená noc se projevila ráno. Vstal jsem až po obtížích, uvedl se do stavu skoro bdělých, ale sice jsem se vypravil na jídlo, jenže moc jsem nesnědl. Pak jsem se vypravil na film Černočerná tma, který v předpremiéře uvedli pořadatelé, ale odešel jsem ještě před začátkem dospat se. Probudil jsem se čerstvý a hladový a tak jsem se vrátil do centra dění. Ale odpoledne už nebyl prakticky žádný program kromě Nalima Lidochaze, jehož mírně aktualizovanou přednášku o Conanovi vůdci proletariátu jsem si s chutí znovu poslechl. Františka Vrbenská si sama přesunula přednášku z pátku na sobotu a tak jsme se vydali i tam. A až do 21 hodin jsme neměli do čeho píchnout, protože o tom, že souběžně běží Star Trek con pořadatelé nedali vědět ani v programu, ani nějakou propagací na conu. Lidé byli rozlezlí dílem v Akademii, dílem ve městě, dílem ve vile Doris, dílem v kulturáku, takže ani na plkání to moc nebylo.
V devět začalo slavnostní vyhlášení CKČ. Líbilo se mi, protože Romana Lipčíka coby hlavního moderátora doprovázel koordinátor soutěže Michael Bronec, který většinu autorů znal osobně a tak se jich mohl na něco zeptat. Bylo to fajn, ani jsem netušil, že Michael se zhostí toho úkolu tak dobře. Za zmínku stojí kopanec do kou.., který MB uštědřila Ivana Kuglerová jako rekaci na snahu jí dát polibek při předání ceny. ON požádal o REPLAY pro fotografy.
A pak jsem dostal Ludvíka. Na tomtéž pódiu, kam jsem před sedmi lety čuměl v posvátném vytržení jaké scifisty tam vidím, jsem stál a dostával cenu za práci pro fandom. (Mimochodem si myslím, že jsem si ji fakt zasloužil za Fandománii, dva cony v roce a Ligu podpory neofanů.) Po vyhlášení jsme chvíli klábosili v baru kulturáku a brzy odešli. Vyšli jsme od kulturáku a smáli se nebožákovi, který vjel do jednosměrky a zrovna platil policajtům. Došli jsme autu. Policajti dokončili úkon a předjeli nás a zastavili se u kolegů, kteří kolem procházeli. A my je předjeli a vjeli do pěší zóny, což jsme pochopitelně nevěděli. Myslím, že ani můj největší nepřítel si nemůže myslet, že bych tam vjel úmyslně přímo před očima čtyř policajtů. No dohnali nás a já platil 200,-. Naštěstí nechtěli papíry, jen občanku, protože já u sebe neměl techničák.
V neděli jsme navštívili zakončení Parconu, kde nás Petr Konupčík překvapil prohlášením, jak ho štve, že se fanouškové aktivity stávají závislými na penězích a přednášející mají na pořadatele požadavky. To tak prostě je a za ty roky od prvního šumperského Parconu se hodně věcí změnilo. O hodně se zdražila doprava, ubytování i jídlo a každý přednášející bude rád, když nebude muset platit vstupné. A ocení jistě příspěvek na ubytování. Ono dost dobře nejde zvát nescifisty a nedat jim nic a zároveň nejde zvát scifisty a mít na ně jiný metr, když už dostane příspěvek nescifista. Pořadatel conu musí koukat prachy, na počet účastníků platících vstupné a nemůže prohlašovat, že Parcon není o počtu lidí. Těch bylo prý v Šumperku asi 320 + pořadatelé.
