Seznámení na inzerát
Přesto se Katka, pěkná a roztomilá dívka ze spořádané rodiny, vypravila do nechvalně vykřičeného lokálu. Po přečtení seznamovací rubriky v inzertních novinách si totiž v putyce domluvila schůzku, a tak jí nezbylo nic jiného, než vstoupit. Zatajila dech a se srdcem uloženým hluboko v kalhotkách vešla do zakouřené místnosti. Přeskočila dračí ocas natažený na podlaze, a distancujíc se od polonahých, povykujících jezinek, prošla do zadní části nadupaného hostince. Nervózně se rozhlédla po přítomných a po chvilce váhání zamířila k relativně čistě prostřenému stolku, u něhož seděl fešný muž ve vyleštěném brnění. Chlapík totiž jako jediný ze zúčastněných držel kromě půllitru s pivem i poznávací znamení, mírně povadlý karafiát.
„Dobrý večer,“ pozdravila dotyčného slušně Katka. „Jsem tady správně na inzerát 'Zachovalý rytíř, nekuřák, jenž občas ztratí hlavu, hledá veselou dívku k seznámení.'?“
„Přesně tak. Vítám vás,“ pronesl navýsost potěšeně muž, jemuž na první pohled učarovalo dívčino slušně vyvinuté poprsí. „Už jsem se bál, že nepřijdete, slečno.“
„Opravdu?“ uculila se stydlivě Katka a přívětivě stiskla nabídnutou ruku. Radost z vřelého přijetí však vydržela velmi krátce. Jen do té doby, než zpozorovala lístek se záznamem zkonzumovaných lihovin. Zhrozila se. Papír zdobilo osm tlustých čárek, které nedočkavě čekaly na připsání dalších bratříčků. Strnula. Přece se nepřišla seznámit s ochmelkou!
„Jen jsem si zkracoval dlouhé čekání,“ zakoktal omluvně rytíř, pozoruje její pohoršení, načež rádoby ledabyle zastrčil lístek hluboko pod popelník. „Já jsem Joachym. Posaďte se, prosím.“
„Těší mě. Katka,“ odvětila rezervovaně a s odměřeným výrazem ve tváři přijala volnou židli. V tu ránu před ni dopadl orosený tuplák s pivem.
„No tohle?“ podivila se. „Já pivo nepiji.“
„Tady pije pivo každý,“ oznámil jí nesmlouvavým tónem tlustý hostinský, a brumlaje si cosi o tom, co je to za idiotský nápad strkat lístek pod popelník, vykreslil na talon tlustou čárku. Vzápětí se ztratil v davu.
„Já pivo opravdu nepiji,“ pokusila se Katka najít chápající osobu v Joachymovi, leč neuspěla. Rytíř pozvedl svoji nádobu a na jediný zátah vyzunkl půlku sklenice. Poté si utřel z nosu bělavou pěnu a odložil na stůl vlastní hlavu.
„Eh?“ vyvalila Katka šokovaně oči. „Co to znamená?“
„Jsem bezhlavý rytíř,“ opáčila nevzrušeně hlava, pohodlně se vrtíc na ubruse. „Copak jsem do novinového inzerátu jasně nepsal, že se mně dolní polovička občas ztratí?“
„Přesně tak,“ zakymácelo se souhlasně tělo, vypouštějíc z krku žlutavou bublinu. „Bylo to tam černé na bílým.“
„Uf?“ nevěřila Katka vlastním uším. „Vy jste dva?“
„Ne. Jeden,“ opáčila hlava. „Mé tělo je břichomluvec.“
„Jasan,“ potvrdil trup. „Přestože nemám mozek, tak na rozdíl od hlavy ovládám patnáct světových jazyků.“
„Aha,“ přikývla Katka, a navzdory tvrzení, že nepije pivo, vyzunkla půllitr na ex. Vzápětí před ní přistál čerstvě natočený tuplák se žlutavým mokem.
„Tak vidíte, že vám chutná. Já to říkal,“ shlédl na ni o poznání radostněji hostinský, spokojeně připisuje na lístek nové čárky.
