Hvězdná loď Sírius III - Bitva o Melor I
Přepadením základny All Ormilany, se měla změnit rovnováha sil v této oblasti. Jejich útok však nebyl tak úspěšný, jak sami předpokládali, že by mohl být. Naopak. Nepřítel zde přišel o větší počet plavidel, než jsme přišli my. Trvalé posily, které následně dorazily k základně All, vrátily zdejší flotile ztracené síly a v konečné rozvaze ji posílily o tři nové lodě na konečný počet dvaceti válečných plavidel nejrůznějších tříd a typů.
Sírius, jehož posádka podnikla nebezpečný průlet bojištěm, zůstal v kosmu dva dny po útoku s téměř vybitými bateriemi a musel být odtáhnut do doků k jejich výměně. Posádka tak mohla využít několika volných dní k obnovení hlavně psychických sil. Všichni kromě kapitána se vrátili zpět na planetu, aby si tentokrát užili růžových moří této planety. Sladké oceány planety All se staly po objevení zdejší planety raritou v celé říši, jelikož neměly nikde obdoby. Kromě toho se zde nacházelo velké množství i jiných pozoruhodností, o kterých by se dalo napovídat celé dny. Planeta All se stala jednou z nejnavštěvovanějších míst v říši, než začala válka. Poté, co jsme ztratili mnohá naše území, se planeta ocitla velmi blízko hranic a oblast se stala nebezpečnou. Turisté houfně opouštěli planetu, až tu žádní nezůstali. Dnes se sice někteří vracejí, i když vědí o nebezpečí, ale není to jako dřív. Hodně zařízení muselo být uzavřeno a zůstala jen ta menší od zdejších obyvatel.
Jednoho dne pozvali posádku Síria do malého kinosálu ve městě, kde zrovna trávila volno. Když se všichni usadili v prvních řadách měkkých vypolštářovaných křesel, na malé pódium vyšel zprava nějaký muž ve vojenské uniformě. Postavil se za malou budku se znakem THS a několikrát poklepal na mikrofon. Sálem se ozvalo hlasité zachrastění a pískot. Po kontrole mikrofonu začal mluvit:
„Dobrý den. Jsem generál Kazašněv. Vítám vás tady, v malém kinosále tohoto překrásném hotelu neméně překrásného města. Asi se ptáte, proč jsme vás sem vytáhli od slunečních pláží. Hned se vše dozvíte.
Před pár dny nepřítel napadl základnu na orbitě. Proti třiadvaceti nepřátelským plavidlům jsme mohli postavit jen sedmnáct našich, ale jak jistě víte, skutečnost byla trochu jiná. Posádky řady lodí musely vzlétnout z doků a posádky Alfa a Síria dokonce musely nejdříve ke svým lodím prolétnout skrz smrtonosné bojiště jen v malých bezmocných člunech. Ani si možná neuvědomujete to nebezpečí. Stačil pouze jeden jediný zásah do člunu a ztratili bychom tak vynikající posádku, jako jste vy. Díky vám všem se podařilo zneutralizovat sedm nepřátelských lodí a odvrátit tak zkázu orbitální stanice. Samozřejmě, zásluha nepatří jen vám, ale rozhodně jste k ní přispěli podle mě velkou měrou, když Sírius spolu se Samurajem zneškodnili malý křižník, který útočil proti bezbranné osobní lodi, na které jsem shodou okolností cestoval já. Proto bych chtěl posádce Síria a Samuraje z celého srdce poděkovat za záchranu mého života. Velitelství se rozhodlo, udělit posádkám Síria a Alfa čestné vyznamenání za odvahu, kterou jste potřebovali k onomu statečnému průletu bojištěm. Bohužel, jednomu z člunů se průlet nepodařil a po zásahu v něm zemřelo sedm lidí. No nic. Každá válka si žádá životy na obou stranách. Nebudu to protahovat. Přeji všem, kteří jste zde, stejně skvělé výsledky, jako jste podávali do této chvíle. Kéž bychom měli víc lodí s tak dobrou posádkou, jakou tvoříte vy s kapitánem Zoeem. Ještě jednou děkuji za všechno a teď obdržíte každý své ocenění. Děkuji a příjemný zbytek pobytu.“
Generál sestoupil z pódia a přišel před Karla Vinze - našeho technika, který seděl hned vpředu na prvním křesle vpravo. Sálem tiše zněla hymna Terrestrie. Mezitím, co generál sestupoval z pódia, přišla krásně oblečená dívka s platem, na kterém ležely připínací odznáčky. Generál pak každému osobně jeden připnul na uniformu a potřásl rukou.
