Dracon 2000
Na Dracon jsme chtěli vyjet zase v silném obsazení, ale jak šel čas, lidí ubývalo. Když i Jana oznámila, že bude muset o víkendu do práce, zrušili jsme rezervaci jednoho pokoje. Nakonec nás z Avalonu bylo na Draconu pět – Láďa Pátek, Pavel Koten, Pepa Bříza, Petr Chlubna a já, tedy akorát do jednoho pokoje. První vyjel Láďa, Pepa a Chlup dorazili z Brodu druzí a nakonec dorazila osádka stříbrné Astry kombi, budiž jí ruské silnice milostivy a její zloděj ať chcípne. (Ukradli mi ji v noci na 20. prosince u baráku.) Svezli se se mnou kromě Páji i amberziňáci Pavel a Pavel a vzácná osoba Béďa Beck. Přijeli jsem až někdy před devátou, takže z pátečního programu jsem viděl jen poslední pořad. Velkou část času jsme totiž strávili ve frontě, i když nebyla tou dobou tak dlouhá jako jindy, trvalo to „jen“ asi 50 minut. Kluci už byli uvnitř, ale vyřešili čekání jednoduše, nečekali vůbec. Prošli bez vstupenek do hotelu, bágly někam uložili a tvářili se jako by už platili. Procházelo jim to v pohodě, na vstupním schodišti opět nikdo nestál, aby kontroloval vstupenky. Stihl jsem ještě přátelské přivítání v baru, nějakou tu sklenku a pak už jsem se těšil na půlnoční Fandom Wars, předabovaný 4. díl SW podle fandomových událostí a postav. Byla to ještě větší legrace než první Skrblíkův film. Také kvalita dabingu byla vyšší. Ačkoliv jsem hrál Darth Vadera, nebyl jsem zdaleka jediný, kterého se dotkl ostrovtip šumperských tvůrců. Jen mi je líto, že většina lidí z toho může mít jen poloviční legraci, protože ve Fandomu se zase tolik lidí nevyzná. A mrzelo mě, že se promítání nezúčastnili aktéři filmu. Přál bych Skrblíkovi i ostatním šumperským, aby měli možnost vidět v první řadě všechny ty, o kterých to je, aby viděli, jak jim tečou slzy smíchu, protože to je nejlepší ocenění. Po skončení filmu (byl v původní stopáži, možná bych některé pasáže zkrátil, hodinovka by byla ještě údernější) následovala dražba scénáře. Očekávalo se, že jej vydražím já a zklamání se nekonalo. Jen jsem trnul, kdo to za mnou přihazuje a kdo mě šponuje. Ale Jana tam nebyla, aby jako na Avalconu všem vyrazila dech třemi stovkami a tak jsem zaplatil jen únosné dvě stovky. A ze Skrblíka jsem vymámil slib, že promítne film na Avalconu. Skrblík chystá na příští Dracon další díl.
A protože santonští barmani nepřekvapili a bar byl dávno zavřený, bylo možné jít spát. Letadlo totiž vyhořelo a tak náš „tradiční“ páteční rituál vzal za své. Aspoň jsem se ráno probudil brzy a v dobré formě, takže jsem mohl včas rozložit stánek Ligy podpory neofanů, se kterým mi letos velmi pomohl SFK Kaliban, jmenovitě Gudrun a Gror. V jedenáct jsem navštívil přednášku Františka Novotného Zbraně a konflikty 21. století. František byl tradičně výborně připraven, jen mi je líto, že nemůže využít dobrodiní projektoru, aby promítal nějaké obrázky. Poobědval jsem dobře a příjemně jsem byl překvapen i tím, že nás personál neignoroval jako v minulých letech a dokonce ani na placení jsem nemusel čekat. Je smutné, že tak samozřejmé věci člověk musí pokládat za plus, jen proto, že donedávna to bylo příšerné. Nejvíc je vždycky vidět změna a ne samotná úroveň.
Honza Kantůrek byl nemocný a tak jsem na Zeměplochu ani nešel, i když Vlasta Talaš přítomen byl. Posedával jsem u stánku, řešil nějaké fandomové a euroconové záležitosti. Prohlédl jsem si výstavku Pepy Vašáta, který opět připravil přehled fanouškovského roku – conů a akcí, ve fotografiích a heslech. Koupil jsem i několik knih, ale už to zdaleka nebylo jako za mlada. Nějak se důležitějšími stávají jiné věci, než mít co nejvíc SF knih, stárnu. V pět jsem se vypravil na Nalima Lidochaze, který zakončil cyklus přednášek o Conanovi vyprávěním na téma Conan umělec. Tentokrát nevystoupil sám, jeho fámulus mu byl zdatným pomocníkem. Moc jsme se nasmáli a bylo nabíledni, že je třeba koupit brožuru, která shromažďuje všechny přednášky a texty. CD s písněmi jsem nekoupil, ale budu to muset napravit.
