Vyrazili jsme až v pátek, protože ve čtvrtek jsem musel dokončit první letošní číslo za, které jsem chtěl představit SF veřejnosti právě v Ústí. Nejenom problémy s časem, ale i problémy s tiskem mě dost zdržely a tak jsem číslo nevypiplal až k úplné spokojenosti, ale už je hotové a já tu sedím a dušuju se, že tohle bude lepší. (Stejně to zase neklapne.) Vyrazili jsme s Tomášem a mojí „sestrou“ Sylvanou, o níž bude ještě řeč, protože jen slepý by si nevšiml, že za řeč stojí. Lákali jsme ještě další členy našeho klubu Avalon, ale peníze prostě lidem chybí v nejnevhodnější dobu. Projeli jsme Prahou, tentokrát bez problémů s doplňováním vody do chladiče, zato s úžasem, jak byla Praha vyprázdněná a jak nebývale malé množství aut jí projíždělo. V Ústí jsem trefil bez větších problémů přímo k fakultě. A to už jsem byl plný euforie, která byla naprosto nepochopitelná, protože takovéto víkendy končívají s prázdnou kapsou, bolavou hlavou, zničeným žaludkem, zalehlýma ušima a rudýma očima. Člověk je ale nepoučitelný. zatímco jsem byl na návštěvě u malíře a kreslíře pana Horčičky, Tomáš nás přihlásil k ubytování, zaplatil vstupné. Nepochopil jsem asi úplně, ale platit 100,- Kč za den a osobu se mi zdálo trochu moc. Původně jsem se domníval, že částka 100,- Kč zaplatí vstup na oba dny. No ale v sumách, prohýřených a utracených za knížky, se to ztratilo. Zdražení ubytování mě nepřekvapilo jen do té doby, než jsem se dostal na pokoj. zatímco loni jsem „spal“ v pokoji se dvěma postelemi, kobercem a nábytkem, letos mne čekalo lino, palanda, otřískané skříňky, rozbitá židle, oprýskaná omítka, mizerný a špinavý záchod, v koupelně chybějící zrcadlo. Nejsem fajnovka, ale na zhoršení je člověk citlivější.
zahájení jsem se tentokrát účastnil, potom jsem ještě navštívil diskuzi na téma Sex a budoucnost, pozdravil se seznámými a celou dobu se snažil nevšímat si pohledů, které na moji maskáčovou uniformu s červeným baretem v kapse a vyleštěnými kanadami vrhali snad všichni. Pak už jsem se na koleji převlékl z pohodlných „potisků“ do civilu a vyrazil s Tomášem a Sylvanou na večeři do města. V doporučeném bistru nás výborně nakrmili a napojili. Stejné doporučení asi dostal O.Neff, J. Olša, V. Ríša a další, ale vzhledem k nedostatku místa jsme přišli o zajímavé společníky. Pak už jsme znovu nasedli do škodovečky a vydali se hledat diskotéku, kterou jsem navštívil i loni. Orientační smysl zapracoval a tak jsem mohl brzo zajásat nad známým nápisem. Apollo nás přivítalo poloprázdným sálem, který se s ubíhající dobou ještě více vyprazdňoval. Na to, že mělo jít o nejlepší diskotéku v pátek večer a o velké město, jsme byli zklamáni. Ve Vagónu v Havlíčkově Brodě to žije nejen o prázdninách podstatně víc. Sylvaně se tam ale líbilo a tak jsme vydrželi až do čtyř.
V sobotu ráno jsem se domluvil s pořadateli, postavil stojan s modely a fanziny a zase se vrhl do víru programů oficiálních i neoficiálních. Absolvoval jsem pořad s Terry Pratchetem. Pořad s Hold- stockem jsem propásl, protože jsem se snažil vyřídit některé firemní záležitosti. Přišel jsem až na závěr a tak jsem byl svědkem pouze posledních otázek diskuse. Stejně jsem přišel i o Neffovu přednášku, což mne mrzelo. Z oficiální části programu jsem stihl už jen vyhlášení všech možných cen a redakční sezení Kronik Questaharu s přispěvateli, na které jsme byli s Tomášem pozváni. Ještě jsme chvíli povídali s Ivanem Adamovičem, kterého jsme pozvali k přespání na náš pokoj a pak jsme se vrátili na kolej.
