V tomto okamžiku si dovolím malou historickou odbočku.
Španělští dobyvatelé tehdy drancovali Ameriku a odváželi nevídané poklady. Královna Alžběta těžce nesla, že na tom bohatství nemá svůj podíl. Vyřešila to tak, že začala vydávat anglickým pirátům tzv. kasperské listy, opravňující je přepadat především španělské lodě. za část kořisti jim byla slíbena beztrestnost a materiální podpora. Navenek ovšem Alžběta předstírala, že s loupením nemá nic společného. za této situace se brzy Atlantik stal pro španělské lodě "horkým územím" a tak začali používat jinou cestu, i když značně delší.
Nejznámější z anglických pirátů byl Francis Drake, který jako první podnikl roku 1580 cestu kolem světa, za což byl povýšen do šlechtického stavu. podle jedné verze byl k plavbě vlastně donucen, když ho zaskočila přesila Španělů, kteří se rozhodli zničit jej stůj co stůj. Tato historka pomíjí fakt, že se těžké galeony a pinassy nemohly v rychlosti a manévrovatelnosti rovnat pirátově Golden Hind (Zlatá laň). Druhá verze tvrdí, že se na dlouhou cestu vydal proto, aby obeplul Ameriku a překvapil nepřipravený španělský konvoj. Nevysvětluje však to, že když Drake dorazil, dnes bychom řekli do "operačního prostoru", celých deset dní tu křižoval sem a tam a nechal téměř před hlavněmi svých děl proplout několik skoro bezbranných a plně naložených neohrabaných pinass. Zkrátka vše nasvědčuje tomu, že Drake měl velmi přesné instrukce, přikazující mu, kterou loď má přepadnout. Dostal je prostřednictvím Alžběty I. od J.Dee.
Po návratu Zlaté laně v roce 1583 mohli být všichni spokojeni. Drake je pasován na rytíře, Alžběta má své zlato a John Dee získal Tezcatlipoca - Dýmající zrcadlo. Tento předmět patřící někdejšímu vládci Aztéků byl patrně pravým důvodem, proč se celá tato, dá se říci diverzní, akce uskutečnila.
Rozhodně je možné vyloučit, že by se jednalo o orákulum. J.Dee byl natolik kvalitním magikem, že si ho mohl opatřit mnohem jednodušším způsobem. Vše nasvědčuje tomu, že to byl technologický artefakt zanechaný na Zemi mimozemskou civilizací, která nás navštívila v dávnověku (stejně tak tu návštěvníci zapomněli i další předměty : paralelpipoid, různé šrouby, umělohmotné hadice, hliníkové a platinové destičky, způsobující dodnes "historický šum").
Podle popisu a obrázku, který se zachoval na hradě Krumlov, tento předmět připomíná ze všeho nejvíce něco na způsob monitoru, který patrně ze určitých podmínek byl stále funkční. Profesor Dee, jenž dal tehdy k celé akci podnět a musel si téměř tři roky počkat, by mohl být spokojen, ale světe div se, nebyl!
Místo aby zalezl do studovny a těšil se ze vzácného předmětu, udělal něco zcela nelogického. Ještě v Anglii se spolčil s téměř o třicet let mladším podvodníčkem E.Kellym a vydal se spolu s ním téměř na konec světa (z jeho pohledu). Opustil bezpečí univerzity, vzdal se přízně královny a po úmorné cestě dorazil do Prahy. Přitom ho nelze vinit z mladické nerozvážnosti nebo touhy po dobrodružství, protože mu v té době bylo 56 let.
Na dvoře Rudolfa II. se choval značně defenzívně. Ačkoliv to měl být on, kdo by měl být vůdčí osobností, je to naopak Kelly, kdo do Prahy vtáhne s velkým humbukem. Ani jeho kariéra u císaře nebyla nijak oslnivá. zatím bezuchý lotřík slaví jeden úspěch za druhým a s tím stoupá jeho obliba u císaře a také jeho sláva. Chudák Kelly netušil, jak hořký konec je mu přichystán. Abych jen ve zkratce dopověděl jeho příběh. Později byl od císaře i od Rožmberků vyhnán s ostudou (když jim ovšem předtím řádně provětral peněženky) a uvězněn. Při pokusu o útěk si zlomil nohu tak nešťastně, že mu musela být amputována. Při dalším útěku r. 1595 si zlomil druhou a na následky tohoto zranění brzy umřel.