„Tak tohle jsem opravdu nečekal,“ otočil se ke mě zepředu Marek, když začal generál rozdávat odznaky.
„Já už vůbec ne.“
„Víš, co to znamená? Ještě jednu takovou akci a dostaneme nějaký řád .“
„A co má být?“ Zeptal jsem se.
„Řád je třeba za nějaké zásluhy v bitvě, a když pak dostaneš i druhý řád - Řád první třídy, patříš mezi elitu a můžeš se stát i důstojníkem na jakékoliv lodi, kterou si vybereš. Samozřejmě, jestli je na té lodi pro tebe místo. Ale když první řád dostane celá posádka, obdrží ho i samotná loď, a potom se může zúčastňovat těch nejdůležitějších akcí.“
„Akcí?“
„No útoků, invaze, atakdále. Počkej, už se ke mě blíží. Musím si to vychutnat,“ a otočil se dopředu.
II.
Na planetě jsme pak strávili ještě plné tři dny. Čtvrtý den už nás odvezli zpátky na základnu a za dvě hodiny nato na orbitální stanici. Několik následujících dnů musel Sírius doprovázet společně s křižníkem Neptun zásobovací konvoje. Šlo o malé konvoje se třemi až pěti nákladními loděmi. Celkem nuda.
Na poslední konvojové plavbě s námi letěla osobní loď s velitelským sborem. Generální velitelství totiž rozhod-lo o zřízení sektorového velitelství na stanici All. Posádku osobního člunu tvořili vysocí vojenští důstojníci, kteří sem byli převeleni. Sektorové velitelství je mnohem větší, než dosavadní oblastní. V podstatě to znamená, že zdejší planetární systém dostává jakousi volnost. Volnost v tom, že o většině věcí zde bude rozhodovat zdejší velitelství a ne nějaké hodně vzdálené. Úkolem sektorového velitelství je kontrola nad 20 až 45 sektory, ale jsou i větší. V souvislosti s tímto šokujícím rozhodnutím, o kterém dopředu nikdo neměl ani potuchy, se objevilo hned několik fám. Prý se chystá něco velkého, možná invaze, ale všechno byly pouze dohady. Nicméně, do zdejší oblasti přilétlo několik válečných plavidel a fámy jako by se začaly potvrzovat. K nárůstu pochybností přispěla i příhoda naší lodi.
Při běžném hlídkovém letu náš radar zachytil dva neznámé objekty mířící ke stanici. Sírius se vydal oba objekty prozkoumat. Když se dostaly do našeho vizuálního kontaktu, všichni na můstku se zhrozili, že před sebou máme Ormilany. Naštěstí nás z omylu vyvedla vysílačka, když se obě lodě ohlásily. Šlo totiž o nové typy těžkých křižníků, jež palubní počítač neměl ještě v evidenci. Možná schválně. Sírius byl proti oběma plavidlům asi desetkrát menší. Po přiblížení nás všechny ohromila ta masa, jež se před námi nacházela.
Později vše vyplynulo na povrch. Zřízené velitelství začalo zdejší oblast posilovat o další plavidla a něco opravdu chystalo. Každá z lodí prošla malou revizí a preventivně se měnily baterie za nové s větší kapacitou.