„Díky,“ odvětila Katka a přiobjednala si lomcovák. Ani tvrdý alkohol ji však nezbavil nervozity vyvěrající ze společníkova rozdělení, a tak se omluvně obrátila na rytíře: „Nechci se vás nijak dotknout, Joachyme, ale nemůžete zůstat pohromadě? V současném půleném stavu mě přivádíte do rozpaků.“
„To vy mě taky,“ ulétlo hlavě, jejíž vyvalené oči neukojitelně paralyzovalo bujné poprsí. Podnapilé tělo však výzvy uposlechlo. Ne ovšem kvůli prosbě, ale z neutuchající lásky k chlastu. Rytíř si nasadil hlavu a nadšeně pozvedl tuplák s pivem. „Tak na naše seznámení, slečno. A do dna!“
„Do dna?“
To slovo se Katce vůbec nelíbilo, zažitý šok ovšem vykonal své. Půllitry o sebe malebně cinkly a krátce nato dopadly na stůl vysáté jako sušené houby.
„Tak to máme nové čárky,“ vynořil se vedle nich s neuvěřitelnou hbitostí hostinský, až ho Katka začala podezírat, že se zaměřil speciálně na jejich obsluhování.
Mezitím hlava opětovně ulehla na stolovou desku. Katka na rytíře znovu káravě pohlédla: „Joachyme, copak jsem vám to neřekla jasně? Proč nevydržíte chvilku pohromadě? Vcelku se mi líbíte víc.“
„To je tak,“ odvětila mrzutě hlava. „Nesnáším, když mi alkohol stoupá do mozku, a proto se nechávám nasadit jen tehdy, potřebuje-li můj spodní díl nalít do krku novou dávku chladivého moku.“
„Správně,“ přidalo se souhlasně tělo. „Řeknu vám, vona to není žádná sranda, když jednoho bolí po ránu palice. Takhle se dycky probudím s čistým mozkem a je mi hej.“
„Nojo,“ přitakala Katka, „to stojí za zamyšlení.“
„Umphump,“ zachroptělo tělo a potácivě vstalo ze židle. „Některé nedostatky pořád existují. Určité věci za mě nikdo jiný neudělá, a tak mě na moment omluvte, prosím.“
„Počkej!“ zarazila potácející se spodek hlava. „Nezapomeň, že oči mám pouze já. Beze mne tam netrefíš.“
„Nesmysl,“ zakymácel se trup. „Jsem tady jako doma, nic se nemůže stát. Ostatně, bylo by krajně neslušné nechat naši novou známost o samotě. Než se vrátím, dělej společnost.“
Tělo, nahrazujíc slepeckou hůlku taseným mečem, opustilo vrávoravě lokál.
„Opravdu tam trefí?“ otázala se starostlivě Katka.
„Doufejme,“ odvětila hlava, pročež víra ve spodní část rytířova já dostala zásadní trhlinu.
Do lokálu se s výrazem štvané zvěře vřítila hystericky řvoucí víla v poloprůsvitné noční košilce.
„Uáááá! Pomóc!“ ječela vyděšeně na celou hospodu. „Ferdíku, zachraň mne! Na dámské záchodky vtrhlo bezhlavé tělo!“
„Cože?!“ zaburácel hospodou děsivý hlas a z barové stoličky seskočil troll učesaný na pěšinku. Vycenil žluté tesáky a zle se rozhlédl. „Kdo si tě dovolil obtěžovat, drahá? Zpřerážím mu všechny hnáty!“
„No nazdar,“ špitla poplašeně Katka a v pudu sebezáchovy se pokusila schovat vyděšenou Joachymovu hlavu pod stůl. Troll je však hravě zblýsknul.
