Z kosmických doků
Hlavním cílem tohoto letu bylo spojení s Mezinárodní kosmickou stanicí ISS. Raketoplán v zásobovacím MPLM modulu Raffaello dopravil na stanici zásoby a v nákladovém prostoru i další vybavení, především manipulátor SSRMS (Canadarm2) a anténu UHF.
Přípravy k letu STS-100 proběhly podle plánu a odpočítávání bylo zahájeno 16.4.2001. Tentýž den byla také v 8:48 UT nákladní kosmická loď Progress M-44 odpojena od ISS a ještě téhož dne byla brzdicím manévrem navedena do hustých vrstev atmosféry, kde zanikla.
Dalším plánovaným krokem příprav bylo přepojení lodi Sojuz TM-31 z portu +Z (dolní port na modulu Zarja) na port -X (zadní port na modulu Zvezda). K tomu došlo 18.4. Celá posádka Expedice 2 se v Sojuzu TM-31 odpojila od ISS ve 12:37 UT. Přelet ručně pilotoval Usačev a ve 13:01 loď úspěšně připojil k zadnímu portu stanice. Tímto manévrem se uvolnil prostor pro bezpečné připojení MPLM Raffaello na modul Unity při letu STS-100. I zbytek odpočítávání proběhl úspěšně, Endeavour STS-100 odstartoval z rampy 39A na KSC přesně podle plánu ve čtvrtek 19.4. v 18:40:42 UT. Ke spojení raketoplánu s ISS došlo bez problémů v sobotu 21.4. v 13:59:07 UT na portu +X (PMA-2 na přední části modulu Destiny).
Následující den vystoupili Hadfield a Parazynski do volného kosmu (EVA-1). Na povrch modulu Destiny namontovali anténu pro pásmo UHF a k Destiny rovněž připojili paletu SLP s kanadským manipulátorem pro ISS (SSRMS/Canadarm2). Manipulátor rozložili pro ověřovací zkoušky. Výstup byl zahájen v 11:45 UT a ukončen v 18:55 UT, takže trval celkem 7h 10m.
V pondělí 23.4. v 9:25 UT byly otevřeny průlezy mezi raketoplánem a stanicí ISS a obě posádky se setkaly. Odpoledne byl logistický modul MPLM Raffaello vyzdvižen z nákladového prostoru raketoplánu a připojen na uzel +Z (dolní) modulu Unity. Bylo zahájeno překládání nákladu. V 19:26 UT však byly průlezy mezi raketoplánem a ISS opět uzavřeny a v raketoplánu začalo snižování tlaku atmosféry v rámci příprav na EVA-2.
Druhý výstup do kosmu (EVA-2) uskutečnili Hadfield a Parazynski v úterý 24.4. Kosmonauti především zapojili kabeláž SSRMS přímo na modul Destiny a odpojili od palety SLP. Hadfield z boku modulu Unity demontoval prozatímní komunikační systém ECS. Protože při montáži kosmonauti narazili na problémy (záložní silový kabel SSRMS fungoval až na třetí zapojení a jeden konektor systému ECS byl rozlomen) výstup se protáhl na 7h 40m.
25.4. došlo na ISS k závadě na palubní počítačové síti, která znemožnila pokračovat ve zkouškách SSRMS. Pokračovalo však překládání nákladu. Závada na počítači C&C 1 však byla závažná, protože se zřejmě porouchal pevný disk. Poté, co roli hlavního počítače převzal C&C 2, bylo zjištěno, že nelze prostřednictvím lokální sítě přistoupit k programům a datovým souborům na serveru. I po připojení třetího záložního řídicího počítače problém přetrvával, vzhledem k tomu, že i u něj byly problémy s pevným diskem. V důsledku závady na počítačích nebyla anténa pro pásmo Ku zaměřována na družice TDRS. Přenos telemetrie na Zemi nouzově zajišťoval v omezeném rozsahu komunikační systém raketoplánu Endeavour. Raketoplán toho dne musel dokonce na několik hodin zajišťovat i čištění atmosféry celého komplexu, protože kolem 15:00 UT došlo k úplnému výpadku zařízení Vozduch na odstraňování CO2 z atmosféry v modulu Zvezda a podařilo se jej opravit až kolem 18:45 UT.