Mimochodem, co se týče křižníků, ormilánské křižníky také nejsou žádnými drobečky a v porovnání s těžkými křižníky THS se zdají i o něco větší. Proti takovým plavidlům neměla loď našeho typu žádnou šanci. Výjimky však potvrzují pravidlo. Občas se objevila nějaká zpráva, že ta která korveta se dokázala ubránit útoku těžkého křižníku. Ovšem za jakých okolností, o tom už se zpráva nezmiňovala.
Asi dva týdny po setkání s oběma křižníky již vyšlo zcela najevo, co se děje. Velení THS připravovalo útok na jednu z ormilánských základen. U základny All se nyní nacházela flotila o síle asi šestatřiceti válečných plavidel, nepočítaje nákladní plavidla THS. Člověk se pak divý, kde je velitelství pořád bere, když loděnice stačí jen tak tak doplňovat stávající stavy. Pokud ovšem neotevřeli nějaké nové.
V období války se stavělo 30-60 válečných plavidel ročně. Záleželo, o jaké druhy lodí jde a podle toho také trvala jejich výstavba. Někdy, když se říše dostala do tísnivé situace, jako se tomu stalo před několika lety, než začala stavba korvet typu Mirach, zadávalo Ministerstvo obrany zakázky i soukromým a civilním loděnicím. Takovou situaci však nešlo dlouhodobě udržet, a tak se rozhodlo o výstavbě pěti nových loděnic s kapacitou deseti plavidel ročně. V období přípravy invaze jsem věděl pouze o dvou dokončených. Možné je, že ministerstvo dostavělo i další, ale rozhodně se veřejně nepochlubilo. Loděnice sloužily v podstatě pouze jako montážní prostory. Samotná zařízení se sem pouze svážela z různých jiných závodů. Proto výstavba lodi netrvala věčnost, ale asi jen rok a půl u křižníků a půl roku u korvet.
III.
Ještě než budu pokračovat, řeknu vám něco o Ormilanech. Ormilané měli prapodivný způsob války. Měli období, kdy celý měsíc útočili na vše, kam až mohli, a když jim došly síly, na tři měsíce se odmlčeli, aby pak zaútočili znovu, silnější o nové lodě. Způsob jejich války se tedy od našeho značně lišil. Nejvíc mi to připomíná, když se dva stejně silní přetahují lanem, ale jeden z nich táhne pořád stejně, ale ten druhý polevuje a zase trhne. Možná na tom něco bylo, ale který ze způsobů je úspěšnější, rozhodne až čas.
Bohužel mají Ormilané obrovskou výhodu. Jejich říše, několikanásobně větší jak naše, mohla každou ztrátu okamžitě nahradit. Ztratí loď, nahradí ji dvěma novými. Proto je naší taktikou, tlačit na ně neustále, aby nemohli tak rychle doplňovat své ztráty a zdálo se, že taktika skutečně vychází.
Od začátku války, na kterou říše nebyla připravena, ztratila Terrestrie třetinu území. Poslední dobou se nám však daří získávat svá území zpět. Ze ztracených území se čtvrtinu již podařilo dobýt, i když to šlo pomalu. Nyní se flotila připravuje na další úder.
Konečně se blížilo datum začátku invaze. Pokaždé, než začíná nějaká akce, vyšlou se průzkumníci. Průzkumnou činnost zajišťovaly čluny typu Kaitos, vybavené družicemi s citlivými senzory. Dva dny před vyplutím, tři čluny Kaitos vypluly směrem za hranice a zjišťovaly situaci. Pár hodin před začátkem akce se čluny vrátily k vyhodnocení všech údajů. Pak teprve velitelství povolilo start.
