Z kosmických doků
Hlavním cílem letu STS-109 byla už čtvrtá údržba Hubble Space Telescopu (HST). Předchozí (třetí) údržba HST byla předčasně provedena koncem roku 1999 při letu STS-103 (HST SM-3A), protože na podzim roku 1999 došlo k poruše čtyř ze šesti gyroskopů HST a pro obnovení provozu je bylo třeba rychle opravit, což se podařilo. Náplní nynějšího letu (STS-109) bylo vlastně dokončení zmíněné třetí údržby a proto byl tento let označen jako HST SM-3B (HST Service Mission 3B).
Letem STS-109 se vrátil do provozu orbiter Columbia po generální opravě OMDP (Orbiter Main-tenance Down Period), při níž bylo na orbiteru uskutečněno celkem 133 změn a vylepšení. Hlavní změnou byla instalace "skleněného kokpitu" MEDS (Multifunction Electronic Display Subsystem).
Raketoplán Columbia úspěšně odstartoval k letu STS-109 (HST SM-3B) v pátek 01.03.2002 v 11:22 UT. Krátce po navedení na oběžnou dráhu došlo ke snížení průtoku chladicího média jednoho ze dvou redundantních chladicích freonových okruhů orbiteru a hrozilo velké nebezpečí předčasného ukončení letu. Později se průtok stabilizoval na přijatelné hodnotě a specialisté v řídicím středisku rozhodli, že i přes tuto závadu je možno pokračovat v letu a dali posádce zelenou pro plnou délku mise. V neděli 03.03.2002 se podařilo dostihnout HST, zachytit ho a upevnit do nákladového prostoru raketoplánu.
První údržbářský výstup (EVA-1) se uskutečnil v pondělí 04.03.2002. Kosmonauti si nejprve připravili nářadí a pracoviště a pustili se do výměny prvního (pravobočního) panelu slunečních baterií na HST. Nejprve demontovali starý (nyní už svinutý) panel a uložili ho nákladového prostoru raketoplánu. Následující operací byla výměna diodového boxu DBA, sloužícího k tomu, aby při letu ve stínu Země nedocházelo k obrácení toku elektrického proudu, který by jinak tekl z palubních akumulátorů zpět do solárních článků. Nakonec kosmonauti na HST připevnili a připojili nový rozkládací panel, menší (7,1 x 2,6 m místo 12,1 x 3,3 m), těžší (290 kg místo 154 kg) a výkonnější (cca 5,3 kW místo 4,6 kW). Zahájením rekomprese ve 13:38 UT byl ukončen první výstup v trvání 7 hodin 01 minut.
Při druhém výstupu (EVA-2), který se uskutečnil v úterý 05.03.2002, Newman a Massimino vyměnili druhý panel slunečních baterií na HST včetně diodového bloku. Kromě toho vyměnili i jeden podezřelý blok silového gyroskopu RWA-1 (Reaction Wheel Assembly). Tento výstup oficiálně trval 7 hodin a 16 minut a byl ukončen ve 13:56 UT.
Třetí výstup (EVA-3) ve středu 06.03.2002 byl nejriskantnější. Při výměně centrální rozvodné jednotky PCU (skříň o rozměrech přibližně 30 x 60 x 120 cm o hmotnosti 75 kilogramů, s jejíž výměnou na oběžné dráze se při konstrukci HST nepočítalo), bylo nutno celý dalekohled úplně odpojit od zdrojů elektřiny, aby při montáži nedošlo ke zkratům. To však znamená, že citlivá elektronika byla vystavena chladu kosmického prostoru. Grunsfeld a Linnehan museli proto pracovat rychle a spolehlivě, aby mohla být dodávka elektřiny co nejdříve obnovena. Zahájení výstupu se zdrželo o dvě hodiny proti plánu, protože John Grunsfeld zjistil při posledních prověrkách, že z chlazeného spodního prádla jeho skafandru uniká voda. Skafandr bylo třeba vyměnit a velikostně přizpůsobit Grunsfeldovi.
