Upíři
Sedím už několikátej den u Galilea, oči vytřeštěný do prázdna a přes kabel mezi náma proudí megabajty. Dopoledne to šlo snadno, veřejný knihovny nemaj nijak zvlášť chráněný ani archívy. Pronikl jsem do Centrální, ale chybějící bloky dat dávaly tušit, že tady už byl někdo přede mnou a nedával si zrovna pozor, kam šlape. Prosakoval jsem jednotlivýma vrstvama a míjel rozervaná úbočí databází. Vyhodnocení výpadků dávalo tušit, že tady nenajdu, co hledám. Ze střípků jsme dali dohromady seznam archívů vládních úřadů. Bývalých úřadů. Jestli z nich teda ještě něco zbylo. Běžný prověřování zvládne Galileo sám a já se pak pustím jen po neobvyklých záznamech. Odpojil jsem se od Galilea a pokusil se zahnat hlad do kouta, utlouct ho velkejma soustama a utopit v mohutných locích. Upevnil jsem si krytku, přehodil přes košili mikinu a vyrazil na Ulici. Mám ještě nějaký účty s Rogerem a ty se nedají vyřídit v Síti. Roger je totiž zatraceně dobrej.
zakličkoval jsem Ulicí, abych se vyhnul vraku růžový Škeble, usmál se na mrňouse, co se pokoušel upoutat něčí pozornost. S randálem se blížili Rudí Andělé. Jejich jednomístný vznášedla řvala námahou, protože ocvočkovaní majitelé se vraceli z nějaký akce a každej z nich měl za sebou holku. Schoval jsem se za otřískanej kontejner, není potřeba na sebe upozorňovat. I když svým způsobem k nim mám blízko, Síti se vyhejbám a nechápu Zírače, co jsou s ní ve Spojení od rána do večera. Většinu práce zvládnou Fabriky a tak lidi konzumujou pořady 3Dvize a zíraj. Andělé Síť navštěvujou zřídka, ale každá parta má mezi sebou alespoň jednoho machra, kterej jim z Fabrik obstará, co potřebujou. zablejskal se chrom, rozevlátý vlasy přesvištěly kolem. Naskakuju na skejt, pár odrazů a frčím dál. Ulice je dlouhá, doprava nejezdí řadu let a tak se jen pomalu blížím k cíli. Roger bydlí v jednom z mnoha mrakodrapů se zabezpečenou vrátnicí. Tady fungujou dodávkový pneuzdvihače a tak nikoho nic nenutí hledat obživu na Ulici, zábavu přinese Síť. Pomocí naprogramovaný karty, kterou jsem získal výměnou za vzácný ovoce ze svý malý tajný zahrádky, se mi podařilo odblokovat systém. Navždycky. Sorry. Výstup do třicátýho patra není sranda, ale já vždycky trénoval spíš svaly. Mozek mi totiž šlape víc než slušně sám a to nemluvím o Obvodu, kterej mi rodiče sehnali setsakra nadupanej. Všude prach, oprýskaný zdi s pár malůvkama, záhadnej vzor plastlinea na podlaze. Konečně Rogerova buňka. Dveře jsou pootevřený. To je divný... Protahuju se škvírou, tak, aby dveře nezavrzaly. Rogera jsem našel. Ale moje účty za mne vyřídil někdo jinej. Zvrácená hlava napíná kabel Spojení, nevidoucí oči jsou zavřené, tělo je uvolněné. Tak Spojení nevypadá. Žádný tep. Fajn. Ještě se poohlídnout kolem. Lžíce v nedojedený polívce, pár plakátů, hologramy Rudejch Andělů, kožená bunda osázená švábama místo cvoků. Takže Roger byl machr Andělů. Musím padat, protože nachytat mě tady některej z nich, nikde bych se neschoval. Vím, co je to Poprava. Z doslechu. Na monitoru pro běžnou práci svítí pár symbolů. Vypalujou mi do očí zprávu, že tenhle počítač je prázdnej jak disk přejetej magnetem, Roger je taky prázdnej, veškerý zvláštnosti jejich Spojení převzal někdo jinej. Jeden z nich. Upírů. Tak takhle se projevujou. Je to poprvý, co mám možnost to vidět na vlastní oči. Honem zpátky, zapomenout na Rogera, na tu blonďatou holku, kvůli který jsem tady, na nesprávným místě. Domů.