„Startujte motory, kurz podle dodaných souřadnic. Jedem,“ radoval se trochu kapitán, po několika dnech úmorné práce s lodí i posádkou. Před následujícím útokem vládla všude ve flotile skvělá nálada. Nikdo se už nemohl dočkat. Generalita naplnila posádky optimismem z epochálního vítězství a optimismus se rozšířil natolik, že změkli i jindy tvrdí důstojníci. Všude se už vedly vítězné řeči, hlavně mezi nováčky. Čekala nás však dlouhá cesta.
Flotila lodí se vydala na cestu. Na vyhlídkových plošinách orbitální stanice stáli lidé, aby viděli masivní a působivý start velkého počtu lodí. Loď vedle lodě zastiňovaly hvězdy a obrovská masa letící vrátit úder oprávněně naháněla hrůzu.
Do protiútoku se zapojilo 34 plavidel rozdělených do čtyř vln. První vlnu tvořila rychlá plavidla pro překvapivý úder. Do této skupiny spadl i Sírius. Dvanáct korvet typu Mirach mělo za úkol provést první útok na nechráněné objekty, jako jsou hlídková a osamocená plavidla bitevního druhu. Zneškodněním hlídek měl být zmařen jakýkoliv pokus o zdržení, při kterém by se mohl nepřítel zformovat. Pro splnění úkolu má první vlna pouze deset minut, jelikož hned za ní následuje druhá vlna tvořená čtyřmi nově zkoušenými těžkými křižníky typu Valiol a sedmi lehkými křižníky typu Orino. Křižníky vedly hlavní útok na stanici. Jejich nerušenému útoku mají napomáhat lodě z první vlny, jež se po splnění prvního úkolu zaměří na zneškodňování lodí obrany. Korvety za tímto účelem vytvoří dvojice, aby mohly lépe čelit útokům ormilánských křižníků. Třetí vlnu tvořily bojové čluny - torpédoborce, jejichž úkolem je pomoci první vlně v neutralizování ormilánské obrany. Třetí vlna čítala šest plavidel. Poslední vlnu tvořily tři nákladní lodě typu Boine, s výzbrojí a zásobami pro celou flotilu, které doprovázel torpédový člun spolu s novým druhem plavidla, které zde, stejně jako těžké křižníky, bylo zkoušeno. V podstatě šlo o člunovou loď, která nesla malé dvoumístné čluny. Tyto čluny, které jsou obdobou člunů použitých při obraně stanice All, nesou každý dvě rakety AR 21 a nesou jeden palubní phazer. Jejich účinnost je právě v raketách, výborné manévrovatelnosti a v rychlosti. Slabinou jsou slabé štíty. Tak, takhle vypadal plán flotily před útokem.
Cílem naší flotily byla planeta nazvaná Neon, podle jejích křiklavých barev podobných neonovým nápisům historických krámů na planetě Zemi. Neon patří do velmi blízkého slunečního systému, jež je vzdálen od systému, v kterém obíhá All, pouze něco přes 900 miliard km. Hvězda planety Neon v podstatě tvoří se sluncem planety All dvousystém, jelikož nejvzdálenější planeta na pár minut vlétává do systému druhého. Jeden systém však patřil Terrestrii a druhý Ormilánské říši. Boje ve zdejší oblasti proto trvají již druhým rokem bez uspokojivého pokroku, což chtěla občas jedna ze stran změnit. Na řadě je nyní Terrestrie.
Cesta k planetě Neon, kolem které obíhá nepřátelská orbitální stanice, potrvá základní podsvětelnou rychlostí pětatřicet dní, během nichž může být flotila kdykoliv napadena. Každý z nás věděl, co je před námi, ale také každý věděl, za co bojuje.
IV.
Čtyřiatřicet dní už uběhlo. Před flotilou je poslední den letu. Z mateřské lodě - těžkého křižníku Cefeus přišel rozkaz zaujmout útočné postavení. Korvety vpředu utvořily dvojice a přidaly trochu na tempu, aby se od zbytku flotily dostaly na desetiminutový náskok potřebný k přepadení a zneškodnění hlídek. Lehké křižníky se seřadily do dvou řad a třetí tvořily křižníky těžké. Třetí vlna si dala dvouminutový odstup od druhé vlny a poslední vlna, která však obsahovala pouze nákladní lodě s doprovodem, zůstala celou hodinu pozadu, aby se vyhnula prvním bojům.