Kosmonauti vystoupili do kosmu v 07:28 UT. Nejprve odpojili celkem šest akumulátorových baterií od palubní sítě HST a dokončili instalaci tepelné izolace na dalších částech přístrojového úseku observatoře. V 09:36 UT byla na HST vypojena elektřina. Pak kos-monauti otevřeli přístupová dvířka na boku HST, odpojili 36 konektorů z jednotky PCU, demontovali starou PCU, uložili ji do nákladového prostoru raketoplánu, namontovali novou PCU, zapojili zpět všech 36 konektorů a nainstalovali pojistkové bloky. Ve 14:02 UT byla jednotka PCU zapojena a pozemní stanice začaly přijímat telemetrii z HST. Kosmonauti ještě připojili akumulátorové baterie a řídicí středisko mezitím oživilo systémy HST, prověřilo PCU a shledalo, že pracuje podle předpokladů. Výstup trval 6 hodin 48 minut a byl dokonce o 12 minut kratší, než počítal časový harmonogram.
Ve čtvrtek 07.03.2002 uskutečnili Newman a Massimino další výstup do kosmu (EVA-4). V prvé řadě vyměnili starou kameru pro snímkování velmi slabých objektů FOC (Faint Object Camera) za nový přístroj označovaný jako ACS (Advanced Camera for Surveys). Kamera ACS má velikost menší telefonní budky, hodnotu 75 milionů USD, hmotnost téměř 400 kilogramů, je pětkrát citlivější než FOC a má dvakrát větší zorné pole při dvojnásobném rozlišení. CCD detektor má 16 milionů bodů. Kromě výměny kamer kosmonauti pak ještě instalovali blok elektroniky pro řízení chladicího systému kamery NICMOS (jehož montáž byla úkolem příštího výstupu EVA-5) a sejmu-li z povrchu HST již nepotřebnou tepelnou izolaci. Tento výstup (EVA-4) začal v 09:00 UT a skončil o 7 hod a 30 min později v 16:30 UT.
Poslední údržbářský výstup (EVA-5) proběhl v pátek 8.3.2002. Grunsfeld a Linnehan při něm na HST namontovali chladicí systém NCS (NICMOS Cooling System). Přístroj NICMOS (Near Infrared Camera and Multi Object Spectrometer) byl na kosmické observatoři HST instalován v průběhu druhého servisního letu v roce 1997, ale od roku 1999 byl mimo provoz, protože původní systém chlazení pomocí dusíkového ledu, který měl po dobu několika let zajišťovat provozní teplotu -213 °C, kvůli konstrukční závadě v tepelné izolaci spotřeboval tuhý dusík mnohem rychleji, než technici předpokládali. Proto byl nyní na HST instalován nový chladicí systém s neonovou chladicí smyčkou. Součástí systému byl i radiátoru, který kosmonauti při výstupu také na HST namontovali. První usazení radiátoru však nebylo přesné, proto jej kosmonauti museli odmontovat, znovu přesněji usadit a definitivně přišroubovat. Montáž NCS byla úspěšná. Nový systém chlazení může pracovat prakticky neomezenou dobu, ale bude chladit detektory jen na teplotu -203 °C. Výstup EVA-5 trval 7 hodin 20 minut (od 08:46 UT do 16:06 UT).
Následující den (09.03.2002) v 10:04 UT byl vylepšený HST opět uvolněn k samostatnému letu. Předtím byla ještě pracovní dráha zvýšena o zhruba 5 km na cca 580 km. Příští servisní let k HST je plánován na konec roku 2004 nebo začátek roku 2005. S provozem HST se počítá až do roku 2010.
Raketoplán Columbia STS-109 úspěšně přistál na KSC v úterý 12.03.2002 v 09:32 UT. Let trval celkem 10 dní 22 hodin a 10 minut.
