Od ničeho k ničemu
I když by se rodu Hystepsových dalo vytknout kde co, jistě nikdo nepopře, že postavy "Divá Bára" a "Viktorka" jsou zapsány zlatým písmem do kulturního dědictví českého národa. Protože se chceme zabývat pouze podstatným, vynecháme z této stati takové detaily, že i dva psi a Hystepsovy včeličky sehráli svou roli při vzniku románu "Babička".
Historicky vzdálenější případ se odehrál ve Francii, kde proslulý autor použil postavu Acylpyrinova předka jako jednoho z hlavních protagonistů pohádky "Kráska a zvíře."
Obdobné případy se objevují i v technických oblastech, kde pro zajímavost uvádíme případ zákona o gravitaci, který údajně vznikl když na odpočívajícího vědce spadlo ze stromu jablko. Je málo známou skutečností, že v celé věci má opět prsty jeden z věčně hladových Acylpyrinových předků. Při lupu ovoce byl překvapen pozdějším géniem právě ve chvíli, kdy si cpal, mimochodem ještě nedozrálá padavčata, za košili. Protože se fyzik uložil k odpočinku, Acylpyrinův předek zůstal uvězněn v koruně stromu. Aby se nepohodlného svědka své loupeže zbavil, vzal jablko a dobře zamířil. Protože měl dobrou trefu, fyzika zasáhl a následně došlo k věci již celkem přesně popsané v učebnicích.
Toto poznání minulosti zvedlo Acylpyrinovo sebevědomí. Musíme si uvědomit, že byl tak trochu zaskočen nepřeberným množstvím svých možností, které v praktickém životě nenacházely žádné uplatnění. Vzhledem k tomu, že příliš předbíhal vlastní dobu, byl jeho přístup k práci natolik překvapující, že spíše než uznání se mu dostávalo výtek. Někdy byl dokonce od práce i nevybíravě odháněn. Snad proto se v těchto letech tak velmi upíná k hledání životní družky.
Bohužel i v citové oblasti mu jeho praktičnost takříkajíc svazuje ruce. O Acylpyrinovi H. například víme, že často a rád mluvil ze spaní. Domníváme se, že celkem rozumně usoudil, že družka, obdařená stejnou schopností, by zákonitě byla pro společný život přínosnější. Zaprvé by se vypovídala v noci, a za druhé by se během nočních rozhovorů vyřešilo plno věcí, které v běžných rodinách spíše obtěžují. Naše znalost žen je však taková, že zvláštnosti, které ony považují za defektní spíše skrývají, a tak se ani tenkrát, Acylpyrinovi nepodařilo, objevit co hledal.
Do rukou se nám dostalo i svědectví jednoho hostinského, který tvrdil, že Acylpyrin v té době žil s dvěma Andulkami. Tato informace nás zpočátku svedla k představě jakéhosi grupensexu. /Což v té době nebylo zas až tak obvyklé./ Když jsme ale zjistili, že se jednalo o samičky ptáků a zavrhli podezření ze sodomie, došli jsme k závěru, že tato věc s tématem nesouvisí a že se pravděpodobně jednalo o prosté vytěsnění samoty.
Nechci se zde šířit o drbech, které o A.H. v případě intimních vztahů kolují. Někteří puritánštější členové naší společnosti byli těmito řečmi zhnuseni a jednoho svého kamaráda museli dokonce odvést ke konzultaci s odborným lékařem. Pravda je však taková, že A.H. nikdy nejednal násilnicky. Pokud mu žena řekla ne, pokaždé ovládl své pudy a okamžitě se vrhl na nějakou jinou věc.
Příkladným vztahem bylo jeho soužití s němou sousedkou, která vždy, když se objevil, radostně mávala rukama a utíkala do svého domu. Pravdou je, že toto její předstírané zdráhání nikdy Acylpyrina nezmýlilo a vzhledem k tomu, jak byl mrštný, pokaždé byl v domečku dřív než stačila otočit klíčem.
k ZA 30
k Acylpyrinu Hystepsovi
k ZA
na start