Zatímco předchozí dny a týdny poznamenaly posádku leností a znuděností, jelikož neměla většinu času nic na práci, poslední dny se vše změnilo a všichni připravovali své lodě na boj. Jinak řečeno, uklízeli kabiny od věcí, které se všude povalovaly. I když uklízecí četa pracovala každý den, přesto zde byl druhý den nepořádek, jako by se vůbec neuklízelo.
Posledních deset hodin posádka prospala, i když usínání mi šlo velmi těžko a ostatním určitě taky, neboť pár hodin před bojem jen těžko může někdo spát. Nakonec se mi po třech hodinách převalování přece jen podařilo usnout.
Ráno v sedm hodin palubního času zazněl lodí nepříjemný signál budíčku. Rozlámaný a nevyspalý po bezesné noci jsem vstal z tenkých matrací, oblékl se do jednoduchého obleku, v němž se mé tělo cítilo přece jen lépe než v uniformě a vyšel jsem na chodbu, kde se již klátilo pár kluků, aby se dostali co nejdřív do umývárny, než tam bude nával.
Po snídani každý zamířil na své místo v lodi. Když jsem přišel na můstek, Marek už seděl u svého střeleckého pultu a kontroloval zbraňové systémy. Postupně přicházeli kormidelník Bill, hlavní strojník Richard a nakonec i kapitán Zoe. Sedl si na své místo uprostřed můstku a sáhl ke svému stolku, kde měl nově nainstalovanou vysílačku. Dříve šly rozkazy přes mé stanoviště, nyní mohl kapitán dávat rozkazy rovnou ze svého místa, čímž se zrychlila komunikace uvnitř lodi.
„Všichni na svá místa! Za hodinu začíná útok flotily. Aktivujte všechny bojové systémy! Blížíme se k místu určení.“ Dal kapitán na vědomí blížící se útok. Potom mě požádal o navázání spojení s kapitánem korvety Lynx, s kterou tvoří Sírius duo. Domlouvali se spolu na způsobu útoku. Nakonec se dohodli tak, že Lynx poletí první a Sírius hned za ním v závěsu.
Jak se blížil čas útoku, rostlo jako obvykle i napětí v posádce. Čtvrt hodiny před začátkem se první vlna rozletěla. Dvojice letěly každá jiným směrem, aby zneškodnily hlídková plavidla, jež se určitě vyskytovala na různých místech v okolí stanice. Dříve, než se čekalo, zachytil náš radar první nepřátelské plavidlo, které letělo přímo k nám. Rychlý člun ormilánské obrany neměl proti dvěma korvetám velkou šanci. Když Ormilané zjistili, že proti nim letí ne jedna, ale dvě plavidla, obrátili svůj člun a zamířili ke stanici.
„Kapitáne. Ormilané vyslali rádiový signál ke stanici,“ oznámil jsem.
„Domů to ale nestihnou.“
A měl pravdu. Tím, že se člun obracel ztratil drahocenný čas. Lynx a Sírius se k němu přiblížili na dostřel.
„Kormidelníku, vyveď nás ze stínu Lynxe, abychom mohli zaútočit.“
Sírius vybočil ze zákrytu Lynxe a přední střelec zahájil palbu na malý člun. Rovněž z Lynxe zahájili palbu. Výboje dopadaly na rychle slábnoucí zadní štíty ormilánského obranného člunu. Posledním pokusem o záchranu se člun pokusil o útěk a změnil dráhu letu ostrou zatáčkou vpravo. Obě korvety provedly totéž, i když s větším obloukem. Na chvíli nám Lynx zastínil palebné okno, ale po dokončení obratu se malé plavidlo ocitlo opět před námi. Ovšem ani teď se nevzdávali. Člun opět změnil kurs pro změnu ostrou zatáčkou vlevo a vrátil se tak na původní směr.