Vraťme se však k J. Dee Ten brzy opustil Prahu i svého kumpána, jakoby o vše ztratil zájem. Ještě nějaký čas pobývá u Viléma z Rožmberka. I tady se po krátkém čase zprotivil svým jednoznačným odmítáním výroby zlata. Jako malý suvenýr zde zanechal i tak těžce získané Dýmající zrcadlo, což je velice zarážející. Je jisté, že svou roli v nepřízni, kterou byl u nás zahrnut, sehrálo i to, že Čechy byly tehdy habsburské a tudíž prošpanělské, a jistě velmi brzy vyšlo najevo, z jakých zdrojů pochází předmět v jeho držení. Po návratu do Anglie se již J. Dee ke dvoru Alžběty I. nevrátil a stáhl se zcela do soukromí. Celé toto jeho počínání a "české působení" se mi zdálo být u nepochybně velmi inteigentního profesora nesmyslné, až do doby, kdy jsem vcelku náhodou nalezl zmínku o tom, že J. Dee v Praze překládal Necronomicn. Tuto knihu, obsahující kouzla, umožňující vyvolávat duchy zemřelých, ale především dávné bohy nazývané Elder Gods, sestavil z částí textů starých mudrců arabský učenec Abdul Alhazred, který ji nedopsal, protože při sepisování zemřel.
Kniha vznikla ovšem jen ve fantazii mistra hrůzných povídek H.P. Lovecrafta a jeho přátelé a následovníci tuto myšlenku dále rozvíjeli a doplňovali. To vše by byla opravdu nádherná mystifikace včetně údajného překládání knihy, kdyby přijetí této myšlenky nevysvětlovalo záhadné události okolo dýmajícího zrcadla. Jednotlivé zoubky celkového soukolí zapadnou do sebe.
Zkuste si to také představit ....
Učený muž (kterým nepochybně J.Dee byl!) se dozví o existenci Necronomiconu. Že se tato kniha obje-vila právě na dvoře Rudolfa II., bažícího povšem, co jen zavánělo magií a alchymií, není divu. O zdroji informací se lze ovšem jen dohadovat. Musel to být někdo z nejbližšího okruhu císařových přátel. Jako velmi vhodná osoba se mi jeví rytíř Tadeáš z Hájku, u kterého J. Dee v době svého pražského působení (náhodou!) bydlel.
Nicméně pan profesor považoval zdroj za natolik spolehlivý, že se pustil do složité intriky. Aby mu byl umožněn přístup ke vzácné knize, musí nejprve získat nějaký zajímavý předmět, kterým by císaře zaujal. Obrní se trpělivostí a zinscenuje krádež Dýmajícího zrcadla. Humbuk, který okolo sebe dělá Kelley, na něj upoutává pozornost a J. Dee může v pozadí klidně pracovat, tj. pokusit se získat Necronomicon. V okamžiku, kdy ho má, přestává mít o vše zájem a dává se neprodleně do překládání. Protože klima v Praze začíná být pro něj příliš nepříznivé, stěhuje se i s knihou a pokračuje v klidu rožmberského sídla. Tady také odměnou za poskytnutý azyl přenechává i velevzácný artefakt. Vedle získané knihy se mu musí jevit jako dětská hračka a stává se pro něj bezcený. Má teď v ruce mnohem cennější věc!
J.Dee mizí posléze zpět do Anglie. Podvodník Kelley splnil své poslání návnady nebo "kouřové clony" a je ponechán svému osudu. Kniha se vrací zpět do Prahy opět patrně prostřednictvím Tadeáše z Hájku, který měl jako jeden z mála přístup k nejvzácnějším skvostům zčásti tajné císařské sbírky obsahující příliš "ožehavé před-měty", jejichž vlastnictví by většinu tehdejších lidí stálo život a ani císaři nebylo radno se s nimi příliš chlubit.
