Leonidy 2000
Leonidy jsou meteorickým rojem, který je aktivní každý rok kolem 17. listopadu. Vždy po 33 letech nastává období, kdy se celkem nenápadný roj může změnit na meteorický déšť, při kterém je viditelných i více než tisíc meteorů za hodinu. Meteorické deště patří k nejkrásnějším přírodním úkazům. Ten, který nastal v roce 1833, vlastně odstartoval vědecké zkoumání meteorů. K dalšímu velkolepému divadlu došlo v roce 1966, kdy meteorický déšť dosáhl nevídané intenzity. Loňský rok byl rovněž velmi nadějným a předpovědi se vskutku naplnily. Během maxima, které se podařilo předpovědět s přesností na minuty, bylo možno pozorovat několik meteorů za sekundu. V hodinách nejvyšší aktivity činil počet meteorů asi 3700 kusů za hodinu. V letošním roce se taková četnost meteorů nepředpokládala, ale přesto byly Leonidy opět v centru zájmu odborné i laické veřejnosti.
Podle modelu Davida Ashera a Rob McNaughta, který se tak dobře osvědčil v loňském roce, se měla letos naše planeta střetnout se třemi vlákny tohoto meteorického roje. Geometrická situace byla taková, že pro jedno z těchto maxim byla vhodnou oblastí pro pozorování Evropa, pro další dvě Amerika. Uskutečnila se opět řada expedic profesionálních i amatérských astronomů. Protože povětrnostní podmínky nejsou v listopadu ve střední Evropě pro astronomii příliš příznivé, vypravili se astronomové z AsÚ v Ondřejově do Španělska, které se osvědčilo při úspěšné expedici v loňském roce. Stejně jako loni se jednalo o spolupráci s holandskými kolegy z Dutch Meteor Society. Jejich cílem bylo provést dvojstaniční pozorování meteorického roje pomocí videokamer se zesilovači obrazu. Na hvězdárně v Ondřejově byl dále připraven meteorický radar, která má velkou výhodu v tom, že k pozorování nepotřebuje ani jasno ani tmu. Tudíž mohl být použit pro záznam všech tří předpovězených maxim aktivity.
A jak to nakonec dopadlo? První zajímavá noc nastala z 16. na 17. 11. Počasí u nás znemožnilo pozorovat meteorický roj přímo. Stejně nakonec dopadla i expedice do Španělska. Podle vizuálních pozorovatelů z těch částí Evropy, kde přeci jenom počasí přálo, danou noc výraznější aktivita nenastala. K jejímu zvýšení došlo až kolem deváté hodiny SEČ, tedy v době, na kterou bylo stanoveno první setkání Země s jedním z vláken meteorického roje. Toto maximum velmi dobře zaznamenal radar v Ondřejově. Minutové počty meteorů odhalily dvě ostrá maxima v časech 9:02 a 9:15 SEČ. To je ve velmi dobrém souladu s hlášeními vizuálních pozorovatelů z Ameriky, kteří zaznamenali aktivitu kolem 100 meteorů/hod mezi 7:45 a 9:30 SEČ, s maximem kolem 9:10 SEČ a četností asi 150 meteorů/hod.
Následovala noc ze 17. na 18. listopadu, která byla pro nás v Evropě stěžejní. Jedno ze dvou maxim roje bylo předpovězeno na dobu, kdy je u nás ještě noc a radiant nad obzorem. Bohužel ani tentokrát nebylo v České republice příznivé počasí a tak se zprávy pozorovatelů změnily z meteorických spíše na meteorologické, zaznamenávající oblačnost. Expedice ve Španělsku měla větší štěstí a čekala ji průzračná, jasná noc. O tom, že se bylo vskutku na co dívat, svědčí zpráva ze Španělska, podle kterého padaly meteory nepřetržitě od zhruba 3 SEČ až do svítání se stálou četností několika stovek meteorů za hodinu. V Ondřejově jsme se mohli utěšovat alespoň daty z radaru, která tuto aktivitu též ukazovala. První maximum zaznamenal radar ve 3:38 SEČ, druhé pak v 8:45 SEČ.
Podle zpráv z IMO (International Meteor Organization) zaznamenali vizuální pozorovatelé podobný průběh aktivity roje. Data z této noci ukazují počátek aktivity kolem 23 SEČ, postupný nárůst na ZHR = 200 v čase 2:30 SEČ a maximální ZHR = 300 kolem 4:45 SEČ. Poté následoval pokles. Toto maximum by mělo být spojeno s materiálem uvolněným v roce 1733 tak, jak předpověděli D. Asher a R. McNaught. Druhé maximum z 18.11. bylo poměrně široké a poněkud vyšší než to první. ZHR byla větší než 200 meteorů v intervalu od 6:00 do 9:30 SEČ, s maximem kolem 8:15 SEČ, kdy dosáhla hodnoty asi 450 meteorů. Zde je zajímavé srovnání vizuálních a radarových pozorování. Maximum radarem zachycených meteorů skutečně nastalo podle předpovědi, zatímco vizuální pozorovatelé jej hlásí už o půl hodiny dříve. Zřejmě je to způsobeno rozdíly v procesu vyvrhování malých a velkých částic z kometárního jádra.
Na závěr je možno říci, že letošní Leonidy potvrdily to, co bylo naznačeno už loni. Že model D.Ashera a R.McNaughta skutečně funguje. Kdosi dokonce prohlásil, že se z předpoví-dání aktivity meteorických rojů konečně stala věda. Jelikož autoři jsou přesvědčeni, že v letech 2001 a 2002 skutečně nastanou meteorické deště, můžeme se tedy skutečně na co těšit.
k ZA 30
na Vesmírnou Odyseu
k ZA
na start