„To je hra na honěnou a ne boj,“ řekl kapitán, „rozpusťte formaci, jinak si tu s námi bude pohrávat do druhého dne.“
Sírius se oddělil od Lynxe, zrychlil a přiblížil se k člunu.
„Marku, prosím tě, dostaň toho bastarda!“ Žadonil kapitán na střelci.“
Marek pobaven vyslal tři dlouhé dvojité výboje z bočních kanonů. První dva zničily štíty a třetí již dopadl přímo na trup. Člun hned explodoval a rozprskl se do kosmu.
„Díky.“ Poděkoval kapitán. „Vrať se za Lynxe, abychom se mohli vydat ke stanici. Druhá vlna přiletí za tři minuty. Kurs 2.3.8.“
Lynx a Sirius opět utvořili formaci a zamířili ke stanici.
Obě plavidla se již nacházela velmi blízko stanice, když přišla zpráva od jiné dvojice.
„Pozor, všem lodím. Tady korvety Dorado a Berenices. Zrušte útok. Je to past! Za planetou je ukryta větší nepřátelská flotila o síle okolo šedesáti lodí, tvořená především křižníky. Nebezpečí pro všechna plavidla. Střílí po nás asi pět ormilánských křižníků, obraťte se, musíme se vrátit, jinak...škšššššššššš.“
„Co se stalo?“ Zeptal se mě kapitán.
„Vysílání bylo přerušeno. Nevím, co se stalo. Mohli přijít o vysílač.“
„Nebo jsou už mrtví, že?“
„Možná.“
„Spojte se s mateřskou lodí a varujte je. Poletíme pro ně.“
„Pro ně?“ Otočil se tázavě Bill od svého pultu.
„Ano, pro ně. Možná potřebují pomoc. Něco se ti nelíbí?“
„Ne, všechno je v nejlepším pořádku.“ A otočil se zpátky.
„Honzo, zeptej se Lynxe, jestli letí s námi.“
Sírius se mezitím odpoutal od Lynxe a vydal se k obzoru planety, kde se právě vynořovalo několik lodí, mezi nimiž se blýskalo.
„Lynx se vrací. Nejsou prý sebevrazi.“
„Srabi,“ ozval se Marek.
„Pane, mám zprávu z mateřského křižníku. Útok se okamžitě ruší, všechna plavidla se vrací zpět na základnu All.“
„Rozumím. Potvrď příjem. Máme ještě nějakou práci.“
Sírius se blížil k bojujícím lodím. Za obzorem se stále objevovaly další a další ormilánská plavidla, ale jen vpředu se bojovalo. Už šlo dobře rozeznat obě korvety, jak se snaží uniknout malému roji ormilánských křižníků.
Jedna z korvet však náhle explodovala. Na malou chvíli se objevil záblesk a pak už jen další výboje mířící k druhé z korvet.
Druhá z lodí změnila kurs a snažila se své pronásledovatele setřást.
„Spojte se okamžitě s tou lodí. Chci s nimi mluvit.“
Rychle jsem se snažil spojit s tou lodí. Na radiových kanálech se přes sebe překrývalo několik komunikací s velitelským křižníkem, ale nakonec jsem našel nějakou nerušenou frekvenci. Vyťukal jsem kód pro spojení s danou lodí. Během minutky se mi ozval radista osamocené korvety. Zažádal jsem o jeho kapitána a on hned předal sluchátka s mluvítkem svému nadřízenému. Stejně jsem učinil i já. Chvíli se bavili, jak bychom jim mohli pomoci a po chvíli mi kapitán sluchátka vrátil.
„Držte kurs.“ To jediné řekl, ale v hlavě mu určitě probíhal nějaký plán.