„Tak támhle je ten výtečník!“ zvolal, a kasaje si rukávy u košile, přiběhl k nim. „Ty sprosťáku!“ ukázal na vyděšenou hlavu, již Katka přitiskla s mateřskou péčí na hruď, „to se dělá, očumovat dívky na toaletách?!“
„To není pravda,“ bránila se hlava, snažíc se zavrtat co nejhlouběji mezi Katčino výstavní poprsí. „Já se odsud vůbec nehnul. Navíc,“ dodal, „moje spodní část nevidí. Nemohla tedy nikoho okukovat.“
„Ale šáhnout si může, co?“ zažalovala víla. „Plácnul mě přes zadeček!“
„Cože?“ zvolal pohoršeně troll a tasil mačetu. „Nadělám z tebe sekanou, nádivo!“
„Tak počkat!“ vyjekla zděšeně Katka. „To nesmíte!“
„A pročpak?!“ vypískl vysokým tónem troll, a jako by si teprve nyní uvědomil, v jakých místech se nachází obžalovaná hlava, vyvalil oči. „To není špatný.“
„Cože?“ podivila se milencovu zasněnému výrazu rozčilená víla a vzápětí ho pohoršeně rýpla loktem do žeber. „No tfuj, Ferdo! Neokukuj jí ňadra!“
„Eh!“ hekl zasněně troll, probíraje se z náhlého výpadku vědomí. „Co jsem to chtěl?“
„Přepadl mě na záchodě bezhlavý úchyl!“ vrátila ho do reality víla. „Ztrestej ho!“
„Hned!“ vžil se troll zpátky do role žárlivého násilníka a zamával mačetou. „Žádám vysvětlení! Chci vědět, jakým právem napadl trup této pobryndané hlavy moji snoubenku!“
„Já taky,“ zaznělo náhle za jejich zády. „Nechápu, proč by rytíř ošahával vílu, když má za partnerku mnohem větší krasavici. Jeho počínání mi nedává smysl.“
„No tohle?“ zesinala víla ve tváři. „Slyšel jsi, Ferdo? Tady si někdo dovolil kritizovat moji postavu!“
„Klid, Kvítku. Hned toho drzého sprosťáka nakrájím na nudličky,“ zabručel nevraživě troll a prudce se otočil. Místo válečného pokřiku však vyprodukoval pouze jakési myší zapištění.
Přímo nad nimi se tyčil mohutný tříhlavý drak. V tlamách se blýskaly špičaté zuby, tlapy zakončovaly nabroušené drápy a statné tělo pokrýval pancéřovaný krunýř.
„Cos říkal, mladíku?“ zafuněl drak a zlostně si trolla změřil. „Nejsi poněkud přidrzlý?“
„Eh, sorry, kámo,“ hekl zdánlivě se menšící troll, použiv náhle mačetu k čištění špinavých nehtů. „Jen jsem nejapně vtipkoval.“
„Tak se mi zdá, že tady někdo neuvěřitelně kecá,“ sklonil drak jednu z hlav a vyfoukl bojovníkovi do tváře neředěný koncentrát cigaretového kouře. „Nelžeš?!“
„Ne, prosím,“ rozkuckal se troll pod tvrdým náporem objemné dávky nikotinu, a připomínaje chameleona, barvil se do zelena.
Drak k němu sklonil druhou hlavu a vydechl z roztažených nozder další várku tabákového dýmu. „Opravdu nelžeš?“
„Huhly huh!“ zalapal podlamující se troll po relativně čistším vzduchu. „Eh, blech, plech.“
„Co to povídáš?“ sklonil k němu drak třetí hlavu.
„Stop! Přestaňte, prosím,“ zasáhla víla. Vyskočila před dusícího se trolla a natáhla proti šklebícímu se drakovi paže. „Zadržte! Ferda má slabé plíce. Ještě dostane astmatický záchvat.“
„Prosím?“ podivil se drak a zaskočeně si změřil dávícího se bojovníka. Poté se uklonil a k úžasu přítomných vysekl omluvu: „Pardón, ale netušil jsem, že zdravotní stav vašeho nápadníka je tak ubohý, slečno. Chtěl jsem ho pouze postrašit. Když už ale došlo k takovémuto zádrhelu, zjednám nápravu. Zavolám mobilem doktora.“
„Děkuji za pochopení, ale vykurýruji si ho sama,“ prohlásila víla a odtáhla polochcíplého snoubence k baru. Tam mu kromě umělého dýchání z úst do úst nasadila léčebnou alkoholickou kúru, která začala brzy zabírat.
Drak je chvilku zaskočeně pozoroval, načež obrátil jednu z hlav ke Katce. „A ty si, holka, zapamatuj jedno. Nenechávej chodit rozpůleného kamaráda na hajzlík, jinak odsud neodejdete živí. Vždycky nenarazíte na dobráka mého formátu, který vám pomůže. Jasné?“
„Ano, prosím,“ polkla stísněně Katka, marně dumajíc nad tím, proč se jí tříhlavý drak mění přímo před očima v devítihlavou obludu. Že by tolik pila?