Doma na mne čekaly Galileovy výstupy. Nechal jsem si to na ráno. Hned jak jsem vstal, navázal jsem spojení a rozeběhl se po stopách. Univerzitní knihovna, policejní kartotéka, městský úřad, další knihovny, archivy. Nikde nic, žádné podrobnější informace o Upírech, jen díry, trosky. Dál... Hloub... Redakce novin. Jedna po druhý. Stop, tady Galileo něco vyhrabal. Článek o knihovně Muzea. Skutečný knihy, ne mikrozáznamy a VCDéčka. Tam by ještě něco mohlo být. Takže vyrážím znovu na Ulici. Sjel jsem po zábradlí jako vždycky, mávnul směrem k vrátnici, kde lze jen těžko tušit za jednosměrným zrcadlovým sklem Johna, mýho kámoše. Sotva jsem vypadnul z baráku, otřela se o mě jedna střela, zase nějakej pošuk s kvérem. Servala kůži na ruce, krev prosakuje rozervanou košilí. Skejt mě nese k Muzeu, trochu mě zdržuje neustálý ohlížení, jestli po mně někdo nejde. Dorazil, prorazil a vorazil, jak říkaj v jednom nekonečným seriálu. Tolik knih jsem si ani nedovedl představit. Prohlížím místnosti, otvírám skříně. Počítač žádnej, databáze titulů žádná. Tady jsou takový srandovní kartičky... Chvíli to trvalo, ale přišel jsem na ten systém. Vybírám příslušný knihy, házím je do báglu a go home, amigos.
Čas plyne, venku je tma. Už druhý den čtu knihy, ze kterých se teprve teď dozvídám důležitý věci. Konečně vím, co zmizelo z databází. V deskách jedný knihy jsem našel vlepenou disketu. Vyhrabal jsem v komoře prastarou mechaniku, stačilo pár úprav a Galileo ji může zchroustat. Tak tomu se dá říkat úlovek. Souhrn informací o upírech, Upírech, střepy nějakýho programu, který je potřeba pospojovat, datový soubory. Jestli je pravda, co se tady píše, musím sebou hodit a pokusit se dotáhnout načatou věc do konce. Dělám na programu, vymačkávám ze sebe i z Galilea všechno. Chci bejt připravenej, protože může přijít. Oběť Upíra se sama stává Upírem a i v době přeměny vnímá. Poslední úpravy a zbývá jen věřit, že to bude oukej a že tyhle vymakaný procedury, který bych sám nedal nikdy dohromady, jsou funkční. Je blbý bejt sám sobě pokusným králíkem, ale nic jinýho mi stejně v tuhle chvíli nezbejvá. A jestli se to povede, rozšířím tuhle věcičku po Síti do všech počítačů, protože jen přímo v nich má šanci na úspěch.
V zámku dvakrát klaplo a dveře se pomalu otvírají. Nedávám nic najevo a jen ve střepu zrcadla na zdi sleduju návštěvníka. Takže mám na krku přímo Rogera. Člověk ve Spojení nevnímá okolí, pokud na to není předem připravený, tak se ani nedivím, jak nenuceně se Roger pohybuje za mými zády. Natahuje se, vsouvá konektor laptíka do portu. Udeřil! Jeho transformovaný obvod blokuje kontakt se Sítí, blokuje tak veškeré akce Sítě na obranu mého počítače. Upír stojí za mnou a snaží se z Galilea vysát veškerej soft, vysát mě. Oddechl jsem si, simulace proběhla úspěšně. Nový antivir vyčkává. Roger vnucuje Galileovi instrukce pro změnu mýho Obvodu. Teď. Krátké speciální rutiny obklopují Rogera. Já spíš jen tuším, jak jsou nepříjemné, zahánějí ho, obkličují, nedovolí mu uniknout a opustit Galileův systém. Roger ustupuje, chce prchnout, ale nemůže. Svíjí se do klubíčka, řve vzteky a já prorážím simulaci a snažím se ho udržet pod kontrolou. Čas letí, ráno se blíží. Konečně svítá. Upír strnul v nečinnosti. Stačí jen spustit poslední prográmek. OK. Postava za mnou se hroutí na podlahu, uvolněný kabel mě švihl přes tvář. Myslím, že by jako bejvalej machr Rudejch Andělů i v Upírským nebi ocenil antiviry, který ho dostaly. Pokud měl ovšem smysl pro černej humor a znal jejich názvy. Česnek a Dubový kolík.
k obsahu ZA 6
k Povídkám
ke Zbraním Avalonu