STS - 110/ ISS-8A/ F- 25
Hlavním cílem tohoto letu bylo spojení s ISS a doprava a montáž základního dílu příčného příhra-dového nosníku. Tento první díl (ITS-S0) v hodnotě 790 mil. USD má délku 13 metrů a hmotnost přes 12 tun. Byl připevněn na stropě amerického laboratorního modulu Destiny. Během letu se uskutečnily čtyři výstupy do kosmu (EVA). Kosmonauti při nich pevně ukotvili ITS-S0, propojili jeho systémy se zbytkem stanice a zprovoznili mobilní transportér MT.
Ke startu STS-110 mělo dojít ve čtvrtek 04.04.2002 ve 22:13 UT. Krátce po zahájení plnění odhazovací nádrže ET však došlo na pozemním zařízení rampy k úniku vodíku. Přípravy musely být přerušeny a start odložen. Příčinou úniku vodíku byl prasklý svár v odvětrávacím potrubí na mobilním vypouštěcím zařízení MLP. Ve čtvrtek večer bylo rozhodnuto, že prasklinu v potrubí opraví technici navařením límce. Start byl pak nově stanoven na pondělí 08.04.2002 a později upřesněn na 20:40 UT.
V pondělí 08.04.2002 v T -5 minut sice muselo být odpočítávání krátce přerušeno pro závadu na pozemním řídicím počítači, ale problém byl naštěstí rychle vyřešen, takže raketoplán Atlantis STS-110/ISS-8A odstartoval ještě na konci startovního okna ve 20:44:19 UT (22:44:19 SELČ). Navedení na oběžnou dráhu bylo úspěšné a raketoplán zahájil stíhání ISS.
Stíhání a připojení k ISS, na které byli tři členové dlouhodobé Expedice 4, bylo úspěšně dokon-čeno ve středu 10.04.2002 v 16:04 UT (18:04 SELČ) zachycením na předním portu PMA-2 (+X). Hermetické průlezy mezi raketoplánem a stanicí byly otevřeny v 18:08 UT a o několik minut později se obě posádky setkaly k uvítacímu ceremoniálu v prostorách laboratoře Destiny.
Následující den (11.04.2002) byl nejprve nosník ITS-S0 pomocí staničního manipulátoru SSRMS umístěn na modul Destiny a tam automaticky provizorně přichycen (ve 13:25 UT). Brzy poté (ve 14:36 UT) Smith a Walheim zahájili první výstup do kosmu (EVA-1, přes modul Quest) a začali ITS-S0 oživovat. ITS-S0 ponese panely slunečních baterií a radiátory klimatizačního systému a je vybavený řadou důležitých systémů. Patří mezi ně například velmi citlivé gyroskopy, měřící orientaci stanice v prostoru, čtyři antény družicového navigačního systému GPS, určujícího polohu stanice v prostoru s přesností několika málo metrů, detektory kosmického záření a hlavně první kolejové vozidlo ve vesmíru - Mobile Transporter (MT). Úkolem EVA-1 bylo zahájení pevného přichycování ITS-S0 k modulu Destiny a připojení systémů nosníku k rozvodné síti ISS. Kosmonauti nejprve vyklopili první dvě vzpěry nosníku a přišroubovali je k připraveným kotvicím bodům na modulu Destiny Poté se kosmonauti rychle pustili do elektrického propojování. Elektronické přístroje na ITS-S0 by totiž bez napájení nepřežily více než několik málo hodin v chladu kosmického prostoru. Kosmonauti vyklopili dvě kabelové lávky a začali propojovat elektrické konektory. Při propojování různých konektorů na kabelech zásobujících nový segment stanice elektrickou energií, zajišťujících přenos povelů, i sběr telemetrických dat se dostali do více než půlhodinového skluzu. Smith měl také poruchu na skafandru, když mu začal hlásit pokles tlaku v zásobní láhvi s kyslíkem, takže se musel krátce vrátit zpět do přechodové komory, aby doplnil zásobu. Nakonec kosmonauti ještě uvolnili samonavíjecí cívku s kabelem propojujícím segment s mobilním transportérem MT. Plánovaná instalace několika pojistkových skříní už musela být odložena na příští výstup. EVA-1 byla oficiálně ukončena ve 22:24 UT a trvala 7 hodin 48 minut.
