Nový pořádek
Oni byli prostě skvělí. Nad technikou, kterou začali stěhovat na naši planetu, se všem protáčely panenky. Téměř ze dne na den rozšířili televizní vysílání o neuvěřitelné množství programů posbíraných bůh ví kde.
Třeba dabing. Všichni, co dělali v dabingu, byli okamžitě bez práce. Nevím, jak to dokázali, ale všechny filmy byly najednou jako v původním znění, a každý jim rozuměl ve svém vlastním jazyce. Takových triků nám předvedli spoustu. My jsme většinou jen seděli a čuměli na televizní bednu. Prostě, chápejte to, chtěli jsme být v obraze a nevypadat před okolím jako úplní pitomci. Když se nad tím zamyslím, tak to byla perfektní strategie. Zatím co jsme čučeli jako berani, tak nám rozparcelovali planetu a do každého důležitého úřadu posadili svého člověka.
Proboha, co to říkám? Už bych jim skoro naletěl na to, že jsou také lidmi. Ale to prrr, to ani náhodou. I když vypadají skoro jako my, tak v těch studenejch čumácích není z člověka ani co by se za nehet vešlo. V životě jsem žádného z nich neviděl rozčileného. Jsou jako automaty na sladký řeči a na rozumné příkazy. Mně ale z toho jejich rozumu naskakuje husí kůže. Třeba jejich historická spravedlnost. Léta si z povzdálí nabírali údaje o naší planetě. Proč se soustředili zrovna na historii, ví jenom Bůh. Možná si ji také vyložili trochu po svém, ale to konečně dělá každý. Jenomže každý z ní nevyvozuje pravidla pro současnost. Tak si tedy usmysleli, že vyrovnají všechny křivdy pomalu od počátku světa. Když jsem prve říkal, že se to možná někomu může líbit, tak jsem měl hlavně na mysli Indiány. Ti dneska mají nač si jen vzpomenou. Můžou do všech lokálů po celém světě a všechno je pro ně grátis.
Nejvíc našim novým pánům vadí evroamerická kultura. Tvrdí, že celý model našeho života je falešný. S vlastní zemí prý zacházíme jako bychom si ji mohli za čas převléci jako špinavé ponožky. Ekologie, to je jejich zaklinadlo.
Co je jim do našich surovin? Leda že by je chtěli odtransportovat k sobě domů. Jenomže oni tvrdí, že pomalu není co. Nelíbí se jim naše způsoby rozhodování. Všude nasazují kybernetické schránky na stížnosti. To je jasný, že si věčně někdo stěžuje. Já bych si stěžoval taky, jenomže vím že ty nejoprávněnější stížnosti nikdo nechce slyšet.
Copak za to můžu, že jsem se narodil bílejm rodičům? Mně je šuma fuk jakou mám barvu kůže. Ať jsem třeba fialovej.
Manželka si přebarvila vlasy a patlá se nějakým mejkapem, takže je aspoň trochu do hněda. Já jsem ale chlap a nemůžu od rána do večera vypadat jako filmovej herec. Stejně by mi to bylo houby platný. Vlasy mám blond, oči modrý a celkově jsem takový typ, co se nedá přemalovat. Dřív jsem byl vážený občan a dneska, když vlezu do hospody, tak si každý odsedne. On je dneska všude i jinej personál. Ani jsme se nestačili rozkoukat a už jsme byli bez práce. Že prej to není namířený proti nám. Říká se tomu racionalizace a produktivita.
To je ale zajímavý, že to vždycky odnese bílej. Těm, co jsou jenom trochu přičmoudlí, samozřejmě okamžitě narost hřebínek. Pro ně se flek vždycky najde. Nikdo by nevěřil, že si tak rychle vyměníme role. Nejhorší je, že si pamatujou. To každou chvíli slyším: Tak co, bílá hubo, dělat se ti nechce a my tě máme živit. Jaká já jsem bílá huba. Jsem člověk. Nikomu jsem nic neudělal. Možná jsem někdy měl blbý řeči. Ale tenkrát se to tak nebralo. Voni taky byli zvyklí, že se s nimi tak jedná. Vlastně to byl jenom takovej folklór. To se s dneškem nedá vůbec srovnávat.
A že nedělám? Vždyť mě vyhodili s práce. A že jsem už pár míst obtelefonoval! Jenomže když přijdu a uvidí, že jsem bílej, tak je pokaždý pozdě. Ty volný místa, to taky není žádný terno. Někde něco přenášet, zametat, čistit lesy a sbírat odpadky při silnicích. Samozřejmě, že to není naše smetí. Copak my máme na benzín, nebo něco vyhazujeme? Člověk musí každý krám desetkrát obrátit, jestli by se třeba ještě na něco nehodil. Co se dá spálit, všechno šetřím na zimu.
A taky prý krademe a všechno propijem. Tedy, nevím jak kdo, ale já za těch pár šupů nemám většinou ani na pivo. Žena by mi už dávno utekla, kdyby věděla kam. Jenomže je to všude stejný. Na celým světě není místo, kde by našinec mohl žít jako dřív.
