Byli jsme na Parconu 1994
Samotná cesta na Parcon byla dobrodružstvím, které by zasloužilo samostatné vylíčení. Odjet jsme chtě- li v pátek v osm ráno ve složení Tomáš, Vojta a já. Zdrželi jsme se ale kvůli dokončení a namnožení třetího čísla Zbraní Avalonu, které jsme chtěli s sebou vzít a nabídnout fanům. Nepomohlo ani, že jsem ve čtvrtek do jedné v noci klepal do klávesnice a dokončoval články a recenze. Prázdninová otevírací doba v kopírovací službě nám taky posunula odjezd. Nakonec jsme sešili dostatek čísel 1 a 2, vzali nesešitou trojku, naložili přívěsný vozík modely Andromeda, naskládali se i s věcma do auta a před jedenáctou konečně vyrazili. Stodvacítka pěkně šlapala, cesta ubíhala v rozhovoru o tom co nás čeká, o knížkách atd. Stavěli jsme ve větších městech před hranicemi v naději, že vyměníme nějaké koruny, protože v Chotěboři ani Hlinsku a Havlíčkově Brodě je neměli. Jenže v pátek po druhé hodině jsme většinou už narazili na zavřené dveře bank a směnáren. Koruny jsme pak vyměnili až na Slovensku. Jenže předtím jsme ještě přejeli hranici. Problémy byly samozřejmě s proclením modelů, protože i když jsem několika telefonáty zjišťoval, jakým způsobem provézt modely na výstavu, nebyli mi to schopni říct nejen ve firmě vyrábějící rovněž modely, ale ani na brodské celnici! Nakonec jsem se s celníky na hranici domluvil, sepsal na zapůjčeném stroji prohlášení a frčeli jsme dál. zapotil jsem se ale řádně a nepříjemné bylo i vyptávání jednoho slovenského celníka. Z jeho zájmu se ale vyklubal zájem fanouškovský a tak, zatímco jsme blokovali průjezd, on se v klidu vyptával na všechno možné a stěžoval si na nedostupnost Ikarie. Jeli jsme dál. Dorazili jsme v klidu a pohodě do Banské Bystrice, tachometr ukazoval vzdálenost 394 km. Příjezd do areálu byl podle slibu značený a tak nám neudělalo problém dorazit na místo. Bylo šest hodin, zahájení jsme propásli.
Přihlásil jsem se k ubytování, domluvil s pořadateli a postavil jsem stánek, respektive pár stojanů na vyhrazené místo proti vchodu u hlavního schodiště, vystavil modely. Postupně jsme se šli ubytovat. Kluci měli spát na hvězdárně ve spacákách, ale já byl v pokoji sám a tak skončili se mnou na pokoji na koleji. Objevili se zájemci o modely, takže celý večer jsem strávil u stánku a nasával jsem atmosféru. Asi v jedenáct hodin jsme se dali s Tomášem do řeči s dvěma dívkami a domluvili se na společné návštěvě diskotéky ve městě. Denisa a Lucie měly domluvený odvoz, takže jsme to měli s veškerým pohodlím. Na první diskotéce jsme se ani neohřáli, druhá, podobná studentským klubům na Jižním Městě v Praze, nás zaujala a tak jsme kolem půlnoci zahájili v Metod klubu. Tancovali jsme, popíjeli, bavili se. Ve tři přijel odvoz, ale nám se ještě nechtělo zpátky a tak jsme pokračovali další dvě hodiny v luxusní diskotéce Natalie. Spousty hezkých holek. Na kolej jsme se dostali něco před pátou. Jenže dveře našeho pokoje byly zamčené a my s Tomášem jsme se marně pokoušeli vzbudit Vojtu tlučením na dveře a tak jsme seděli na chodbě přede dveřmi. Naštěstí Vojtu vzbudilo rádio, které nechal večer zapnuté a tak zjistil, že fanové spící ve vedlejším pokoji při průchodu našimi dveřmi zamkli. Trochu jsme pospali v posteli a pak zase vstávání, abychom byli ve stánku přichystáni včas. V sobotu jsem absolvoval besedu sci-fi klubů, kterou vedl Zdeněk Rampas, potom vlastní přednášku o modelech kosmické a sci-fi techniky a jinak jsem se jen motal kolem stánku, podával informace a prodával. Nedostal jsem se ani na burzu knih, což mě mrzí pořád. Večer jsme shlédli vyhlášení výsledků soutěže o cenu Karla Čapka, Fantasy show, navštívili párty, kde jsme se najedli a opět jsme vyrazili do města. Diskotéka Metod nás pohltila, aby nás propustila unavené na zpáteční cestu. Chvíli jsme pokecali s Denisou a Lucií, rozloučili se a šli si lehnout.