Pátek 12.04.2002 byl ve znamení překládání nákladu na stanici. Šlo o zásoby potravin, oblečení, zdravotnické potřeby a vybavení pro vědecké pokusy.
Hlavním bodem programu v sobotu 13.04.2002 byl druhý výstup do kosmu (opět přes modul Quest). Ross a Morin ho zahájili ve 14:09 UT. Prvním úkolem bylo upevnění zbývajících dvou vzpěr mezi ITS-S0 a modulem Destiny. Poté kosmonauti zahájili demontáž přepravních úchytů a výztuh ITS-S0, které už nyní nebyly třeba a naopak překážely v pohybu transportéru MT. Kromě toho ještě připojili záložní kabelu napájení pro MT. Po úklidu pracoviště se kosmonauti ve 21:24 UT se vrátili do přechodové komory modulu Quest. S uzavíráním výstupního poklopu však měli problémy, protože se nezaklopil správně jeho tepelný kryt. Po nápravě byly dveře do nákladového prostoru definitivně uzavřeny a uzamčeny ve 21:35 UT. Plně úspěšný výstup (EVA-2) byl oficiálně ukončen zahájením rekomprese přechodové komory ve 21:39 UT. Trval tedy 7 hodin a 30 minut.
Hlavním úkolem třetího výstupu (EVA-3, přes modul Quest) bylo přepojení ovládání SSRMS a od-jištění mobilního transportéru MT na ITS-S0. Smith a Walheim zahájili výstup v neděli 14.04.2002 ve 13:48 UT. Nejprve se pustili do rekonfigurace ovládání a napájení staničního manipulátoru SSRMS. Po přepojení primárního okruhu SSRMS kosmonauti přešli na odjišťování podvozku mobilního transportéru MT. Pak se vrátili k přepojení sekundárního okruhu SSRMS. Nakonec ještě nainstalovali několik pojistkových skříní na ITS-S0 (což byl rest z EVA-1). Tento výstup (EVA-3) byl ukončen ve 20:15 UT a trval tedy 6 hodin 27 minut.
Pondělí 15.04.2002 bylo věnováno prvním zkušebním jízdám mobilního transportéru MT. První železniční trať ve vesmíru je zatím dlouhá jen 13 metrů. Po kolejích se může pohybovat malá "drezína" MT, o rozměrech plošiny 2,7 x 2,6 metru, přibližně 1 metr vysoká, sama v hodnotě 190 mil. USD. Dva lineární elektromotory ji mohou pohánět rychlostí až 90 metrů za hodinu. Samotná váží 885 kg a uveze až 21 tun nákladu. Po instalaci úchytného soklu, sem bude možno připojovat robotický manipulátor stanice (SSRMS), takže bude moci sloužit jako pojízdná základna pro montážní jeřáb. Transportér se ovládá prostřednictvím řídicího počítače umístěného v laboratorním modulu Destiny. Prvním testem MT byl přejezd k zastávce, označené číslem 4 a vzdálené od místa startu 5,1 metru a poté pevné ukotvení na této zastávce. Tato procedura je nezbytná pro přesné ovládání SSRMS, až bude na MT. Automatické ukotvení se však nedokončilo. Několikahodinový rozbor telemetrie v řídicím středisku ukázal, že příčinou bylo zřejmě to, že senzory zaregistrovaly nepatrný pohyb MT a automatické ukotvení zastavily. Ukotvení tedy bylo dokončeno manuálním povelem z řídicího střediska. Při druhém pokusu přejel MT do stanice č. 5 (na levobočním konci ITS-S0) a tam se situace opakovala. Zakotvení se opět v automatickém režimu nezdařilo, ale ruční ovládání brzdy fungovalo dobře. Testy transportéru MT byly definitivně završeny opětovným přejezdem do stanice č. 4, kde zůstane až do příští návštěvy raketoplánu, kdy dostane přípojný sokl pro připojení staničního manipulátoru. Přes počáteční problémy byly zkoušky transportéru nakonec hodnoceny vcelku dobře a MT při nich najezdil celkem 21,9 metru.
