Šlechta na vzestupu
    Ne, toto není zpráva o nárůstu moci nějakého šlechtického rodu. Toto je recenze dalšího úspěchu Vladimíra Šlechty, kterému se daří u nakladatelů a čtenářů. Stejně jako Jana Rečková je i VŠ tvůrcem originálních světů, originálních obludek i originálních hrdinů. Jeho hrdinové jsou spíš obyčejní, VŠ popisuje ne z pozice hlavního geroje Gordona Fee, koneckonců příběh se o něm jen zmiňuje, ale z pozice jeho společníka Floyda. Floyd se vrací do Rudenrogu, města, ze kterého se vydal spolu s Gordonem zničit čaroděje Touraina. Ale nachází město podobné zlatokopeckým táborům i se všemi zápory. Misie, ve které byl vychován, je přeměněna na bordel. Lidé, které znal, jsou pryč, městu vládnou zločinecké bandy. Obrovský les je kácen, „civilizace“ je na postupu. Celý příběh je velmi pochmurný, Floyda neustále provázejí pochybnosti o správnosti svého jednání, stále je nám připomínáno, jaké zlo je v „civilizaci“. Paralela se zlatokopy by se dala dovést i dál v podobnosti útlaku a vybíjení ne-lidí (elfů, zwergů, ...) s Indiány. Právě pro tuto pochmurnost a také pro konec, který sice skončí relativně šťastně, ale dává tušit celkovou prohru, je příběh velmi věrohodný. Nevím, jestli to máme v sobě, ale tušení zlého konce mi připadá daleko věrohodnější, než zářná budoucnost. Postavy jednají velmi uvěřitelně, logické prohřešky jsem neobjevil. Obálka přitažlivá. Opravdu doporučuji k přečtení a těším se na další příběhy z tohoto světa.
* * * * 1/2 VP Vladimír Šlechta – Krvavé pohraničí, Klub Julese Vernea 2000

Trvalo to
   Trvalo to Bohužel musím říci, že nemám na mysli čekání na další knihu Poula Andersona. Mám na mysli dobu čtení. Kniha není tak tlustá, ale ne a ne mě skutečně zaujmout. Začíná totiž velmi nepravděpodobnou věcí a pak se jich objevuje porůznu také dost. Uznejte, kdo nedbáte varování a knihu si přečtete, že z několika miliard lidí je posádka Vyslance, lodě založené na absolutně novém mezihvězdném pohonu, vybírána velmi zvláštně. Nevěřím popsaným důvodům, autor si prostě potřeboval vybrat takové typy lidí, aby s nimi pak mohl provést potřebné dějové zvraty. Astronauty, jejich motivace a chování pak popisuje velmi naivně, jako by neexistovali lidé, kteří už dnes jeho popis popírají. Chápu, že za několikaletého letu se projeví některé zvláštnosti v chování i u největších profesionálů, ale astronauti se chovají jako případy pro psychiatra už od začátku. Snaží se zachytit vývoj jejich osobnosti, ale neumí to na malé ploše a ještě si úkol ztěžuje neustálým přerušováním děje. Sice to dělá proto, abychom měli představu o změnách, které probíhají za celou dobu letu (deset tisíc let), ale neustále nová jména, na která si nestačíte zvyknout a už mizí, hrozně matou. Lepší by bylo lépe popsat cestu Vyslance a pak ho nechat vrátit do neznámého světa. Nečtěte, raději se vraťte k nějaké dobré starší knize.
* * 1/2 VP Poul Anderson – Hvězdní poutníci, Perseus 2000

Návrat na Mars
    Po dlouhé době jsem si přečetl něco od Heinleina, protože poslední věci, co jsem od něj četl, se mi moc nelíbily. A tentokrát jsem nelitoval. Příběh pro chlapce mladší i starší mě zaujal a knihu jsem rychle přečetl. Hrdinou je Jim a jeho marťanský „pes“ pojmenovaný Willis. Jim je vyslán do školy, ale dostane se do sporu s novým ředitelem a aby zachránil Willise, podnikne riskantní krok. Ten ho ale dovede k informacím o ohrožení životů kolonistů. Jim se se svým přítelem Frankem a s Willisem musí podniknut cestu vražedným marsovským prostředím, aby varoval svého otce ve vzdálené stanici. Pomohou mu Marťané nebo si musí poradit sám? Nenechte se zmýlit tím, že příběh je pro chlapce. Je napsaný poutavě, je dobře gradován. Stačilo by, aby se v hlavní roli objevil Arnold a přidala se nějaká rvačka a sex a měli byste příběh pro dospělé, který by stál za zfilmování. Už tím, jak je napsaný, si o o zfilmování říká. Není mezi vámi nějaký režisér?
* * * * VP Robert A. Heinlein – Rudá planeta, Straky na vrbě 2000