Voynichův rukopis
Je to 300 (jinde se uvádí 170, 235, 270) stran textu psaného neznámým písmem doplněného kresbami. Na některých jsou podivné, botanikům neznámé rostliny, jiné mají vztah k astronomii nebo astrologii. Jinde je text doplněn malými postavičkami neoděných žen koupajících se v jakýchsi tůňkách nebo jezírkách, kterými sem a tam protéká voda. Celek působí naprosto bizarně. Za jednoho z možných autorů je považován středověký génius Roger Bacon (1214- 1294). V každém případě to musel být muž velmi vzdělaný a také bohatý.
Do Prahy rukopis přivezl J. Dee (1527- 1608), který jej dostal od vévody z Northuberlandu. J. Dee byl opravdu jednou z nejzajímavějších postav renesanční doby. Matematik, astrolog a mág, který se zabýval mimo jiné i tzv. Henochiánskou magií. Od roku 1528 se jeho hlavním společníkem stává Edward Kelley. Po příjezdu do Prahy se ti dva ubytují u rytíře Tadeáše z Hájku. Jak vidíte, koncentrace zajímavých osobností byla v té době v Praze opravdu vysoká. Aby získali přízeň a pozornost císaře, daruje mu J. Dee rukopis. Pak je milostivě přijat, aby mohl předvést své Kouzel-né zrcadlo (= Tezcatlipovo Dýmající zrcadlo), které prý ukazovalo budoucnost. Podobný přístroj vlastnil i slavný Nostradamus, ale to už je jiný příběh. Z mnoha různých důvodů, v nichž svou roli jistě sehrály i dvorní intriky, musel J. Dee dát brzy Praze sbohem a Rudolf II rukopis předává k rozluštění rektoru Karlovy univerzity. Protože se to nedařilo, byl později poslán Athanasiovi Kirchnerovi. Alchymista, ale především kryptolog, později vstupuje do jezuitského řádu ve Frescatě a bere sebou do kláštera i svou knihovnu a rukopis, který v archívu odpočíval až do r. 1912.
Na začátku padesátých let se pak Voynichovým rukopisem zabýval další světově známý kryptograf W. F. Freidmam (1891-1969), ale i on musel nakonec uznat, že rozluštění je nad jeho síly. Snad právě nezdar tohoto slavného muže odradil mnohé od dalších pokusů a tak teprve s nástupem počítačů se Voynichovu rukopisu věnovala pozornost a byl uložen v Bienikově knihovně rarit, kde je uložen dodnes.
Během posledního zkoumání se přišlo na zajímavou věc: Rukopis psali dva lidé! Ihned se samozřejmě vynořila teorie, která se jaksi sama vnucuje: J. Dee a E. Kelley věděli, jak Rudolf II miluje různé kuriozity a tak mu jednu vytvořili (nevím, zda by to bylo možné, ale snad by se daly porovnat rukopisné shody s písmem obou pánů) a proto řádný luštitel neuspěl. Text také tak trochu připomíná i tzv. automatické psaní. Vzpomínám si na ukázky velmi obsáhlých textů napsaných obdobně jako tento, naprosto neznámým písmem. Pak by šlo opravdu je jen historickou kuriozitou. Jenže co když je všechno jinak?
Nevím, ale myslím, že pro potřeby podvodu je dílo příliš komplexní a obsáhlé a tak si jako spisovatel SF snad mohu dovolit čirou spekulaci. Co když se J. Dee nechtěl se vzácným rukopisem rozloučit a tak se svým společníkem vytvořili kopii? Bylo by to tak nemožné? Svědčí pro to i fakt, že v textu nejsou žádné chyby, škrtance, nebo retuše.
Pak se ovšem vnucuje další otázka: Kde je originál? Možná shořel, když zfanatizovaný dav v r. 1586 dům J. Dee vypálil. Ale stejně tak je možné, že si ho vzal J. Dee do Prahy a teprve tady vytvořil opis.
Právem namítnete, že objev nějakého neznámého manuskriptu je dnes málo pravděpodobný. A tady se dopustím další spekulace. Je pravděpodobné, že by slavný mág tuto vzácnost nechal někde povalovat? Asi ne, naopak ho asi spíše chránil a pečlivě uschovával, stejně jako své Dýmající zrcadlo. Když pak poněkud ve spěchu musel opustit Čechy, předává tento magický předmět a všechny své knihy Vilému z Rožumberka. A možné místo úkrytu? Může být ve Vimperku, Třeboni, či na Krumlově. Píši o tom ze dvou důvodů:
1/ Tam, kde je Dýmající zrcadlo, může být i originál rukopisu nazvaného později Voynichův. Možnost existence těchto dvou předmětů by měla být pro akceschopné záhadology podnětem k dalšímu pátrání.
2/ Jedním z důvodů, proč Vonychův rukopis dosud nebyl rozluštěn, může být i to, že si všichni všímali jen pís-ma, ale zcela ignorovali doprovodné kresby. Co když právě ty koupající se dámy jsou klíčem šifry? Možná je důležitý i směr tekoucí vody, který určuje směr čtení. Při malém počtu použitých znaků by jeden mohl zastupovat více písmen...
Přiznám se, že nemám dost zkušeností, trpělivosti a ani odvahy pustit se do takové gigantické práce. Podle posledních výzkumů text vypadá jako série 24 (nebo 32) různých základních symbolů, které tvoří přes 5000 rozdílných sekvencí. Jsou tu ovšem i symboly, které se v celém spisu objevují jen jednou!
Může jít též o umělý nebo starý jazyk. Jednotlivá slova jsou pravděpodobně velmi krátká a tak je možné vyloučit němčinu, francouzštinu, ale asi i angličtinu. Jako nejpravděpodobnější jazyk přichází v úvahu hebrejština ve které se nezapisují samohlásky a je díky tomu o 20- 30% kratší.
Nicméně vyluštění rukopisu je zatím stále v nedohlednu…
Z. Patrick: Silnější než Däniken, Fantastická fakta
6/ 2000, Logos 1-2/ 1999, web Bienikovy knihovny rarit.
k ZA 33
na Fantastické Teorie
k ZA
na start