Vstávali jsme o půl deváté, jen ztěžka. Nedělní přednáška o modelech v devět hodin byla dost ospalá. Ve dvanáct jsem začli balit, rozloučili jsme se s našimi průvodkyněmi a asi ve dvě jsme se vraceli domů. Ještě jsme stihli Vojtu posadit ve Ždírci na vlak do Hlinska a pak už se přiblížila Chotěboř a toužebně očekávaná postel.
Z programu
Beseda se SF kluby byla fajn. Ze začátku se rozbíhala pomalu, ale tam se právě ukázalo, jak důležité je, aby ji někdo vedl. To hrozně chybělo na párty. Potom se všichni dostali trochu do varu a začali se konečně normálně bavit. Dozvěděli jsme se, že Interkom vychází už jen v nákladu něco přes 200 ks, ubývá i příspěvků. Spousta nově vznikajících klubů hlavně hráčů her na hrdiny se už neorganizuje ve fandomu, neúčastní se porad klubů a stojí stranou od starších klubů, ve kterých dost často činnost trochu usíná. Tady trochu selhává osvětová činnost Ikarie. Sci-fi muzeum se ještě připravuje, ale umístit všechny exponáty se asi hned tak nepodaří. Jsou problémy s příštím Parconem, alespoň Pavel Mikuláštík z Brna je přiznal, a uvažuje se o jeho sloučení s Bohemiaconem, jestli se ten letošní vydaří. To se ale dozvíme z podzimní porady klubů.
Výstava výtvarných děl předních slovenských SF a fantasy tvůrců (Maxon, Pilcerová, Dubnický, Bíreš, Krnáč, Balko, Štěpánek) byla otevřena stále a kromě obrazů obsahovala i nádherné sošky různých mimozemšťanů (Bahýl).
Vyhlášení výsledků bylo poznamenáno malou účastí oceněných. Je škoda, že si nejsou autoři schopni přijet ani pro cenu nejvýznamnější soutěže. Neomlouvá je ani vzdálenost.
Fantasy show byla nádherná, mnohem lepší, než loňská v Šumperku. Konala se na travnaté ploše pod areálem školy. Představili se tři světy - svět Západu s šermířskou scénkou, svět Středozemí s tancem víl, čarodě- jem a mnichem a svět Východu s ukázkou boje tyčí. Kolem postávaly ještě další osoby v maskách, běhali koně a tak atmosféra byla opravdu pěkná. Pasování úspěšných autorů na Sira a Lady Fantasy se zůčastnili pouze dva ze čtyř - jedním byla Jana Rečková, jejíž jednu povídku si můžete přečíst v tomto čísle. Těšte se na další, domluvili jsme se na spolupráci pro za ! Jana Rečková byla rovněž mezi oceněnými v soutěži o Cenu Karla Čapka !
Párty se mi nelíbila ani loni, natož letos. Myslím, že je nutné zapřemýšlet o jiné formě pro další cony. Chybělo mi totiž centrum, kolem kterého se vše bude točit - oheň s posezením (konala se venku), člověk, který ji uvede a ukočíruje rozpačitý začátek, nějaký, alespoň minimální program. Pro Parcon 94 by bylo řešením sloučit Párty se současně probíhající diskotékou v hale školy. Hudba a tanec totiž zaplní prázdné chvíle mezi debatami a rozhovory a plní i další funkce. Nakonec to dopadlo tak, že obě akce byly poloprázdné a nanicovaté. Také se ukázalo, že je skutečně odstup mezi generací současných fanů a generacemi předešlými.