Poslední výstup do kosmu (EVA-4, přes modul Quest) se uskutečnil v úterý 16.04.2002 od 14:29 UT. Hlavním úkolem bylo dokončit všechny plánované práce na ITS-S0. Ross nejprve úspěšně ověřil správnou funkci mikrospínačů na koncích ITS-S0, které jsou určeny pro testování připojení dalších segmentů. Pak kosmonauti namontovali mezi ITS-S0 a modul Quest vzpěru s řadou madel, která poslouží při budoucích expedicích jako žebřík pro zkrácení a usnadnění cesty z přechodové komory na příčný nosník stanice, kde bude probíhat hlavní část chystaných montážních prací. V dalším průběhu výstupu kosmonauti postupně instalovali dva halogenové reflektory, absorbér nárazů ke kolejím pro mobilní transportér MT, další dodatečná madla, hmotnostní spektrometr pro detekci molekul amoniaku a signalizaci úniku tohoto chladicího média z primárního okruhu termoregulačního systému, a nakonec ještě umístili na různá místa povrchu stanice vaky s nářadím pro další montážní výstupy. Po dokončení všech prací byla EVA-4 oficiálně ukončena ve 21:06 UT, po 6 hodinách a 37 minutách.
Raketoplán Atlantis STS-110 se od ISS odpojil ve středu 17.04.2002 v 18:31 UT. O dva dny později (v pátek 19.04.2002 v 16:26:57 UT) byl let STS-110 ukončen úspěšným přistáním na dráze č.33 letiště SLF (Shuttle Landing Facility) na KSC.
ENDEAVOUR STS-113 En/F-19
Hlavním cílem tohoto letu byla doprava posádky Expedice 6 na ISS a doprava a montáž třetího dílu příčného příhradového nosníku (ITS-P1) společně s plošinou CETA-2 (Crew and Equipment Translation Aid) a radiátorem systému ATCS (Active Thermal Control System). Náklad měl hodnotu 390 mil. USD, délku přes 13 metrů a hmotnost cca 14 tun. Nosník ITS-P1 byl připevněn na pravobočním konci středového nosníku ITS-S0.
Během letu se uskutečnily tři výstupy do kosmu (EVA), všechny přes modul Quest. Kosmonauti Lopez-Alegria a Herrington při nich především propojili systémy ITS-P1 se zbytkem stanice a zprovoznili plošinu CETA-2.
Raketoplán Endeavour STS-113/ISS-11A s nosníkem ITS-P1 a posádkou Expedice 6 měl odstar-tovat ke svému letu v pondělí 11.11.2002. Vzhledem k problémům s netěsností na jednom z potrubí, dodávajících kyslík do kabiny posádky, byl však start odložen na neurčito (nejméně o tý-den). Při opravě v nákladovém prostoru raketoplánu však opravářská plošina narazila do manipulátoru RMS. Naštěstí byla poškozena jen tepelná izolace manipulátoru, ale přesto byl start dále odložen až na noc z pátku 22. na sobotu 23.11.2002. Toho dne se ale jako nevyhovující ukázalo počasí na záložních letištích, takže došlo ke skluzu o dalších 24 hodin.
Teprve v neděli 24.11.2002 brzy ráno světového času všechno vyšlo a raketoplán Endeavour úspěšně odstartoval k letu STS-113/ISS-11A v 00:49:47 UT. Po přibližovacích manévrech došlo k úspěšnému připojení raketoplánu k ISS v pondělí 25.11.2002 ve 21:59 UT (na PMA-2).
Hned následující den (v úterý 26.11.2002) byl nosník ITS-P1 připojen k pravobočnímu konci stře-dového nosníku ITS-S0 a kosmonauti Lopez-Alegria a Herrington úspěšně uskutečnili první ze tří plánovaných montážních výstupů do volného prostoru z přechodové komory modulu Quest. Výstup trval od 18:49 UT do 01:35 UT (6h 46m) a kosmonauti při něm zahájili propojování a oživování systémů ITS-P1.