Také 26.4. přetrvávaly problémy s počítači na ISS. Bylo proto rozhodnuto odložit odpojení a odlet raketoplánu od ISS o dva dny, až na 30.04.2001. Současně byla ruská strana požádána o odklad startu lodi Sojuz TM-32, také alespoň na 30.04.2001. Odklad se však nesetkal s pochopením a tak se nakonec 27.04.2001 obě strany dohodly na kompromisu, podle kterého měl Sojuz TM-32 sice odstartovat v původně plánovaném termínu, ale přílet k ISS by v případě potřeby o jeden den protáhl, takže k připojení by v každém případě došlo až po odletu STS-100. V průběhu dne bylo na ISS řízení orientace stanice dočasně předáno počítačům na palubě raketoplánu Endeavour v rámci pokusů o obnovení normálního chodu počítačové sítě komplexu. Téhož dne byla ještě provedena plánovaná korekce dráhy komplexu motory raketoplánu. Pak se pomocí počítače v modulu Unity podařilo zajistit ovládání zámků uzlů CBM, takže bylo možno odpojit MPLM Raffaello od ISS a pomocí RMS ho uložit zpět do nákladového prostoru raketoplánu.
Na ISS se mezitím podařilo situaci s počítači stabilizovat výměnou C&C 1 za identický počítač z výbavy modulu Destiny, dosud používaným pro řízení experimentů. Bylo rozhodnuto vadný počítač odeslat na Zemi k podrobnému prozkoumání. Kolem 20:00 UT byla prázdná paleta SLP pomocí manipulátoru SSRMS, který ovládala Helms[ová], přesunuta nad nákladový prostor raketoplánu, kde ji kolem 21:00 UT převzal manipulátor RMS, ovládaný Hadfieldem, a nakonec ji uložil do nákladového prostoru raketoplánu.
U Sojuzu TM-32 tedy přece jen celé přibližování a spojení se stanicí ISS, proběhlo podle původ-ního plánu, protože problémy na ISS se podařilo včas vyřešit a raketoplán Endeavour STS-100 od stanice odletěl už v neděli 29.04.2001. Raketoplán Endeavour STS-100 přistál na Edwards AFB v úterý 01.05.2001 v 16:11 UT, když plánované přistání na KSC muselo být odvoláno pro nevyhovující počasí.
Sojuz TM – 32
Hlavním cílem letu byla výměna lodi Sojuz TM (konkrétně Sojuz TM-31) na stanici ISS, kde slouží jako nouzové záchranné plavidlo. Takovýto let se také někdy označuje jako Taxi Mission. Posádka, která odstartuje v nové lodi, se po několika dnech pobytu na ISS vrátí na Zemi ve staré lodi. Dne 11.4.2001 byl do posádky Sojuzu TM-32 oficiálně jmenován i první "kosmický turista" Dennis Tito z USA. Ten se na to už delší dobu připravoval v Rusku, kterému za svůj let zaplatil neoficiálně kolem 20 milionů USD. Start byl plánován na 28.04.2001.
25.4.2001 však došlo na ISS k závadě na palubní počítačové síti a komunikačním systému, díky Endeavour STS-100 nedošlo k ohrožení životů členů posádky. Ostatní situace je popsána výše.
Nosná raketa Sojuz s kosmickou lodí Sojuz TM-32 tedy odstartovala z Bajkonuru podle plánu 28.4. v 7:37 UT. I celé přibližování a spojení se stanicí ISS proběhlo podle původního plánu, protože problémy na ISS se podařilo včas vyřešit a raketoplán Endeavour STS-100 od stanice odletěl už v neděli 29.4. V pondělí 30.4. v 7:38 UT se tedy loď Sojuz TM-32 bez problémů a v automatickém režimu připojila na dolní port modulu Zarja (+Z). Po kontrole hermetičnosti byly kolem 9:30 UT otevřeny průlezy a návštěvnická posádka se na palubě ISS setkala s její druhou stálou posádkou (Expedice 2). V průběhu dne byla tvarovaná křesla ze Sojuzu TM-32 vyměněna s křesly z lodi Sojuz TM-31.
