12. PŮVABY VENKOVSKÉHO ŽIVOTA
   
    Většina lidí setrvává na určitém místě, protože jim důvěrně známé prostředí poskytuje zdání jistoty. Samozřejmě, že se jedná o pouhou iluzi. Acylpyrin věděl, že bubáci bydlí i pod prahem rodných domů, ve skříních s pečlivě složeným prádlem i v čerstvě rozečtené knize romantických příběhů. Acylpyrin z Prahy neprchal. Nehledal klamné bezpečí, o kterém ostatně věděl, že neexistuje. Potřeboval si pouze vyčistit hlavu. A takovému úkonu, jak ze zkušenosti věděl, vyhovuje daleko více zapadlá podhorská víska než nanicovatý ruch rozbolavěného velkoměsta. Byl by však na omylu každý kdo by tvrdil, že v takovém stranou i bohem zapomenutém místě se nic neděje. Dobrodružství má mnoho tváří a mnoho podob. Je pravda, že za většinou vesničanů nedocházejí emisaři z kosmu, ale i bez této zvláštnosti je jejich život bohatý a plný dobrodružství.
    Netrvá dlouho a Acylpyrin je vtažen do způsobu života, který si mnohdy nezadá s Jánošíkovskými příběhy nebo způsoby středověkých lapků. Třeba takové noční sklizně. To je hned: „Acylpyrine, přijď pomoct, dozrává obilí!“ nebo „zítra se má vyorávat řepa, večer vyrazíme“ či pouze lehce nadhozené, „slyšel jsem, že u potoka složili tři fůry cihel na opravu kravína.“ Acylpyrin nikdy neodmítne. Snad i proto má téměř okamžitě plno nových přátel. Do svého deníku si poznamenává: „Je to zvláštní, jak to ty lidi baví. Stále něco stěhují z místa na místo, až jim na nic jiného skoro nezbývá čas. Co bych ale nepomoh, jsem přece taky člověk.“ V této větě, kdy sám sebe pojmenovává člověkem, je možná i záblesk pochybnosti o tom, k jakému společenství vlastně patří. Samozřejmě, v tuto chvíli je to ještě velmi neuvědomělé, ale už sama skutečnost, že se zanáší úvahami o své lidské identitě cosi napovídá.
    I zde na vsi se odehrávají milostné zápletky, které jsou tak typické pro uvolněné mravy velkoměst. Jejich průběh bývá přímočařejší a mnohdy přímo úměrný slovní zásobě zúčastněných stran. Někdy se dokonce nehovoří vůbec. Tento nedostatek společenské konverzace Acylpyrinovi chybí. Nostalgicky vzpomíná na Marion, jejíž slovní zásoba byla nekonečná a její způsob mluvy až artistický. Nikdy například nepochopil, jak dokáže mluvit s plnými ústy.
    Když jsme u způsobů vzájemné mezilidské komunikace, bylo by omylem domnívat se, že česká vesnice v této oblasti zaostává. Její projevy jsou samozřejmě jiné než u městského člověka a mnoho myšlenek, které by třeba v takové Praze získaly obecného rozšíření, venkovské prostředí okamžitě překrývá čerstvými problémy. Jsou místa, (například typická venkovská hospoda), kde se nastolují otázky srovnatelné s diskusemi pravidelných návštěvníků pražského Podrumu. Jejich hloubka často dosahuje takových rozměrů, které by uvedly do rozpaků i nejednoho z níže postavených příslušníků mezihvězdné flotily. Nejsou to pouze funkce atomových elektráren a problémy spojené s řízením státu, ale i mnohem subtilnější otázky vzájemných mezilidských vztahů, které by byly nerozlousknutelným oříškem i pro mnohem zasvěcenější kapacity. Je pravda, že toto prostředí již Acylpyrin poznal v dětství a raném mládí. Schopnost analýzy je však přece jen u zralého muže na jiné úrovni než nic nehodnotící dětský obdiv.
    Vesnice dvacátého století je však i vděčným teritoriem různých osvětářů, kteří se, ať už z vlastního rozhodnutí, či z pověření vyšší moci, vypraví šířit vzdělanost mezi prostý lid. Acylpyrin byl svědkem několika návštěv těchto mužů vědy a lze říci, že pokaždé žasl nad jejich zarputilou vytrvalostí.
    V době časného jara se například objevil ve vsi propagátor vědeckého světového názoru, který si položil za cíl seznámit místní obyvatele s logickými chybami Biblického Starého zákona. Acylpyrin v té době právě vyvíjel svou mírovou biologickou zbraň založenou na přitažlivosti všech vesnických psů k pachu hárající se feny. Přednášející zahájil tvrzením, že za šest dní, jak jistě každý družstevník chápe, nikdo nepostaví ani kravín a natož aby stvořil celý svět.
    Probral ještě několik podobných témat a připravený referát uzavřel případem židů prchajících před faraónem z Egyptského otroctví. Někde se dočetl, že strouhou v Mrtvém moři prchalo pět tisíc mužů výborných. To číslo a ten obrat se mu tak zalíbily, že začal procentuálně vypočítávat kolik by musel čítat celý zástup, a to včetně, žen, dětí a mužů, které by za výborné neoznačil ani zapisovatel písma Svatého.
    Acylpyrinovi při jeho vlastních matematických schopnostech připadal výpočet zdlouhavý a tak jenom pro zajímavost ukápl přednášejícímu na nohavici něco málo z biologické zbraně, kterou přechovával v lahvičce od Alpy. Přestože za dveřmi sálu, kde se přednáška konala, byl ještě výčep a malá verandička, výpary biologické zbraně pronikly až na venkovskou náves a následující štěkot zabránil nejen dokončení složitého výpočtu, ale i plánované besedě. Lektor prchal přivolaným taxíkem a přestože slíbil, že příště objasní ještě různé sporné příběhy Zákona Nového, již nikdy se ve vsi neobjevil.