Druhý plánovaný výstup do kosmu (EVA-2) uskutečnili Lopez-Alegria a Herrington v noci z 28. na 29.11.2002. Pokračovali přitom v oživování ITS-P1 (propojili všechna potrubí termoregulačního systému ATCS, na rychlospoje QD nainstalovali objímky SPD, demontovali kotvící trny a namontovali přenosové zařízení WETA [Wireless video system External Transceiver Assembly], sloužící jako retranslátor videosignálu z televizních kamer umístěných na přilbách kosmonautů během je-jich vycházek do volného prostoru). Na závěr výstupu, trvajícího celkem 6 hodin 10 minut, ještě úspěšně přesunuli vozík CETA-2 na ITS-S1.
V pátek 29.11.2002 si obě dlouhodobé posádky mezi sebou oficiálně předaly stanici ISS.
Třetí (poslední plánovaný) výstup do kosmu (EVA-3) uskutečnili Lopez-Alegria a Herrington v noci z 30.11. na 01.12.2002. Hlavním úkolem výstupu byla instalace 33 objímek SPD na rychlospojky QD. Kromě toho se astronauti měli podílet na testech pojezdu mobilního transportéru MT a využít plošinky na jeho konci při instalacích SPD na některých nedostupných místech. Při pokusu o pře-jezd na konec nového nosníku ITS-P1 se však mobilní transportér MT nečekaně zastavil asi 3 metry před plánovanou konečnou zastávkou č.7. Herrington se tak na začátku výstupu musel vy-dat k MT. Zjistil, že propojovací kabely UIA (Umbilical Interface Assembly) mobilního transportéru se zachytily za anténu pro spojení se Zemí v pásmu UHF, kterou měli kosmonauti vyklopit později při tomto výstupu. Herrington se tedy pokusil o její vyklopení ihned. Nakonec se mu to podařilo, přestože anténa byla zaseklá a nereagovala tak, jak měla. Po uvolnění antény se mobilní transportér opět rozjel a dorazil až na zastávku č. 7. Vzhledem k velkému zpoždění ale staniční manipulátor SSRMS "nepřehmátl" z modulu Destiny na mobilní základnu MBS, takže Herrington musel při montáži objímek SPD na těžko přístupných místech postupovat klasickou metodou volného plavání v prostoru, pouze jištěn poutacím lanem. Přesto se plánované montážní práce podařilo dokončit. Kosmonauti připravili k činnosti zařízení SFU (Squib Firing Unit) ovládající pyrotechniku rozkládání panelů radiátorů ATCSR-P1 (Active Thermal Control System Radiator - Port One). Dokončili také poslední úpravy kabeláže na novém segmentu ITS-P1 u přepojovacích jednotek MB-SU (Main Bus Switching Unit) jako přípravu pro připojování dalších segmentů páteřního nosníku. Celý výstup byl ukončen přesně po 7 hodinách (trval od 19:25 UT do 02:25 UT).
V pondělí 02.12.2002 ve 20:05 UT se raketoplán odpojil od ISS a po inspekčním obletu se od stanice vzdálil. Později téhož dne (ve 22:05 UT) byla z nákladového prostoru raketoplánu vypuštěna dvojice pikodružic MEPSI (MEMS-based (Microelectromechanical Systems) Picosat Inspec-tor) spojených lankem.
Raketoplán Endeavour STS-113/ISS-11A měl přistát na KSC ve středu 04.12.2002, ale vzhledem k nepříznivému počasí nad kosmodromem byl návrat raketoplánu odložen o jeden den. Po celkem třech odvolaných pokusech o přistání se počasí konečně umoudřilo až v sobotu, takže raketoplán přistál na KSC (letiště SLF, dráha 33) dne 07.12.2002 v 19:37:12 UT. Let STS-113/ISS-11A tedy úspěšně skončil po 13 dnech 18 hodinách a 47 minutách. Expedice 5 na ISS strávila ve vesmíru celkem 184 dní 22 hodin 14 minut.
Ladislav Pátek převzal z různých zdrojů a upravil
k ZA 35
na Vesmírnou Odyseu
k ZA
na start