City: Gatsby
Žluté světlo desetitisíců oken se nad městem, jako v stovkách nocí předtím, slilo v mlžnou karmu megapole. Smog byl řídký a voněl po spálené bioplastiku. Byla to dobrá noc.
Jess stál na tennvillském železničním mostě a shlížel dolů na zamrzlou řeku. Rozlámaný led trčel vzhůru jako skleněné, zasněžené nože.
Jess si v batohu Kenvelorgasm přinesl sadu kamer, lanko a přenosový počítač Axis II. (Fajnšmekr si řekne: Nic moc. Ale popravdě – stačí to.) A v hlavě měl to hlavní – totální scénář. Takový, který fakt nemá chybu.
První kamera bude tady, u trati, a bude zabírat panorama města a Jessovu siluetu.
Intro.
22:41 hod.
Jess umístil poslední kameru. Zapojil ji, překódoval přenosovou frekvenci. Byl teď hodně vysoko nad tratí, co vedla nejvyšším patrem mostu – stál ve na štíhlém ocelovém sloupu, ke kterému byla upevněna tlustá, omrzlá nosná lana. Světla bezpečnostích světlometů odtud házela báječné efekty – ostré šlehy křižovaly trať. Bezpečnostní systém mostu hlídal, zda na ní někdo není. Právě ten bezpečnostní systém, který Jess odpoledne přes síť mazácky obelstil.
Byl čas sešplhat dolů. V jedenáct to musí začít, půl minuty po jedenácté jede vlak.
22:53 hod.
Hotovo. Jess si promnul ruce.
Světelné lanko měl přivázané k tělu. Opačný konec lanka byl přiuzlován k zábradlí na druhé straně mostu, a to tak, že lanko vedlo přes trať.
A propos – světelné lanko. Byl to dárek od Jessova bratra Čajaře. Světelné se mu říkalo proto, že – bylo-li napnuté – svítilo. Do té doby bylo docela průhledné. Něco podobného se už přes rok používá k výrobě psích vodítek.
Kamery snímaly, Axis II naběhl a začal přenášet. Program, který má řídit stříhání záběrů, se spustí ve dvacet tři hodin.
Jess se nedočkavostí i nejistotou třásl. Snad je to bez chyby…
22:58 hod.
Vysílání NET.TV.G.COLA.COM – druhé nejsledovanější síťové televizní stanice. (Druhé ovšen jen proto, že podporuje pouze browsery NetGate 8.0 a výš.)
Končí interaktivní televizní program Gohoam s Tedem Parkerem. V horní části obrazovky se pohybuje měňavé logo Gatsby Cola, majoritního vlastníka akciové City Corporation, jíž patří prakticky celé City.
A také tento kanál. Tato šou. Patříte jí i vy. Vítejte!
„Ahoj, džudžo!“ vykřikne hlas. „Čumíte na Colavizi, vymaštěný Coláci!“
Je to Bugo, smahlý virtuální šoumen, hvězda Colavize. Brutální cynik, hlavní postava desítek colových reklam. Mládež ho miluje.
Nemá imidž, jak tvrdí, když parafrázuje dvacet let starou, velmi klasickou kampaň konkurenční a dávno zválcované Pepsi, kampaň z roku 1997.
Nenávidí fotra – to říká, když připomíná síťové reklamní šoty o celých patnáct let mladší.
A před půlrokem přišel s něčím docela novým – „Seru na to! Jdu se sejmout! Piju Gatsby!“ Tak zní nový slogan. Takový je nový styl. Logem je oprátka, hrou roku bude ruská ruleta.
„Tak co, rypáci, jste zvědaví, co to bude dneska? Tak si otevřte ještě jednu pixlu coly a posaďte se. Začíná Aréna!“
Jess se usmívá, když vidí Buga na display svého axáče. Teď se bude mluvit o mně, říká si. A má pravdu.
Vítr je studený. Profukuje. Semotamo spadne vločka.
Virtuální Bugo si prohrábne virtuální vlasy.
„Jo, děcka, dneska to bude nářez. Dneska se přišel sejmout…“
DING-DONG! GATSBY COLA FOR YOUR DEATH!
„… Jess Blinski! Že ho neznáte? Ale to je vomyl…!“
GATSBY!
