Vybráno z: Kniha a Meč 4-7
Nedávno jsem vyrazil do Prahy navštívit několik přátel a zjistit nějaké novinky ze světa sci-fi. Mimo jiné jsem chtěl navštívit klub AFSF, proto jsem hned po příjezdu do Prahy zamířil do kanceláře Asociace fanoušků science fiction. Byl jsem odhodlán získat klubovou kartu, objednané knížky a nějaké informace osvětlující nedávné zmatky v zasílání knih.
Když jsem se vyšplhal do šestého patra, kde AFSF sídlí, (výtah neustále zmateně popojížděl v horních patrech, tak jsem musel jít pěšky) a našel jsem ty správné dveře, zjistil jsem zajímavou novinku: "Dnes z technických důvodů členské záležitosti odpadají" hlásal výrazný nápis na dveřích. Pro neznalé: Tento den byl čtvrtek, což je jediný den, kdy v AFSF vyřizují členské záležitosti a dovolují vůbec někomu vniknout do jejich sídla. (Po přečtení několika "pochvalných" článků v Interkomu a po několika vlastních zkušenostech bych se vůbec nedivil, kdyby onen nápis na dveřích byl již několik let...) Dělal jsem, jako že nápis nevidím a vlezl jsem dovnitř - to, co jsem spatřil, předčilo veškerá má očekávání. Knihy, všude knihy - po stolech, po skříních i ve skříních, na zemi, v různých stojáncích... Prostě všude. Někde v úhledných sloupečcích, jinde v nahodilých kupkách. Uvnitř běhalo několik lidí a zmateně se přehrabovali v knihách. Sotva si mě jedna přítomná slečna všimla, zkusil jsem se jí zeptat: "Mohl bych si tady vyzvednout...?" Měl jsem namysli klubovou kartu, ovšem byl jsem rázně přerušen: "To ste teda dobrej. Myslíte, že tady v tom něco najdu?" Sice jsem si to nemyslel, ale pokusil jsem se o ní ještě jednou požádat. Tentokrát byl výsledek trochu lepší: "A nechtěl byste se pro ni stavit za týden?"
"To by mi asi moc nepomohlo, když chci jít do klubu zítra."
"Tak já to teda zkusím najít," začala se přehrabovat v zásuvkách u stolů. Jak jsem čekal, nic nenašla. "A nechtěl byste se stavit odpoledne? To tu jistě bude někdo, kdo to bude vědět." Nezbylo než souhlasit; naštěstí jsem na odpoledne neměl žádný konkrétní program. Po tomto jsem pokus o vyzvednutí objednaných knížek zcela vzdal (navíc jsem se dozvěděl, že právě probíhá rozesílání a ta slečna, co ví, kde jsou klubové karty, je právě s knihami na poště) a alespoň jsem si prohlížel ty hromady knih, jestli v nich nenaleznu něco zajímavého. Nalezl jsem pouze nepochopitelný systém v rovnání knih - jednu knihu jsem našel třeba na třech různých místech - a ujistil jsem se, že v AFSF mají skutečně vše, ale musí se hódně dlouho hledat. Mimo mě se zde nacházel ještě jeden odběratel AFSF, který se ovšem nenechal odradit a čile vyhledával knihy. Občas proběhl po místnosti, prohledal hromádky a hromady knih, nalezené porovnával se seznamem. Občas zajásal a začal vytahovat nejspodnější knížku z jednoho z největších sloupců knih. Když mu to nešlo, nechal si pomoci od oné slečny, která se nyní pilně věnovala chaotickému přenášení knih a papírů z jedné kupky na druhou. Se slovy "Jednou to stejně musí spadnout" knihu vytáhla a dál se věnovala své činnosti. Dalším zážitkem bylo, když si ten pán nechal spočítat cenu nalezených knih... Raději jsem prchl s hrůzou z toho, že sem budu muset jít ještě odpoledne. Od toho pána jsem si nechal ukázat cestu do Fan-centra, kde jsem konečně získal nějakou knížku.
Po projití několika pamětihodností jsem se vypravil za Martinem Klímou. Bohužel jsem nedbal jeho rady a šel jsem k němu pěšky, místo abych použil městské dopravy, u níž mě neustále odrazovalo přízvisko "hromadná". Byla to pěkná procházka, ale od té doby již vždy používám hromadnou dopravu. U Martina jsem získal nějaké podrobnější informace o připravovaném kongresu Hexaedru, půjčil jsem si Pendragon a koupil jsem hru Ve službách krále Reginalda (recenze již v tomto čísle). Dozvěděl jsem se i různé jiné věci a brzy jsem vyrazil za dalším nákupem knih, tentokrát přímo do Winston Smithe. Batůžek se pomalu,ale jistě začínal přeplňovat...
Odpoledne opět v AFSF: již je tady i ta druhá slečna, která snad ví, kde jsou klubové karty. Pouze to tušila, ale po chvilce hledání je přeci jen našla (hurá!). Další problém nastal, když mi ji chtěla dát - karty byly v archu dosud nerozstříhány. "Nechtěl byste si to vystřihnout doma?" zeptala se mě. S tím jsem nesouhlasil, proto se pustila do dalšího hledání, tentokrát nůžek. Pak jsem jí musel říci své členské číslo a jméno (abych dostal slevu), čímž jsem prozradil, kdo jsem (mé výhružné dopisy zajisté nemají v AFSF rádi) a mohl jsem se pustit do vyptávání, proč mi kdy přišla (nebo právě naopak nepřišla) ta která kniha. Ale hledat něco v záznamech AFSF... Raději jsem již podruhé prchl. ..........
k obsahu ZA 4
k Publicistice
ke Zbraním Avalonu