Obrazy Borise Valleja jsem z diapozitivů shlédl jen krátce, ale protože jsem je viděl již loni a nějaké máme i doma na Amize, nepřišel jsem snad o nic. Vím jen, že oproti loňsku přibyl zpěvný ženský hlas, který doprovázel jednotlivé obrazy a podmalovával atmosféru poetickými pasážemi.
Prodej knih, plakátů atd. se odehrával v hale školy. Nebyla zastoupena jednotlivá nakladatelství, čemuž se nelze při vzdálenosti a nemožnosti prodeje na výstavě divit. Knihy nabízeli zřejmě specializovaní knihkupci z okolí. Novinkami byly předposlední díl ságy Amberu, sbírka povídek H. Harrisona - Válka s roboty a ještě pár dalších. K dostání byly i placky předchozích Parconů, plakáty, kazety s relaxační hudbou, modely Andromeda....
V materiálech, které obdržel každý fan při prezentaci, byl kromě jiného samozřejmě Kočas (viz recenze).
Hodnocení
Parcon 94 se mi líbil o dost víc než loňský v Šumperku. Ne proto, že by činnost pořadatelů byla o tolik lepší, i když spojení vysílačkami a prezentace s počítačem akci prospěly,ale samotné prostředí obrovsky zvýhod- ňovalo. Jídlo a ubytování totiž bylo hned vedle školy v kolejích, vzdálená byla jen hvězdárna, ale s tím se nedá samozřejmě nic dělat. Program byl chudší, ale aspoň se člověk nemusel rozmýšlet kam ano, kam ne a co už zase nestihne. Pěkná Fantasy show byla vyrovnána slabou párty, malý počet fanů komorní atmosférou. Objektivně byl asi letošní Parcon horší, vzhledem k počtu fanů, množství a "novosti" pořadů, ale pro mě bylo důležité, že jsem už hodně lidí znal a tak jsem byl letos spokojenější. Líbil se mi i přívěšek na krk místo tradiční placky.
Osobnosti
Mluvil jsem s V. Ríšou, I. Adamovičem, O. Neffem, Z.Rampasem, P. Konupčíkem, P. Mikuláštíkem, J. Rečkovou, samozejmě s místními a se spoustou dalších, zahlédl jsem V.Srponě, E.Čierného, C. Biedermanovou, M. Klímu s chotí (V. Kadlečková) a další a další. Spousta jich ale chyběla a ze zahraničí přijel pouze I. Nemére, který svou přednáškou, zpochybňující prvenství J.Gagarina, zahýbal důkladně nervy všem přítomným.
PANIC EXPRESS
Pořadatelé ještě v průběhu vydali list Panic Express, který kromě úvodníku a statistiky obsahoval i postřehy jednotlivých fanů. Nevím jak u ostatních, ale moji odpověď lehce transformovali, takže teď vypadám jako pitomec, ale to se nedá svítit.
T. Jirkovský - Adamsův průvodce 3, 4 ještě není vytištěný,ale je v tiskárně. Vyjde v nákladu 10 000 ks na podzim.
Šel jsem spát ve dvě, ať si to každý užije.
O. Brezinský - Prvýkrat na Parcone som išiel skoro spať a bol to nezapomenutel_ný zážitok.
P. Konupčík - ... ve tři jsem šel spát, což mi může dosvědčit opilý Drážný plus 12 dalších silně opilých kamarádů.
Z. Rampas - ... Je tu výborná bašta, velmi dobré zahájení, omdlel jsem na přednášce o UFO, večer jsem šel brzo spát, dnes jdu na Párty a bojím se, jestli mi budou včerejší ožralové stačit.
M. Parička - Večer som strávil v Gaudeame, odviezol som vysilenú barmanku a neverili by ste, išiel som aj spať.
k obsahu ZA 4
k Reportážím
ke Zbraním Avalonu