Expedice Mars 38

Václav Pravda

 

    

    17.8. Přistáli jsme na úpatí Tanaica Mons. Teda, jestli se tomu dá říkat přistání. Nebejt mnohokrát předimenzovaných tlumičů, nevyvázli bysme tak snadno, počítám. Těch pár naražených žeber a odřenin dá do pořádku čas. Máme ho spoustu. Než opravíme modul, uzdraví se asi všechno kromě Stevova zlomenýho srdce. Teddy je ale kus.
    18.8. Prověrka systémů, kterou nařídil Henry, dopadla uspokojivě. Ještě je potřeba vystoupit z modulu a obhlídnout ho zvenčí. Dole i nahoře se můžou zjančit. Prej si takhle nepředstavovali další z běžných průzkumných letů na Mars.
    20.8. Dva dny jsme se motali kolem modulu, Henry nakonec povolil. Venku byli už všichni, kromě něj. Porozhlídli jsme se po okolí, ale hlavní pozornost zatím vyžadují pomuchlané přistávací vzpěry.
    25.8. Ta dřina ubíjí. Země doporučuje prodloužení pobytu, aby se stihla alespoň většina původně plánovaných výzkumů. Přecházíme na variantu D. Zásob máme dost.
    30.8. Hlavní opravy dokončeny. Dostal jsem Teddy, byla báječná. Steve zatím nic neví.
    3.9. Průzkumy a shromažďování vzorků se rozběhly na plný pecky. zajímavý jsou ty šutry připomínající opuchlý ramínka na šaty a nějaká agresivní plíseň nebo co to vlastně je.
    5.9. Našli jsme spoustu věcí, kterejma si budou dole lámat hlavy pěkně dlouho. Koukáme na nejbližší horu, její skoro pravidelný tvary a myslíme na domov.
    7.9. Běžný geologický a archeologický práce. Steve už asi něco tuší.
    8.9. Chystáme se prozkoumat samotné úpatí hory. Připravujeme transportér a vybavení pro expedici.
    10.9. Rutina, nuda, celý den jedeme rovně podél srázu hory. S Teddy se na sebe můžeme jen koukat.
    11.9. Dorazili jsme k vpadlině do boku hory. Měření ukázala dutý prostor poměrně blízko za zřícenými skalami. Mohlo by to bejt zajímavý.
    12.9. Dostali jsme se přes nejhorší závaly. Teddy to zasypalo. Nebudu se moct podívat Stevovi do očí. Dole protestovali proti dalšímu postupu, kvůli Teddy. My kvůli ní pokračujem.
    13.9. Probourali jsme se konečně dovnitř! Otevřel se před námi obrovský prostor. Světlo se ztrácelo ve výšce i v dálce, pak se na něčem zachytilo. Zítra.
    14.9. Terén poměrně hladký, občas přerušený puklinou, do které by zapadlo i něco podstatně většího než náš transportér. Objížďky nás zdržely, ale dorazili jsme až k tomu. Na ten horolezecký výstup fakticky nadosmrti nezapomenu. Je bezvadný nechat se nadnášet tryskama, ale to nejdůležitější stejně musí zmáknout člověk sám.
    Počítám, že jsme nějakou čertovinu tušili už v půlce, ale když jsme se přiblížili víc, bylo to jasný. Ani jsme nelezli až nahoru. Světlo vyhmátlo tvary....
   
   
    Počítačová simulace potvrdila podezření. Pochopil jsem, kde faraóni odkoukali svý hrobky. Jenže blbě vodhadli jejich funkci. Na ten pravej účel pyramid přišli lidi až poměrně před nedávnem. Sakra, která civilizace si mohla na Marsu ostřit žiletky ?!
 
k obsahu ZA 4
k Povídkám
ke Zbraním Avalonu