Tradice versus pokrok
Leonard Medek i Československý Fandom mají společnou touhu víceméně zakonzervovat současný stav nebo se dokonce trochu v čase vrátit. Zjednoduším-li: Leonard Medek odmítá použití Internetu pro přihlášení na cony, Československý Fandom nechce na Parconu stovky fanoušků, seriály a hry. Odvolávají se na tradice, povyšují starší způsoby nad nové. Roli dle mého názoru hraje hlavně neochota se učit něco nového, neochota se změnit, neochota přijmout svět jaký je, i s jeho chybami a vývojem.
Každá tradice musela nějak vzniknout. Nevznikla naráz, ale postupným vývojem. Kdo může říci, že právě v konkrétním okamžiku jde o hotovou tradici, o tu "správnou" tradici? Přesto Leonard trvá na papírové přihlášce (jakkoliv neefektivní pro něj i pro pořadatele), Čs. fandom chce popřít realitu a chce se vrátit k takové podobě conů, jaká zde byla před několika lety, protože právě tu považuje za tu správnou. Já to chápu, že se dinosauři chtějí vrátit do dob, kdy byli mladí, ale i já už vím, že to prostě není možné a že už nikdy nebudu tancovat na hausparty pod širým nebem do půl těla nahý, nikdy nebudu stát nervózní na startu lyžařského slalomu. Jakkoliv rád bych si ten pocit znovu vyvolal.
Jakékoliv zastavení vývoje znamená stagnaci, stagnace znamená zánik. Nemusím doufám argumentovat ve prospěch tohoto tvrzení, předpokládám, že již bylo promrskáno generacemi filozofů i praktiků. My můžeme jen diskutovat, zda jde vývoj správným nebo špatným směrem, rychle nebo pomalu, ale vývoj jako takový nezastavíme. Můžeme se snažit vývoj ovlivňovat, aby probíhal v maximálním souladu s tím dobrým z tradice, aby probíhal "správným" směrem a pomaleji, aby nenapáchal škody, můžeme se přizpůsobovat svým tempem nebo jej odmítat, ale "to je tak všechno, co s tím můžeme dělat". Bezmyšlenkovitým lpěním na minulosti stagnujeme. Nemusíme být nadšeni změnami, ale nezbývá nám, než je vnímat a většinou i akceptovat. Pokud je "neberem", tak se o něco ochuzujeme. I když je "berem", tak se o něco ochuzujeme. Připomíná mi to historku, kterou jsem někde zaslechl - Dědeček nadával na semafor, že ho omezuje ve volné chůzi. Ignoroval ho. A pak už si představte tu dětskou říkačku o přechodu pro chodce, Tatře a důchodci. Je jistě špatně, že nelze chodit volně, je jistě špatně se nechat přejet. Ale bez ohledu na to, co si ten dědeček přál, se prostě měl smířit se stavem věci.
Konkrétně bez internetu - webu a e-mailu by dnes nebylo možné větší cony pořádat, protože času stále ubývá, ochotných dobrovolníků také a jen internet umožnil efektivní propagaci, informování, přihlašování a organizaci.
Konkrétně bez stovek fanoušků bude program VIP Parconu chudý, bez hostů, bez techniky, bez speciálních bonbónků, bez bohatých materiálů a koneckonců i s chudší atmosférou.
Jak říká jeden komentář k Leonardově článku "svet postupuje, meni sa a vyvija - ved o tom vlastne je cela scifi, ze?"
V mém názoru, že jde vlastně jen o nechuť ke změně (znám ji sám moc dobře u sebe při jiných příležitostech) mě utvrzuje i několik dalších komentářů, které popisují láci a snadnost použití Internetu, dokonce i naučení se ovládání (například v Národní a Státní technické knihovně) nebo fakt, že dinosauři brojící proti megaconům sami nejsou schopni a ochotni věnovat čas a peníze na uspořádání conu dle svého gusta.
Změnám se nevyhneme a abychom jimi nebyli převálcováni, měli bychom je sledovat a přizpůsobovat se jim a jen pokud možno i přizpůsobovat změny sobě. Závěrem nelze než citovat klasika: "Nevstoupíš dvakrát do téže řeky".
k ZA 34
na Dvory Chaosu
k ZA
na start