Vojenskou SF můžu vždycky
    Vojenskou SF můžu vždycky Hodně se mi líbí vojenská SF, mám rád Pournellovy i Asprinovy knihy s touto tematikou, rád jsem četl i Battletech. Přitom na tom umírání desítek, stovek a tisíců lidí nic hezkého není. Jen mě asi zajímá technika, strategie a taktika. A vždycky si rád přečtu, jak někdo svými schopnostmi velet, organizovat a motivovat vybuduje skvělou jednotku.
    Kniha Mariňáci, ačkoliv je od neznámého autora, mě svým obalem napověděla obsah. Koupil jsem a stal jsem se příkladem hodným následování, protože je to vážně dobré.
    Jednotka mariňáků je převelena na podezřelou misi, ale na nic se neptá a nic se nedozví. Ví se jen, že má za úkol prozkoumat zastrčenou planetu s vládní výzkumnou stanici, která pravděpodobně bude potřebovat pomoc. Teprve na místě vojáci zjistí, že úkol pěkně smrdí. Z planety se nikdo nehlásí, po přistání najdou jen opuštěnou základnu a situace je záhadná. Co se dělo dál vyprávět nebudu, kdo četl ví, kdo nečetl, přečte si. A TO JE ROZKAZ, JASNÝ!!!!!!??????? Autor má zmáknutý popis bojových situací, věrohodně působí i vojáci, pro každého z nich bych našel příklad mezi vojáky, které jsem znal v havlíčkobrodské brigádě rychlého nasazení. Když se střílí, tak pořádně, když se zabíjí potichu, tak šikovně. Docela se dá věřit i chování civilistů, kteří se přecejen objeví. Zápletka má smysl, děj je tak nadupaný, že ani těch pět stovek stran nejde číst na moc pokračování, ale je nutné je zhltnout. Kniha se tak zařadila mezi mé oblíbené. Pozoruhodné je i používání ryze českých hlášek vojenských a civilních i správně odhadnutý poměr vulgarit. Četl jsem sice někde recenzi, kde toto autorovi vytýkají, ale myslím, že recenzent asi nebyl na vojně. Přísahám, že na vojně se mluví ještě daleko hůře a že do toho sklouzne skoro každý. Obálku pochválím a na pokračování je zaděláno, takže se těšte. Snad se s autorem setkáme i na nějakém conu, myslím, že už teď má řadu příznivců, jak jsem s některými mluvil.
* * * * VP Robert Fabian – Mariňáci, Straky na vrbě 2000

Do toho lesa na procházku?
   Ani náhodou, to bych musel být šílený. Jako ten les. Vladimír Šlechta rozepsal osudy dalších lidí a bytostí ze svého světa. Jak jsem psal minule, nevybírá si jako hrdiny typické geroje, ale lidi spíš obyčejnější. Bude zajímavé číst další knihy z tohoto světa, protože díky výběru hrdinů to bude pořád pestré čtení.
    Mladá dívka Inge, s elfskou krví v žilách je obviněna z čarodějnictví a musí utéct do šíleného lesa Izironku. Pomáhá jí Faylorg, jakýsi hraničář. Nakonec se dostanou až k dívčinu strýci, ale problémy nekončí. Kniha osvětluje řadu otázek z minulé knihy Krvavé pohraničí, popisuje důvody šílenství Izironku a co je zajímavé, předkládá čtenáři i jiné, než jen černobílé vidění dobra a zla. Přečtěte si. Myslím, že výtka v jedné recenzi na Krvavé pohraničí ohledně roztříštění děje do několika příběhů není vůbec oprávněná, popis více příběhů a postav je naopak klad, protože knih typu „Hrdina šel a šel a bojoval a bojoval až něco našel“ s přímočarým dějem a jednoduchým rozlišením dobra a zla už bylo dost.
* * * * * VP Vladimír Šlechta –Šílený les, Straky na Vrbě 2000

Pán stínů
    Já věděl, proč se mi tenkrát tak líbila amberská sága! Zelazny je vážně dobrý. V této knize popisuje zvláštní svět, na jedné polokouli světlo a lidé a technika, na druhé tma a stín a bytosti a kouzla. Jack, Pán stínů, je Mocností, ale při návratu z Hnojných jam, kde se znovu narodil, se dostane do zajetí mocného Pána netopýrů. Dostane se zase i ven, ale aby ho porazil, musí do světa lidí nastudovat způsob, jak získat Klíč, který byl ztracen. Setká se se zajímavými lidmi i bytostmi, bojuje a vítězí. Nezapomněl ani na nepřátele a nakonec úplně změní svět, nebude už Světlo a Stín. Zelazny úžasně popisuje, vytváří temné obrazy před očima čtenáře, jeho hrdinové nejsou lidé a přitom jejich chování, ačkoliv středověké a kruté, je lidské. Záporně lidský je i Jack, který se stává ještě horším, než jeho dávní protivníci a poražení nepřátelé. Najde v sobě ještě něco dobrého, najde svou duši? Obálka je nádherná, překlad zřejmě výborný, protože vzbuzuje ty patřičné pocity.
* * * * * VP Roger Zelazny – Jack, pán stínů, Straky na vrbě 2000