„Ihned zjednáme nápravu,“ doplnila hlava.
„Není třeba,“ vynořil se náhle vedle nich tučný hostinský. „Další pohroma nehrozí. Zavedl jsem spodní díl tam, kam patří. Do dveří s panáčkem.“
„A trefí zpátky?“ zajímala se Katka.
„Jen klid. Ještě jsem nepotkal nikoho, kdo netrefí zpátky do lokálu,“ pronesl jednoznačně hostinský a naservíroval na stůl nový lomcovák. Pak společně s drakem zmizel v davu.
„Promiňte mi, Katko,“ pronesla zkroušeně hlava, „je mi trapně. Pozvu vás na seznamovací dýchánek a vypadám jako neotesaný ožrala. Strašně se stydím.“
„To je v pořádku,“ usmála se Katka, jíž se po zažehnaném nebezpečí a zdolání druhého lomcováku začalo v lokále líbit. „Víš, že seš prima chlap, Joachyme. Jak ses vůbec stal bezhlavým rytířem?“
„Ále,“ vzdychla hlava, „šoupli mě na špalek a popravili. Holt, byla to tenkrát smůla. Náš panovník vyhrál ve válce se sousedním vladařem devět bitev z deseti a já se, jako na potvoru, zúčastnil zrovna té prohrané. Protivník mě zajal a bez milosti popravil.“
„A nebolelo to?“
„Ani ne. Mnohem horší bylo, že jsem domů místo očekávané kořisti přinesl v podpaží pouze vlastní hlavu. Rodiče mi vynadali do vagabundů a vyčinili mi, že jsem jim nepřilepšil k ubohé státní penzi.“
„To je mi líto,“ pohladila ho po slepených vlasech Katka a znepokojeně se rozhlédla po místnosti: „Není tvá spodní část na záchodě nějak podezřele dlouho?“
„Nojo,“ přikývla hlava. „Už se měl dávno vrátit.“
„Nemám se po něm mrknout?“
„Stůj!“ vyděsila se hlava. „Přece nechceš jít na pánské záchodky? Ještě se přiřítí přiopilý trpaslík a vyvolá další malér. Vyřešíme to jinak.“
Hlava se pootočila na stolní desce a zavolala na značně podroušeného skauta, jenž vrávoravou chůzí opouštěl chodbičku k toaletám: „Hej ty, neviděls na záchodě moje tělo?!“
„Tvoje tělo?“ zakymácel se jak laťka ve vichřici skaut a zaťukal si významně na čelo. „Jsem sice opilý, ale ne tolik, abys ze mě dělal blbce, ožralo. Nemohl jsem tě tam přeci vidět, když jsi tady, ne? Nazdar!“
Skaut sklapl podpatky, zasalutoval a potácivě se odpotácel k hudebnímu boxu, z něhož po vhození mince zazněla budovatelská píseň o stoprocentním plnění pracovního plánu.
„Co teď?“ zajímala se Katka.
„Mám nový nápad,“ zajiskřilo hlavě v očích. „Dopij.“
„Cože? Chceš mě opít?“
„Houby opít. Mám vynikající plán.“
„Tím, že mě opiješ?“
„Ale ne,“ hlesla mrzutě hlava. „Chci poprosit hostinského, jestli by se nepodíval po mojí spodní části. A jelikož ho nejlépe přilákáme prázdnou sklenicí, navrhuji, abys dopila. Jestli ale nechceš pít,“ ztišila hlava spiklenecky hlas, „vylej pivo nepozorovaně do květináče. Výsledek bude stejný, přitáhne hostinský.“
„Cože? Mám věnovat pivo kytkám? Taková škoda,“ probudily se v Katce dosud utajované pivní geny a navzdory původnímu zdráhání vyprázdnila tuplák s pivem i nedopitý lomcovák.
Ne vždy však teorie najde uplatnění i v praxi, a tak se místo hostinského dostavil vyléčený troll s vílou.