„Kapitáne, tři ormilánské křižníky se blíží k nám zprava. Ormilánská flotila se vydává pronásledovat naší flotilu.“
„Kolik máme času?“
„Dvě minuty, pak budou na dostřel.“
„Hm, to zvládneme.“
Zatímco se Sírius blížil ke skupině, Dorado provedla dlouhý výkrut a letěla teď proti Síriu. Ormilánské křižníky, jejichž obratnost není tak velká, se trochu zdržely při změně směru letu. Kapitán Zoe toho využil.
„Připravte zbraně. Chci, aby děla zasáhla první tři křižníky. Trochu jim popleteme hlavy.“
Sírius se teď řítil sám proti křižníkům, které dokončovaly obrat a ztratily svou formaci. Děla na přídi začalo pálit. První křižník po zásahu znovu změnil směr, jelikož nevěděli, co se děje. Tímto manévrem však zkřížil cestu druhému křižníku, který se jen taktak vyhnul hrozící srážce. Dělo pak polechtalo ještě další dva křižníky. Všech pět křižníků, v domnění, že jde o jejich pronásledovanou loď, se znovu začalo otáčet. Sírius proletěl skupinou bez poškození. Motory byly na plný výkon a od zamotaného klubka se rychle vzdaloval. Korveta Dorado se mezitím vzdálila natolik, že zmizela z obrazovky radaru. Podařilo se ji tedy zachránit před jistou zkázou. Obě korvety se pak spojily a spolu se vydaly za flotilou, která se mezitím otočila a vydala zpět k hranicím s mírným náskokem před pronásledovateli.
V.
Během hodiny dostihli Sírius a Dorado zadní část flotily. Tím, že se flotila stačila včas stáhnout, nebezpečí neskončilo. Za námi se totiž vydala dvakrát větší ormilánská flotila, která nasadila ostré tempo, aby dostihla náš svaz. Z velitelského křižníku přicházely pořád další a další instrukce, ale žádné z nich neřešily závažnou situaci. Teprve v okamžiku, kdy nepřátelská flotila srazila půlku náskoku, vyšel rozkaz, přejít okamžitě na druhý stupeň nadsvětelné rychlosti a rychlost držet do dalšího rozkazu.
Plavidla vpředu nečekala a okamžitě začala zrychlovat. Postupně se přidávala další, dokud nepřišel na řadu Sírius. Zrychlení každý z nás ihned pocítil, ale jinak si během chvilky tělo zvyklo.
Druhým stupněm flotila letěla něco přes dvě hodiny. Po zpomalení na základní rychlost změnila flotila kurz, aby setřásla své pronásledovatele, před nimiž teď měla náskok necelé hodiny.
Plán nakonec vyšel. Nepřítel naší změnu kurzu nezjistil. Všechna plavidla tak byla zachráněna od nerovné bitvy. Po dvou dnech letu jsme se vrátily na kurz ke svému domovu. Po cestě na nás sice narazilo několik osamocených ormilánských lodí, které zde po nás zřejmě pátraly, ale než se stačily vzpamatovat, jejich posádky se ocitly na onom světě. Neměly šanci proti obrovské přesile. Nebezpečí prozrazení naší pozice všem strašilo v hlavách po celou cestu domů.
Osud však stál při nás. Po čtyřech týdnech jsme překročili hranice a narazili na hlídky THS, což značilo, že jsme zpátky doma. Z velitelského křižníku vyslali zprávu ke stanici o návratu z akce a zprávu s průběhem neúspěšného útoku. K samotné stanici zbývalo ještě pár hodin a všechny posádky se již radovaly ze šťastného návratu po dvou měsících plavby, i když původně se neměly vrátit vůbec. Leč, jestli si někdo myslel, že je konec, hrozně se mýlil. Vyprovokovaní Ormilané se blížili k Terrestrii a co způsobili, otřáslo na několik dní celou říší.
Bitva právě začínala.
Dokončení příště
k ZA 23
k Povídkám
k ZA