Byl jsem nemocen
Přemýšlel jsem usilovně, jakým ušlechtilým článkem vás dnes počastuji. Nemělo to být nic menšího než jedna třetina velikosti nejzákladnější otázky života, vesmíru a vůbec, ale nějak se to smrsklo na jednu tisícinu (jo, já vím, že to si ještě fandím) velikosti nejzbytečnější otázky života, vesmíru a vůbec. Apropó, víte vy vůbec, jaká to je? Nemyslím ta, na kterou je odpověď 42, ale ta druhá. Prý zní: „Spíš?“ Takže jsem dospěl k tématu již avizovanému, tedy našemu zdravotnictví. Chtěl jsem se tomu vyhnout, protože tomu nerozumím, ale již mnohokrát jsem se přesvědčil, že to je právě ten nejlepší předpoklad. A koneckonců třeba o provozu nemocnic vím všechno. Jednak jsem jednou ležel v Havlíčkově Brodě týden se zlomeným nosem (ne, nebylo to za podobný článek jako je tento), druhak jsem byl nedávno navštívit babičku na interně, třeťak jsem koneckonců v jedné přišel na svět (nelitujte toho, mohlo to být ještě horší a mohl se místo mě narodit třeba druhý Gates).
K tématu mě přivedla jednak věčná inspirace, žena, druhak má probíhající choroba, rýma. A tak jsem se pokusil rozpomenut, jak jsem při psaní minulého úvodníku nadával na naše zdravotnictví (a taky dráhy a počasí, zkrátka na ty nejpříšernější věci, na které třeba v úvodníku taky někdy dojde).
Tenkrát jsem chtěl zajít k odbornému lékaři. Patřím dejme tomu k chytřejším 20% populace (připusťte to jako pracovní hypotézu) nebo aspoň k těm, kteří ve škole absolvovali předmět informatika a vědí tedy, jak zacházet s internetovými prohlížeči. Zabrousil jsem na stránky Ministerstva zdravotnictví a snadno (díky vyhledávacímu systému podle regionu, odbornosti atd.) našel, ke kterému obvodu vlastně patřím a vyhledal v seznamu zdravotnických zařízení to pravé. Odkazem jsem se dostal na jeho pravidelně aktualizované stránky, kde bylo hračkou najít odborného lékaře příslušného k mému obvodu. Ty šikovné stránky, udělané jednotně s ostatními podle předpisu MZ, mi ukázaly i nejlepší spojení a mapku. Jenže tenhle doktor byl příliš vytížený. Takže jsem si vybral doktora jiného, věda, že k dokumentaci uložené na MZ mají s mým čipem na kartičce pojišťovny přístup odkudkoliv. Vzdálenost byla vyhovující a samozřejmostí byla možnost se objednat mailem na konkrétní hodinu dle výběru z volných termínů. Ovšemže za poplatek, který našemu zdravotnictví rád zaplatím, jen když nebudu muset zkoušet trpělivost svého zaměstnavatele a zákazníků a nebudu muset čekat půl dne v čekárně na to, aby mi pak doktor řekl, že si musím dojít ještě na odběr krve do laboratoře, kde ovšem jsou jen ráno, nebo k všeobecnému lékaři, který má zase pracovní dobu inverzní k době specialisty. Pro jistotu jsem ještě počkal na potvrzení od sestry, aby se mi nestalo, že přijdu v době dovolené, kdy na zastupujícího lékaře čeká 20 naprosto časově zaneprázdněných důchodců, kteří ukecali svoje ošetřovatelky s mobilními terminály, že priorita jejich ošetření je vyšší než ta, kterou jsem si troufl zadat já.
Program optimalizace návštěv pracoval spolehlivě a tak potvrzení přišlo brzy na mobil. Zbývalo jen čekat těch pár dní, protože moje věc nespěchala a tak byla zařazena pochopitelně podle nízké priority. A také s nižším poplatkem. Den před návštěvou mi automaticky přišlo na mobil připomenutí schůzky s doktorem, pak znovu ráno a hodinu předem. Dojel jsem na místo s předstihem sám, protože svážkovou službu budu potřebovat až za třicet let a dřív na ni budu mít nárok jen v případě, že mi nějaký scifista přeláme hnáty tak, že se na ně nebudu moci postavit. Zaparkoval jsem na velkém parkovišti pod budovou, postaveném proto, že by bylo úplně nesmyslné honit třeba pacienty s angínou do studeného vzduchu pět bloků od místa, kde se jim podaří najít místo k zastavení. Sestra mě uvedla do ordinace, jejíž čekárnu jsem našel dle číselného kódu z potvrzenky, ukázala, kam přitisknout kartičku pojišťovny. Doktor měl tím pádem před sebou na obrazovce můj chorobopis z centrální databáze, takže mě ušetřil vzpomínání, kolik zápalů plic a mozkových blan jsem prodělal. Vyšetřoval mě a popisoval při tom co bude dělat a jak dlouho to bude trvat, takže jsem byl v pohodě. Předepsal mi léky poté, co v databázi zkontroloval případné interakce s léky, které beru pravidelně (na hlavu, pochopitelně). Vysvětlil mi možné následky zanedbání léčby, i v širších souvislostech, zacházel se mnou skutečně jako s inteligentním partnerem. Odešel jsem spokojený v daleko kratším čase, než ještě před pěti lety, aniž bych měl pocit, že na mě doktor spěchá.
Léky jsem si ale nevyzvedl v lékárně přímo na poliklinice, ale zajel jsem si do jedné nedaleko, kde pracuje sympatická blondýnka. Přitiskl jsem svoji kartičku na snímač a před blondýnkou na obrazovku vyběhl recepis z ústřední databáze. Slečna mi ukázala několik variant zástupných léků, které jsem si mohl vybrat podle svých finančních možností a rezervy na kartičce, protože na každý lék pojišťovna doplácí jinak. Taky mi jako novinku poslala na mobil stručný popis užívání léku, upravený podle mých tělesných, věkových a dalších dispozic, takže jsem se mohl spolehnout na optimální léčbu. Vrátil jsem se do práce ani ne za dvě hodinky. Příště, až budu mít třeba chřipku, zavolám si doktora domů. Platí se za to sice dost, ale pořád lepší, než se trmácet do ordinace a nachytat cestou spoustu bacilů od jiných. Aspoň člověk v době, kdy je mu nejhůř, může v klidu ležet doma v teple. A dojít ke dveřím pro léky od dovážkové služby bude už to nejmenší. Ještě štěstí, že je naše zdravotnictví tak chytře organizované.
Asi jste pochopili, koneckonců máte své bohaté zkušenosti, že ve skutečnosti je to všechno úplně naopak. Ale do prčic, proč by to nemohlo být už zítra tak jak jsem popsal?
k ZA 30
na Dvory Chaosu
k ZA
na start