„Nepůjdete si s námi zahrát kuželky?“
„My dva?“ překvapila Katku nenadálá vstřícnost dvou nedávných nepřátel. „Že tak najednou?“
„Pohřešujeme kouli,“ vycenil troll škodolibě žluté zuby, „a tak mne napadlo, že by ji mohla nahradit zde přítomná hlava.“
„Cože?“ zbledla hlava. „Jsem snad sportovní náčiní?!“
„Tak to tedy ne!“ rozhorlila se i Katka. „Nenechám si otloukat nápadníka. To radši půjdu domů.“
„Přáli jste si platit?“ přiřítil se s překvapivou rychlostí hostinský a vytáhl ze zamaštěné kapsy kalkulačku. „Pokud ano, hned to spočítám. A protože jste tady, slečno, prvně, napočítám vám útratu se slevou.“
„Cože?“ podivil se troll. „Ty nebudeš šidit?“
„Ticho!“ utrhl se na něho nevraživě hostinský, načež se k nim přitočil tříhlavý drak. „Jestli máte problém, jsem plně k dispozici. Mám tři mozky, hravě to přesčítám.“
„Sklapni!“ znejistěl hostinský. „Tohle se týká pouze slečny a mojí maličkosti!“
„A mě,“ přidala se hlava. „Za Katku platím já. Akorát musíte, šéfe, chvilku počkat, protože peněženku vlastní moje spodní část.“
„Cože?“ zbrunátněl hostinský. „Tak proč mě voláte?“
„Protože tady troll shání kuželkářskou kouli,“ nahlásila svědomitě Katka.
„Pardon,“ zabručel stydlivě drak. „Kuželky dneska nebudou. Mysle, že zřím meloun, spolkl jsem vrhací kouli.“
„Cože?“ zesinal hostinský. „Můj majetek!“
„Jen klid,“ pokusil se ho uchlácholit drak. „Zítra ráno kouli vrátím.“
„Jen to ne,“ sepjal hostinský zděšeně paže. „To radši na náklady podniku koupím novou.“
„Mimochodem,“ zeptala se hlava, „nevíte, kde se zdržela moje spodní část?“
„Ta?“ zamručel hostinský, „Nějaký barbar schoval šroubky od brnění za záchodovou mísu a váš nevidoucí trup je nemohl najít. Vše jsem ale uvedl na správnou míru, a tak se vaše druhá část právě hází do gala.“
„No vida!“ zaradovala se Katka a nadšeně vyzunkla další lomcovák. „Ještě jeden.“
„Nám dva,“ přidali se troll s vílou.
„A mně trojičku. Do každé hlavy jeden,“ dodal rozjařile drak, roztahuje šklebící se mordy od uší k uším. „A víte co, mládeži,“ rozhlédl se vesele po ostatních, „já to platím. Má prostřední hlava dnes slaví narozeniny. Kamarádi, vemte sklenky, napijeme se.“
„A co Joachym?“ upozornila Katka. „Nepočkáme, dokud se nevrátí rytířovo tělo? Můj nápadník si jistě lokne s námi.“
„Správně,“ podpořila ji víla. „Aspoň spláchneme trapnou záležitost ze záchodků.“
„Hlavně, aby zas nezabloudil,“ zamručela hlava.
„Jen klid. Dojdu pro něho,“ zvedl se ochotně slintající troll, jenž se nemohl dočkat, až naplní žaludek za cizí peníze. Hbitě vyběhl k toaletám, odkud se vrátil během několika mála vteřin. To hlavní, Joachymův trup, nevedl.
„Kde máš rytíře?“ podivila se víla.
„No,“ podrbal se troll ve vlasech, „já ho nenašel.“
„Prosím?“ ustrnula hlava. „Ještě před malou chviličkou tam byl. Hostinský povídal, že si šroubuje brnění.“
„Přesně tak,“ přidala se k nápadníkovi Katka a podezíravě si trolla změřila. „Že tys Joachymovi neodpustil přepadení snoubenky na dámském záchodku a rozhodl ses pomstít? Přiznej se!“
„No Ferdo?!“ pronesla káravě víla.
„Ale tak to není,“ zablekotal dotčeně troll. „Já mu nic neudělal. Copak bych mohl, když jsem ho nenašel?“
„Nekecáš?“ pronesl výhružně drak, tlamu plnou cigaretového dýmu.
„No dovol?“ zbledl troll. „Za co mě máš? A vůbec,“ pozvedl k přísaze pravou ruku, „jestli jen trochu lžu, ať klidně ztratím své mužství.“
„Bože! Jen to ne!“ polekala se víla a rychle mu nakoukla do trenýrek. Vzápětí se rozzářila jak měsíček: „Nelhal!“
„A je to v háji,“ zahořekovala hlava. „Co si bez spodní části počnu?“
„A je spodní díl tolik nutný?“ zeptal se zvídavě drak.