V dalších dnech se posádky věnovaly přenášení nákladu a přípravě Sojuzu TM-31 na přistání. Dennis Tito fotografoval, natáčel na video a pořádal tiskové konference. Přestože prošel jen zkráceným výcvikem, na stav beztíže se adaptoval docela dobře. První den po startu se mu sice udělalo nevolno, ale to brzy přešlo a Tito si pak mohl užít svůj výlet na oběžnou dráhu bez dalších rušivých momentů. NASA sice Tita na ISS neviděla ráda, prý kvůli možnému poškození zařízení a zdržování ostatních členů posádky, takže například do amerických modulů směl podle dohody Tito vstupovat jen v doprovodu, ale to Titovi v žádném případě nevadilo. Při tiskových konferencích mluvil o svých silných zážitcích a nabádal k letu i další zájemce.
V neděli 06.05.2001 se obě posádky rozloučily a návštěvníci nastoupili do Sojuzu TM-31. V 02.21 UT se od ISS odpojili a v 05:41:23 v návratové kabině Sojuzu TM-31 úspěšně přistáli v Kazachstánu. Let návštěvnické posádky trval celkem 7 dní 22 hodin 7 minut a loď Sojuz TM-31 splnila svůj úkol po letu dlouhém 186 dní 21 hodin 49 minut. Tito se i po přistání cítil dobře, takže bylo možno konstatovat, že první skutečný výlet na oběžnou dráhu (a v tomto případě i na kosmickou stanici) byl úspěšný a mohou se začít připravovat i další. U ISS tedy zůstal jako nouzové plavidlo nový Sojuz TM-32.
STS-104 / ISS-7A / F-24
Hlavním cílem tohoto letu bylo spojení s Mezinárodní kosmickou stanicí ISS. Raketoplán dopravil na stanici univerzální přechodovou komoru Quest (alias Joint Airlock) a celkem 4 vysokotlaké plynové nádrže HPGT (High Pressure Gas Tanks) na paletách Spacelab. Po spojení raketoplánu s ISS byla nová přechodová komora připojena na pravý port modulu Unity (+Y). Přechodová komora umožňuje výstupy ze stanice jak v amerických skafandrech (EMU), tak i v ruských skafandrech (Orlan). Speciální pumpa na odčerpávání atmosféry také snižuje ztráty vzduchu uvnitř stanice při EVA.
Původní termín startu (14.06.2001) byl několikrát odložen kvůli problému s novým manipulátorem SSRMS (Canadarm2) na ISS. Manipulátor byl nezbytný k instalaci nové přechodové komory (pojmenované Quest), protože do potřebného místa už manipulátor RMS na raketoplánu nedosáhne. Při testech SSRMS se koncem května 2001 objevily problémy se záložním systémem ovládání. Po SW opravách se při dalších testech problém už neobjevil, takže v polovině června 2001 byl manipulátor SSRMS prohlášen za plně provozuschopný a datum startu STS-104 bylo stanoveno na 12.7.
Další přípravy už probíhaly podle plánu a ostré odpočítávání ke startu bylo zahájeno v pondělí 9.7. a proběhlo bez problémů. Pčasí bylo vyhovující, takže raketoplán Atlantis STS-104 odstartoval z KSC (LC-39B) přesně podle plánu ve čtvrtek 12.7. v 9:03:59 UT (11:03:59 SELČ). Po úspěšném stíhání a přibližování se raketoplán Atlantis připojil k ISS 14.7. v 3:08 UT na přední port PMA-2 (+X).