Po svém návratu domů se J.Dee nevrací ke dvoru, ale zavírá se do své nové pracovny (tu původní mu dav za jeho nepřítomnosti vypálil), studuje svou těžce získanou knihu a také patrně koná pokusy až do své smrti. jeho tělo bylo prý nalezeno strašlivě zohavené téměř k nepoznání. Vybavení laboratoře našli rozbité, všechny listiny roztrhané a rozmetané do všech koutů místnosti.
za života Rudolfa II. vládl v jeho sbírkách nepopsatelný zmatek a neexistoval k nim žádný ucelený seznam nebo lépe řečeno bylo několik protichůdných a vzájemně se matoucích. Inkriminovaná kniha by mohla bát ta, která je pod číslem 3797 zapsaná jako:Velká kniha psaná neznámým písmem na pergamenu, v černé vazbě, ozdobená stříbrnými hvězdami. Po císařově smrti se zmatek ještě násobí. Některé kusy jsou prodány, jiné rozkradeny, další se stahují do různých depozitářů a odtud na další místa. Většinu obrazů a jiných cenných předmětů si jako válečnou kořist odvezla švédská vojska.
Od té doby se stopa ztrácí, až v roce 1978 vypouští spisovatel C.Wilson větu, že se pro něj nejmenovaný "velký milovník záhad" z Prahy pokoušel opatřit záznamy o lóži Egyptských zednářů v Rudolfinské knihovně. Tato lóže (měl k ní údajně patřit i Lovecraftův otec W.S.Lovecraft) prý knihu vlastnila a odtud také pramení zdroj spisovatelových informací. Klidně bych to hodil za hlavu, kdyby pan Wilson nepoužil výraz "velký milovník záhad". Toto přízvisko, aniž si to asi pan autor uvědomuje, určuje tuto osobu velmi přesně. V Praze v té době totiž byl takový člověk jen jeden, který v roce 1978 za velmi podivných okolností umírá. Náhoda, ale možná, že se věčně všetečnému panu doktorovi podařilo přeci jen něco vypátrat a nahlédnout Elder Gods do jejich tajemství.
Posledním článkem řetězu, který mne uvedl do pochybností, bylo mé vlastní pátrání po českém hermetikovi, který používal jméno P.Lasenic a byl členem společnosti Universália (byli za okupace pronásledováni tak horlivě, že se na pozdější režim, který pořádal s oblibou podobné hony, už nezbyl nikdo a jejich knihy se staly doslova sběratelskou lahůdkou, neboť oba režimy je vášnivě ničily). Tato společnost vydávala soukromé tisky, dnes bychom řekli "pro vlastní potřebu", kde se několikrát objevuje zmínka, že podklady pro knížku byly získány ve spolupráci s Egyptskou společností".
Hypoteticky Abdul Alhazred se zase nápadně podobá arabskému vědci Albumazazovi (Abu Mašarovi), který byl autorem mnoha knih o alchymii a magii. Žil 805 - 85 v Bagdádu. Necronomicon připomíná učebnici magie Picatrir. Nikdy nevyšla tiskem a existovala pouze v opisech.
Zájemci o tajemno tedy nemusí vážit dlouhou cestu k Cheopsově pyramidě, Stonehenge nebo do Palenqe, či na planinu Nazca, ale mohou si udělat výlet na Krumlov a poohlédnout se, zda se tam někde v koutě nepovaluje Dýmající zrcadlo mága J.Dee, případně mohou navštívit Rudolfinskou knihovnu a když budou mít štěstí, najdou materiály o egyptské společnosti, které je dovedou až k černé knize ozdobené stříbrnými hvězdami. Kdo ví?
k obsahu ZA 9+10
na Fantastické Teorie
ke Zbraním Avalonu