Festival Fantazie 2003
Podrobné statistiky připravujeme, stejně tak www stránku o FF 03, sledujte www.festivalfantazie.cz. A pochopitelně se těšte na další ročník 2.-11.7.2004.
Z tabulí FF uvádíme dvě básně:
Óda na JJ
Ať žije náš ztepilý
náčelník flotily.
Veselá jsem, když jsem s ním,
když s ním nejsem, marně sním.
Přestože ho rády máme,
tak ho s láskou pomlouváme.
Černá barva, ta mu sluší,
skrývá přece krásnou duši.
My ho všechny máme rády
jsme dobrými kamarády.
Jelikož jsme děvčata,
všechna pěkně okatá,
všimly jsme si náčelníka,
pohledného to mladíka.
Píšem na něj ódy vzletné,
snažíme se být proň pěkné.
My jsme špatní rýmaři,
ještě horší šprýmaři.
Protože ho rády máme,
všechny mu to uděláme,
do budoucna můžem slíbit,
že se mu to bude líbit
(plastikový model Enterprise :-))
Fanklub V.E.S.
Básnička pro nekrofily
Proč, má lásko, studená jsi,
proč Ti drahá padaj vlasy?
Tvé oči jsou zavřené,
krásné tváře zelené, tvoje ruka studená,
hladím tvoje kolena ...
Omlouvám se, musím jíti,
hlídač mrtvých na nás svítí.
neznámý autor
Vzpomínka na Kira Bulyčeva
Ani se tomu nechtělo věřit. Ten vitální starší pán, vždy usměvavý, který ještě dva měsíce před svou smrtí navštívil Chotěboř a Festival Fantazie, už nenapíše o Alence ani větu. Smutnou zprávu jsem dostal od Pavla Kotena, jeho průvodce festivalem, a pak už jen četl články na internetu. Chtěl bych se trochu vrátit do doby, kdy Kir pobýval na festivalu. Snad nám bude tiskárna milostiva a fotografie vyjdou aspoň trošku.
Vzpomínám si na své první setkání s Kirem Bulyčevem v roce 1997 na Parconu ve Spišské Nové Vsi. Povídal o svém psaní, o situaci fantastické literatury v Rusku a překladatel Vlado Ríša pomáhal jen občas, protože většina sálu rozuměla i bez překladu. Vyprávěl o napsání první povídky pod pseudonymem, ke kterému došlo kvůli rozhodnutí redakce na poslední chvíli vyřadit povídku, ačkoliv již byla vytištěna obálka časopisu v obrovském nákladu. Vyprávěl, jak se jeho kolegové opili a on jediný povídku dopsal. Vyprávěl také o své práci aspirant v Ústavu věd o Orientu Ruské akademie věd a o svých koníčcích. Už tenkrát to bylo příjemné.
Podruhé jsem Kira Bulyčeva potkal v roce 2000 na Euroconu v Polsku. Byli jsme tam kandidovat na pořádání Euroconu u nás. Kir byl jedním z hostů a již tenkrát jsem ho pozval k nám na Eurocon 2002. Jeho povídání bylo opět velmi příjemné a opět jsem si potvrdil, že není důležité, jaký jazyk člověk umí, ale že vůbec nějaký umí, protože se jistě dostane do situace, kdy bude rád, že se jej pracně učil. Byl jsem moc rád, protože kromě seznámení s jiným ruským spisovatelem a literárním agentem jsem tak měl možnost prohodit pár slov v ruštině i se samotným Kirem Bulyčevem, kterého obdivuji už od mládí.
Potřetí jsem se s Kirem setkal u nás na Festivalu Fantazie (www.festivalfantazie.cz), protože nemoc mu zabránila přijet na Eurocon. Jsem teď strašně rád, že k nám přijel, přestože podle agenturních zpráv byl již v té době nemocen. Jsem moc rád, že jsme potěšili desítky a stovky jeho fanoušků, kteří měli možnost v několika pořadech slyšet o něm, o jeho psaní, o Rusku a ruské fantastice.
Na conu jsme s Kirem zažili milou příhodu. Na začátku vyšlo najevo, že je zde bez víza, čertví jak se dostal přes hranice. Horší bylo, že jsme se báli problémů při návratu. Poprosili jsme proto starostu o podepsání dopisu, popisujícího důvody návštěvy Kira Bulyčeva u nás. Starosta nezklamal a přesto, že se jednalo o velmi neoficiální věc, podepsal i záštitu nad festivalem. Již ke konci conu pak přišel Kir Bulyčev k baru zoufalý, že ztratil všechny doklady. Všem nám hlavou prolétly všechny nepříjemnosti, které z toho plynou, zastyděli jsme se za fanoušky, že je něco takového možné. Postupně jsme ale vyzvídali na Kirovi, jak se to stalo a usoudili, že nebude od věci ještě znovu prohledat jeho pokoj. Bára, která Kirovi dělala také průvodce, mu šla pomoci hledat. Jaká byla naše úleva, když se vrátili oba rozzáření ze šťastného nálezu, nemusím popisovat. Kir nás pozval na panáka, fotil se s Bárou a podepsal jí druhý díl Mimozešťanů v Guslaru, který jsme vyžebrali na knihkupcích Walesu, ačkoliv šlo snad jen o vzorek. Budu Báře tu knížku opravdu závidět, protože je poslední silnou a krásnou připomínkou přátelského Kira Bulyčeva.
Václav Pravda
Nejlépe vyjádřil náš smutek Pagi v článku na Sardenu a Pavel Weigel v komentáři k článku.
Sbohem, Igore.
Je to už řada let, co sem k nám přivedl Alenku z planety Země. Letos k nám konečně přišel i její autor. Škoda, že to už nezopakuje. Mám jeho tvorbu rád a asi nejsem sám, po několika setkáních i autora. Jeho paměti svědčí, že si s režimem nezadal a patří k nejlepším popisům Ruska, co znám. Snad z jeho desítek knih naši nakladatelé ještě něco vyberou a splní se jeho přání vyjádřené v Chotěboři, že je pro něho důležitější, aby ho lidé četli než výše honoráře. Sbohem, Igore-Kire.
Pavel Weigel
k ZA 34
k Reportážím
k ZA
na start