Hned následující den, tedy v neděli 15.07.2001, se uskutečnil první výstup do kosmu (EVA-1). Gernhardt a Reilly ho přepojením skafandrů na vlastní zdroje oficiálně zahájili v 03:10 UT. Kosmonauti nejprve připravili modul Quest na přesun tím, že na jeho povrch namontovali madla pro pozdější připojení jednotek HPGA (High-Pressure Gas Assembly), odstranili kryt montážního uzlu PCBM (Passive Common Berthing Mechanism) a odpojili kabely temperačního topení modulu. V 04:49 UT manipulátor SSRMS ovládaný Helmsovou z modulu Destiny, uchopil modul Quest a přenesl ho z nákladového prostoru raketoplánu k pravobočnímu (+Y) uzlu ACBM (Active Common Berthing Mechanism) modulu Unity, kde byl zachycen v 07:10 UT. Kosmonauti ještě propojili základní kabeláž mezi ISS a novým modulem a také na povrchu stanice rozmístili výbavu pro další výstupy. V 9:09 UT byla EVA-1 oficiálně ukončena zahájením rekomprese přechodové komory EAL. Celkem 5 h 59 min.
V dalších dnech se obě posádky věnovaly vybavování modulu Quest. Kosmonauti propojili potru-bí chladicí vody mezi moduly Quest a Unity (přitom došlo k úniku cca 1 litru kapaliny), instalovali v modulu Quest řídicí počítač, komunikační prostředky, detektory kouře a ventilační systém. Krátce před koncem pracovního dne byl zjištěn únik atmosféry z vestibulu mezi moduly. Netěsnost systému systému IMV (Intermodule Ventilation) však nebyla odstraněna ani po výměně ventilu VRV (Vent Relief Valve). Ventil byl proto dočasně zaslepen. V řídicím středisku bylo rozhodnuto o 24hodinovém odkladu 3. výstupu astronautů plánovaného z modulu Quest a současně o prodloužení letu raketoplánu o 1 den.
Ve středu 18.07.2001 se uskutečnil druhý plánovaný výstup do kosmu (EVA-2). Zahájení výstupu se poněkud zdrželo v důsledku krátkodobého výpadku počítače C&C č. 3, čímž bylo znemožněno uvedení manipulátoru SSRMS do provozu. Gernhardt a Reilly po vyřešení problémů zahájili EVA-2 v 3:04 UT. Hlavním úkolem byla montáž vysokotlakých nádrží na modul Quest. Pomocí SSRMS byla nejprve kyslíková nádrž HPGA č.1 vyzdvižena z nákladového prostoru raketoplánu a přemístěna ke svému místu na modulu Quest, kam ji nakonec kosmonauti ručně usadili, připevnili a otevřeli propojovací ventil. Na Zemi pak bohužel nezaregistrovali očekávané zvýšení tlaku v kyslíkovém potrubí uvnitř modulu Quest. Kosmonauti zkoušeli na příkaz z řídicího střediska ventil znovu uzavřít a otevřít, ale bez úspěchu. Pustili se tedy zatím do instalace dusíkové nádrže HPGA č.4. V průběhu přesunu nádrže předala Helmsová ovládání SSRMS Vossovi a odběhla do modulu Quest, kde podle instrukcí ze Země změnila nastavení ventilů, které bránily průtoku kyslíku v potrubí. Akce byla úspěšná a problém tím byl vyřešen. Montáž dusíkové nádrže proběhla již s menšími problémy, když kosmonauti museli počkat na zahřátí zámků upevňovacího mechanismu. Po úspěšné instalaci kyslíkové a dusíkové nádrže (čímž byl modul Quest připraven k použití) byla zahájena montáž ještě další kyslíkové nádrže (se kterou se původně pro EVA-2 nepočítalo), aby při EVA-3 vznikla časová rezerva pro řešení případných problémů. Také druhá kyslíková nádrž (HPGA č.2) byla úspěšně nainstalována, a výstup do kosmu mohl být ukončen. K tomu došlo v 09:33 UT, takže oficiální délka EVA-2 byla 6 hodin 29 minut.