Sobotní večer jsme se rozhodli strávit v kolejním baru. To byla pánové jízda. Bar plný osobností, diskutujících, popíjejících. Když jsme s Tomášem přišli, Sylvana už značně pokročila v konzumaci lihových nápojů, a protože na to není zrovna zvyklá, bylo s ní veselo. A s pokračujícím večerem stále veseleji. Potykala si snad s každým, včetně Ondřeje Neffa. Její rozhovory na různá témata byly plné překvapení. Bohužel jsme neviděli závěr večera, kdy prý, podle vlastního vyjádření, byla fotografována s Ivanem Adamovičem na jednom ze stolů. Možná si někdo myslí, že na něm mírumilovně seděli, ale naštěstí podpatky do desky stolu díru neudělaly a tak si to myslete dál. Já jsem si zase hrál na zuřivého reportéra a zpovídal příslušné fany ze zážitků. Samozřejmě jsem si vybral hezčí polovinu lidstva a s mini rozhovory se můžete tady někde v tomto čísle setkat. Někdy v neidentifikovatelnou ranní dobu jsme usoudili, že už toho bylo dost a šli jsme si lehnout.
Nedělní dopoledne jsem chtěl strávit na poradě SF klubů, ale byla odvolána. Vše důležité bylo prý řečeno a další věci se proberou na podzimní poradě. Sebrali jsme se, rozloučili s několika málo opozdilci a vydali na zpáteční cestu, já opět v maskáčovém hávu. Sylvana prohlásila, že se jí to moc líbilo a že příště pojede zase.
zahájení a Fantasy Show
Na každém conu se mi zdá, že laické vystupování většiny osob uvádějících ty nejoficiálnější pořady - zahájení, udělování cen, besedy se zahraničními hosty hrozně snižuje úroveň celého conu. Mé dojmy z neustálého sebeshazování a zlehčování jsou vylíčené podrobněji v úvodníku. Má-li nějaká akce takový rozpočet a takovou váhu, asi by stálo za to ze strany pořadatelů a konec konců i oceněných autorů věnovat větší pozornost uvádění oficiálních programů (letos převážně v aule). To je jedna z mála výtek, které mám k letošním blížencům - Parconu a Bohemiaconu.
Další z výtek směřuje k Fantasy show s udělováním titulu Sir a Lady Fantasy. Loni v Banské Bystrici se povedlo předvést pěknou podívanou (a nejen díky té striptérce) s nápadem a vtipem. Jednotlivé světy fantasy, živý kůň obíhající kolem kruhu příznivců, řada lidí v maskách. Letos pršelo, ale účast jedné skupiny fandů historie a historického šermu, pár odvážlivců většinou v nedostatečných, neúplných nebo jen naznačených maskách se mi zdá nedůstojná významu akce. Určité zvýhodnění maskovaných, trocha propagace v časopisech a fanzinech, vysvětlení významu titulu (spousta mladších vůbec netuší o co jde), jiný uvádějící (s veškerou úctou k Egonu Čiernemu) apod.
Každopádně zahájení i fantasy show proběhly a to na mizerné úrovni a za ještě mizernější účasti oceněných autorů. Pokud si někdo necení udělení takovéto ceny tak, aby přijel a převzal ji, je načase zvážit udělování cen vůbec. Chápu, že dříve ocenění znamenalo šanci na otištění, ale dnes by si autor sám měl hledat způsoby, jak se zviditelní a přesvědčí, že zrovna jeho stojí za to vydat.
Sex a budoucnost - J.Olša a V.Ríša
Neformální a dopředu nepřipravovaná beseda. začala bonmotem z publika, zda má sex budoucnost. začalo se o tom uvažovat, hlavně ve spojitosti s virtuální realitou. Olša se vyjádřil že paleta sexu se o virtuální realitu pouze rozšíří. Dál byla nastolena otázka sexu v beztížném stavu, byly probrány problémy, které to může přinést - technické i psychické. Některé se řešily hned na místě. Akce a reakce - upoutání, rozstřikování kapaliny - kabinka s odsávačem, poplachové hlásiče - zvláštní režim pro sex, spouštění režimu knoflíkem (otázka psychických zábran) nebo sledování z centra a spouštění odtamtud nebo automatický signál skafandrů apod.
Mluvilo se krátce o tom, že Poutník by rád vydal speciál Proutník s erotickými povídkami, ale nejsou povídky ani autoři. Probíraly se právní aspekty mnohomužství, mnohoženství atd.
