Z rozhovoru J.Usačeva pro Novosti kosmonavtiky

Ladislav Pátek

 

    

    J. Usačev je společně s J. Vossem a S. Helmsovou člen druhé stálé posadky ISS. V květnu 2000 se zůčastnil letu raketoplánu Atlantis k ISS tvořené moduly Zarja a Unity.
   
    NK: Jaké jsou první dojmy z ISS?
    Všeobecně – různé. První, co vás napadne: to, kde jsme, to není ještě úplně stanice. Nyní je to vagón – skladovací místo a velký přechodový úsek. Když jsme otevřeli průlez do ISS, sucho, čisto. Zpočátku byl cítit nějaký technický, neobvyklý zápach, jakoby rozehřátého kovu. Ale tři hodiny po zapnutí ventilace zápach zmizel. Ani za panely nebyla žádná plíseň, žádná vlhkost, jak se někteří obávali.
    Node (americký spojovací modul) má pro nás nezvykle velký objem. Je tam možné se roztáhnout, otáčet se mnohem lépe než v našem. Na druhou stranu je udělán nedůvtipně, přičemž to konstatovali i sami Američané. V našem modulu jsou všechny stěny pokryty tkaninou „velkro“. Přístroje, palubní dokumentaci je možné prostě zapíchnout do stěny a ona přilne. A v Node ji není k čemu přichytit. Není přizpůsoben k práci. I tepelná ochrana je nedostatečná. Node je prostě nedomyšlený. Do našeho vlezeš a vše je pochopitelné – kde je podlaha, kde je strop. A v Node se otočíš a už nevíš, kde je pravý a kde levý bok. Trochu nedomyšlené.
    NK: Co by bylo dobré převzít od amerických kolegů?
    Oni také velmi používají „pempers“. Tak například mně připoutali jako druhého do křesla. A musel jsem čtyři hodiny čekat na start. Představte si situaci. I když piješ málo, stejně se ti chce na toaletu. A oni jednoduše použijí pempersi. Je to věc natolik pohodlná! U nás, jakmile jsme se dostali na oběžnou dráhu, snažíš se co nejdříve otevřít obytný úsek a odkonzervovat toaletu. A tady… kolik chceš. Žádný tlak na močový měchýř, nedej bůh, aby se něco stalo. A tady použiješ, pak vyhodíš do odpadu a hotovo.
 
k ZA 31
na Vesmírnou Odyseu
k ZA
na start