Bytosti a spol.
Trolové - Jeden z poměrně dobře prozkoumaných, nyní již neexistujících druhů. Jednalo se o bytosti, jejichž těla a veškeré vnitřní procesy byly založeny na křemíkových vazbách. Jednotlivé rody se lišily druhem těchto vazeb a druhem vázaných dalších prvků. Rovněž s věkem trola se měnilo složení jeho těla. Jejich velikost nebyla omezena růstovým hormonem jako u lidí, tzn. trolové mohli dorůstat libovolných rozměrů.
Podle názoru některých trolologů je velká část pohoří na zemi tvořena těly mrtvých obrovských trolů. Trolové žili v podstatě kočovným životem v malých skupinách, ale některé rituály zachovávaly všechny skupiny. Například obrovská hromadná pohřebiště trolů se nacházejí na Sibiři a v Kimberley v JAR. Dodnes je tam těženo velké množství trolích zubů - diamantů. Železitá sloučenina, která trolům nahrazovala krev, vykrystalizovala do podoby rudných žil. I další zdroje rud kovů jsou totožné s pohřebišti trolů, nebo s jejich místy zimního pobytu, kde se hromadily odpady jejich metabolismu.
Je známo, že trolové byli bytosti noční a na základě zatím neznámé chemické reakce jejich těl s fotony byli znehybňováni. Zde panují mezi odborníky jisté názorové neshody. Profesor John Morresey tvrdí, že sluneční světlo bylo trolům životně nebezpečné, zatímco docent Terry Pratchett zastává názor, že šlo pouze o přechodné ztuhnutí. Náš tým se v tomto bodě přiklání k docentu Pratchettovi.
Upíři - podle pověstí nesmrtelné bytosti živící se lidskou krví. Odborný tým z jedné americké univerzity se v posledních letech výzkumem upírů zabýval intenzivněji a zjistil několik zajímavých poznatků. Upíři jsou samostatný druh a je dost pravděpodobné, že jsou rovnou měrou příbuzní s blechou jako s člověkem. Prvotní impuls asi již nezjistíme, ale faktem je, že od jistého okamžiku předchůdce blechy přestal lidskou krev využívat pouze jako stravu, ale lidské geny se nejprve pomalu, ale později stále rychleji začaly vřazovat do jeho genofondu. S lidskými geny se stále více z předchůdce blechy stávaly tvorové podobní lidem - upíři. Později se vývoj opět zpomalil, ale v dnešní době je prakticky dokončena asimilace upírů s lidmi a proto se s upíry v jejich klasické podobě setkáte jen vyjímečně v uzavřených oblastech, kde genofond není obohacován zvenčí. Z této postupné asimilace také vyplývají rozdíly v pozorovaných zvyklostech upírů, protože pochopitelně záleželo na tom, ve které době a ve které oblasti byly případy upírství zaznamenány.
Víme, že upírem se člověk stával po intenzivním kousnutím upírem nebo napil-li se upíří krve. Nejedá se ale o bytosti nesmrtelné, ale pouze dlouhověké, dožívající se až 800 let. Živily se nejen lid skou krví, ale právě krev lidská pro ně byla nejchutnější. Poslední prokázaný případ upírství je z roku 1987 z Německa. Zde byl odhalen upír pracující v transfůzní stanici. Pouze na základě zjištění, že stani ce má neustálý nedostatek krve AB Rh negativní, i když dárců je dost. Převážně touto krví se upír živil. Po odhalení uprchl, ale za 16 dní byl zastřelen speciálním protiupířím komandem. Při studiu jeho mrtvoly zjistil odborný tým několik dalších zajímavých údajů o fyziognomii upírů. V našem tisíciletí prakticky už splynula s lidskou. Hlavním rozdílem je existence dvou žaludků a úplná absence střev. Jeden žaludek je zásobní, tam upír hromadil krev a druhý je trávicí. Tráviví žaludek je obalen ohrom nou sítí vlásečnic. Objem zásobního žaludku je 2 x větší než objem žaludku trávicího. Oba jsou spojeny trubicí s chlopní. Tým také zjistil, že pověsti o tom, jak se upíři báli česneku, jsou založeny na pravdě. Upíři totiž byli na česnekové silice silně alergičtí a přímý dotek jim způsoboval velmi silné křeče.
Víly - Bytosti žijicí v hlubokých lesích, přímí potomci elfů. Změnou životních podmínek a postupným vyhubením elfů mužského pohlaví došlo k potřebě jiného způsobu rozmnožování. Mocné kouzlo spolu s provedením některých biochemických pochodů u pokusné skupiny přispělo k možnosti množení dělením. Jenže změny byly natolik výrazné, že elfové prakticky přestali existovat a zůstaly jen víly. Obliba elfů v hudbě a tanci přerostla přímo v mánii a lze snadno doložit výskyt víl při tanečních dýcháncích na paloucích. Příbuznost s lidmi ale zůstala i vílám a pro jejich krásu a znalosti přírody byly v jednu dobu vyhledávanými manželkami, takže dnes se pozůstatky vílího genofondu dají nalézt u mnoha děvčat. Možnosti tance jsou dnes podstatně větší a tak lze najít tato děvčata na kterékoliv z velkoměstských diskoték. Poznávacím znamením je malý zájem o taneční partnery a tanec v kroužku děvčat, mírně nepřítomný výraz při tanci a některé charakteristické fyziognomické rysy.
Obři - Dnes již vyhynulý poddruh Homo Sapiens. Jednalo se o vývojovou větev, jejíž jedinci dosahovali v průměru tři a půl metrové výšky. Jejich oblíbenou hrou, pro kterou měli svou tělesnou stavbou předpoklady, bylo prohazování balvanu vysoko umístěnou dřevěnou obručí. Obři tmavší pleti žili v malých vesnicích v pralesích afrického kontinentu a jejich světlejší příbuzní v lesích Severní Ameriky. Jeden kmen obrů ze Severní Ameriky se vydala na lodích do Evropy a jejich stopy lze vysledovat v řadě bájí Řecka i Říma. Protože byli geneticky příbuzní lidem, postupem času s rozvojem cestování a se schopností obrů již v raném věku (a tedy přiměřené výšce) mít potomky, došlo během několika generací ke splynutí. Stálý nárůst průměrné lidské výšky si odborníci mimo jiné vysvětlují právě takto.
k obsahu ZA 8
na Fantastické Teorie
ke Zbraním Avalonu