Průzkum |
||
|
||
Stíny se pomalu začínaly prodlužovat a
vestavěný chronometr pronikavě odhvízdával sedmnáctou jednotku. V Kukanu,
hlavním městě spojených Turanských demokracií zrovna začínala běžná odpolední
dopravní špička. Statisíce zpocených, unavených a nevrlých Kukaňanů se jako
na povel natlačily do vznášedel a kluzáků DPHMK, aby se pokusily dostat
zpět do svých domovů. "Ještě, že jsem tady!" pomyslel si poručík zaks, pod jehož botou zrovna tiše zaskřípal písek třetí planety jedné malé, zastrčené hvězdy. Vedle něho opatrně postupoval druhý průzkumník, seržant Oko. Opatrnost byla plně na místě, oba průzkumníci měli ještě v paměti nástrahy kyselých bažin na Betě nebo plísněmi zamořený svět Huaran. Dnes však měli na sobě nejnovější modely ochranných průzkumných skafandrů a navíc planeta byla velmi mírná s ideálními podmínkami pro vznik vyšších organismů. Podle všech výpočtů měli dokonce reálnou šanci na objev inteligentního života. Poručík doufal, že právě oni dosáhnou prvního kontaktu. Tupý náraz za jejich zády je přiměl k bleskurychlému otočení. Podivná, zaprášená, ale zřetelně humanoidní postava se namáhavě zvedala z prachu drtíc mezi zuby nesrozumitelná slova. "Konečně!" pomyslel si zaks, ale ve stejném okamžiku mu suché zapraštění ve sluchátkách signalizovalo poruchu čipu vestavěného tlumočníka - v poslední době běžnou závadu. Rychle sáhl do pravé stehenní kapsy pro náhradní součástku... a víc už udělat nestačil. Aniž by pochopil, co se stalo, zaregistroval náraz do hrudi.... poslední záblesk vědomí.... V řídícím středisku Oooky 3 expediční lodi turanské flotily panoval neobvyklý ruch. Uplynuly téměř dvě jednotky od chvíle, kdy se záchranná četa vrátila z povrchu planety i s ostatky obou průzkumníků. Zmatek hrozil přerůst v otevřenou paniku. Vzrušené debaty se účastnil kapitán, několik starších vědců a všichni vedoucí sekcí. "Pánové," přihlásil se o slovo velitel vojenské části posádky, "myslím, že je nám všem jasné, že jsme se dostali do nebezpečí, s nímž nikdo nemohl předem počítat a jehož vážnost si možná ani nejsme schopni uvědomit. Z dostupných faktů jasně vyplývá, že stojíme tváří v tvář nepřátelské civilizaci, která je navíc technicky daleko před námi. Disponují zbraněmi, které zřetelně převyšují naše obranné možnosti. Podotýkám, že nejnovější modely těžkých průzkumných skafandrů spolehlivě odolávají veškerým dostupným paprskovým, částicovým, nebo iontovým zbraním až do třídy těžkých nepřenosných phaserů. Jsou vybaveny nejnovější spektrální ochranou. Neumím si představit, co dokázalo způsobit ty obrovské otvory na zádech i hrudích našich průzkumníků." Při těch slovech velitel zbledl a pokračoval : "Vzhledem k tomu, že se navíc nepříteli podařilo před našimi citlivými čidly utajit jakýkoliv z projevů vyspělé civilizace, soudím, že se jim nemůžeme postavit za žádných okolností. Navrhuji okamžitý odlet a zoufale doufám, že se nás nepokusí sledovat na Turan." Stíny se pomalu začínaly prodlužovat a vyřezávané hodiny na zdi saloonu odbíjely osmou hodinu. Ve Skunktownu zrovna končil jeden den, "stejně všivej jako vostatní". Slepejš Joe, známý jako krátkozraký, dobromyslný hlupák, nepřítel indiánů a ne zrovna špatný pistolník, do sebe obracel šestou nebo sedmou whisky. Nejistým hlasem se snažil upoutat pozornost dvou nebo tří dalších návštěvníků lokálu. "Jak jsem řek, včera si to šinu trochu nalámanej mezi kaktusama kousek za městem, vobčas sebou prásknu a když se tak jednou zvedám, vidím trochu matně ňáký divný chlápky. Jeden šahal po bouchačce", pokračoval Joe a znovu se napil. " Tak jsem je voba sejmul. Ale byli to ty nejdivnějc voháknutý Komančové, co sem kdy viděl", dodal a zálibně pohladil ohmatanou pažbu své pětačtyřicítky. | ||
k obsahu ZA 7 | ||
k Povídkám | ||
ke Zbraním Avalonu | ||