Po první večeři jsem si šel poslechnout Jardu Mosteckého, nastínil své ďábelské teorie „Čerti a andělé – mráz běhá o těle“, na téma původu těchto ras. Naštěstí Koniáš měl volno a tak Jardu za takové kacířství neupálili. Bar jsem se snažil využívat celý den, protože mi bylo jasné, že večer budeme mít zase smůlu a nikam ven se mi nechtělo. Povídal jsem si tam s Leonardem Medkem, s Heňou, seznámil jsem Jardu s Patrikem Krásným, který se překvapivě také conu účastnil. Pokecal jsem s amberziňáky, s holkama Podhrázskýma, pomohl jsem jednomu plzeňskému neofanovi, aby se seznámil s andromeďáky, bavil jsem se s Rečkovými a dalšími desítkami lidí. Je fakt super, potkat tolik přátel a Dracon je pro podobná setkání jako dělaný, jednak svou koncentrací prostorovou, jednak i předvánočním časem.
Do jedenácti jsem se těšil na lahůdku, kterou jsem dosud neokusil, ačkoliv přednášející je původem čistý avalconský klenot. To, co jsem dosud o jeho přednáškách slyšel a co jsem mohl vytušit z jeho článků pro Zbraně Avalonu, bylo pravdivé. Lehkost, s jakou uvádí ty úžasné prasárničky, o kterých nevím, jestli se mi hnusí nebo mě vzrušují (nejspíš obojí), naprosto potlačí případné vulgární projevy v tuto dobu nutně a notně přiopilých fanů. E. Kocourek ale nenásleduje příkladu pitomých erotických filmů ze sobotní noci na Nově, které předstírají, že když žena sedí muži na břiše a sténá stejně jako kdyby polil doma koberec kafem, že má jeho úd vetknutý v pochvě. E. Kocourek klidně ukáže (pokud už cenzura nezakročila) záběry, ve kterých animovaný kořen vrazí bez klepání mezi roztažené nohy japonské školačky, ukáže chapadlo ohmatávající, chapadlo dráždící, chapadlo deflorující. A jeho komentář stále nenechává na pochybách, že tady mluví profesionál, bez lascivních vtípků, zaujatý svým koníčkem. Zatímco „herci“ ve filmech na Nově (a díky jí aspoň za to směšné málo) předstírají, že orgasmus přijde pokaždé oběma zároveň, když muž, oblečený do zapnutých riflí, tře své tělo mezi nohami dívky, která musí své vlasy odhazovat vždy tak, aby kamera viděla její naprosto „přirozený“ výraz, E. Kocourek „jen“ klasifikuje, třídí, popisuje a ukazuje nám věci, které bychom se jinak na veřejnosti styděli vidět, ačkoliv je zřejmé, že velké části z nás se to musí líbit, když je dokonce dost takových, kteří si podobné věci kupují. Nedělejme si iluze a nepředstírejme, že to tak není. E. Kocourek nám na svých avalconských (a nyní výjimečně i draconské) přednáškách nastavuje zrcadlo, ve kterém se nevidí jen málokdo. Je ovšem pravda, že někteří se stydí a v průběhu přednášky odcházejí. Ale myslím, že jsou to ti, kdo si nejsou sami sebou příliš jistí, ti, jejichž sexuální život není svobodný, ti, kteří pořád něco předstírají. Přednáška mě opravdu nadchla a mít klobouk, smekl bych.
Nestihl jsem tak za Dracon řadu věcí, které jsem stihnout chtěl. Třeba přednášky o Star Treku, který se pokusil (nutno říci, že marně – kdy si už milí trekkies dáte říci, že nemá cenu dělat osvětu tam, kde o to nestojí) obhájit své postavení ve SF. Nebo přednášky Aj Terminátor má právo na hormóny Saši Pavelkové, Čína v kosmu Tomáše Přibyla, Válečná magie Františky Vrbenské, vyhlášení cen Ikaros, povídání Pavla Němce o Pánu Prstenů a další.
Večer skončil, bar zavírající, naštěstí nahraditelný vlastními zásobami mnohých fanů, nás nepřekvapil, po pokusu pokračovat v načatém večeru jsme šli spát. A v neděli jsme normálně vstali, normálně se sbalili a normálně odjeli domů. Všechna loučení a přání, která jsem nestihl, vyjadřuji na tomto místě přáním: Mějte se krásně, buďte zdraví, hodní a chytří.
Dracon potvrdil své postavení mezi cony coby předvánočního setkání většiny lidí z Fandomu, setkání velmi příjemného a s vysokou úrovní programu. Bohužel i letos pokračoval ve své tradici pitomé prezentace, překrývajících se přednášek, nedostatku jakékoliv techniky, brzy zavírajícího baru. Ubyla jedna programová linie, takže programu letošního Draconu (41 pořadů, 6 filmů v 10 projekcích) důrazně šlape na paty i conový nováček Raukon. Duch Draconu je ale něco jako duch vánoc. Nevidíte ho, necítíte ho, ale je tam a je třeba tam být, aby vám požehnal vstup do dalšího scifistického roku.
k ZA 31
k Reportážím
k ZA
na start