Beseda s Terry Pratchetem
Pan Pratchett je zajímavý pán, živého vystupování a přátelského chování. Ve svém veselém vystoupení, které ještě umocňoval překladatel (pokud jste si zvykli na jeho projev), vyprávěl o vzniku Zeměplochy, o vzniku některých postav. Některé postavy vznikly například kvůli obavám matek, že RPG mají špatný vliv na jejich děti. Aby matky mohly posoudit, čím se to jejich ratolesti zabývají, sepsal jim hru. Milé rodičky útočily na všechno, co se hýbalo, umučily trpaslíka, aby jim řekl to, co by jim řekl sám a dobrovolně, všechny osoby pobily a vše zapálily, dokonce zabily i princeznu, kterou měly osvobodit. Pak prohlásily, že na tom vlastně není nic špatného a že to tedy děti mohou hrát. Tyto matky se dokonce staly předlohou pro družinu barbarů - důchodců. Ta například v čele s Cohenem stála proti miliónové armádě. Kouzelník jim řekl, že nemohou dnes vyhrát a oni, že něco tedy zbyde na zítřek, Cohen uváděl, že když se rozpřáhne, musí někoho trefit, ale jich je tak málo, že vojáci těžko trefí je.Takových srandovních gagů uvedl Pratchett více, ale nešlo si všechno zapamatovat.
Další známá postava vznikla, když viděl obrázek smrtě a pomyslel si, jaký drink asi smrt pije.
Jeho Mort získal 2. místo na žebříčku bestselerů. Následovala velká autogramiáda při cestování vlakem po Anglii. V souvislosti s cestou vyprávěl Pratchett veselou historku o hamburgru, ale vaše chyba, že jste tam nebyli.
O jiných postavách vyprávěl, jak žil ve vesnici se starými vdovami po farmářích, které chodily v černých šatech a okovaných botech po manželích, vycpaných ponožkami. Boty házely jiskry, ženy neustále „mlely hubama“ protože jim neseděly zuby, které jim zdravotní péče dala zdarma. Tak vznikly čarodejnice.
Jako malý kluk chodil do malého krámku kupovat SF second hand. Četl a četl, začal psát a jezdit na cony. Každých 5 let vydal jednu knihu a teprve později následovaly Zeměplochy. Pratchett chtěl zabydlet svůj svět, převzatý z rozšířených mýtů lidstva, normálními lidmi. Ve fantasy někdo řekne : „Běž přes hořící pláně, vyšplhej na ledovou horu, hoď zlatou cetku do sopky“, a hrdina odpoví : „Ano, jistě“, místo aby řekl : „Vy máte o kolečko víc!“ Napsal Barvu kouzel, poslal ji nakladatelství. Nakladatel si ale nebyl jistý, jestli je pro to trh. Knihu vydali v roce 1983 a hned dosáhla úspěchu. Napsal druhý díl - úspěch, třetí taky. zatím poslední kniha je o golemech. Je o hodně smutnější, má kriminální zápletku. Vyjde příští rok v Anglii.
Po vystoupení autora následovaly otázky z publika:
- Co se stane se zeměplochou, když se splaší jeden ze slonů ? - Bylo by samozřejmě pěkné, kdyby se tři zbývající posunuli a vyrovnali zátěž, ale máme si počkat na knížku.
- Co si myslíte o počítačové hře Zeměplocha? - Pratchett pracoval na scénáři, přiznal, že je hra obtížná a některé triky hned vysvětloval, druhý díl bude příští rok. V této souvislosti upozornil, že se Zeměplocha bude animovat!
- Mapa Ankh Morporku už vyšla a vyjde i u nás, mapa Zeměplochy vychází tento měsíc v Anglii.
- Mapa neomezí v dalších nápadech.
Po dvou hodinách legrace se Terry Pratchett rozloučil.
Redakční sezení KQ
Nejdříve jsme trochu putovali, protože z místa původního jsme byli vysídleni. Nakonec jsme se usadili v odlehlejší části fakulty a představili jsme se navzájem. zahájil jsem otázkou, jakým způsobem získávají redakce přítomných fanzinů (Kroniky Questaharu, ELF, Trosky, Cori Celesti) přispěvatele, protože my nemáme přispěvatele žádné, kromě Jany Rečkové a Karla Šlajsny, kterých si o to více ceníme, a z řad vlastních. Bavili jsme se chvíli na toto téma a pak jsme začali probírat kolotoč distribuce - náklad - cena - tisk - ... Pokud totiž máte malý náklad, je cena vysoká, z toho plyne, že je malý zájem a následně malý náklad. Já myslím, že je nutné něco obětovat, zvýšit náklad současně se zajištěním rozsáhlejší distribuce. Cena bude odpovídat levnějšímu tisku.
V průběhu debaty odběhli kluci, kteří měli lístky do tomboly a Tomáš se vrátil s flaškou Myslivce. Hned začala kolovat. Debata pokračovala, nadhozen byl i nápad vydat společně sborník začínajících autorů, kde by byli představeni svými nejlepšími příspěvky do fanzinů.
k obsahu ZA 9+10
k Reportážím
ke Zbraním Avalonu