„Vy ho máte ve svejch skoromrtvejch hlavách jako DIXe! Jo! Hacker DIX, co sundal ten nafouklej servr vošingtonský juniverzity! Sejme se pro vás! Gou, DIXi! Gou! Dejte ruce na hlasovací zařízení, děcka! Do jedenácté zbývá už jen…“
22:59 hod.
Jess odpočítává.
Bugo odpočítává.
Šestadvacet miliónů surferů – coláků – odpočítává.
Aréna je hit.
Aréna je smrtelný hřích.
Aréna táhne.
Deset.
Devět.
Osm…
23:00 – 23:01 hod.
Střih. Bugo zmizí.
Kamera 1: V záběru je panorama nočního Bawako City a silueta Jesse Blinskeho. Ten stojí a pomalu rozpažuje. Cítí se jako bůh smrti, jako Hádes, než poprvé pracovně přešel Styx.
Právě se přilogovalo dalších osm set tisíc diváků. Mimo prajmtajm, Vladimíre! Bomba, ne? A bude jich ještě víc!
Střih. Kamera 2: Záběr z větší dálky, zprava. Je vidět, že Jess Blinski stojí na tennvilském železničním mostě. Hluboko pod ním je řeka, bílá a zubatá, a město svítí jako zmrzlé hejno bludiček. Světlomet bezpečnostního sys-té-mu na zlomek sekundy protne objektiv kamery a oslní diváky.
Jess skáče.
Střih. Kamera 1:
Jess mizí přes okraj mostu…
Střih. Kamera 3: (snímá Jesse odkudsi zespodu)
Jess je velmi efektně nasvícen. A padá… že by ho nic nedrželo, ptají se diváci v tom zlomku vteřiny. Že by to vzal rovnou, že by jen prostě a trapně hupnul dolů? Sice by se fakt hezky rozpicl o ostrý led, ale jinak by to bylo pěkně ohrané…
Dzik. Lanko se napnulo a rozsvítilo, do této chvíle průhlédné a vlastně neviditelné – a proto tak překvapivé. Svítí ostře zeleně, řeže tmu jak břitva lejno. Diváci hýknou vzrušením. Není to tedy všechno! Waw!
Jen Jess tuší, co přijde teď.
Vše, co se dosud stalo, trvalo jen asi patnáct vteřin. Dalších patnáct nám tedy zbývá.
Jess se houpe na lanku. Už se to trochu protahuje… Popruhy Jesse řežou do těla a Coláci jsou netrpěliví. Právě se jich padesát tisíc odlogovalo. Smůla. Rejting zakolísal.
Konečně další střih. Kamera 4 je umístěná na sloupu nad mostem. Je to božský záběr. Ze stran je rámován ubíhajícími lany. Dole je trať a v jednom místě je přetnuta jasně svítícím zeleným lankem.
Už to bude… Teď.
Vlak. I když – to se dalo čekat. Blíží se k lanku. Bystřejším už je vše jasné.
Nyní přichází několik dramatických střihů. Houpající se Jess zezdola – přijíždějící vlak zboku (kamera 1 švenkuje) – Jess zeshora – a tři další, klipově rychlé záběry… Velmi efektní kombinace. Zjevně inspirovaná kultovním videem Terminatephil Aggata III – v dobrém slova smyslu, samozřejmě.
Výrazný střih. Kamera 5. Záběr přímo na lanko. Je slyšet dunění přijíždějícího vlaku.
Coláci čekají. Bugo bublá. Jess chce čurat.
Vlak je blízko.
Už jen několik desetin sekundy…
Pop.
Lanko zhaslo. Těžká kola (Cola?) od lokomotivy ho přešmikla jako nic. Jess padá a padá a padá… Dolů na led.
Třicet metrů nad zmrzlou řekou je však samozřejmě zachycen modravým vlečným paprskem bezpečnostního systému mostu. Tak, jak to žádají pravidla hry, pravidla Gatsby Coly.
23:01 hod.
A jsme na chvíli opět ve studiu. Bugo se tlemí jako drak.
„Tak co, tlamouni? Co vy na to? Jess nám teď teda visí na vlečňáku, kterej my samozřejmě máme pod kontrolou. Tady tím mým neexistujícím prstem můžu zmáčknout existující tlačítko, který ho buď pošle dolů, nebo ho nechám vytáhnout zpátky – když si nezaslouží zhebnout za Colu…“
GATSBY, GATSBY, GATSBY PO TŘETÍ!
