Český národní con (Bohemiacon 1994)
Včera se již zcela rozplynuly naděje, že seženeme auto, proto se dnes okolo deváté trousíme na nádraží, abychom zkusili nemožné - dostat se na Bohemiacon vlakem. Do Pardubic to není žádný med; vlak je sice označen jako zrychlený, ale courá se tam přes hodinu a půl, k čemuž je navíc potřeba připočíst zpoždění způsobené výlukou. Od Pardubic to již jde, a když se někde na půl cesty do Prahy dozvídáme, že vlak, ve kterém se právě nacházíme, jede až přímo do Ústí, jsme přímo potěšeni.
V Ústí se z vlaku vyvalilo spousta podivných - no... asi lidí (?!?). Evidentně účastníci Bohemiaconu. Snažíme se je alespoň trochu zmást - koukáme do mapy, děláme, že jí rozumíme, a jdeme úplně jiným směrem. Jenže voni mají taky mapu a jdou správným směrem. Smůla. Na místo conání dorážíme tuším ve dvě. Zdrcující pohled na „frontičku“ u prezence nás nutí rezignovaně usednout na schody, popíjet limonády a sledovat chaos. Chaos skutečně stojí za podívání: Lidé (?) všelijak pobíhají a nadávají na chaos, hlavně na chaos při ubytování. Již teď v nás začíná klíčit myšlenka, že místní ubytování nebude nic pro nás. Platit za nějakou kolej nebo kde to bylo - jsme snad blázni? A mačkat se někde na zemi s ostatními, na jednom čtverečním metru (a to jsem to možná ještě přehnal), to už vůbec ne. Proto pronikáme do druhé budovy, kde sice bude (jak tvrdila cedule na dveřích) každý třetí zastřelen, ale naštěstí se mi podařilo úspěšně uhýbat hvízdajícím kulkám (proč zrovna já musel jít třetí?), takže se průnik zdařil. Ubytovali jsme se v šestém patře. Máme tam nádherný rozhled po Ústí (fuj), nalezené sedačky jdou krásně přestavovat a sestavovat na pohodlné postele, v kuchyňce máme i ledničku (smrdí). Jen v umývárně chybí zrcadlo. Snad nás tu nikdo nebude rušit.
V 19 hodin jdeme na zahájení v očekávání něčeho bombastického, něčeho, co by nám vyrazilo dech. Dech nám to vyrazilo svou mizerností. Jediným kladem bylo, že nám byl představen H.Harrison.
Hned po zahájení se přesunujeme do místnosti, kde má za půl hodiny začít přednáška A. Sapkowského a H. Harrisona o psaní akční sci-fi. Místnost je nyní již skoro plná a těsně před začátkem je již přeplněná. Přichází Harrison a potom kdosi. Lidé znejistěli není to náhodou ten očekávaný Sapkowski? Ale k potlesku a uvítání se nikdo nemá. Až když nám je představen, mnohý si nadává, jak jen jsem Ho mohl nepoznat! Nevídaný Potlesk. Mluvilo se o všem, na co se diváci ptali, trochu i o té akční sci-fi. Sapkowski je mírně pod vlivem alkoholu, jako pak celý con (nebo vždy, když jsem ho viděl), ale ostatně, nebyl sám.
Večer občas potkávám lidi, kteří se neprozřetelně přihlásili do turnaje v DrD. Asi to není to, co čekali, protože většinou vyjadřují své znechucení a posílají kletby na tvůrce pravidel tohoto turnaje.
Pátek 26. 8.
V deset ráno jsem chtěl jít na pořad I. Adamoviče - Tvorba povídky před zraky diváků, ale protože jsem v tu dobu skupoval železné zásoby v místních obchůdcích, nějak jsem to nestihl. Nu co, říkám si, tak půjdu alespoň na D. a D. v angličtině. Jenže Klíma, který tam měl mluvit, nepřijel, proto zaskočil Ondřej Neff svým povídáním o Miléniu 2. Bylo to pěkné, ale knížku si asi nekoupím (bude to pěkná drsňárna a krvárna, ale i přesto mě to nějak neláká).