19.07.2001 Lindsey a Voss nahradili netěsnící ventil VRV ventilačního systému IMV v modulu Quest dosud nepotřebným analogickým ventilem z laboratoře Destiny. Během dalších zkoušek již nebyl zaznamenán únik vzduchu. Později téhož dne Kavandiová, Voss a Helmsová instalovali poklop průlezu mezi úseky E/L (Equipment Lock) a C/L (Crew Lock) modulu Quest. Po uzavření průlezu a zkušebním snížení tlaku ve vlastní výstupní komoře C/L se projevila řada netěsností, které se však podařilo následující den opravit, takže řídicí středisko MCC-H prohlásilo modul Quest za provozuschopný.
Ve dnech 18. a 19.07.2001 se také uskutečnily dvě obvyklé korekce dráhy (zvýšení) komplexu ISS motory RCS raketoplánu. V sobotu 21.07.2001 se uskutečnil třetí plánovaný výstup do kosmu (EVA-3), tentokrát však poprvé přes modul Quest. Poprvé byla použita nová metodika výstupu. Ve 23:45 UT (ještě 20.07.2001) Gernhardt a Reilly zahájili dvouhodinové dýchání čistého kyslíku z masek. Pro rychlejší vyplavování dusíku z krve postupně cvičili na veloergometru. Poté v 00:35 UT Gernhardt a Reilly, které doprovázel Hobaugh, přešli do modulu Quest, v němž byl následně snížen tlak na 703 hPa. Kolem 01:20 UT kosmonauti ukončili dýchání čistého kyslíku a oblékli si skafandry. Kolem 02:20 UT Hobaugh opět zvýšil tlak v úseku E/L na obvyklou hodnotu 1014 hPa a v 02:55 UT byl otevřen průlez z modulu Quest do modulu Unity. V 03:15 UT Gernhardt a Reilly přešli do vlastní přechodové komory C/L modulu Quest a pak Hobaugh uzavřel průlez mezi úseky E/L a C/L (sám zůstal v E/L). Nakonec v 03:28 UT Hobaugh zahájil dekompresi úseku C/L. Po prověrce hermetičnosti úseku C/L dalo řídicí středisko souhlas k prvnímu výstupu kosmonautů z modulu Quest. Ten byl oficiálně zahájen v 04:35 UT přepojením skafandrů na vlastní zdroje.
Voss pomocí SSRMS přesouval dusíkovou nádrž HPGA č. 3 z palety SLP v nákladovém prostoru raketoplánu k modulu Quest. Gernhardt a Reilly mezitím nainstalovali na povrchu modulu Quest komunikační kabely a tepelné krytky na kotvičkách na dříve instalovaných nádržích HPGA. Pak převzali ze SSRMS poslední nádrž HPGA č. 3, ručně ji usadili na modul Quest, kde ji připevnili a propojili příruby potrubí. Po úspěšném otestování funkčnosti nádrže se nakonec kosmonauti ještě přesunuli k panelům fotovoltaických baterií na ITS-P6 a zkontrolovali zde přístroj pro měření elektrostatického potenciálu FPP (Floating Potential Probe) a servomotory natáčení panelů BGA (Beta Gimbal Assembly). Přesunuli se zpět do přechodové komory C/L modulu Quest. V 8:37 UT pak zahájením rekomprese komory C/L Gernhardt a Reilly oficiálně ukončili výstup EVA-3 (celkem 4 h 02 min).
V neděli 22.07.2001 v 02:54 UT byly uzavřeny průlezy mezi ISS a raketoplánem. V 04:54 UT se raketoplán Atlantis STS-104 odpojil od ISS a pak provedl pravidelný kontrolní oblet kolem ISS. V druhé polovině dne měla posádka raketoplánu osobní volno.
K přistání mělo dojít 24.07.2001, ale bylo odloženo o jeden den pro přeháňky a bouřky v okolí KSC. Ve středu 25.07.2001 však už vše bylo v pořádku, takže raketoplán Atlantis v 03:39 UT přistál na dráze č. 15 SLF na Kennedy Space Center. Let STS-104 tedy trval 12 dní 18 hodin a 35 minut.
k ZA 33
k ZA
na start