Teď, aby nás ještě víc zdecimovali, zavádějí pigmentační tabletky. Udělali si pořadník na jejich odběr. Takoví co dřív jenom makali rukama, ti ještě mají šanci. Bílých límečků se to skoro netýká a když už, tak jim dotyčnej musí pěkně lízt do zadku. Ale i tak ho prověřujou jako nějakýho zločince. Můžu za to, že jsem nebyl úplný vůl a dělal tenkrát na úřadě.
Vždyť já se vlastně nikdy o nic kolem sebe nezajímal. Vyřizoval jsem šanony, které mi sekretářka hodila na stůl a to bylo celé mé provinění. Když se někomu něco nelíbilo, tak si mohl stěžovat. U každýho úřadu bylo kontrolní oddělení. Že si skoro nikdo nestěžoval? To je pravda. Dneska tvrdí, že to stejně nemělo žádnou cenu. Jenomže oni to ani nezkusili. To se jim teď mluví o diskriminaci. Ale že jsme za ně museli myslet a postarat se o každou prkotinu, na to už zapomněli. Kdyby bylo po mým, tak všechno vrátím do starejch kolejí.
Houby bylo zle. Těm dnešním se taky všechno nepovede. Uvidíme za čas. Ono se nadarmo neříká, že nový koště dobře mete. Až se jim ale ošoupají bodliny a hlavně až lidem zevšední ty jejich novoty, tak se teprve uvidí. Když už jsme u těch přísloví tak, žádný stromy nerostou až do nebe a všeho na světě je do času. Nám taky otloukají o hlavu, že jsme si mysleli, že to tady máme pronajatý na furt.
Ne, že bych někomu přál něco zlýho, ale aspoň na chvíli bych je zase nechal pocejtit tu bezmoc, kterou nám naordinoval To jsem ale už povídal, oni byli zvyklí, takže by jim to asi ani tolik nevadilo. Navíc s takovými ochránci, jako jsou ti z vesmíru, se ničeho nemusí bát.
Stejně je to život. Všechno mají nalajnovaný. Když se objeví na úřadě hnědý uchazeč o práci, tak nejenže ji dostane, ale okamžitě má zajištěný postup až do nejvyšších míst. Tohle za našich časů nebejvalo.
Teďkonc o všem rozhodují ty registrační bedýnky. Jenom do ni vrazí ruku a ta potvora si všechno sama přečte. Krevní skupinu, zdravotní stav, IQ, k tomu se doklepne rodný číslo a výcuc z centrálního počítače vám nakreslí dálnici od kolébky až po tmavej hrob. Nás se to samozřejmě netýká. My, jak se kdysi říkalo v Indii, patříme k nečisté kastě. Jo, mít dneska bílou kůži je prokletí.
Ještě, že je teď ta nová loterie. To si koupíte los a prvních deset je za vodou. Zelený tělo. Mít zelený tělo. Matně si vzpomínám, že jsme se takovou básničku kdysi učili na střední škole. Koho by tenkrát napadlo, že to jednou bude to největší terno.
Fakt je, že je ten život teď takovej pestrobarevnej. Taky asi záleží, jak si co kdo bere. Kdybych neměl starost o děti, tak se na všechno vykašlu, zabouchnu dveře a ať se svět venku třeba zblázní. Nějak bych z tý mizerný podpory co dostávám vyžil. Jenomže když vám přijdou děti ze školy a do nekonečna omílají, co všechno jsme podělali, tak to je na mašli.
Dneska už nikdo nerespektuje starý hodnoty. Ten, kdo byl pro nás autoritou, je pro ty mladý padouch nebo přinejmenším blázen. Vám by se v takovým světě líbilo? Kdybychom my, bílí, aspoň dokázali držet po hromadě. Jenomže houby. Na to jsou moc chytrý, aby nás hodili do jednoho pytle. Každej má trošičku jinej odstín a každej věří, že se z toho srabu časem vyhrabe. O to, aby nás rozdělili, se postarali dokonale. Oni jsou vůbec dokonalost sama. Dokonalí jak smrt a studení jak psí čumák. Kdyby tak člověk mohl do některýho z nich píchnout. Bůh suď jestli mají v žilách vůbec krev. To by byla paráda dostat některýho z nich stranou. Jenomže, kdo je vlastně kdy viděl jinde než v televizi?
Kdyby to nezavánělo magořinou tak řeknu, že možná ani neexistují. Ale k čemu by potom byly všechny ty změny. To by musel bejt pěknej kretén, kdo by něco takového dokázal vymyslet.
Jestli nám ještě vůbec zbývá nějaká naděje, tak už jedině další invaze. Podívejte se na to logicky. Vesmír je nekonečnej. A to by musela být z pekla smůla, kdyby v něm nežila civilizace podobná nám, obyčejnejm bílejm lidem.
k ZA 30
k Povídkám
k ZA
na start