Mat jedním tahem

Borje Crona

 

    
    Kosmická loď ze Země přistála na Marsu přesně podle plánu. I televizní kamera začala pracovat přesně podle plánu. Pak se samozřejmě stalo něco neplánovaného, tak už to bývá a překvapit by to mohlo jen laika. Televizní vysílání bylo přerušeno, náhle a bez příčin. Aspoň zřejmých. Nezřejmá příčina ale byla plně pochopitelná. Když se koule protoplazmy o váze dvě stě kilo valí sem a tam po povrchu rakety a pak ji začne rozebírat na součástky, i nejdokonalejší přístroj má právo přestat fungovat. Koule protoplazmy, přesněji domorodec jménem Ctrr-Šprr-Í se setkal se záhadou. Ale protože byl, stejně jako ostatní Marťané, více než bystrý, brzy pochopil funkci rakety i jejích přístrojů.
    za pár okamžiků potom z televizní kamery, monitoru a nějakých dalších přístrojů sestrojil přijímač. První přenos, který přijal, byl z mezinárodního mistrovství v šachu. Vlastně to byla jen krátká zpráva v televizních novinách, ale to stačilo, aby byl Ctrr-Šprr-Í nadšen. Jako každý Marťan miloval hru v jakékoliv formě, ale šachy byly zajímavější, než jemu dosud známé hry. Pochopil vše základní ze šachové teorie i praxe a zatoužil usednout za šachovnici. Normální by bylo za někým zajít a naučit ho hrát šachy, ale koule protoplazmy uvažují jinak. Stačilo pár úprav a kosmická loď se znovu vznesla.
    Ctrr-Šprr-Í přistál v blízkosti města, ve kterém nejlepší šachisté bojovali o titul mistra světa. Rozumí se samo sebou, že během letu nevypínal přijímač, ale jazyk stále neovládal. Slovní zásobu si zapamatoval lehce, ale speciálně pro tuto příležitost vytvořené hlasivky se nedokázaly přizpůsobit cizí výslovnosti. Ctrr-Šprr-Í zatím na sebe nemohl vzít podobu člověka, jak si původně plánoval, ale nevzdával se. Nechtěl riskovat prozrazení a vystavit se nebezpečí zásahu některou pozemskou zbraní, musel se tedy zamaskovat jinak a teprve po odpozorování zvyků a nacvičení výslovnosti mohl změnit podobu.
    Přistál v porostu nedaleko od silnice, ale k žádnému řešení zatím nedošel. Vyvalil se z rakety a rozhlížel se po okolí. Strom? Balvan? Ne, nepohybují se a proto se nehodí. Po silnici jela kolona automobilů se zapnutými sirénami. Může na sebe vzít podobu automobilu? Ne, nemá dostatek hmoty a auto bez kol a bez řidiče nemá smysl. Potom zahlédl nedaleko se krmícího tvora a div nevyskočil radostí. To je to, co potřebuje. Živočich, kterého může bez problémů napodobit a který může proniknout bez větší pozornosti do města. Kolona automobilů zastavila v porostu a vojáci, kteří prověřovali neobvyklé hlášení radarové služby, se opatrně blížili k raketě se zbraněmi v rukách. Ctrr-Šprr-Í změnil tvar.
    za dvě hodiny seděl Ctrr-Šprr-Í už zase ve své vlastní podobě uzavřený v průhledné bedně z nějakého plastu. Okolo stáli vojáci a vědci připravení klást otázky. Ale první otázku svou zvláštní výslovností položil Marťan.
    "Jak jste poznali, že nejsem odsud? Myslel jsem, že jsem dobře zamaskovaný."
    "Dopustil jste se jen jedné chyby, podle které jsme poznali, že něco není v pořádku, " odpověděl major, který řídil operaci.
    "Jaké chyby?"
    Major se usmál. "Vaše maskování bylo výborné, místo bylo dobře vybrané. Nikoho neudiví kůň pasoucí se na louce u silnice. Ale tak jako Vy, dva kroky dopředu a jeden do strany, chodí jen šachový kůň."
 
k obsahu ZA 5
k Povídkám
ke Zbraním Avalonu