Průlet červí dírou
Když se kapitán odvalil, Annelesie to už déle nevydržela a začala prudce zvracet, Lopatin to však ani nezaregistroval a nadále se spokojeně šklebil, zatímco mladá žena byla v té chvíli neskonale vděčna za umělou lodní gravitaci, neboť si nedokázala představit, že by se ke všemu kolem vznášel v beztížném stavu obsah jejího žaludku, který nyní spočíval u kraje postele.
„Kapitáne, blížíme se k cíli,“ ozval se z lodního interkomu příjemný ženský hlas.
„Slyším, hned jsem na můstku,“ odvětil Lopatin do komunikátoru připnutém na zápěstí, a než odešel, mrkl ještě na Annelesie: „Byla jsi skvělá, zlato.“
Annelesie začala znovu zvracet.
Když se vzpamatovala, oblékla se a také vyrazila na můstek. Přivítaly jí soucitné pohledy navigátorky a pilotky. Patty Bauerová však ihned zase vrátila svoji pozornost k navigačním přístrojům a hlásila: „Vzdálenost červí díry sto tisíc kilometrů.“
„Dobře,“ odvětil Lopatin. „Pokračujte podle plánu.“
Od řízení přikývla Darina Ševčenková a Annelesie doufala, že všechno podle plánu skutečně půjde, tak jako doposud. První, jednodušší, část cesty měli skoro za sebou. Pyšná kráska je v pořádku dostala k červí díře obíhající kolem Slunce téměř uprostřed mezi dráhami Jupiteru a Saturnu. Cíl jejich cesty, který se před dvěma roky vyloupl ze stránek učebnic teoretické fyziky do skutečného vesmíru, když na něj narazila jedna ze sond zkoumající vnější části sluneční soustavy, byl nyní na dosah.
Annelesie vzpomínala na všechny lodě, které se dosud ponořily do náruče časoprostorové díry. Zdaleka se nevrátily všechny. Ztráty u pilotovaných letů se blížily devadesáti procentům, přestože na automatické sondy bez posádky neměla cesta na jiné místo vesmíru a zpět žádný nepříznivý dopad. To se nedalo říci o lidech, z nichž se při průletu červí dírou stávali šílenci. Většina posádek už nikdy sluneční soustavu nespatřila a těch pár, co se vrátilo, bylo zavřeno ve vypolstrovaných celách a nikdo nevěděl, co si s nimi počít.
Všichni o riziku průletu červí dírou věděli. Vládní organizace už dlouhou dobu vysílaly jen průzkumné sondy, ale v soukromém sektoru se našlo dost bláznů, kteří chtěli být první, jež se vrátí v pořádku a dokáží, že neexistuje nic, co by člověka zastavilo. Jedni, jako Patty Bauerová, riskovali pro finanční odměnu, druzí jako Darina Ševčenková pro místo v učebnicích historie, a nadržení cvoci jako Maxim Lopatin podstupovali obrovské riziko jen proto, aby mohli od pasažérů za cestu žádat cokoliv a předem. A Annelesie Hrabětová byla dostatečně šílená, aby nechutnou odměnu kapitánovi poskytla. Odmala jí fascinovaly hvězdy a vesmír a za cestu do jeho hlubin byla ochotna udělat cokoli.
Po nekonečných minutách čekání kapitán vykřikl: „Je to tady!“
Pyšná kráska se v následujících okamžicích nechala pohltit ústím časoprostorového mostu a všichni čtyři lidé na můstku nevěřícně zírali na ohromující divadlo odehrávající se za okny lodi. Nikdo z nich by nebyl schopen říci, jak dlouho cesta trvala, jedno bylo však jisté, po nějaké době se vynořili zpět do normálního vesmíru.
Kolem lodi zářila cizí souhvězdí a dávala tak tušit, že Zemi a celou sluneční soustavu nechali poutníci daleko za sebou. Na to však nikdo z nich nemyslel, neboť si uvědomili, že se s nimi během cesty něco stalo. Kapitán Lopatin si vzpomněl na chvíle s Annelesie ve své kajutě a udělalo se mu špatně. Všechen sexuální pud a neukojitelný apetit jako by ho opustily.
Annelesie Hrabětová naopak ke svému překvapení cítila nepřekonatelnou touhu po pohlavním aktu a zkoumavě si začala kapitána prohlížet. Stejně tak činily Patty a Darina.
Maximu Lopatinovi stále vrtalo hlavou, kam se poděla jeho sexuální energie. Přece se nemohla jen tak ztratit. Najednou pochopil, ale v té chvíli se už na něj všechny tři ženy vrhly.
k ZA 32 Speciál
k Povídkám
k ZA
na start