Acylpiryn Hysteps, prorok budoucího věku
Někdy kolem roku pětaosmdesátého, před blížícím se miléniem, začíná ve východní Evropě nebývalý pohyb. Věčné časy se stávají pojmem velmi relativním a osobnosti Acylpyrinova typu získávají na významu jako různě použitelný materiál nových společenských konstrukcí.
Jeden z příslušníků československé rozvědky, který prchl na západ při výslechu prozradí, že u nich doma žije chlap, který plynně hovoří naprosto všemi světovými jazyky a má i řadu dalších schopností, které jsou obdivuhodné. Tato informace se samozřejmě neutají a cizí rozvědky si ji předávají jako sladké tajemství.
Jeden z příslušníků těchto zvláštních služeb přesvědčuje Acylpyrina o budoucí výhodnosti být v obraze a říká: " V podstatě každá doba je o znalosti několika primitivních postupů, několika obecně ohlupujících hesel a o žaludku, který se nezvedne ani když se máš protáhnout hromadou hnoje."
Acylpyrin sice není ani zdaleka idealistou, ale už vzhledem ke svým galaktickým kursům vnímá všechno horečné pinožení se shovívavým nadhledem. Takříkajíc v letu získává nové učedníky, kryje jejich identitu a bez ustání mění místa svého pobytu.
Při cestování vyzkouší i nově získanou schopnost přenosu v čase a prostoru, ale protože ji nemá dostatečně osahanou, odkládá její použití na klidnější dobu. Zmíněná transformace mu totiž způsobuje nezvládnutelné žaludeční problémy. Velmi záleží na tom, aby se cíl jeho přistání nacházel buď na opuštěném místě nebo v blízkosti veřejných záchodků. Vzhledem k tomu, že několikrát narazí na cedulku "z provozních důvodů zavřeno", volí raději tradiční metody úniků.
V těchto letech si oblíbí Českomoravskou vysočinu odkud není nikam daleko a přitom má dosti zalesněný a členitý reliéf. Operuje v místech kde za druhé světové války operovala partyzánská brigáda " Mistra Jana Husa " a pokud ho přepadne dobrá nálada, podniká spanilé jízdy do nočních podniků nedalekých okresních měst.
Protože se přes rozsáhlou škálu aktivit stále cítí nevyužitý, podnikne i několik výprav do svých minulých životů. Zkušenosti, které získá, ho ještě více utvrzují v přesvědčení, že je v podstatě nezranitelný. V těch dávno zapomenutých životech byl tolikrát zbit, popliván, zneuctěn a několikrát i přímo zamordován, že snad neexistuje žádná situace, která by ho ještě mohla zaskočit. Když se s těmito zážitky svěří jednomu z příslušníků, kteří dohlížejí na jeho bezpečnost, je mu řečeno ať se nezabývá kravinami a více myslí na vlastní budoucnost. Acylpyrin mu nechce ještě více poplést hlavu, protože tvrzení, že je zbytečné zabývat se věcí kterou zná, by ho zaručeně zcela zmátlo. Je pravda, že mu mohl dát nahlédnout do koule, ale Acylpyrin nerad straší lidi.
Jen tak z dlouhé chvíle se naučí rozumět řeči ptáků, a sem tam utrousí, o čem si cvrlikají vrabci na střeše. Tato jeho blahovůle je však špatně vykládána a nakonec ho příslušníci varují, že by mohl být stíhán za šíření poplašné zprávy.
Několikrát také navštíví Prahu. Tento střed Evropy je i bez jeho rozsáhlých znalostí známý svým strategickým významem. Přes všechnu úctu k zlatověžaté matičce je však zklamán. Spojnice mezi Národním divadlem, sochou Svatého Václava a Můstkem vytváří geometrický obrazec ve kterém při každé ze svých návštěv přichází o peněženku. Proto tento útvar začíná nazývat středočeským Bermundským trojúhelníkem. Jeho vtipné pojmenování tohoto prostoru je historicky potvrzeno když v inkriminovaných místech přijde v nedaleké budoucnosti plno lidí o iluze, které hýčkali několik uplynulých desetiletí.
Přes veškerou Acylpyrinovu prozíravost nakonec přece jen dochází k jeho nedobrovolnému pobytu v cele předběžného zadržení. Dochází k tomu samozřejmě omylem. Acylpyrin se náhodou ochomýtá v blízkosti kapely, která připravuje nepovolený koncert. Acylpyrinova slabost pro hudbu ho přivádí na myšlenku, že ne příliš zkušeným chlapcům vypomůže s intonací. Koncert je ale na samém začátku přerušen a stodola na samotě obklíčena zásahovou jednotkou. Celá společnost je následně obviněna z rušení veřejného pořádku a převezena k řádnému přešetření celé záležitosti. Acylpyrin se necítí nikterak poškozen. Jen Bůh ví, na jakých místech už pobýval. Pravdou však je, že se po několika hodinách na pryčně začíná nudit.
Chvíli uvažuje o úniku po časové přímce, ale protože si nemůže v blízkosti vybavit žádný veřejný záchodek a zpátky do lesa se mu nechce, volí jako tradičně tu nejprostší cestu. V zaprášeném rohu cely objeví hlavičku od zlomeného připínáčku a dva myší bobky. Z tohoto ne příliš vhodného materiálu vyrobí klíč, odemkne mříž vězení a díky nepozornosti strážníků zmizí v ilegalitě.
D O Č A S N Ý K O N E C
Měl by to být konec, ale není. Náš výzkumný tým už zpracovává další útržky, podniká výpravy do ještě neprozkoumaných lokalit a hovoří s mnoha lidmi.
Věříme, že po určitém čase odkryjeme i mezidobí před velkou Sametovou revolucí, bouřlivé dny osmdesátého devátého a devadesátého roku, formování demokracie, různé formy privatizace a vůbec všechno, co se kolem Acylpyrina odehrálo od této chvíle přerušení až po naše dny.
k ZA 35
na Fantastické Teorie
k ZA
na start