„Samozřejmě,“ přikývla Katka. „K čemu mi bude za dlouhých večerů samotná hlava? S tou si moc radovánek neužiji.“
„Nojo,“ objala ji kolem ramen konejšivě víla. „Soucítím s tebou, drahá.“
„Já taky,“ přidal se troll
„Neošahávej cizí ňadra!“ zasadila mu vzápětí víla rázný úder do kebule.
„Nechte toho!“ okřikl hašteřící se trojici drak, uváděje v činnost své tři mozkovny. „Na truchlení máme času habaděj. Pokusíme se pohřešované tělo najít. Prozkoumáme místní záchodky. Já, troll a hlava prohlídneme pisoáry, zatímco děvčata navštíví dámské toalety. Je všechno jasné?“
Skupinka přikývla. Drak popadl mapu, troll hlavu a víla Katku, kterou se snažil alkohol odtáhnout jiným směrem. Odhodlaně zamířili k toaletám. Vpadli do určených místnůstek, odkud po krátké chvilce vyběhlo sedm zděšených trpaslíků, opilý skaut a ječící divoženka, provolávajíce cosi o prapodivné záchodové lustraci.
V lokálu zahučelo a zvedli se přátelé postižených. Pionýrský vedoucí, Sněhurka, skupina jezinek a jednooký titán. Všichni vypadali značně pohoršeně a sborově odmítali přijmout Katčino vysvětlení, že pod divoženčinou sukní hledala ztraceného rytíře. Schylovalo se k boji. Husité přitáhli vozovou hradbu, zápasníci suma rozprostřeli žíněnky a připravovanou šarvátku nezažehnal ani policejní seržant Kuřátko, který, převlečen za falešného dědu Mráze, čekal v lokálu na příchod tajného informátora. Komusi v davu totiž nedopatřením vylétl z ruky bumerang a Kuřátko si po úderu do hlavy ustlal s libým úsměvem ve tváři na špinavé podlaze.
Už se zdálo, že válečnému konfliktu nic nezabrání, když se stalo něco nepředvídaného. Dveře lokálu se rozletěly dokořán a přímo mezi znesvářené strany vpochodovalo bezhlavé tělo. V náručí neslo obrovitou kytici rozkvetlých růží, jakou hostinec U Pavouka jaktěživ nespatřil. Osazenstvo ztichlo úžasem. Dokonce i otylý hostinký, zaskočen nezvyklým klidem, vykoukl ze svého protiatomového krytu.
„Co to má znamenat?“ otázal se vyjeveně.
„Nesu květiny pro svoji vyvolenou,“ proneslo klidně tělo, jako by si ani neuvědomovalo, že málem zavinilo hromadný masakr. „Copak jste se nikdy nezamilovali?“
„Já ano,“ pípl kdosi, načež vystoupila na scénu růžolící Katka s hlavou v náručí.
„To je můj milý,“ pronesla stydlivě a políbila hlavu na čelo. „My se možná budem brát.“
Poté vyběhla rytířově tělu vstříc a přitiskla se nápadníkovi na prsní pancíř.
„Fíha! To je lepší jak červená knihovna i televizní seriály,“ hlesla okouzleně Sněhurka a společně s trpaslíky začala radostně tleskat. Vzápětí se přidaly divoženky a z titánova oka skanula slza dojetí. Nebezpečí rvačky pominulo.
Znovu se rozpoutala bujará zábava. Připíjelo se na dračí narozeniny i záchodové nedorozumění, oslavovaly se zásnuby Joachyma s Katkou. Vše klapalo jak přesně natažené hodinky, a tak seznámení na inzerát mělo pouze malý, ale zásadní nedostatek. Katka si z prožité noci pamatovala jen jediné. To, jak s Joachymem krátce před rozbřeskem seděli na manželské posteli a ona se ho snažila zbavit přebytečného brnění. Utažené šroubky však držely natolik dobře, že nakonec usnuli dřív, než mezi nimi k čemukoliv došlo. Inu, i tak to chodí.
k ZA 33
k Povídkám
k ZA
na start