„Hlasujte s Arénou! Jak za Cézara! Smrt nebo život!“
NA CO MYSLÍŠ?
NA SMRT?
GATSBY COLA JDE S TEBOU!
„A jaký je moje skromný virtuální hodnocení?“ Bugo jde do falzetu, píská. „Mohlo to bejt lepší! Fakt sorry, Jessi, ale čekal jsem víc, vážně! Nebylo to moc origoš, i když ty střihy měly fakt drajf. Možná to ale chtělo přece jen víc sebedestrukční fantazie, kámo!“
IMIDŽ JE NA NIC! SEJMI SE!
„Tak co, hlasujete?
Ikonka vlevo pode mnou – palec nahoru – to je život pro všechny sračky – jen špatný šmejčky neobstojej a zůstanou na tomhle podělaným světě.
Ikonka vpravo – palec dolů – to je exitus pro toho colovýho sepukáře. Smrt s Colou je ale jen pro ty nejlepší! Klikejte! Hlasujte, slinťáci! Jak za Cézara, jak za Cézara – jen trochu naruby!“
Jess visí v modravém vlečném paprsku a všechno slyší. Čajař mu před půlrokem zavedl stereofonní sluchový implantát – sluchátka na paprsek. Komunikují s Axitem.
Jess se klepe.
Ten Bugo to snad nemyslí vážně! Že to nebylo dost dobré? Kretén… Copak si za ten výkon nezasloužím smrt na milionech monitorů?
23:04 hod.
Zatím došlo necelých šest milionů hlasů. Dva a půl miliónu lidí má Jesse za nulu a chce ho nechat žít. Ale tři melouny mu dávají smrt!
Jess visí v paprsku a cítí se triumfálně.
„JÓÓÓ!!!“
Zhebne!
S Colou!
Bude v reklamách. Ve znělce televize. Bude mrtvý na ledu, bude v paměti milionů kompjůtrů.
Síťový Ness skončil v zubech svého zeleného vlka, hacker DIX skončí v řece. Jak poetické!
23:06 hod.
A je to jasné. Palec jde dolů. Davy řvou, rejting stoupá – každá rodina teď zapíná i druhou a třetí síťovou konzoli. Každý tě chce vidět, Jessi! Máš radost, hochu?
„Taks to dostal, Jessi! Nebreč, jestli to na tebe přijde! Jedem! Hup tam s tebou…!“
Virtuální prst stiskl tlačítko. Pár jedniček a nul se hned přelilo do nabouraného bezpečnostního systému železničního mostu. Vlečný paprsek zmizel.
Dole to mlasklo.
Střih. Kamera 6 je dole a nabízí vskutku pikantní záběr. Led je opravdu jedinečně ostrý.
23:15 hod.
Síťová televize Gatsby Cola před dvěma minutami zahájila vysílání nočních reklam. Absolutní většina diváků odešla spát, souložit nebo pít, jen několik málo vytrvalců zůstává sedět u monitorů.
Gatsby měla skvělý den.
00:02, 8. února 2008, City
Megalopolis žhne do vesmíru jako žluté upíří oko, řeka je žilka. V jednom místě praskla a začala krvácet.
Život prchá jak oxid z coly.
Na tennvillském mostě samozřejmě nikdo nestojí. Žádný zvědavec se sem nepřišel podívat. Realita je nezajímavá. A když náhodou je interesantní, dají to hned na síti. Tak kam chodit?
Šest kamer a přenosový počítač se před chvílí samočinně vypnuly. Mráz ojínil display.
Zkrvavené kusy Jesse Blinskeho přimrzají k řece.
Hackerská duše však z umírajícího těla ještě úplně neutekla. Za nevidomými duhovkami se třepe poslední záchvěv plamínku. Jess tam ještě je.
Je šťastný, dá-li se tak mluvit o někom, kdo míří do Nebeského Netu. Ano, přátelé, je šťastný – tak skvělým a smysluplným koncem se může pochlubit málokdo. Je lepší vrchol života než pobavit svou úžasnou smrtí milióny? Ne…
Byl jsi skvělý, DIXi. Jsi pochodní v duších všech Coláků!
TO JE SMRT!
PIJ GATSBY!
k ZA 32 Speciál
k Povídkám
k ZA
na start