Přemýšlel jsem, jak je možné, že do Šumperku, kde se conal Parcon, o kterém se dodnes mluví jako o výborném, přijelo tak málo lidí. Myslím, že je to tím, že lidé jsou strašně setrvační a raději jezdí někam, kde to znají, takže tam, kde to má tradici a kde vědí, co čekat. Parcon jednoznačně trpí stěhováním, utrpěl nepovedeným Parconem v Kopřivnici a utrpěl i datem pořádání. Být o týden dva déle, bylo by to jednoznačně lepší. Měla by co nejdříve být stanovena pravidla pro jeho pořádání, aby byl zaručeně něčím extra a tím přitahoval nováčky, protože jak je vidět, starých fanů není zas tolik a spoléhat na ně může znamenat finanční problémy.
V neděli nás zaujala sprejerka, která seděla před Obchodní akademií a na místě vytvářela nádherné nepozemské krajinky a vesmírné obrázky, které hned prodávala za pouhých 400,-. Určitě se budu snažit ji pozvat i k nám. A pak jsme jeli domů, já a Macíček do Prahy, s námi ještě Michael Bronec a jeho knihy. Pepa, Pavel a Tomáš na Brod a Chotěboř, přičemž se ještě zastavili na nějakém hradě a v nějakých jeskyních, takže si hezky užili i neděli.
A co ještě napsat o Parconu? Pořadatelé připravili dobrou sbírku povídek (i dnes již nepíšících autorů) do materiálů, bylo možné koupit plakát, ve městě bylo několik výstav – Bauer, Saudek a další, bohužel s nevhodnou otvírací dobou (například v neděli bylo zavřeno). Na conu byl Saudek, Lipčík, Freiová a Nesvadba, které jinde nepotkáte. Bar U tří opilců byl nonstop, pod režií Skrblíka, Stoupy a dalších, a vydával speciální průkazy štamgastům.
Souběžně s Parconem běžel Star Trek con. Jenže jeho program nebyl v tištěném programu, navíc běžel ve vile Doris a tak jakoby neexistoval, což poznamenalo spokojenost trekkies i ostatní. Ostatně k tomu se vyjadřuje Marvin i já někde tady poblíž.
Program byl vůbec nevhodně sestavený a jakékoliv dodatečné vysvětlování na závěru conu na tom nic nezměnilo. Sestavení popíralo jakákoliv vypozorovaná pravidla. Člověk by odpustil neustálé přebíhání mezi kulturákem, kde byly jen hlavní programy (kvůli ceně pronájmu?) a Obchodní Akademií, kde bylo to ostatní, ale nejlepší program se křížil. V pátek od 23! Kantůrek, Vrbenská, Adamovič, Fantázia a ještě jeden. V sobotu od 9! (příliš brzo) devět souběžných pořadů, od 10 osm, zatímco od 12 tři, od 13 jeden, od 14 jeden, od 15 čtyři (jeden tuším vypadl), od 16 čtyři, od 17 dva, od 18 jeden (a jeden přibyl), od 19 jeden, od 20 jeden, od 21 jeden, od 22 jeden, od 23 pět a celou dobu zřejmě ST con. Celkem avizováno asi 65 pořadů kromě ST a videa, tedy velmi vysoký počet. Jenže nevhodné sestavení a nevhodné grafické ztvárnění (naprosto nepřehledné) jakoby ten počet snižovaly. Což je velká škoda.
Hodně musím pochválit (kromě již pochváleného zahájení, výstav, Fantasy show) pořadatelský servis. Všude byli pořadatelé v modrých tričkách a i když člověk nic nepotřeboval, působilo to uklidňujícně. Hodně musím pochválit výstavu plakátů z Parconů. (Pokárat musím sebe, že jsme ten náš nedodali.) Hodně musím pochválit množství a zajímavost programu, například myšlenka cyklu 10 přednášek Hříchy Konráda Lorenze, je skvělá. Všechny udivil počet sponzorů, zřejmě v Šumperku nezbyla nesponzorující firma J. Pamatuji si i tu letní atmosféru, ačkoliv nijak letní počasí nebylo, zřejmě to dělá ten park mezi kulturákem a akademií. Každopádně na letošní Parcon budu vzpomínat v dobrém, i když tu první návštěvu v Šumperku mi nepřebil.
k ZA 29
k Reportážím
k ZA
na start