Srážka století
Tato výjimečná událost v dějinách astronomie samozřejmě vyvolala mezinárodní pozorovací kampaň, do které byly zapojeny nejvýznamnější světové observatoře v La Silva (Chile), na Havajských a Kanárských ostrovech, na Mt. Palomaru (USA), v Jižní Africe a v Austrálii, dále Kuiperova létající observatoř, Hubbleův kosmický teleskop, ultrafialové družice IUE, EUVE, ruská stanice MIR, meziplanetární sonda Galileo, která míří k Jupiteru (má tam dorazit ke konci roku 1995), sonda Voyager 2, která byla sice ve výhodném směru, ale příliš daleko (41 AU) a spousta dalších přístrojů.
Kometa 1993c byla objevena 24. dubna 1993 manželi Shoemakerovými a Davidem Levym. Velkou senzaci vzbudil výpočet dráhy. Ukázalo se, že kometa byla roku 1971 zachycena Jupiterem a při každém oběhu se zmenšovala její minimální vzdálenost od planety. Ovšem za zvědavost se platí a tak když se kometa 7.7.1992 přiblížila na vzdálenost 116 000 km, tak ji slapové působení Jupitera roztrhalo na množství kousků. Celkem bylo pozorováno 21 velkých úlomků a zřejmě existovaly i menší, ze Země nepozorovatelné. Všechny úlomky se pěkně seřadily do přímky a začaly obíhat Jupiter s periodou 2,05 roku. Poté bylo spočteno, že při dalším přiblížení se dostanou do vzdálenosti jen 37 000 km od středu Jupitera, což znamená, že se střetnou s hustým plynným obalem planety. (Jupiter nemá pevný povrch, jeho poloměr je definován přibližně na 71 500 km ).
Velikost jednotlivých úlomků byla 1-2 km, což znamená, že srážka neměla žádný globální vliv na planetu, ale kometa při ní zanikla. Vzhledem ke tvaru dráhy úlomky dopadaly rychlostí 58 km.s-1. Při této rychlosti, hustotě jádra komety 200 km.m-3 a rozměru 1 km dostáváme kinetickou energii 1,4.1021 J, což odpovídá energii 210 000 megatun TNT. Bylo předpovězeno, že všechny dopady budou několik stupňů za okraj planety, ale vzhledem k její rychlé rotaci se oblast dopadu dostane během půl hodiny na viditelnou polokouli. První úlomek, ozn. fragment A, dopadl 16. 7. 1994 v 19:57 UT a v průběhu dalších dnů až do 22. 7. 1994 byly pozorovány následky dalších dopadů. Z nich několik bylo tak silných (zvlášť G, H, K, a L), že doslova oslepilo některé pozemské detektory.
Okamžitě po události se vědecké týmy pustily do zpracovávání naměřených dat. Předpokládá se, že podstatné výsledky budou známy do 2 let. Už dnes je možné říci, že získaná data posunou znalosti o stavbě kometárních jader a Jupiterovy atmosféry. Z jednotlivých odvětví astronomie vyšla z události excelentně nebeská mechanika, protože vypočtené časy dopadů se nelišily o více než 2 minuty, což je vzhledem k množství rušivých vlivů vynikající výkon.
k obsahu ZA 7
na Vesmírnou Odyseu
ke Zbraním Avalonu