Místo setkání nakladatelů, distributorů, prodejců a tvůrců fanzinů vyrážím na oběd. za moc nestojí, při odnášení nádobí se nelíbíme místnímu personálu, protože hned napoprvé je obtížné zjistit, kam házet nůž a kam zase vidličku, ale alespoň jsem se trochu najedl.
Během odpoledne hrajeme DrD, což občas přerušuji odchodem na nějakou přednášku. Nejzajímavější z celého odpoledne byla přednáška ing. Fikáčka - Technologie výroby boha. Řeč byla nejprve o informačních vstupech do mozku a jejich změnách při spánku nebo v okamžiku umírání (čímž se snažil vysvětlit, mimo jiné, i zážitky v klinické smrti). Pak už se mluvilo o bohu, jeho absolutnosti a tím pádem i neskutečnosti. Fikáček zcela logickými argumenty dokázal, že bůh, je-li definován svou absolutností, vlastně nemůže existovat, nebo ne existovat tak, jak na něj kdokoliv dokáže myslet či si ho definovat. A namítá-li někdo, že bůh přece nemusí být absolutní (takže by mohl fyzicky existovat), má pak cenu v něj věřit?
Na přednášce o cestách v čase (přítomni W. Jeschke a H. Harrison) mě nejvíce potěšil Jeschke, když tvrdil, že není jako američtí spisovatelé a nehodlá psát žádná pokračování svých románů, i když k tomu například Poslední den stvoření přímo vybízí.
Následující pořad se Sapkowskim - autor a dílo - byl dost příšerný. Sapkowski byl již (opět) „společensky unaven“, účastníci besedy dávali většinou dost trapné otázky a odpovědi nebyly o moc lepší. Sapkowski se u mě dost shodil, ale v žádném případě to není důvod, proč již jeho zaklínače nečtu.
Sobota 27. 8.
Dnes se konečně dozvídám, proč nemám nikdy knížku, na kterou se těším, a mám-li ji, tak po neúnosně dlouhém čekání. Tolik z pořadu Budoucnost českých nakladatelství. Po obědě měla být přednáška Uzlové body historie, ale byla o hodinu odsunuta. Tak se jdu podívat na počítače: Mají tam jedno PC, kde někdo paří DOOMa, a jeden Macintosh, na kterém pouští nasnímaný a sestříhaný film Terminátor 2. Ani se snad nedalo poznat, že film neběží z videa, ale z počítače.
Uzlových bodů historie se zúčastnili všichni zahraniční hosté (Harrison, Jeschke, Stableford a Sapkowski). Z našich spisovatelů Novotný a Nesvatba (pevně věřím, že jsem na někoho zapomněl). Nesvatba zároveň překládal Harrisonovi a Jeschkemu, zcela bravurně (z ostatních překladatelů snad nikdo tak dobře nestíhal). Většinu času se diskutovalo, jak moc křesťanství ublížilo západní civilizaci.
Vyhlášení výsledků ceny Koniáš mě docela zklamalo; Stárnoucí slunce - Kesrith je, podle mě, knížka nic moc sama o sobě, takže zprzněný překlad jí až zas tak moc neuškodil. Raději bych na prvním místě, ve spárech Koniáše, viděl Spasitele Duny.
Na Velkém diskusním pořadu byli opět všichni zahraniční hosté, neustále čelili palbě všetečných otázek, především Harrison a Sapkowski. Byl to poslední pořad, kterého jsem se na Bohemiaconu zúčastnil. Na párty se mi již nechtělo a v neděli jsem nic stihnout nemohl, protože jsem v sedm ráno opouštěl Ústí. Domů jsem dorazil akorát na oběd.
k obsahu ZA 5
k Reportážím
ke Zbraním Avalonu